Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKuličková
Autor
Markel
Procházím se podél hřiště, skláním oči před kosým pohledem podzimního slunce. Na zemi mne upoutal jakýsi lesklý předmět. Skláním se a beru do dlaně skleněnou barevnou kuličku. Zavírám oči a vracím se zpět v čase.
Pět hliněných prstů vyrůstá z hliněné dlaně. Desatero očí mne upřeně pozoruje, chvílemi hledí do hluboké jamky. Mám ruce zastrčené v kapsách a na dně nahmatávám poslední dvě kuličky. Nechci se s nimi rozloučit, protože jsou kouzelné, skleněné a hlavně jsou vyhrávací. Ale nejsem si jista, vůbec si nejsem jista. Obávám se, aby to nedopadlo jako včera. Pavel rychle hrábl do plné jamky a utekl i s mými skleněnkami.
Dnes stojí ten zlodějíček opodál, protože hrát s ním už nikdo nechce. Vzali jsme ho mezi sebe, ale jen na koukání, i když nám před chvílí kuličky vrátil. Jen mě ošidil. Místo tří kuliček mi dal jen dvě a tvrdil, že víc jich v důlku nebylo. Bylo, bylo, bylo! Všichni viděli, že bylo, a přesto se mne nikdo nezastal. Mlčeli a zavrtávali oči do země. Asi se báli. Báli se, protože ten vytáhlý, zarputile se tvářící kluk byl propadlík a rváč.
Teď mne desatero očí upřeně pozoruje, v dlani mačkám kulaté hladké poklady. Stoupám si za čáru, sotva dýchám, i ptáci ve stromech ztichli. Snad pochopili vážnost tohoto okamžiku. Házím pomalým rozmachem směrem k téměř plné jamce. Nikdo ani nedutá. Kuličky dopadají těsně k důlku. Loudavým pohybem se blíží k cíli. Tlačím je očima, v duchu úpěnlivě prosím, ještě kousek, ještě kousíček, ještě… ! Kuličky se jako ve zpomaleném filmu poslušně přehouply přes hliněný okraj důlku. Jsem šťastná, nevýslovně šťastná! Opatrně vybírám přeplněnou jamku, nevnímám závistivý šepot. Ukládám hliněné i skleněné kuličky do plátěných pytlíků. Připadám si bohatá, nebezpečně bohatá, když pozoruji své kapsy od tepláků, jak najednou ztěžkly a visí mi podél boků. Proklatě nízko.
I v noci se mi do snů vkrádají kuličky všech velikostí a barev, mozek mi přehrává stále dokola ten obraz plný napětí, kdy stojím za čárou, tají se mi dech, obraz plný vítezství, vydechuji, v dlaních mne hřejí kuličky hliněné i skleněné. Skleněnky hřejí nejvíc
44 názorů
Movsar: kdybys viděl, s kým máš tu čest :-)), tak bys se mnou tak nelaškoval:
duše má je mladá, tělíčko však strádá, nejsem výkvět mladosti, pohledy plné žádosti, mne míjí vím to zcela jistě, mé úmysly jsou víc než čisté, na důchodce občas číhám, k tomu se ti klidně přiznám :-))
Movsar: tvá fantazie, hochu milý
sklouzává jinam každou chvíli
máš zvláštní světa vidění
snad jsou jím ženy poctěny :-)), díky za návštěvu
Pečený medvěd: děkuji za milé navštívení :-))
ta jamka, ve které se může ztratit kulička.. přiznám se, že má fantazie vybočila a hleděla upřeně tam...
Lakrov: no, displeje jsou velkým konkurentem, někdy si myslím, že není návratu, ráda bych se mýlila, díky za milou návštěvu :-))
Napsané je to tak, že mi to připomene náladu těch dob, kdy jsme vykružovali patou důlek a snažili se o... vlastně už mi unikají pravidla a vduchu se ptám, odtrhla-li by tahle hra s jednoduchými prostředky dětské oči od všudpřítomných displejů, nabízejích o tolik víc (a někdy o tolik méně). Tip.
Pro Kolobajda: Děkuji za avízo.
Z tvých vzpomínek dýchá vůně vesnice na jaře. Kdepak mezi paneláky - jak si dnes "hrají" děti (pokud nesedí u počítače a jsou venku) - no to je "No comment"... : -)) /**
Marcela.K.
09. 09. 2014guy :-) taky mám jednu v horním "šufleti"..je světlounce sépiově zelená se žlutozelenými proužky...a měla jsem to s nimi stejně - bylo mi jich líto na hraní ...
guy: ráda jsem Tě tu viděla, taky jsem si nejvíc cenila skleněnky, mám jich pár schovaných v tajném šuplíku, různobarevné i jen skleněné, jo, to byly časy, měj se krásně :-))
Slušně napsané i já jsem příslušníkem skleněnkové generace...visel jsem ti na rtech...tedy na klávesnici...a dobré konce mám nejraději.
skleněnka: díky, žes tu byla, no skleněnky rychleji převzaly teplo rukou, mnohem rychleji než hliněnky :-)), měj se fajn
*skleněnka*
04. 09. 2014Jo, máš pravdu...Skleněnky hřály nejvíc.
Litomi: jsem ráda, že jsi u mne byla a že líbilo, no já, čím jsem starší, tak to mám tak, že nevím, co jsem měla včera k obědu :-)) - no trochu přeháním, ale pamatuji si, jak přesně vypadal červený svetr, který jsem nosila ve druhé třídě na základce, pěkný den:-))
Moc hezké. :-) Ke štěstí stačí v životě i maličkosti ... jen škoda, že si to už příliš nepamatujeme i v dospělosti.
aleš-novák
04. 09. 2014Lakrov: jsem ráda, že moje snažení vidíš tak, jak ho vidíš, moc jsi mne potěšila a postrčila k dalšímu psaní, pěkný den :-))
Ani se nemusím dívat na hlavičku téhle miniatury a hned podle způsobu, jak je napsaná, poznám, kdo ji psal. To tady umí málokdo (vzpomínám si teď ještě na několik málo autorů), psát tak, aby z textu by autor rozpoznatelný a přitom se to dalo číst. Tohle je další hezké ohlédnutí.
Evženie Brambůrková: díky za návštěvu a komentář, máš pravdu, bude to asi věkem, krásný den se mi klube za oknem, tobě jistě taky, už bylo na čase :-))
Evženie Brambůrková
03. 09. 2014Stejně je zajímavé kolika lidem zde se vybavila podobná vzpomínka. To bude asi věkem, že?
Krásně napsané.*
Kočkodan:
hoří hoří přihořívá, samá faleš, samý trik,
hádej milý opičáčku....
Pavlík je dnes politik :-)) - nekecám, fakt :-))
díky za návštěvu
gabi: díky za souznění, také jsme měli olověnky, ale naše dětská místní pravidla je jako příliš těžké vyloučila ze hry, snad že jsme Jožkovi těch jeho pět olověnek záviděli? :-)) Nejspíš to tak bylo, dodatečně se stydím, ale jen docela málo :-))
podarilo sa ti vrátiť ma k tej jamke pri žltom paneláku, pod pouličnú lampu, ktorá nám svietila, keď sme sa nedokázali odtrhnúť od hry, viem ako chutí výhra aj prehra...a mali sme aj olovenky
I já jsem sotva dýchal, když jsi stála na čáře, fandil jsem ti. A dobře to dopadlo! Moc pěkné počtení.