Psi

Napsaná věcička skvělým stylem. Jsi takový malíř slova. Bezva.

Hele, tak určitě souhlasím s tím, že text je dobře napsanej.

Teď vážně: dal jsem si zásadu (i když ji občas poruším), že svoje věci nebudu veřejně rozebírat. Jako autor nemůžu v sebemenším soupeřit s tím, že čtenář má vždycky pravdu.

Docela bych uvítal (zcela výjimečně) do jaké míry s mým hodnocením souhlasíš, či naopak. Dohadovat se nemusíme.

Četlo se lehce, jednak proto, že je to napsáno dobře, že vzbuzuje zájem, když se autor ponoří do hodně minulého světa a konečně i proto, jak zvládne úvodní problematku mrtvých dětí.

Pochválím lyrické stylizace, které k textu patří a jsou zvládnuty dobře, protože neznásobují těžký příběh, ale tak nějak ho obcházejí jako vzduch proudící třeba okolo káry s mrtvými. Asi na dvou místech jsem měl subjektivní dojem, že lyrické ozvláštnění není zcela na místě. Například:...pevný bod věčnosti... stačilo by pouze pený bod, protože co je pevné je věčné (víceméně). Rozumím, že autor chtěl věčností naznačit víc, ale tak nějak mi to do tohoto příběhu s ohledem na postavu aktíra nesedí. Nebo jiný příklad: ...Ptáci vyšilovali... rovněž vybočuje z dobové atmosféry a s ní spojeného jazyka. Ovšem až na tyto drobnosti mi přišla forma plynulá a zvolený jazyk nijak, podobně jako zmíněné lyrické vsuvky nezneužíval námětu k nějaké nadbytečné dramatizaci.

Nejsem si jistý, zda epizoda s dívkou je zvládnuta a zda měla být vůbec použita. Působí zavádějícím dojmem, budí nenaplněná očekávání, jako by se měla stát středobodem. Také se mi zdá, že zmínky o dětech jsou důraznější, než by měly být, protože to vnímám tak, že nejen děti v dané situaci umíraly.

Naopak epizoda se psem je výtečná, vyjádřena bez emocí, naturalisticky, ale zejména má v textu výrazný symbolický obsah. Dokonce bych řekl, že je skrytým vrcholem či jedním ze dvou vrcholů příběhu.

Není pravdou, že příběh postrádá pointu. Jen ji nelepí na dveře. Osobně ji spatřuji v schopnosti člověka brát věci, jak přichází v kontextu s okolnostmi, jak je vše pomíjející a jak jsme si ve smrti rovni, že smrt je naším skutečným a jediným náhrobkem.

Děkuji za názor, klíčenku si vyzvědněte u naší hostesky.

Nevím co jsou to lauby..

nedaří se mi to an i vygůglit

...pak ploché světlo..to je co?

Děti..smrt, všude radobyuměcká líčení...zvládla jsem tři odstavce... ploché světlo je u mě blbost, to už může být třeba příště i hranatý

hadrové pelesti, nebo výseče zavěšené do prostoru jsou pro mě rádobyumělecká blabla...no, vůbec se nedivím, že to někdejší zdejší podobní rádobyumělci mají za nádheru největší..tip tomu nedám, protože je to nudné a nesmyslné

Trochu mi tam vadí ta řeč kněze. Kněz z principu nemůže zpochybňovat existenci lidské duše nehldě na to, že křesťané věří mj. i ve vzkříšení těla, tělo nejde jen o duši. Ale možná to byl záměr, vložit knězi do úst heretické názory, nevím.

Pěkná povídka...některé obrazy skvěle líčené.../T.

i když jsem nestihla tipování, líbilo *

Dík za pozorné čtení. Vždycky mě potěší a naštve zároveň, že čtenáři neomylně vychmátnou slabá místa, o nichž jsem si myslel, že mi projdou.

Scéna v hospodě mi apriori nevadí, protože jako obraz stojí naproti sirotčinci, nicméně je tam ta vážna chyba s tím, že hrdina, "o něčem uvažoval". Je to jediný nákuk do jeho hlavy za celou povídku a působí poněkud samoúčelně a zbytečně.

Dík.

Moc se mi líbí jazyk a to opravdu jakože hodně. Věty jako: "Cesta k bráně byla dlážděná, takže mrtví nadskakovali, jako by tančili nebo pořádali orgie." nebo: "Vyprávěli mu už o případech, kdy lidé domněle považováni za mrtvé najednou vstali rovnou z povozu a při pohledu na své lože se docela pomátli, takže celý zbývající život pak strávili v kleci jako idioti a atrakce potulných kejklířů." jsou prostě lahůdkou.

Ovšem měl jsem trochu problém s výstavbou. Absence příběhu mi vůbec nevadí, ovšem celá pasáž s putykou mi připadá zbytečná, přiblížení dvou opilých žoldáků odvádí pozornost od hlavního hrdiny, aniž by bylo jasné, proč je tomu tak. Lidi, které do té doby potkává, mají nějaký smysl minimálně z hlediska jeho práce, celá pasáž v hospodě na mě však působí neupřímně, jako by se ke zbytku textu ani nehodila. "Uvažoval, co to je za muže, a jestli zde pijí už od minulého večera." Proč o tom uvažoval?

Potom se to ale opět stmelí a spolu s cestou hlavního hrdiny pokračuje i dynamika povídky. Moc se mi pak líbí závěr, z něhož jde poprvé cítit hrdinův lidský rozměr, oproštěný od "světa" mrtvol, který je jeho chlebem.

Nicméně ta část z hospody mě rušila hodně, až překvapivě hodně vzhledem k tomu, že je docela krátká.

Individuálny štýl, jeho kvalitatívna vyhranenosť - opäť prítomné (i) tu – v postupe, spôsobe komponovania, aj architektúre.

Všestranné vnímanie sveta znamená u Fruhlinga nie len autorskú schopnosť vidieť, ale aj schopnosť cítiť život, jeho jasnosť, farby/tiene/odtiene, vône/pachy/zápachy... (bez ohľadu na konkrétnu dobu). Zhrnutie spracovávaného životného materiálu i zobrazovanie postavy/postáv - do práve primeranej šírky i hĺbky, s dominujúcim pocitom „historickej a životno-pravdepodobnej perspektívy“.  Pekne zavŕšené „psami“, ktorí (okrem iného) symbolizujú práve aj oblasť medzi divočinou a civilizáciou.

Jako by to nemělo začátek, ani konec. Čekal jsem, zda z toho bude něco víc než jen jakási momentka. Zařadil bych to spíš do miniatur. Některé výjevy jsi popsal pěkně, to zase jo.

Řekl bych, že když slunce obkresluje střechy, tak už je dávno ráno se vším všudy. Obracel pořadí je trochu zvláštní a mrtví by asi nenadskakovali, možná by se třásli.

Bohouši , ty lichotníku!

Všem díky za čtení.

zajímalo by mě, jestli si mohl v té době lahev odepsat z daní, neb to byla patrně nezbytná pracovní pomůcka... velmi dobře se to četlo, nikde to nevázne ani nevidím hluchá místa... 

Dobře se to četlo. Řekl bych jedním dechem.

Dík za čtení, nominovat určitě můžeš.

Dobrá ukázka zpomalení. Poté by u delšího textu samozřejmě mělo následovat zrychlení. Ta situace s dívkou nabízí několik možností, co se mohlo stát, což je fajn. 

Můžeme dát do PM?

Jsem rád, že jsem se tímhle tetxem mohl podělit o trochu radost. Dík za čtení.

Začátek mi připadá zbytečně (za každou cenu) poetický. Bála jsem se, že se to celé v poetice utopí a pohřbí to příběh, jako se to tady, na Písmáku, často stává (a kupodivu je to i často obdivované). Nicméně mě příběh vtáhl, má výbornou temnou atmosféru a v drobných detailech hezky vykresluje ubohou dobu (tipla bych si období kolem třicetileté války). Příběh je skvělý, nemusí přeci být za každou cenu třeskutá pointa, někdy stačí, když je sama cesta cílem ;) Opravdu hezky jsem si početla, díky.

S první větou máš pravdu, musím to rozstřihnout, to se nedá nic dělat. Nevím, proč se nutit do čtení.

Věta tvořící první odstavec je zbytečně dlouhá, nastavovaná. Podobně je na tom i poslední věta druhého odstavce. (...Přestože ráno mělo teprve přijít...) Celá první stránka je psána na můj vkus takovým divným "omílacím" stylem. Dál je to pak lepší nebo se mi na ten styl povedlo zvyknout. Po obsahové stránce je to ovšem natolik depresivní, že se k dočtení do konce musím nutit, částečně ze zvědavosti, zda se neobjeví nějaký smysl, záměr téhle z měho pohledu "zbytečné a neukotvené" povídky.

Dík za zastavení, čtení i tip. Jsem rád, že se text líbil.

Mně se četlo dobře, nic v textu nepostrádám. Velmi se mi líbí nápaditá přirovnání - křivé hnáty mrtvých objaly psa, jako by na něj celou dobu čekaly, již zmíněné hradby apod. ​ Tip.

Podle činů poznáte je, žejo. V tomhle je text, přiznávám, trochu ambivalentní, protože scéna s prodejem plátna jde trochu proti zabití psa.

Dík za čtení.

Poetické popisy dobře kontrastují s drsností toho, co je vlastně popisováno. Pěkná metoda :-) Příběh mi tady nechybí, snad jen nějaký detail, který by mi dovolil "nakouknout" víc do hlavy hlavnímu hrdinovi. Asi je to schválně tak objektivní, ale ono mi to nakonec nějak nestačí...

Dík za čtení, nad tím příběhem jsem taky uvažoval. Nakonec jsem to koncipoval podle citátu jednoho zdejšího autora ve smyslu, že: základem povídky je, aby někdo někam šel a něc se tam stalo. O kauzální souvislosti ovšem už nemluvil :)