Alchymistův úspěch

    ,,Mám to! Je to tam! Heuréka! Povedlo se!’’ jeden z předních alchymistů Rudolfova dvora  Ulrich Nagangast řval až drnčely tabulky v jeho laboratoři.
,,To snad není možné! Nikdo tomu nevěřil, ale já to dokázal! To je něco pro Rudíka.’’
    O půlhodinu později už Nagangast řečnil k narychlo shromážděným pánům včetně samotného císaře stoje za výhružně se ježícím Ulrichovým nářadím.
,,Urození, a milostiví šlechtici dvořané, nejmilostivější císaři’’ oslnil vladaře úsměvem a pomyslel si: jen počkej starochu, budeš solit jako… nenapadl ho vhodný příměr, proto raději pokračoval: ,,žádné duté tyčinky, dvojitá dna, nebo zlato v rukávech, ostatně všechny pomůcky, jakožto i oblečení bylo podrobeno důkladné prohlídce’’ kysele se zapitvořil při vzpomínce jak se musel převléct do takových nemožných hadrů, jen aby měli vznešení pánové jistotu že to, co uvidí nebude trik nebo eskamotérství.
,,Doba šarlatánství a podvodů na poli výroby zlata patří minulosti, s mojí novou zaručeně fungující metodou budou zakrátko pokladnice dvorských klenotnic přetékat zlatem. Nic nestojí v cestě největší revoluci lidských dějin.’’
,,Zkrať to’’ ozval se vyšňořený hejsek z řad měšťanů, nějaký nabubřelý vašnosta z radnice.
,,Ovšem, ovšem, právě jsem chtěl přejít k samotné výrobě’’ nasypal do kelímku pod nímž na kovovém podstavci planul oheň, hrudky železa. Chabě se pousmál při představě jak tomu hejskovi sklapne až uvidí výskledek pokusu. Nagangast po očku pozoroval jak se v nádobce železu daří.
,,Anó železo se taví, železo bublá, nyní vsypávám namodralý prášek, který je nejdůležitější složkou celého složitého procesu a zároveň mým výsostným tajemstvím, jediné co prozradím,je, že všecko, všecinko je naprosto vědecké, žádné extrakty z pavoučích nožiček a podobné kraviny. Celou směs necháme chvíli působit. Mezitím vám vysvětlím princip celé bouřlivé reakce, revoluční přeměna železa ve zlato nemající nikde jinde a nikdy jindy obdoby tkví v transkontinuálně hyperdimenziální rekombinaci strukturního dyformismu prvků tvořících železo.’’ vítězoslavně se rozhlédl po ohromených posluchačích, i ten radniční papaláš nebyl schopen slova, vida, stačí použít směsici nicneříkajících pojmů, jejichž význam ani sám nechápal, a hned vypadal jako kdovíjaký odborník. Vzal do ruky dřevěnou tyčinku, takovou nóbl špejli.
,,Jak se můžete sami přesvědčit, není dutá, tudíž ji nelze použít pro podvody ale pouze pro seriózní alchymii’’ prošel s ní před posluchači a tomu radničnímu potentátovi s ní zašermoval před obličejem, až mu málem vybodl oko, samozřejmě náhodou. Vrátil se zpět na své místo. ,,Před okamžiky byla zkontrolována důvěryhodnými osobami, takže můžete věřit tomu že opravdu není dutá’’ narozdíl od vašich zabedněných palic, vy ignoranti, pomyslel si. Zamíchal roztavenou směsí, důležitě se po kolemstojících rozhlédl, zhluboka se nadechl a prohlásil: ,,A nyní se přesvědčíme, zda je přítomno zlato.’’ Nahlédl do kelímku, a s kamennou tváří alchymisty pronesl:
,,Pokus se zdařil, mýtus o neuskutečnitelnosti této tajemné přeměny je zbořen, račte se přesvědčit’’ ustoupil a užaslým šlechticům a mocipánům tísnícím se s lačným pohledem hrabivce kolem obyčejné kovové nádobky se před očima zatřpytilo tuhnoucí zlato.
    
    O pár dní později zaklepal na dveře jedné alchymistické laboratoře vousatý mužíček. Dveře se s vrznutím otevřely a příchozí promluvil:
,,Buď zdráv, drahý kolego, ani nevíš, jak rád tě zase po letech vidím, jestlipak si ještě vzpomínáš na svého hodného kamaráda Konráda?’’
,,To víš že si vzpomínám Konráde’’ vzhlédl Nagangast apaticky k úlisně se křenícímu návštěvníkovi.
,,Přišel jsem ti vlastně pogratulovat k tomu, jak se ti podařilo podfouknout ty zazobance’’ Aha, tak to tedy je, přišel na výzvědy, došlo Ulrichovi. Asi mi Kondrád těžko uvěří že to nebyl podfuk.
,,Asi mi Kondráde těžko uvěříš že to nebyl podfuk.’’
,,Děláš si srandu kolego? Nechceš mi snad říct že tajemství výroby zlata je odhaleno? To není možné’’
,,Bohužel je’’ přisvědčil zasmušile alchymista.
,,Tomu se snad ani nedá věřit. Když si vzpomenu, kolik času jsem promarnil vymýšlením různých nevinných žertíků jako je třeba dutá tyčinka, dvojité dno, však to znáš, a ty zatím přijdeš a vymyslíš jak na to, no je toto vůbec možné? Ne že bych ti to nepřál, to teda ne, já jsem člověk přejícný’’ šlehl pohledem po Nagangastoi, který sledoval z okna monotónní rej na tržišti. ,,To asi musíš být nechutně bohatý a císař tě určitě zahrnul zlatem.’’
,,Hm, jo, to zahrnul’’ utrousil bezvýrazně Nagangast.
,,Říkáš to jakoby tě tvůj úspěch netěšil, nebo ty snad nemáš radost?’’
,,Ne, to teda nemám, císař mi daroval dvě bedny zlata’’ odmlčel se a odvrátil se od okna ,, Zlata, které si můžu vyrobit, kdykoliv budu chtít, zlata, které ztrácí den po dni hodnotu, zanedlouho budou ze zlata i kadibudky největších nuzáků, jó, zato železo stouplo na ceně, vlastně je skoro dražší než zlato za starých dobrých časů. Klenotníci už začínají vyrábět šperky ze železa, protože se stalo nejcennějším kovem. Majitelé železných dolů mi posílají děkovné dopisy, zato vlastníci těch zlatých dopisy výhružné, kolikrát i anonymní. Císař mi dal najevo svou přízeň tím že mi udělil titul prvního alchymisty, což neznamená v podstatě vůbec nic, kromě toho že jsem k tomu zatracenému titulu dostal ještě úkol: Co nejdřív vynalézt přeměnu zlata v železo.’’ První alchymista se s povzdechem uvelebil v křesle a znaveně zavřel oči.