Koncert

Lakrove, děkuju, ten den se události děly tak, že mi připadaly zaznamenáníhodné:-)

Kočkodane, to já taky ne, ani jindy - lidem, co je lidské, zvířatům zvířecí:-)) a díky moc

Aleno, to bych byla ráda. Díky!

Myslím,Goro, že se jednou dočkáš toho,že budeš mít dost času na dlouhé prózy. Člověk si musí určité věci v praxi vyzkoušet - až potom se dozví,jestli mu to či ono sedne nebo ne.

Jani, mně je potěšením:-)

Napsáno velmi pěkně a živě -  Tvoje postřehy ze života čtu ráda, díky a TIP :-)))

Děkuju ti za hezká slova...

Ivi, za chvilku strávenou v Českém Krumlově, Ti pa3 můj dík. Krumlov mě odjakživa přitahuje a tvá dílka jsou tak svěží,  živá a poetická...Stačí přebliknout a jsem tam...

Dodo, mohla bych někam chodit častěji, ale samotného člověka to nebaví - teď jsem měla dívčí společnost...a díky:-)

Karle, copak Indiáni, ti to mají vymyšlený:-))))

Letní atmosféra se vším všudy, navíc v krásném městě, trochu ti závidím :-)   

Indiánské přísloví: Vy máte hodiny, my čas.

Dnešní život probíhá v trysku...vidím na našich zvířatech, jak spokojená jsou ve svém klidu...

Kdybych měla čas, nebudu psát krátká dílka, ale dlouhé povídky či novely...ale jelikož si nejsem jistá, zda by za něco stály, tu svou trochu času raději prodiskutuji s lidmi přes internet...třeba s tak zajímavými a záhadnými, jako jsi ty.

Problém je,že já pořád někam pospíchám bud' autem nebo pěšky a když si třeba s někým sednu,pak pusu nezavřu a moc se kolem sebe nedívám a když mlčím,tak se zpravidla dívám jen z lavičky na nějaké zahradní zákoutí,které by bylo nudné popisovat.

Aleno, čas na pozorování je součástí mého života...od Movsara jsem se naučila chodit s otevřenýma očima, dřív mne to nenapadlo...spíš čas na psaní, a ten bohužel není nafukovací, ukrádám ze spánku...

a moc děkuju.

Někdy ti závidím,že často můžeš tak pohodářsky pozorovat cvrkot kolem sebe a tak pohodářsky o tom psát. Protože tě aspoň trochu znám,ptám se v duchu,kde na to vlastně bereš čas. Nejspíš si umíš ten čas zorganizovat líp než já. Tip.

Hugí, vidíš, opravdu byl ten kokřík první Hugo v mém životě, kterého jsem poznala:-)

Jen nemyslím, že by měl rád sado-maso nebo tak něco:-))), spíš maso:-)

Moc dík za čtení! a dlouhý komentík:-) a pěkné pondělí...

KOKRšpaněl Hugo, kterého držel na dlouhém vodítku ...... úlekem málem shodil karafu s růžovým vínem.Gori, kokr je v poho, VODÍTKO - jsou asi v životě chvíle, kdy nelze jinak a možná je vodítko s bičíkem příjemné. Přenesu se i přes ÚLEK, al. Proboha Gori. Hugo by nikdy nemohl rozlít karafu s jakýmkoli alkáčem. To je nemyslitelné!!! Vysát, prosím. Ukrást kvůli přežití, proč ne. Ale rozlít? NIKDY.

Ivi, děkuju ti, no, byla tam spousta lidí:-)

krásné pojednání....ještě mi teče mi z vlasů a čvachtá v botkách..jako bych tam byla.......nebo jsem tam byla ?.......................*/***.

Díky i za tvoji vzpomínku z Prahy, Karle:-), a za vše.

Má to atmosféru. Potulné muzikanty mám rád. Když je správná nálada, jsou nejlepší ze všech. Jednou jsem potkal v Praze kytaristu. Hrál písně Boba Dylana. Uměl snad všechny. Hrál i na přání. Já tam byl sám, vymýšlel jsem si všechny možné názvy, a že jich Bob složil, všechno znal...

Ta báseň v próze byl jen nápad. Jinak je plně v tvé režii, jakou formou téma pojmeš. Ta technická byla jen pro upřesnění.

kvaji, dík, že čteš má dílka...tak nejprve: čárka ihned opravena, máš pravdu.

Dále - nerada píšu o něčem dvakrát, nyní tvořím básničku o dojmech z kina - odmalička se mi ta atmosféra v kinosálech líbí...

K technické - alibisticky jsem vyjmenovala oba průvodní jevy bouřek, neboť tyto věci mi doteď byly záhadou, ostatně, pokud na tebe padají proudy vody a něci ti "lítá" nad hlavou, nemáš chuť přemítat, co přesně budí úzkost.-(

Díky:-)

Čudlí, díkes:-))

Tip. Po nějakých krátících úpravách by z toho mohla být i báseň v próze. Máš v tom totiž půvabné básnické obrazy. V poslední větě bych napsal ...rozuměli všichni, co nás tam bylo (tedy bez čárky).

A jedna technická. Blesky žádné rány nevydávají. Rána, čili hrom, doprovází blesk. Přesně: Hrom je akustický třesk doprovázející výboj blesku. Vysoká hustota proudu ve výbojovém kanálu blesku zahřeje vzduch na vysoké teploty. Dochází k ionizaci vzduchu a vzniku plazmatu. Zahřáté plazma se prudce rozpíná, tlačí na okolní vzduch a vyvolává rázovou vlnu, kterou pak slyšíme jako hrom.

Pěkné. /*

Evži, díky ti:-)

Je to příjemné a umím si to i představit./T

Aleši, vyvedla jsem nejmladší Písmačku Meggy607, tak volba filmu odpovídala jejímu věku:-) - nějaký remake Planety opic z r.2017, taková apokalypsa lidstva...no, opice nové generace přežily, to pro nás děvčata bylo hlavní:-). V kině bylo asi šest díváků. Díky!

a co bylo v kině, to nevíme...:o)

Jiři, děkuju ti:-)

Méďo, jsem ráda, když mohu přispět obrázkem z Českého Krumlova...děkuju:-)

supíku, kdybys mne včera viděl, jak jsem se, mokrá deštěm, rozzářila, když jsem uslyšela tu hudbu kytaristy a viděla ten shluk kolem něj, byla to vzácná chvíle:-))) a tobě moc dík za empatii...

Jardo, když už někdy vyjdu ze svého zvířecího ráje, baví mne pozorovat lidi a ještě více psát o nich:-) díky!

A což teprve výsledek! (Reaguji na komentář.) Ten za to stojí. Obdivuji tvé precizní věty, sestavené narychlo cestou do kina a zpět. Bylo to asi tak velké, že i tvá zkoprnělá Múza musela vydržet zpívat až do té poslední tečky.

Diano, já děkuju - narychlo zpracovaný včerejší večer cestou do kina a zpět, ale stálo to za to:-)

Nádherné postřehy, zahřálo u srdce. Díky! ***

Oldjerry, díky:-)- pravda...

Koncert z hudební produkce dělají vždy posluchači... *