Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAdagio šeptané Bohu
Autor
Movsar
Adagio šeptané Bohu
Mráz hnal pozdní chodce domů, jen studenti postávali před podniky a nemilosrdní k svým tělům kouřili. Z výkladů dávno zavřených obchodů civěly figuríny, ve svátečních šatech, neboť večer. V automatu pár hladovců pořádalo italské žemle. A na náměstíčku u sv. Michala šel pootevřeným oknem zvuk houslí. Nešťastný kněz svým adagio šeptal Bohu, že touze uniknout nelze.
Olomouc přiznala večer
Olomouc už přiznala večer. Ulice utichají, zato zvony se mezi sebou začínají dohadovat podobné nervózním ptákům. Pod každým zvoník, kterému jak lano do dlaní samota vrostla do duše.
O dvojí pěně
Nároží obsypaná kuřáky. Tabák a družný hovor mezi nimi utváří pouto. A jak tak mluví a vydechují modrý dým, tam uvnitř jim padá pěna. Já nekouřím a nevedu družné hovory, ale tam někde uvnitř mi padá pěna.
Satén, krajky, pásky
Jako fetišista zastavuji se u krámku s delikátním dámským prádlem. Satén, krajky, pásky a špagátky, průsvitná štěstíčka. Ale úzká výloha má varovat muže: tady ti ještě bude úzko! A on se raduje.
Zima 2018 / léto 1306
Věže dómu se tyčí proti mrazem šedému nebi, zrovna bili devět. Tady kdysi dávno zabili mladičkého krále Václava. Bylo léto, poledne a obloha byla patrně blankytně modrá. Dívky chodily nalehko a kořalka stoupala do hlavy rychleji. Zrovna v čase malin a her se mu asi umřít nechtělo.
Dvé blaženců
Šli noční ulicí, kolem zbrojnice ke kolejím nad řekou. Student si vedl spolužačku na pokojíček. Usmívali se jak dvé blaženců. Tam za dveřmi s matným sklem, na palandě v erárních peřinách ona ho pak svede. A ráno budou vyhnáni programem svých seminářů. A vypravěč neví, zdali se ještě někdy potkají, neboť dny jsou jak vlny okeánu, co unášejí všemi směry..
Poetika hotelového pokoje
Poetika hotelového pokoje. Těžké závěsy a tlumená světla. Postel, co toho pamatuje.. Pestré lahvičky, opilý koráb ledničky. Samota, co by se dala krájet. Na stěně velkoformátová černobílá fotografie New Yorku, dvojčat, po kterých taky zůstala samota. A na pečlivě složených ručnících malý pytlíček s gumovými medvídky. Kdyby náhodou přijeli Japonci.
Kavárny
Tolik kaváren, jako jich je v Olomouci, snad ani na Sicílii nemají. A v každé vám kávu připraví na oba způsoby, nediskriminují; a taky namelou a zabalí, když je zájem. Teď už zavírají, protože chtějí lidem dopřát sny, i na vrub vlastní kasy. Zas až ráno babičkám připraví turka a světákům ristretto z kyselé arabiky. A filosofům, kterých je tu tolik, speciální: ze zrnka pravdy.
Poetika nádraží
Poetika vymrzlé nádražní haly. Je ráno; k nádraží patří ráno nebo večer, tehdy jsou svá. Muž s igelitkou se před automatem dlouho rozmýšlí, jestli šlehačíno, nebo čokačíno, protože dobrý start je zárukou úspěšného tažení do dne. Jiný muž prochází automaty a sahá do okýnek pro drobné, ale je neúspěšný. Hrozen lidí hledí k velké digitální tabuli s odjezdy vlaků, podobně jako brokeři hledí k tabulím s míhajícími se kurzy akcií. Každý potřebuje nasednout v pravý čas na správný vlak.
21 názorů
Nějak na to nemám náladu, protože pěna mi spadla už dávno a já jen přežívám. Ledaže by olomćcké kafé bylo bez pěny a já unikl poezii pracákua totálního loserství.
Díky Stargazere. Potěšil mě tvůj zájem i zamyšlení nad texty. Ano, byl bych pro tu kategorii, jenže zatím tu není a myslím, že tahle se pro básně v próze vžila. Budu rád, když si zas u mě něco přečteš a já sluibuju, že zas navštívím tvou stránku.
Má to svoji specifickou poetiku. Moc se mi líbí ty výkřiky, které mají sílu: „Nešťastný kněz svým adagio šeptal Bohu, že touze uniknout nelze.“ (…) „Tam někde uvnitř mi padá pěna.“ (…) „Každý potřebuje nasednout v pravý čas na správný vlak. (…) „Jak lano do dlaní samota vrostla do duše.“
Myslím si však, že ta forma je poněkud nešťastně zvolená. Klidně by to mohla být poezie v próze. Prospělo by také, kdyby byly ty kratičké sekvence spojeny ve větší literární celky. Ale to je pouze názor - jinak po textové stránce nadprůměrně kvalitní.
Inu, každé město má svou poetiku, a Olomouc obzvlášť. Hezky zpracované, člověk ta místa vidí živě před sebou a chodí s tebou ulicemi.
děkuju, k3! moc, ponavadž srovnání s dobrou pralinkou v době gourmetského boomu vůbec není špatné. :-) kdysi jsem chtěl své vlakové miniatury, kterých byly snad už stovky, nabídnout českým drahám. za málo, stačila by třeba nějaká roční jízdenka. asi by to nepochopili.. člověk žije tady, uzavřen mezi svými, ale venku jsou lvi..
Musí ti být asi dobře, když to napíšeš. Je to takové uklidňující, nostalgické. Viděl bych to na kartičkách v dobrých kavárnách místo pralinek a nebo spolu s pralinkou. Možná by to šlo na dračku:).
Nemáš zač. Komu čest, tomu čest. Ale jestli tě má slova povzbudila, velmi mě to těší.
ano, taky bych to tak definoval, ale tady se vcelku právě žilo používat kategorii miniatury pro tento žánr. myslím. a - díky moc, povzbuzují mě tvá slova.
Těžko říct - básně v próze? Každopádně tvé krátké texty jsou velmi poetické a právě svou poetikou jsou silné. Avšak tohle jsou jen otázky terminologie či kategorizace, které nemají praktický význam. Stejně se podle mého postupně stírají hranice mezi volnými verši a poetickou prózou.
bilo by bylo správnější, souhlas. díky, kvaji. a jakou kategorii, zde k užití, bys navrhoval?
Mně se to líbí. Moc. Tip. Ale jsi si opravdu jistý, že jsou to prozaické miniatury?
"Věže dómu se tyčí proti mrazem šedému nebi, zrovna bili devět." V této větě se mi nelíbí slovo bili. Jestli je míněno hodiny nebo zvony, pak by mělo být bily, pokud se to má chápat obecně, pak bych spíš navrhoval zrovna bilo devět. Ale třeba se mýlím.
děkuju, přátelé. to vy jste mi udělali radost. souhlasím, goro, a jsem poctěn! atkji, ano, i pro mě to jsou stopy po studentských létetch. možná jsme se v některé z těch ulic minuli, dva usebarné stíny.