SLIBY SE MAJÍ PLNIT

,,Bolejí" mě ruce, i jen když si to zpětně čtu. Snad vás to čtení nevyčerpá. A zároveň se omlouvám, že to asi stejně nejde popsat moc autenticky....

,,Ahoj ségro, jak se máš?"- zeptala se mě do telefonu moje sestra bydlící v Praze, někdy před Vánoci. ,,Děsně, v práci máme hroznou honičku. Jedna kolegyně dlouhodobě marodí a druhá má celý prosinec volno na zkouškové období ve škole. Jsme tam leckdy tři na 14-16 klientů a to se nedá zvládnout." - postěžovala jsem si na nelehkou situaci, která se nám v práci vyvrbila a pohltila plně můj předvánoční život. Opravdu jsem chodila domů dost vyčerpaná. Do toho se pořád kupí víc a víc ,,papírování". Sice na počítači, ale stejně jsem to leckdy dodělávala doma. Sestra mě chvíli poslouchala a pak se zeptala: ,,Jak vlastně probíhá tvůj pracovní den, nedovedu si to představit. Zároveň to může být docela zajímavé." Nejdřív to myslela trochu bojovně, jako abych si to sepsala a viděla ten obsah práce a měla argument eventuálně pro ,,vedení", které na nás nakládá víc té ,,papírové práce". Pak se zamyslela a navrhla, ať to napíšu na písmák, který ona s velkým zájmem sleduje, byť nepřihlášena. Trochu mě nahlodala a začala jsem o tomto nápadu uvažovat. Třeba by to někoho opravdu mohlo zajímat. Co vlastně obnáší práce v sociálních službách. Ono to není ve většině případů tak ušlechtilé, jak to zvenčí může vypadat. Každá práce má své a nelze srovnávat. Já sama osobně třeba obdivuji práci zdravotních sester, mají zodpovědnost, leckdy i fyzicky náročnou práci a určitě jim není co závidět. Nicméně práce obyčejného pěšáka v denním stacionáři pro lidi s těžším stupněm mentálního postižení a s autismem asi také není vždy záviděníhodná. Asi jde spíš o větší nápor na psychiku. Zvláště v případě, že díky svým bohatým zkušenostem vám do pracovního života osud nebo vedoucí ,,naděluje" klienty, kteří potřebují opravdu velkou pomoc pracovníka a ještě navíc mají spoustu různých, ne vždy příjemných specifik, rituálů. Ale kdo jiný, než zkušený pracovník může s takovými klienty pracovat. Tedy ono se s nimi pracovat nedá. Abyste si nemysleli, že tito klienti vytvářejí nějaké úžasné výrobky, které se pak s oblibou prodávají na různých trzích. Na to máme pár ,,lepších", schopnějších, kteří vydrží celý den třeba motat klubíčka na klubíčkové věnce nebo navlékat drobné korálky na drátek, z kterého pak šikovné kolegyně zručně dotvoří krásné korálkové andílky. ,,Mí" klienti také navlékají korálky. Ale jsou to velké dřevěné korále s velkou dirkou, navlékají je na silnější, leč ohebný, drát. Odpočítám jich do krabičky deset a snažím se klienta udržet u práce v pracovním boxu pro autisty tak dlouho, dokud těch deset korálků nenavlékne. Následuje odměna v podobě pamlsku a pak si jde klient na chvíli po svém. Po různě krátkém odpočinku následuje další činnost. Plastová krabice (od vaničkové zmrzliny) , na jejíž okraj klient přicvakává obyčejné prádelní kolíčky. Jelikož tyto a podobné činnosti dělá již několik let, je zvyklý činnost dodělat až do konce, dokud nejsou všechny kolíčky na svém místě. Opět následuje odměna. Někdy už stačí jen slovní pochvala. Klient odchází na WC. Jak poznám, že tam chce jít? Začne si sundavat kšandy. Odvedu ho tedy na toaletu, s dopomocí si sundá kalhoty a sedne si na mísu. Zavřu za ním dveře a čekám, až udělá svou potřebu. Po ,,malé" pouze pomohu s oblečením kalhot a umytím rukou. Po ,,velké" je potřeba utřít vlhčeným toaletním papírem a pak opět dopomoc s oblečením a umytím rukou. A je čas na kávu. Jeden z mých klientů má rád rituál pití kávy. Uvařím mu Caro, posadím ke stolu v dílně a dohlížím na to, aby se mu po jeho kávě nesápal někdo rychlejší. Asi by byla velká nevole, když by o ni přišel. A sám si ji ohlídat neumí. Po dalších pracovních činnostech, pakliže panuje dobrá nálada a je schopen a ochoten ještě pracovat, a po několika návštěvách WC, následuje oběd. To je většinou oblíbená část dne. Odvedu klienta do jídelny a posadím ke stolu, kde už má připraven talíř s polévkou a se lžicí. Přisunu ho tak, aby se co nejméně jídlem znečistil. Zbytek polévky klientovi podám s fyzickou dopomocí a přinesu mu druhé jídlo. Maso má nakrájené na malé kousky, jí opět lžicí, ze speciálního talíře s vyšším okrajem a s přísavkou ke stolu. Díky tomuto talíři se klient nají čistěji a hlavně samostatněji. A o to nám jde především. Aby se co nejdéle udržely u našich klientů jejich již nabyté schopnosti a návyky v sebeobsluze, hygieně, stolování apod. Zmíněný klient už po obědě většinou odmítá jakékoliv nabízené činnosti, u ničeho nevydrží, nejraději by už jel na Domov, ale do toho momentu zbývají ještě dvě hodiny. A ty bývají někdy opravdu dlouhé. Většinou chodí po celé budově a brblá si něco nesrozumitelného pro sebe. Jen z intonace a z hlasitosti rozpoznám, jak moc nebo málo je naštvaný. Snažím se ho po celou dobu sledovat, případně zasáhnu, pakliže by hrozil konflikt s jiným klientem. Zvyšuje se intenzita chození na WC, což je jen projev zvýšené nervozity. Po hodině a půl nabídnu klientovi možnost jít ven na zahradu. Jelikož ví, že tím je blíž k odjezdu na Domov, zpravidla se trochu zklidní a nechá se obléci a obout. Venku pak čeká na mikrobus, chodí po zahradě a vypadá docela spokojeně. Tím se můj pracovní den blíží pomalu ke konci. Jen jsem zapomněla zmínit, že takové klienty mám ten den na starosti čtyři. Každý je jiný, každý má svoje specifické potřeby, na které musím reagovat. Ani jeden z našich klientů si sám nezaváže tkaničky u bot. Nepřečte si jaké bude počasí a zrovna tak většina z nich netuší, jaké oblečení zvolit do deště a do slunečného počasí. Nenandá si jídlo na talíř. Nemá ponětí o hodnotě peněz. Někteří se nezajímají o existenci jiných lidí. Kamarádství a přátelství je pro ně nicneříkající slovo. Neumějí se mít rádi ale asi ani neradi. Někdy je jejich vnímání světa tak přímočaré a jednoduché, že pak ani sama vlastně nechápu, proč je pro nás tak těžké tomu porozumět. Naštěstí mám čtyři kolegyně, s kterými jsme sehraný tým a dokážeme spolu někdy, vlastně, nemožné. Zaměstnat, zabavit, postarat se... Mít rád 15 až 17 klientů, kteří potřebují naši pomoc při trávení svého času a velké části života.

---