Maminka

nádherné, citlivě napsané, moje maminka mi zemřela už před 22 lety, bylo mi tehdy 26 a kousek a strašně mi chybí dodnes... byla to tvrdá žena, ale s tím nejlaskavějším srdcem

Nevím, sice jsem se profesí pomamila, ale je spousta věcí o kterých se dřív nemluvilo. Byly prostě "tabu".  Pro mě to ale byla ta nejkrásnější maminka na světě.  https://www.pismak.cz/dilo/275897/

Marci, ona Ti to, tuším,všechno předala bezeslov.. ♥️

Diano, není den, abych si na ni nevzpomněla. Už to bude jedenáct let. A já stále nacházím nové otázky ...proč jsem se víc neptala, dokud byla?

Vrátila jsem se, znavu přečetla a musím říct, takových příkladných maminek by mělo být víc! Výborné!

Markétko, děkuji za návštěvu. Potěšila jsi mě, že Tě mé vyprávění tak zaujalo. Má próza je většinou jen zápis pocitů, nebo událostí z mého života. V podstatě - co neprožíju, nenapíšu :-)

Koukla jsem na Tvůj profil a přečetla si, že mezi Tvé oblíbence patří Eduard Petiška. Tak Ti posílám odkaz do toho mého "uhelného dolu"- třeba tě ten příběh také pobaví. 

https://www.pismak.cz/dilo/369244/

Mám puštěnou Tv, netuším, co tam je,   potopila jsi mne ve Tvém příběhu. 

Mám Tě moc ráda, i když Tě znám jen skrze tvoje texty.

Přeji Ti krásné dni a jdu fárat dál ve Tvém diamantovém dole. 

Děkuji Ti

Rekl bych, ze to tema bylo uchopene skutecne citlive a pro me opravdove, pochopitelne a bez patosu a o to vic mi to pomohlo se vcitit. Libil se mi jak ten vyvoj, tak pribeh a dychlo na me z toho clovecenstvi, pochopeni, zmoudreni, pokora a ucta k lidem, o kterych se v pribehu vypravi a celka moudrost maminky, ktera dokazala videt a davat. Ne vzdy je snadne videt a dokazat si vazit lidskosti a treba si i priznat, ze jsem se mylil nejen v nekom, ale i ve sve nadrazenosti, natoz pak jit s vlastni kuzi na trh... Myslim si, ze maminka by byla po pravu pysna, stejne, jako jste po pravu pysna na ni Vy... I prosti hrdinove si zaslouzi obdiv a zit nejen pro sebe casto opravdovym hrdinstvim skutecne je. Dekuji, ze jsem smel nahlednout. ;) S.F.

Děkuji.

Marku, já děkuji za tak milý komentář. Těší mě, když se někdo vyladí na stejnou strunu a rozumí mi.  Tak ti za to pošlu avízo na jednu svoji miniaturku ;-)

Po letech jsem zavítal na Písmáka a udělal jsem dobře. 

Mám vždycky hroznou radost, když čtu text od někoho, kdo opravdu umí psát, pozorovat, odcítit.

(Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říkal ředitel klaunovi: "Klaune, proč ten kůň nezpívá?" A klaun odpoví: "Není mu dáno." A ředitel řekne: "Tak mu dejte!" A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.)

Děkuju!

Dobrý je ten dvojí střih, který si čtenář uvědomí až po dočtení posledního  odstavečku, přinášejícího překvapivé vysvětlení oné předmluvy. Napsané je to  se značnou dávkou citu, jehož míra s přibývajícím věkem narůstá. Snad jen  název mi přijde málo nápaditý, ale určitě je lepší než nějaký "výkřik".  Tip.  

Pozoruhodný výlet do světa o kterém se moc nepíše **

Jani, díky za milé zastavení. Mrzí mě, když čtenář nepochopí moje "proč", ale s tím nic nenadělám, když jsem tak "pyšná" ;-)

Ano, je jedno komu byla určená moje slova v prologu. Vždyť jsem to říkala, nejen své sestře, ale i manželovi, dceři, synům... ptala jsem se jich, jestli nebyli na hřbitově.

Rozesmála mě kritika Zdendy. Že jak si to jako dovoluju takhle napsat :-)

Ty víš, že citové vyděrače nesnáším. Někdy se bojím sklouznout z hrany po které se pohybuji...čím jsem starší, tím víc se musím držet ;-)

Musím říct, že na „vyvolávače slz“ jsem poměrně alergická, ale tady jsem žádnou takovou urputnou snahu dojmout nezaznamenala. Právě to se mi líbí, jak lehce a uvolněně je tenhle obrázek načrtnutý, i když ve skutečnosti příběh obsahuje pořádnou porci „životní tíhy“. Četlo se mi dobře a dobrý pocit ve mně zůstal i dlouho po dočtení, za což autorce děkuji :-)

Snad jen představa „paní Řehořkové v dámském prádle“ mě rozesmála, ale musím uznat, že ta malá holka, kterou tenkrát vypravěčka byla, by to asi řekla přesně takhle. Ta diskutovaná úvodní přímá řeč mi připadá v pořádku. Je vcelku jedno, kdo ji pronesl (já bych tipovala přímo vypravěčku, že se zmiňuje někdy, někomu o tom vosku na náhrobku)… podstatné je, že je tady použitá jako šikovný prolog, který rychle uvede čtenáře do situace.

:-)))

Zdendo, úvod (v podstatě prolog) opravovat nebudu. Pokud se Ti styl mého psaní nelíbí, mohu ti doporučit jen to, abys mě nečetl. Pokud jsi našel nějaké gramatické chyby, ráda je opravím. Dík.

Tak to je pak dostatečně vysvětlující pro Tvé komentáře (nejen u mne).

Zdendo, tak hlavně, že jsi se uspokojil svým komentářem. 

Nenapsal jsi Ty někdy nějakou vzpomínku na svoji maminku? Bych si ji docela ráda přečetla. 

Opravdu není podstatné, komu to říkám, ale budiž. Je to moje sestra. Je to úryvek z našeho telefonického rozhovoru.

Zdendo, nerozumím tomu, co Tě vede k takovému "povrchnímu" komentáři.  A taky nechápu, proč máš pocit, že  bys tu měl slzet. 

Hluboce lidské. Dojalo mě to.

Vyzrálý projev i pojetí. Vše již uvedeno.

Krásná vzpomínka, Marcel.

K tomuto textu se rád ještě vrátím  Zvolená forma jen podtrhuje silné emocionální působení na čtenáře. 

Redaktorům děkuji za Výběry, vám ostatním, kteří jste rádi četli, za váš čas a komentáře.

Moje maminka byla od 36 let vdovou. Zůstaly jsme samy, bez táty Mně byly čtyři, sestřičce šest (píšu o tom ve svých  STŘÍPCÍCH).... čím jsem starší, tím více ji obdivuji, jak vše zvládala,  jak nás vychovala. Pomáhala ji víra...Teprve v dospělosti jsem pochopila, s Kým se radila :-) 

velmi dojemné, krásné... děkuji

Dobre  napsane ... a hlavne : opravdove !

Ráda jsem četla, moc. 

Text som čítala už včera. Je napísaný naozaj s odžitým nadhľadom. Páči sa mi jeho prirodzenosť a nenásilná emočnosť. Na môj vkus si sa celkom pekne vyhla nejakým silným emočným brnkačkám, ktoré sú častým "prízrakom" v textoch o mame.Kvitujem vykreslenie emočna, vzťahu, ľudských hodnôt cez reakcie postáv. Je to plynulé,vťahuješ čitateľa do deja od začiaku do konca, zasypávaš ho tou obyčajnou čistotou slova, výrazu, lásky. Pekné.

Znovu si mně nezklamala, hlavně obyčejně lidsky.

Krásně a procítěně napsané, TIP

Moc, moc krásné. 

vrátila som sa znova  ku Střípkum, fotky som už  nikde nenašla, znova som zaslzila dojatím nad spomienkami, takými blízkymi  môjmu detstvu...

Krásně s citem napsané

Díky za zastavení a za komentáře.

Diano, to přece není smutné, když  tu někdo zanechá takovou stopu... Mamince bylo 85 let, když odešla za tátou, který na ni tam někde čekal 49 let.... To, že si dokázala k péči o nás dvě přibrat ještě starost o Janičku? Já se tehdy fakt styděla, byla jsem hloupá ...teprve v dospělosti mi došlo, že maminku lidé z našeho městečka dobře znali i díky profesi zdravotní sestry. Myslím si, že i ochota prodavačky v prádle byla právě  proto, že věděla...

Ten příběh "zapomenutého" dítěte by se dal rozepsat do románu.

Mně šlo ale o něco jiného...chtěla jsem se s vámi podělit o vzpomínku na moji maminku.  

Odkaz pro ty, kdo nečetli moje STŘÍPKY :-)http://www.pismak.cz/index.php?data=tipers&id=275897

nedá mi ešte dopísať, toto dielo je v mojom poňatí číre umenie

slzím dojatím, krásne si to napísala, mala si úžasnú maminku, máš to po nej...

.....

/*

Marcelka, po celý čas mi behal mráz po chrbte

je to po všetkých stránkach krásne

Ďakujem!