.human pups.

V neděli odpoledne jsme šli s holkama na návštěvu. Johanu jsme nechali spát na zahradě v kočáře. Anna si hrála v domě s dětmi. Když se Johana probudila, vzal jsem ji do náruče a sešel k domu. Ozýval se z něj stupňující pláč. U zavřených dveří koupelny stála pětiletá Evelýna a o rok mladší Klára. Ta držela v ruce jídelní nůž, s kterým otáčela vnější pojistku dveří. Otevřel jsem je. Anna se zády opírala o vanu a plakala. Nevěděl jsem, jak dlouho tam byla zavřená. Vzal jsem ji do náruče a odnesl pryč. To bylo poprvé, co zažila šikanu.

Lidská mláďata se k sobě dokáží chovat krutě. Učí se pozorováním, často od osoby, která v určité situaci vykazuje větší moc. Šikana je o pocitu převahy nad druhým.

Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil Annu zvedat jen, když chce. Než jsem si ji plně uvědomil. Taky mi došlo, jak se jí vydávám, zmocňuji k vynesení verdiktu. Zamává mi, políbí, obejme? Bude mě ignorovat? Podobně to měli i ostatní v rodině. Nevědomky jsme ji stavěli do pozice, ve které rozhodovala, jestli jsme. Někde za tím byla naše touha být milován. Ověnčit vlastní existenci vztahem s ní. O to šlo.

K prvnímu lidskému mláděti se upírá pozornost celého rodu. Je zhmotněním jeho pokračování. Ulehčuje od vědomí vlastní smrtelnosti, dává bytí optimistický rozměr. Stárnutí bez dětí je pádem do propasti.

Svíjející se kus masa zabalený do látky se přetočil na bok. Levačkou jsem nahmatal Johaninu tvář a nechal ji tam. Přitiskl k ní obličej. Její dech se zpomalil - měl jsem tu moc. Když se probudila, naklonil se nad ni. Čekal, až mě potká očima. Až mě uvidí, usměje se: teď jsem, teď jsem!

Dítě ve čtvrtém měsíci cítí propojení s matkou, pomocí ní ovládá svět. Díky omezené schopnosti diferenciace může matku zastoupit i jiný vhodný objekt.

Vezl jsem holky ve dvoukočáře. Anna spala v polosedě, Johana v leže, zakryté obličeje. Jel jsem po asfaltce směrem k dětskému hřišti. Uspokojovalo mě, mít je u sebe, že nic nechtějí. Cítil jsem hrdost, naplnění. Vykoupil jsem se.

Čtyřměsíční kojenec spí v průměru 15 hodin denně. Dvouapůlleté batole zhruba o tři hodiny méně. Při stereotypním houpání se spánek dostaví dříve, je hlubší a kvalitnější.

Náš vztah s Agotou se změnil. Frustrujeme se požadavky, nepřítomností. Děti spolkly naše životy. Ustanovily nám pevné pozice ve své blízkosti. Náš pohyb je limitován na několik kilometrů.

Už nejsme spolu. Jsme spolu s nimi. A když jsme bez nich, přestáváme umět spolubýt. Radujeme se z nich, ne ze sebe. To je rodina: postupné zapomínání, chycení do starostí. Zbude-li čas na spolu, jsme raději sami. Samota zezlátla.

Zamilovanost vystavená na idealizaci partnera a představě, že jedině on je schopen naplnit naše potřeby, slouží k vytvoření vztahu a zajištění reprodukce. Je řízena hormonálně, sytí ji poznávání nového. Podstatou manželství je setrvávání se stejným. Svědectví tělesného chátrání protějšku. Sebepřesvědčování o správnosti volby. Touha po spojení se proměňuje v touhu uniknout.

V krbu hořel oheň. Ležel jsem na matraci a občas nohou rozhoupal hačku připevněnou ke stropu. Za stěnou Agota uspávala Annu. Nad námi byla půda a střecha. A nad ní černota posetá hvězdami. Komínem stoupalo teplo k studenému nebi. Byl jsem doma.