Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Soužití

19. 01. 2020
30
45
3248
Autor
Gora

Tématický den: Den zúčtování

 

 

Hodiny ve věži kostela zabimbaly dvakrát. Díky tomu vím, že hrůzné domácí divadlo trvalo dvě hodiny.

Běžím postranní uličkou jen v noční košili a županu. Udivená, že při zdolání výšky přízemního okna ty staré pantofle nespadly z nohou. Všechno mi to připadá jako děj z horroru a jsem v něm bohužel donucena účinkovat.

Na chvilku odpočinku nebo ohlédnutí potřebuji dost odvahy. Přesto – musím se dozvědět, jestli jsem svého pronásledovatele setřásla. Běžel- li ovšem vůbec za mnou.

 

Dnes večer jsem klimbala u televize. Udělala jsem si kafe bez mlíka a cukru, abych šetřila. Muž chodil domů stále později, i když jako soukromý stavitel tarasů určitě nemohl pracovat za tmy. Nedávno mi známá s nevyřčenou otázkou v očích řekla, že ho lidi vídají sedět nebo klečet u zastavení Křížové cesty v blízkosti zámecké zahrady.

Konečně dorazil, umyl se a já mu ohřála večeři. Za naprostého mlčení ji snědl. Již dávno si nemáme co říct.

Těšila jsem se, až padnu do postele. Každý všední den vstávám v pět, mám toho v pátek večer opravdu dost.

S údivem jsem z postele přihlížela, jak Jenda někdy kolem půlnoci vystavěl na našem prádelníku malý oltáříček. Před svatým obrázkem zapálil velkou svíčku. Nejprve prosil, abych si klekla na koberec vedle něj,  pak si toho moc nepamatuji. Vytáhnul mne zpod deky. Bála jsem se zalézt zpátky, ale nepoklekla jsem. Odešel do kuchyně a vrátil se s největším nožem, který mám ve stojánku. Po nějaké době dohadování, kdy jsem odmítala předčítat z jeho podivné náboženské knihy, kterou objevil v antikvariátu, začal vyhrožovat a tou kudlou šermovat směrem ke mně. V panice jsem zachytila čepel. Ocitla se příliš blízko mého trupu. Křik, tentokrát můj, manžela na chvíli ochromil. Na nic už jsem nečekala a vyskočila oknem.  

Opřená o fasádu jednoho z přízemních domků teď omotávám pořezané prsty. Improvizuju, obvazem je kapesník, který jsem nahmatala v županu. Snažím se uklidnit. Kluci zůstávají v poslední době čím dál častěji na internátě. Za současné situace je to lepší. Jenda si jich buď nevšímá, nebo má snahu předčítat jim z náboženských knih.

 

Připadá mi, že každý můj krok hlasitě rezonuje mezi zdmi přízemních domků staré čtvrti. Co když se tu někde muž schovává a uslyší třeba i jen moje hlasité oddechování? Musím požádat někoho o pomoc. Mobil bohužel zůstal doma a v nočním úboru nemůžu jít přes celé město do nemocnice!

Zkouším zaklepat na některé z oken přízemních domků - a nic. Rozumím. Jen se do ničeho neplést. Nezajímat se, oč tam venku na ulici jde, z toho nikdy nic dobrého nekouká!

V rohovém domku se dokonce ještě svítí. Klepu a kdosi odhrnuje záclonku.  

Hledí na mne povědomá tvář, teď s poněkud vytřeštěnýma očima. To je přece prodavačka z Terna. Netušila jsem, že bydlí právě tady.

 

Prosebně zvedám poraněnou ruku. Objevuje se nějaký mužský. Paní ukazuje k oknu a něco říká. Ona pak otevírá dveře. Přes strach, který hmatatelně cítím v zádech a který žene někam dovnitř, vcházím poněkud váhavě. Zase další ponížení a ještě od ženy, kterou nemohu vystát! Nemám ji ráda od té doby, kdy se den ze dne Jenda ocitl bez stálého zaměstnání a já při nakupování musím obracet doslova každou korunu. Domácnost a kluci na studiích něco stojí. Jako mistrová v mlíkárně si nemůžu finančně moc vyskakovat.

Ta ženská má natupírované vlasy jako na fotkách někdy z šedesátých let i v noci. Kupodivu je přes pozdní hodinu oblečena do kalhot a svetříku.

„Posaďte se přece,“ přistrčila židli a účastně se vyptává, co se mi přihodilo.

„Ukažte, máte od krve i župan.“ Ošívám se, ale když odložím kapesník na ruce, hned se obrací manželovi:

„Karle, prosím tě, záchranku, tohle se musí odborně ošetřit!“  Ten chápavě kývne a jde pro telefon.

„Určitě se divíte, že jsem ještě vzhůru. Chodívám v noci na další směnu a doplňuji vedle v Kauflandu zboží do regálů. Manžel je v invalidním důchodu a Jednota moc neplatí, tak jsem si našla ještě další práci. A vůbec, já jsem Jiřina,“ představuje se.

„Jana, já jsem Jana.“

Hlas prodavačky zní jinak než jak ho znám z krámu. Mám před očima, jak pozdvihuje z pásu moje zboží jako kněz hostii.  S každým kouskem vyjmutým z košíku zaslechnu pípnutí a hlasitý komentář  - SLE – va!  První slabika, ta je důležitá, zatímco  -va znamená jen pohrdavý přílepek, aby nikdo nebyl na pochybách, jak pohlížet na ty, kdo kupují samé zlevněné zboží. Prožívám to i teď. V obchodě obvykle rudnu, házím jídlo do tašky, platím a pakuju se. Cestou k východu si připadám menší a ještě menší.

Venku mívám pocit, že jsem středem pozornosti. Jako by si lidé něco šuškali, když mne na ulici míjejí. Určitě to souvisí s tím, jak se poslední dobou chová Jenda. Co ho vyhodili od policie, jde to s ním s kopce. S celou rodinou.

Přestal sice pít, ale dal se k nějaké sektě a pořád mne přesvědčuje, že se mám taky obrátit na víru. Že prý brzy přijde jakýsi den zúčtování. Tak abychom se my čtyři zachránili.

Jdu zkratkou přes park, lidem se vyhýbám, a přehazuji těžkou tašku v rukách: levá, pár kroků, pravá. Už abych byla doma…

 

Prsty projela prudká bolest. Prodavačka polila řezné rány desinfekcí, což mne vrací do kruté reality. Zatínám zuby, abych nezačala křičet. Podala mi hrnek s horkým čajem, do kterého kápla rum.

„Sanita tu bude za pár minut. Napij se, Jano,“ přešla samovolně k tykání. Situace, kterou jsme spolu prožily, nás sblížila.

„Prosím tě, Jiřino, volejte taky policii. V patře našeho domu bydlí stará máma, tak aby jí snad neublížil. Anebo sám sobě. Mám o ně strach.“

 

Zahlédneme modrý majáček. Houkačka vzhledem k době výjezdu není zapnuta. Vstanu, ale nějak se mi podlomují kolena. Jiřina mne podepřela svojí paží a jdeme ke dveřím.

„Moc děkuji, Jiřinko, opravdu, moc.“

„Drž se, Jano. Nezapomeň, že ať se v budoucnu stane cokoliv, máš tady přátele.“

 

Za jízdy otupěle zírám z okna sanitky. Nic už nebude jako dřív. Jenda měl přece jen možná v něčem pravdu. Nastal den zúčtování.


45 názorů

Gora
11. 02. 2020
Dát tip

Lakrove, děkuji, je to napsáno jako text pro Tématický den, tomu jsem vše podřídila. Díky.


Lakrov
11. 02. 2020
Dát tip
Začíná to (první odstavec) jako snový horor, pak se to "na pár řádků" zklidní, jako by mělo následovat probuzení z onoho hororu a pak to "propukne v plné síle", s niž to nutí číst jedním dechem až do konce. Na konci mám sice dojem, jako by tomu něco (hlubší smysl? překvapivé zjištění? ...?) chybělo, ale spád to má, to musím uznat a smysl to -- i tak, jek jo to zakončené teď -- taky dává. Tip.

Gora
03. 02. 2020
Dát tip

Dík, Jarrdo...


Jarrda
03. 02. 2020
Dát tip

Zajímavá povídka.


Gora
26. 01. 2020
Dát tip

avi PM


Gora
26. 01. 2020
Dát tip

Karle, ano, pošlu avi a díky.


K3
24. 01. 2020
Dát tip

I tuhle povídku bych nominoval do PM. Jsi pro autorko?


chuan
23. 01. 2020
Dát tip

neviem presne, čo v tomto prípade znamená, "zo starej školy", ale vždy je šanca to zmeniť: Pod vplyvom fyziky


Gora
23. 01. 2020
Dát tip

Díky, film neznám, jsem z tzv. staré školy. ale třeba se někdy podívám, rozhodně díky za odkaz...


chuan
23. 01. 2020
Dát tip

Nic už nebude jako dřív.  táto veta mi pripomenula film Annihilation s komentarom od Gilmour93


Gora
23. 01. 2020
Dát tip

chuane, děkuji moc...


chuan
23. 01. 2020
Dát tip

úplne ma to vtiahlo do deja, neskutočná atmosféra


Gora
23. 01. 2020
Dát tip

Děkuju moc, Přemku, bylo celkem nesnadné ten skutečný příběh nějak zpracovat a dát mu špetku naděje :-), díky.


lastgasp
23. 01. 2020
Dát tip

Nesnadno uvěřitelný příběh odporného domácího násilí manželem ve stavu nepříčetnosti. Nejde o to, jestli se udál ve skutečnosti, nebo je fabulací autorky podle podobných zveřejňovaných případů, ale hlavně zaujme svým závěrem. Nic už nebude jako dřív. Co bylo dřív? V čem měl Jenda pravdu? To je velká tečka ve vztazích dvou lidí. To je den zúčtování. Blahopřeji k perfektnímu zpracování téma měsíce. 


Gora
21. 01. 2020
Dát tip

troji, díky

Ten, který si nevěří, má např. mizerné dětství, tak velmi snadno...


trojort
21. 01. 2020
Dát tip

...jak snadno člověk zblbne...


Gora
20. 01. 2020
Dát tip

Evži, děkuji ti!


Dobře jsi to napsala. 


Gora
20. 01. 2020
Dát tip

Oldjerry, děkuju za moc milý komentář!


Oldjerry
20. 01. 2020
Dát tip Gora

Úžasně silný příběh a je jedno, jestli je to zápis skutečnosti, nebo napůl fikce s promorální úpravou. Vypadá však až příliš pravděpodobně.  Je to prostě vhled do života bez příkras, jeho syrovosti i surovosti. 


Gora
20. 01. 2020
Dát tip

Jani, děkuju za tvá slova:-))


vesuvanka
20. 01. 2020
Dát tip Gora

Silný a velmi pěkně zpracovaný příběh, při čtení mě zamrazilo. TIP


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Díky, Luboši!


Kočkodan
19. 01. 2020
Dát tip

Na tom „všechno zlé je i pro něco dobré“ možná dost často něco bude.


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Táňo, díky!


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Díky, Karle... chtěla jsem drobet odlehčit tíhu... tak ještě motiv protivné prodavačky, ženy se obvykle rychle sblíží, když skutečně o něco jde... díky:-)


K3
19. 01. 2020
Dát tip

Dramatické. Zvlášť mě zaujal vývoj vzájemného vztahu žen. 0bčas překvapí někdo u koho to nečekáme.


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Hanko, díky, tohle je už starší příběh, kdy třeba mobil neměl ještě každý, o to hůře se dalo přivolat si pomoc. Dopadlo to hodně zle, s tím mužem myslím... nakonec si sáhnul na život.


8hanka
19. 01. 2020
Dát tip Gora

ako vždy skvele napísané...pripomenula si mi udalosti spred rokov, kedy môj muž prestal chodiť do práce, mne tvrdil, že je PN, chodil na nejaké náboženské stretnutia skupiny ľudí, ktorí verili, že sa narodil nový Mesiáš, bral peniaze z rodiny a dával tam, zadľžil nás, chcel mňa i deti vodiť na zhromaždenia, čítať podivné knihy, odolala som, časom sa z toho dostal, no začal robiť iné hlúposti...žil mimo reality a ostalo mu to...


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Díky, Okamžiku, za komentík!


supizmus
19. 01. 2020
Dát tip Gora

Ty jo, úplně mě to vtáhlo! Díky, téma sice náročné, ale su rád, že dalo vzniknout tomuto příběhu!


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Díky za milá slova a... Ivi :-)


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Renato, děkuju, potěšilo...


koukáš kolem sebe a píšeš...dělíš se.......děkuji že jsem mohla být součástí....*/***


bixley
19. 01. 2020
Dát tip

I takové situace v životě nastávají, hezky jsi to zpracovala a na tuto problematiku tím upozornila. T.


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Díky za názor.


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Di, souhlasím... v tomto případě vznikal ve spojení s nějakým "vyhořením" + alkoholismem...

Děkuju ti:-)


Norsko 1
19. 01. 2020
Dát tip

Banální příběh


Diana
19. 01. 2020
Dát tip

Fanatismus je ještě horší hřích, než nenávist! 


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Jardo, díky, bystroočko!!

Jura byl příliš skutečný, a tak opravuji:-)

Tvůj komentář moc potěšil. 


revírník
19. 01. 2020
Dát tip

I takové věci se stanou? Ze ztráty zaměstnání se dát na náboženské blouznění? Asi ano, protože, pokud vím, tak ty si, Ireno, zápletky většinou nevymýšlíš, ale bereš je ze skutečnosti. Při čtení po mně běhala husí kůže.

(Mimochodem, ten manžel je Jenda, nebo Jura? Koho to vyhodili od policie?)


Gora
19. 01. 2020
Dát tip

Ladi, díky!


Nami 99
19. 01. 2020
Dát tip

Silný příběh.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru