Daleko

Bledonožky

Tunely metra proudí holky bledonožky. V krátkých šatech sem a tam. A jak si sednou, konečně můžeš prohlížet ty bledé nožky. Některé je mají pokreslené savými obrázky, takže jsi zas jako malý před obrázkovou knihou. A některé holdují písmu, takže je můžeš i číst, jména, data, silné věty i krátké příběhy. Kam až se asi táhnou? Některé jen do půli stehen, některé až k úběžníku snů. Tam ale už, aniž bys porušil listovní tajemství, číst nemůžeš.

Chlapeček a podprsenkárna

V Opletalově hned vedle podprsenkárny otevřeli mateřskou školku. Chlapeček se zastaví před výkladem plným průsvitných blůzek a rafinovaného prádla a nechce se hnout. Jeho spolužačkám by bylo ještě velké, ale paní učitelce by slušelo, ukládá si do předčasně zjitřelé fantazie obrázky, které ho už nikdy nepustí.

Neděle

Je letní neděle, ráno ještě neřeklo poslední slovo, ale v ulici už hudbou rozkvétá tranzistor, břichatý muž v tílku má v kýblu připravenu jarovou vodu, chystá se omývat svého plechového bůžka Škodu. A letenský kostelík bije devátou, farář si ještě zalévá kávu a potahuje z vanilkového cigarila a uhaduje, zdalipak dnes někdo dorazí, anebo zas půjde domů sledovat Toulavou kameru. A okruhem si to pádí holky v legínách, hodinky jim točí životní funkce jako kosmonautům z NASA, v nohách mají divé kilometry a v podpaží řeky potu. A děti zrovna vstávají, maminky jim chystají kakao a rohlíčky se sekaninovým máslem a džemem a za řekou na jedné z Kavčích hor si dva muži v kostýmech Jů a Heleho ještě nechávají zalít kávu, ale cigarilko si odpustí, protože na ně čas nezbude.

Daleko

Jako vesmírný koráb nekonečnou hlubinou, kymácí se cestou od Dejvic ohromný žlutý autobus. Vyráží do daleka. Z chodníku mu mává Dorotka. Taky by chtěla jet někam daleko. Jenže jsou s maminkou samy a v létě jezdí nejdál na Karlštejn. A ona by tak ráda někam opravdu daleko, protože častokrát slyšela, že táta, kterého nepoznala, je právě tam - daleko. A tak aspoň mává ohromnému žlutému autobusu - co kdyby mířil jeho směrem...