Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTeplo severní strany
Autor
Gora
Tématický den - Den nedokonalých hrdinů
MIMO SOUTĚŽ.
Na chodbě se ozvaly známé kroky, pak cvaknul klíč v zámku a jako vždy následovalo velkolepé přivítání. Těch několik hodin, kdy musel být bez ní, bylo k nepřečkání!
Převlékla se do sportovního a vyšli ven, na samý okraj města, žena a dvouletý německý ovčák.
Úmyslně brouzdali listím. Čekal na povel - Irbisi, hledej, a čumákem rozhazoval do všech stran barevnou paletu. Horlivě přinášel zpod rozložitých stromů sytě hnědé, hladké, ze zelené slupky právě vyloupnuté kaštany s ještě bledými bříšky. Vkládala je do kapsy a pomyslela na Aničku a další mrňousky z dětské úrazovky. Večer jim, jen tak pro radost vyrobí zvířátka na špejlích. Budou se na nočních stolcích hezky vyjímat.
Došli k zámecké zdi s řadou kapliček. Tahle je ta moje. Položila dlaně na severní část stavby. Stmívalo se čím dál dřív, právě dnes se totiž měnil čas na zimní, ale kámen jí hřál studené prsty jako termofor s teplou vodou.
Netušila, jestli by i někdo další měl podobné pocity. Jakmile zavřela oči, ten dávný obrázek opět ožíval.
Zima všude, venku i uvnitř. Šli na procházku. Zámecká zeď na dohled, pole křupalo pod botama jako krusta perníku s citrónovou polevou. Šli spolu, ale už tehdy vlastně každý sám. Podvědomě snad hledala něco hřejivého, co by zahnalo ten všudypřítomný chlad. Došli na polní, dříve křížovou cestu.
Doteď neví, proč položila dlaň tenkrát, v zimě na jednu z pěti kapliček, a proč právě na ni. Překvapilo ji, jak teplá se zdá právě ta mechem porostlá, severní strana, ostatní byly ledové.
Zavolala na něj, i když byla trochu v rozpacích. Tolik si přála, aby teplo také cítil a přijal. Neochotně přistoupil ke kapličce. Ruku položil přesně tam, kam ukázala, zakroutil hlavou a pokračoval v chůzi. Cesta, po které se vydal, byla tak odlišná od té její, že se později rozdělily.
„Irbisi, jdeme.“
Vlčák přiběhnul, na dlouhé srsti sem tam žlutý list.
Teplo kapličky si odnášela s sebou.
28 názorů
Petr Livingston
19. 11. 2020Jo, tohle je, Goro, moc pěkné, jako bych to cítil i já!
Evženie Brambůrková
27. 10. 2020To je krásné.
KK, to mne nenapadlo, s tím lakmusem:-)... stromy jsou pro podobné účely také moc fajn...
Kaplička ako lakmusový papierik na vzťahy.
Ja mám v lese obľúbený strom, len dúfam, že ostatné nie sú žiarlivé.
Jsem rád, že si mohu opět něco moudrého přečíst od tebe. V tom textu se snad najde každý. Každý máme v sobě obě stránky. Dokonalého i nedokonalého hrdinu. Epický děj u tebe přechází až v děj dramatický s rozhodným koncem, vycházejícím z tvého nitra. "Irbisi, jdeme!"
Velice působivé, Ireno. Nejlépe to vystihla asi Renata s Jardou. Vyzařuje z toho něco víc, než jen těch pár vět.
čo dodať krásny príbeh ako vždy...najhoršia je samota vo dvojici, vtedy je najlepšie ísť ďalej sám...
i ja som dnes využila slnečný deň plný farieb na prechádzku popri Váhu, spomínala som na mamu, ktorá by dnes mala 98 rokov... medzi rôznofarebným lístím presvitalo slnko, príjemne hrialo, stačilo privrieť oči a miesto lúčov som zacítila mamine dlane...
Díky, Ivi. Když /se/někdo rozdává, třeba jako ona sestra, musí i dobíjet:-))
Krásně jsi vystihla jeden lidský (a trošku i psí) moment.....možná více z nás má takové zvláštní místečko, které nás dobíjí....*/**************************
Arwen Leinas
25. 10. 2020:-)
Velmi pěkně a poeticky napsané. Zaujala mě představa krásné podzimní procházky se psem a radost dětí ze zvířátek vyrobených z kaštanů na špejlích, které budou zdobit jejich noční stolky v nemocnici. Kontrastem je smutná vzpomínka - bohužel ne každý dokáže vnímat to teplo severní strany (může to být metafora), a proto se cesty rozdělily... TIP. Líbí se mně jméno vlčáka Irbis. :-))).
Ono to, Zajíci, není jen o cestě, ale každý si z textu může přebrat pro sebe... děkuju:-)
Má cesta je - zdá se - tak odlišná ode všech ostatních cest, že se nikdy s žádnou jinou nespojí. Zvláštní je, že si nepamatuji, kde má vlastně začátek a konec je mi taky neznámý. Čili to, že se dvě cesty rozejdou, mě zase tolik nedojme. Napsané je to ale hezky, takže tip.