Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnna píše Anně
Autor
annnie
Anna píše Anně Matylda, 5.9.2010 poledne
Kde se tak najednou vzala
vzpomínka na tebe,
kterou jsem nikdy nepoznala?
Vešla tak prudce, sebejistě,
do mého klidného domu
v neděli před polednem.
Vstoupilas do mé ložnice
z krajiny za zrcadlem,
lehla sis do mé postele
mezi tři psy, co mě zahřívají.
Nevšimli si toho.
Vidím tě
krásnou, laskavou a jemnou,
milující a milovanou,
obětavou a starostlivou,
pracovitou a unavenou,
křehkou i silnou,
obdivuhodnou a vznešenou,
trpící.
Vítěznou.
Vidím tvůj život: úsměv i slzy,
jak to tak bývá...
Secesní portrét:
V tvých očích zářily kvítky oddanosti,
ze tvých úst voněly růže lásky,
tvé ruce kvetly rudě v nedozírných polích nádobí
prádla
a špinavých podlah,
tvé břicho rozkvetlo třikrát svébytnými květy.
Co kvetlo v tvé mysli v tichých hodinách noci?
Verše či próza? Řádky smíření či smutku?
Vím jen, že nenápadně, tiše, tak jako ty,
rozvinul se v tvých prsou květ, který tě zahubil tak brzy.
Možná ho živily slzy
tvé příliš bezvýhradné lásky
či tlící zbytky
tvého nevyužitého nadání a vzdělání?
Díky tobě,
má nikdy nepoznaná prababičko,
hrdinko života bez koupelny a plynového topení,
krásko,
svíraná korzetem přelomu století:
všechnu svou sílu a lásku,
všechny své ambice a touhy,
celé své tělo i duši
jsi odevzdala svému muži,
kterého jsi tolik, tolik milovala,
svým drahým synům,
své překrásné dceři s modrýma očima...
A přece ještě zbylo na mě:
Dalas mi návod, jak žít
Dalas mi návod, jak nežít
Dalas mi nejvyšší dar:
tělo z tvého těla,
svou dceru – moji babičku
matku
učitelku
stvořitelku
tu, co mi zpívala ukolébavky.
Vyvolávám tvé jméno ze tmy
Ať ho postříbří měsíc
Volám tvé jméno do slunce:
ať ho ptáci roznesou všude, kam doletí.
Děkuju ti, Anno!
62 názorů
Ach, Silene! Mé autorské srdce zaplesalo. Moc děkuju, směju se ještě teď. Pá a měj se nádherně a.
V rámci nespravedlivého dělení pozornosti a potravinových lístků přicházím dopsat pod tento tvůj text, annnie, že ať již jsem jej četla kdykoli a ne/opentlený čímkoli, nesmazatelně mi zanesl paměť obratem hrdinko života bez koupelny, za což ti zpětně děkuji, jakkoli mými zbytnými slovy neuhradíš ani zbla. Natož aby na tebe vypadlo z herbáře.
Iwano, to je ale milý komentář! Moc děkuju. Jsem velmi ráda, že ti obojí sedlo. Hezkej večer a neúnavnej tejden! Pá a.
Je fajn, že když se mi zasteskne po divadle a koncertech, otevřu Písmák a vyskočí na mě skvělá hudba a velmi povedená báseň a obojí probudí emoce i přes únavu a otupělost těchto dnů. Díky
Ó Dionó!!! Anna je ještě víc dojata a děkuje a těší se také tě číst a mává a pá...
huš, kuš...co to řikáš. To tak potřebuju slyšet! Jasně i na Dionu dojde, na nás všechny jednou dojde. Ale mezitím si přečtu ještě hodně Tvých básní :-)
Diono, moc díky. A neděs se, prosím :). Nakonec jednou dojde na každou Annu, a vůbec nic se nestane... Ale díky díky díky... Díky. Dojetí... a.
LGarro, je mi líto. Pacientka???
Díky za návštěvu. Přeju klid v duši a radost a.
cassy, děkuju. Vlastně píšu hlavně proto, že mám špatnou paměť a tohle mi pomáhá vzpomínky uchovat jak fotky v albu... Měj krásnej čas a.
Dagmaram, ó díky! A vidíš - myslela jsem si, že se bude písmákům zdát moc patetická... Měj se krásně jak v básni a.
Dane TM, moc děkuju. Ano, kořeny. Bez nich bychom měli (pokud vůbec) velmi slabý větve... Díky za návštěvu. a.
Annnie, blahopřeju k Výběru...tuze mě to potěšilo.
Pro Kristovy rány, ale komentář LGarry, jelikož neznám souvislosti, mě zprvu strašně vyděsil :-O Anna Anna Annnie ...tohle mi nedělejte
Naše Anička K. odešla 2.3. 2021. Byla úžasná, silná ve své slabosti... A vždy doufající... Paní K... RIP.
líbí se mi způsob jakým uchopuješ minuty vteřiny a věky...ve svých básních...
tohle je ale vážně moc pěkné. Na tebe nebývale poetické. Moc ti to sluší :-)
Moc pěkný. Kořeny jsou důležitější, než si většina lidí myslí. To zhesknul večer. Děkuji!
Mortície, chápu. Tak tedy přeju :) chápavého muže s chápavýma rukama... a.
Morticia Adams
12. 03. 2021Jen přej, toho není nikdy dost. :-D
Savagei, teď trochu docházej slova mně. Moc ti za ta tvoje děkuju. Velmi mě těší, že mou stránku navštěvuješ často a že ti mý texty stojej za komentáře. A že nad nima něco zažíváš... Přeju krásnej den a.
Kočkodane! Stroj času! Tenhle žertík naprosto miluju a jen se o něj někdo někde v umění otře, už tam běžím! Yankee z Connecticatu... Návštěvníci... Dobrá zelená... No ale popravdě, sama bych se do něj vlézt hodně bála. Protože můj obdiv k našim pra (praprapra...) babičkám (i dědečkům) velmi souvisí s mou jistotou, že já bych to asi nezvládla...
Díky. Přeju krásnej den a.
Mortície, ANO, přesně. Mám o tom takovou jednu feministickou, musím ji zrevidovat a někdy ji sem možná hodím... Děkuju za pochopení.
Přeju den
plný žen
i mužů
s chápavým srdcem.
Myslím, že muže s chápavýma rukama už ti přát nemusím, že? :) Pá a.
Ach, black! Velmi milé... Velmi milá... Děkuju. Ukládám si tvý wow do srdce. Joj, to není srdce :), to je polechtaný ego :). No, obojí. Měj WOW den!!! Pá a.
Milá PROZ, právě o to v mý básni jde: ukázat, kdo a jak tvořil ty "starý dobrý časy". Mou hlavní emocí, pokud jde o mou prababičku, je lítost a soucit. Ale abych nebyla nespravedlivá: ani muži té doby to neměli lehké. Jejich důstojnost a úspěšnost stála a padala s tím, nakolik dokázali obstát ve funkci živitele rodiny... I oni museli popírat určité stránky své osobnosti, aby se vřadili. Tehdejší rodina byla hlavně ekonomická jednotka, kde na prvním místě byly povinnosti a zodpovědnost. Moje prababička měla štěstí, že se směla provdat za muže, do kterého se zamilovala (nebo se taky dá říct, že měla štěstí, že se zamilovala do muže, akceptovatelného jejím otcem) a mnoho jejích současnic na tom, pokud šlo o jejich práva, bylo jistě mnohem, mnohem hůř. Ale přece, že? Je to prostě jedna kapitola vývoje společnosti, a já jsem šťastná, že naše generace listuje už o dost dál... Mám o tomhle tématu ještě pár textů, je pro mě nesmírně důležitý.
Zelenku mám velmi ráda. Celou barokní muziku miluju. Považuju ji v podstatě za bigbít.
Díky za to, že o mých textexh přemýšlíš do hloubky. Přeju krásnej den a.
Marcelko, děkuju. Tvá vzpomínka zas pobavila mne. Velmi se mi líbí tvar Oldánek, to je esence babičkovský něhy... Měj se krásně a ať se ti další střípky pěkně lesknou! Pá a.
Dievča! Ty ale dokážeš najít a seřadit slova... Má duše se teď vznáší na křídlech motýlů... Děkuju. Moc. Přeju mnoho okřídlených slov a.
Safiáne, děkuju. Pro mě není nějak zvlášť důležité, do jakého žánru či kategorie kdo můj text vřadí. A ráda si někdy s žánry i pohrávám. Ano, tohle je óda - ale taky je to feministická připomínka toho, jak vypadal život ženy na začátku 20.století... A jsem nadšena, že ten text zaujal muže i ženy a že se má prababička dočkala po stu let zaslouženého obdivu... Měj se krásně a.
Milá Lucie, ano Ravela mám též velmi ráda. Tak zas jeden placák dávati a zdraviti, pá a.
Savage Flame
12. 03. 2021Dlouho jsem premyslel, jestli me napadnou slova, ktera by nejak vystihovala, co z toho citim, co diky tomu, proc se mi to libi, nebo proste neco, co by bylo na urovni. Nenapadlo me ale napred nic a pak me toho napadlo az tolik, ze nevim, co z toho by jeste bylo ok a co uz moc, nebo treba moc malo... Myslim si, ze jedim rysem, co oprabdu dobra poezie ma, je pravo to, ze dokaze rozbourit myriady az napadu a slov a rozeznit spoustu strun v dusi a zaroven nekdy zase i slova vzit. To se stalo tady me a jednim z duvodu je i to, jak moc dobra tajle poezie je. Dekuji... ;) S.F.
Hergot, zamakejte už někdo pořádně na tý mašině času, ať může Anna letět za Annou a tohle jí (nechat) přečíst...
Morticia Adams
11. 03. 2021To je koc krásné! Nebýt tolika žen, není jedna žena, jedna annie. *
Goro!!! Květnatý styl!!! Žes na to nepřišla dřív!!! Víš, co jsem si tu vytrpěla kvůli svý ÚDAJNÝ ukecanosti :)??? Omazal mi to tu o pusu skoro každej... A teď konečně to mám schválený a požehnaný!!! Tak hele, písmáci, už si na mně nevyskakujte! Žádný ukecaná! Je to KVĚTNATÝ STYL!!!
Díky, Goro - zvesela za ten termín a úplně vážně za dobrej komentář. Pá a.
blacksabbath
11. 03. 2021WOW.............ukládám si......*/**********************************************
Nádhera!!! Fakt nádhera. Já snad začnu číst poezii na stará kolena. Tohle se ti vážně povedlo.
když už jste tedy řešily hudbu. Poslouchala jsi někdy něco od Jana Dismase Zelenky? Barokní hudba mi přijde jedna z nejsilnějších, tak blízko existenciálních hranic. Hudba, která dochází na samé hranice lidského vědomí a začíná hýbat mocně s nevědomím. Pro ilustraci kdyžtak posílám odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=2olNSxDKSN0&ab_channel=CantateDomino
Jinak báseň je líbivá. Nadherný jazyk spojený s řadou velkých a silných emocí. Ale mám potřebu si ji trochu držet od těla. Je to dáno pocitem osobní křivdy ze strany příbuzných ženského pohlaví. Co to je za ctnost učit ženu popírat sama sebe a naprosto vše obětovat pro jiné? Takový přístup pak můžre vést k tomu, že si necháváme líbit nechutné ponižování od druhé osoby... Ano jsem poněkud zaujatá, ale mám k tomu dost dobré důvody odsuzovat pro někoho tak nadherný příklad lásky.
Marcela.K.
11. 03. 2021Moc povedená vzpomínka na někoho, jemuž vděčíš za svůj život a přitom jsi ho ani nemohla osobně poznat...
Já o své prababičce znám jen jednu historku. Když škrábala na dvorku brambory, přišel k ní prý můj maličký táta, a do těch oškrábaných brambor se vyčůral. Moje babička, tátova maminka, se prý zlobila a prababička jen řekla : " Mařko, nech toho, Oldánkovy čůránky se mohou papat."
No byla to prostá žena a vlastně o ní téměř nic nevím, stejně jako o prababičce z maminčiny strany. Obě zemřely dávno před tím, než jsem se narodila. I proto jsem psala své Střípky, aby moje pravnoučata věděla víc... budou-li tedy chtít ;-)
dievča z lesa
11. 03. 2021duch života si tu medzi nami poletuje ako motýlik ... nevýhodou je, že je neviditeľný ... výhodou je, že ho srdcom môžeme uzrieť napríklad v tvojich voľných veršoch
Gora to řekla trefně. Óda. Trochu se stydím, že přesto, že jsem napsal ód několik, jsem to sám nepoznal. Úvod je možná příliš mluvný, zato konec je opravdu skvělý. Dokonce příkladný.
Já Lucie píšu...
11. 03. 2021Annnie, Erika Satieho neznám, ale už ho googlím :) Díky! Vypadá na bohéma tehdejší doby a na předchůdce impresionismu. Právě poslouchám Tvůj odkaz a zní to hodně podobně jako Clair de Lune. Impresionismus se mi líbí ze všech období nejvíce! Je už takový jiný oproti třeba klasicismu... Je tam slyšet ta atmosféra. Od Debussyho jsou pěkné i Arabesky :) Znáš Maurice Ravela? Ten se také moc dobře poslouchá :) https://www.youtube.com/watch?v=3tQs6l4d8hM
Imprese je všudepřítomná!
Krásná báseň plná něhy, zaujalo mě i doplnění působivou skladbou Claude Debussyho Clair de Lune :-))), TIP
Danny, díky za nový slovo!!! Potěšils mě. Přeju ne-logicky krásnej den a.
Alegno, moc děkuju! To Annu vždy potěší, když někomu dojdou slova... O to víc prostoru zbyde pro ta její :) :) :)
Měj se růžově a.
Milá Lucie, a znáš Erica Satieho???
Přeju krásnou impresi z dnešního dne a.
Prosecký, ano. Tak jiní a tak stejní. To je to, co mě nikdy nepřestane fascinovat. Přeju den jak na opuštěné pláži. Dík a.
Cvrčko, děkuju! Myslím, že si ho zaslouží všechny ty naše babičky, prababičky, praprababičky... Ob den si říkám: Jak to dokázaly??? Zvládnout to všechno, tolika věcí se vzdát - a přesto dál předávat tu pochodeň lásky...
Měj se krásně a.
Já Lucie píšu...
11. 03. 2021Tady se nám někdo zaposlouchal do impresionismu :) Výběr skladby schvaluji, je naprosto úžasný. Debussyho mám naposlouchaného jako nikoho... a samozřejmě Clair de Lune je jeho nejznámější, takže tu mám ještě o to víc v uších :)
Přikláním se k holdu a též ho vzdávám spolu s vámi... Celá báseň je jeden velký, jedinečný celek! Mám pocit, že každé slovo je dáno na to správné místo a vždy je myšlenka dokonale vystihnutá. I zde. Skvělá práce! TIP!
Moc se mi líbí, že k dílu přidáváš i hudbu. Vždy čtu a poslouchám dohromady. Četba tak nabere úplně jiný spád, který je báječný! Určitě v tom pokračuj... :)
Lidé na celém světě jsou různí co do jazyka, vzhledu, povah etc. a přece jsou všichni stejní. Kdyby ke mně ráno na opuštěné ještě setmělé ranní pláži přišla stará Senegalka a promluvila místní variantou francouzštiny, asi bych jí skoro nic nerozuměl, ale kdyby nějakým zázrakem odněkud byl slyšet "Jas luny" a já porozuměl slovu "prababička", vyvolalo by to také potůček připomínek a vzpomínek (ze čtyř jsem zažil jen jednu). Proto když je v Indonésii zemětřesení a lidé se brodí špinavou vodou plnou kusů dřeva a zbytků a zoufale a vyčerpaně se snaží najít někoho blízkého ...