(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 3. Iva a Kryšpín

Jak se vlásky zcuchat mohou

vstaneme-li levou nohou!

Toho dne se nic nedařilo. Iva nejspíš vstala z postýlky nesprávnou nohou a hned si postavila hlavu:

„Nechci, nechci,“ vztekala se.

A tak přišla k dědovi a babi nadurděná na celý svět, neumytá a neučesaná.

Kuřeti Pampelišce dnes věnovala jen podmračený pohled. Přesto capkalo za ní a prohlíželo si autíčko, které právě nakládala pískem.

„Ivušky auto!“ ohnala se po něm lopatičkou. Raději se tedy drželo opodál.

Na dvorku se vyvaloval kocour Kryšpín. Našel totiž důlek od slepic. Byl o hodně větší než ten, u kterého děti cvrnkají kuličky. Občas se v něm popelily. To potom zalezly dovnitř, po křídlech si rozhazovaly jemnou hlínu smíchanou s popelem a vytřásaly z peří malinké broučky čmelíky.

Dnes byl zatím důlek prázdný. Stačilo, aby se Kryšpín párkrát otočil ze zad na břicho a brzy už nebyl bílý, ale šedivý.

„Podívej, Ivuško, jak Kryšpín vypadá. Rozježený, nemytý a samé bodláčí.“

„Fuj, fuj,“ kroutila nad kocourem holčička hlavou. Pozorovala ho vsedě na bobku a babi začala vyprávět, jak to vlastně bylo,  když byl Kryšpín malý.

„Narodil se, Ivuško, jako jedináček kočce Lilině. Odmalička měl dlouhou srst. Maminka ho po každém jídle důkladně olizovala, vytahovala ze srsti smotané chlupy a Kryšpín se sám vůbec nemusel mýt. Zvyknul si a zlenivěl. No a za čas se Lilině narodila jiná koťata a neměla už na Kryšpína čas.“

„Byl špinavej?“

„Ano, vůbec se nemyl. Dokonce jsem viděla, jak se snaží pořád pít mlíčko od mámy! To byl skoro tak velký jako Lilina. Ta ho hnala.“

Ivuška se poprvé od rána zasmála. Vzpomněla si, jak se i ona chtěla napít od maminky, když kojila malého bratříčka Jindříška. Maminka jí pověděla, že ona, Iva, už je velká a mlíčko teď potřebuje bráška.

„Občas vezmu kocoura do parády. Třeba hned teď, když se tady vyvaluje. Dívej, Ivuško,“ a babi vylovila nůžky z kapsy zástěry. Popadla Kryšpína, postavila ho na stůl a začala stříhat bodláčí, které se v trávě tak rádo chytalo dlouhé kocouří srsti. „Tak se to dělá pokaždé, když se někdo nechce česat a mýt!“

Kryšpínovi se vystřihování pucků ani za mák nelíbilo. Prskal a nechtěl držet. Nakonec se babičce vyškubnul a utekl do nejbližšího křoví.

Iva se právě na vlastní oči přesvědčila, jak protivná je i pro kocoura úprava cuckovaté srsti, dostala strach o své vlásky. Rychle zamířila do koupelny a přinesla babičce hřeben.

„Prosím učesat, babičko.“

„Hned ti to jinak sluší. Ještě umýt obličej, utřít do ručníku a můžeš si jít hrát, podívej - Pampeliška už na tebe čeká.“