Možná ani neodejdu

Díky za koment.

On byl asi i vázou, i tulipánama... tak nějak vším a ničím

Je pravda, že je to hodně krátký text, spíš taková mini povídka, ale nějak jsem cítil, že se to k tomu hodí. Samozřejmě, šel by k tomu teoreticky napsat i mírně "duchařský" román. ;-)

Líbí se mi, jak se ten prolog propojí se závěrem. I když tomu úplně nerozumím - on by byl spíš těmi tulipány než tou vázou, ne? Ale to, že se ten text zacyklí a v poslední větě ozřejmí prolog, je fajn.

Jinak si nejsem úplně jistý, jestli bych tohle nazval povídkou. Spíš mi to přijde jako nahození nějakého příběhu, který by musel ještě do povídky dozrát.

Díky za komentář. ;-)

Z nic neříkajícího názvu a dosti mnohoznačného prologu, se postupně vyvine jemná sebeironie, doženuvší čtenáře nacházejícího se mém myšlenkovém rozpoložení až skoro k pláči. Tip.

Díky za přínosné podněty, jinak ještě ve stručnosti:

- nevyčítal si návrat, ale to, že manželce zahnul, to z toho myslím vyplývá

- prášky na tlak jsem taky zvažoval, ale spojovat infarkt a prášky na tlak mi přišlo moc přímočaré, a problémy se spánkem k tomu mohl mít taky...

- předposlední odstavec jsem už několkrát chtěl sám vymazat, taky mi tam úplně nesedí

Měj se...

Také se připojuji s pochvalou... jen nějaký postřeh k logice děje - nerozumím, proč si hrdina něco vyčítal - že se vrátil k dětem a ženě? Poupravila bych nebo dovysvětlila...

rovněž, proč začal brát prášky na tlak, když by tam sedly prášky na spaní anebo tyto věty nenechat ve spojitosti:

 Ilona mi časem odpustila, ale ve mně pořád hlodal červ pochyb. V noci jsem nespal a furt si to vyčítal.Začal jsem brát prášky na tlak. 

Kdyby jen ušil, - tušil

Předposlední odstaveček by tam ani nemusel být, zbytečně vytváří v jinak lehounce podaném příběhu "morbidní" pachuť...

Závěr je dojemný. Tip.

Krásně morbidní.

To já děkuju, jsem moc rád, že se ti to líbilo...

Pecka peck... 

Pro mě jedna z nejlepších věcí tady na pismoni. A velké překvapení.

Díky a t.

Aha. Tak už to chápu. :-)

Sorry, to jsem myslel ironicky. Číst to před spaním, tak v noci umřu.

Tak jsem rád, že se ti to líbilo. Ale nevím, jestli bych chtěl něco podobného číst zrovna před spaním. :-)

Je to bezva čtení, zejména před spaním. Myslím, že někdy je lepší odejít. Tipnu si na to.

dík

Jasně, určitě můžete nominovat!

Můžeme nominovat tuto povídku do soutěže Próza měsíce? Napiš to sem, díky.

Kamamura

Tak nevím, každý asi hledíme z jiného okna, ale dotyčný chtěl zpopelnit a je za to rád, dokonce zústal součástí svého domova třeba i jako kytice tulipánů. Já tam vidím klid a smíření.

stromeček - ty tam vidíš "usmíření"? Vždyť ten člověk je uvězněn v přítomném okamžiku bez možnosti cokoliv ovlivnit, a to zřejmě na časově neohraničenou dobu! Vždyť to musí být k zešílení! Protagonista přece lituje, že si pořádně neužil života. Jestli z toho něco čiší, tak je to neutěšenost. 

"Prach jsi a v prach se obrátíš". Pohled z druhé strany s krásným nadhledem smíření.

jo, to jsem taky viděl, ale to je pořádnej bizár :D

jako chápu je, že si připomínají někoho, koho znali, ale úplně stejný účel plní fotka na které je pobobizna člověka, který ale v/na té fotce neexistuje, stejně jako po smrti není člověk tím tělem, stejné je to u zvířat, smrtí se existence v těle končí, zbývá jen tělo,...

vlastně nejhorší je to u rostlin, strom neumře okamžitě pokácením, taky povolání dřevorubce je třetí nejnebezpečnější povolání na světě, ono nic není takové, jak se na první pohled jeví :)

Teď jsem si vzpomněl ještě na ty jižní národy, co třeba jednou za rok vyndají dědečka (resp. jeho kostru) z hrobu, obejmou ho, dají mu klobuk a do "pusy" cigáro...

Díky za vychytání chyb, je hrozný, jak je člověk po sobě nevidí...

To se mi líbilo, je to sice na smutné téma, ale vyprávíš s takovým příjemným nadhledem. Dovolím si upozornit na dvě chybky: Měl jsem odletět do nebíčka, jenže dřepím (V) obýváku. Když to se mnou švihlo, nebyl rovna (ZROVNA) nikdo doma. 

čoveče Kamamuro, co jsem slyšel, tak umírajicí člověk odchází v drtivý většině ve smíření.

protože lidé co to mají na kahánku jsou odevzdáni systému, aby hlavně nebyli na očím živým, tak panuje představa, že je to něco hrůzostrašného, což není, nemluvím o násilném ukončení, nebo sebeukončení, to je jiný kafe.

člověk co to má tzv. na kahánku se na to připravuje a většinou odejde v klidu a míru, dokonce děti projevují při tom nesmírnou moudrost, jak je ještě nestačil systém sežrat.

jinak je to démonizované a tabuizované téma, ale před sto lety lidem jejich blízcí odcházeli doma, byla to pro ně přirozená součást života a mohli se s ními v klidu rozloučit.

Biskup - zábavnost smrti asi bude záviset z velké části na úhlu pohledu, ne? Uznávám, že pro umírajícího to asi žádná legrace není - jednak tu je často spousta fyzické bolesti, která člověku často brání ve vychutnávání jemnějších komických aspektů celé události, a jednak je tu nezanedbatelný šok psychický z perspektivy blížícího se konce individuální existence. 

Nicméně pro ostatní, kteří neumírají, to může být často zábava nesmírná - soudím tak jednak z obliby veřejných poprav a tortur, které byly oblíbenou lidovou kratochvílí vpodstatě v průběhu celé zdokumentované historie až do okamžiku, kdy se s nimi přestalo. Rovněž pro potenciální dědice může být zábavná představa majetku, který zanedlouho bez většího úsilí nabudou. Zavilí nepřátelé smrt svého soka také často chápou jako důvod k veselí a oslavám - jen málokdo je takový gentle(wo)man, aby upřímně želel skon člověka, se kterým si šel ještě donedávna nemilosrdně po krku. 

Závěrem tedy shrnuji takto: Zábavnost smrti je relativní. 

Není nic zábavnějšího než smrt. ;-)

Škoda, že to tak není i ve skutečnosti... Měj se...

Dobrej nápad. I zpracování, takové lehké s nadhledem. Prostě si umřu jen tak pro nic za nic, a je z toho kupodivu zábava.

Díky za zastavení. :-)

Kamamura už tvé originální dílo rozbral do detailu.....já posílám tip ...jo...tohle se ti moc povedlo

Ještě, že mám tak dobrou mušku. ;-)

Biskup - nejen to, trefil ses přímo do mého osobního vkusu, jako malý Toníček flobertkou do vrat od stodoly!

sice s mým pohledem se to mijí, ale jako malá absurditka

Děkuji za reakci. A pokud jsem se snad trefil do vkusu svého modelového čtenáře, tebe, tím lépe. 

Snažím se být vždycky originální. Ale ne vždycky to vyjde. Psaní je holt "živý"proces. :-)

To mě těší. :-)

Dobré. To se mi líbí.