Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDen pruhovaných tramvají
Autor
annnie
Den pruhovaných tramvají Matylda, úterý 14.9.2021 v noci
Anna zaspala
Probudila se za dvě minuty osm
Ale nakonec to tak-nějak stihla
V deset nula pět
usedla do psychokřesla
a padesát minut mluvila
o svobodě
A teď
ačkoli není čtvrtek,
jde Anna opět tou ulicí,
co prudce padá od kostela
svatého Apolináře
hluboko do ulice Na Slupi
Tohle je ale krásnej den
říká si
to asi budu muset napsat báseň
Tak to jsem zvědavá,
co mi dnes pámbu pošle do ces-
a je to tady:
Proti ní stoupá do svahu
loudavými krůčky skupinka
trpaslíčků
ve svítivě zelených vestičkách
Naštěstí jejich vedoucí
má standardní lidskou velikost,
takže dosáhne na kliku
branky ve vysoké zdi,
odemkne
a pidičlovíčci zmizí
v zahradě
mateřské školy Viničná
branka se neslyšně uzavře
zpoza tlusté stěny je slyšet
naprosté ticho
a neexistuje jediný důkaz,
že to, co Anna viděla,
bylo skutečné
Anna trochu spěchá
Lucie sice neměla stejnou mámu ani tátu,
ale svou vzájemnou dávnou volbou
jsou si sestry
Těší se
Přidá do kroku
zahne ke stanici tramvaje
a – no tohle!
Od zastávky k ní míří další
skřítci v zářivě zeleném
Bez povšimnutí míjejí Annu
Jsou mezi nimi dva čokoládově
hnědé pleti
(holčička a chlapeček)
a jeden s mandlovýma východníma
očima
a - jen pro upřesnění -
ani jediný nemá vousy
Město čeká
až zvony odbijí jedenáct
a Anna čeká na osmnáctku
Po protějším chodníku jde ladnou chůzí
na vysokých nohou
narezle hnědý maďarský ohař
se ženou v černých šatech
a černých teniskách,
přes rameno má velkou
jiskřivě růžovou
sportovní kabelu
(tedy – ta žena, ne ten pes. To by bylo ještě zajímavější)
Je to snad dnes Den neónových barev?
diví se Anna,
když vtom zpoza rohu -
vážně si to nevymýšlím! -
zasvítí zeleň:
třetí vestičková minipartička...
Cink!
Tak nevím
přemýšlí básnířka
Viděla už jsem někdy
štráfkovanou tramvaj?
Myslím, že ne...
Zastávkou totiž jedna taková právě projíždí,
elegantně béžová s veselými červenými pruhy
Řídí ji pohledná blondýnka
Vedle ní se opírá uniformovaný učitel
tramvajoškoly
Poblíž Anny usedl roztomilý smetanově bílý
west-highland teriér
s postrojem – už je to tu zas -
v odstínu ozářené jarní louky
s hrdým nápisem Canisterapeut
Anna se pousměje:
Tak že by Den krásných psů?
V jedenáct nula sedm
přesně dle jízdního řádu
vjíždí do zastávky osmnáctka
Otevřou se dveře
a za nimi stojí
bílý chrt
velký jak menší hříbě
s masivním – jak jinak -
svítivě růžovým
obojkem
Anna si sedne
Nad ni si stoupne dívka
se štíhlým chlapeckým tělem
a – Anna už se vůbec nediví -
svítivě růžovým telefonem...
Když vystupuje na Hradčanské
projíždí okolo další tramvaj v barvě bílé kávy,
tentokrát s bleděmodrými pruhy
Je to prý Vyhlídková jízda
Anna už se zase diví
Pětapadesát let nic
a teď hned dvě v jednom dni...
Jasně. Den pruhovaných tramvají!
Anna a Lucie
sedí u stolu s bílým ubrusem
s kyticí ve váze
Po dlouhé době spolu
obědvají
spolu se smějí
spolu se zamyšleně mračí
Pak vezmou Edu na vodítko
a jde se
Procházejí se mezi prvorepublikovými vilami
na Ořechovce
Potkají pěkného hnědého buldočka
s bílou náprsenkou
Tady kdysi bydlela babička,
tady kdysi vyrost můj táta -
ale nevím, ve kterém čísle
Tady jsem poprvé byla v kině
Bohužel za těmi stále stejně tmavě hnědými dveřmi
se čtyřmi kulatými okénky
ve zdi z režného zdiva
už se dávno nepromítá
Je krátce po čtvrté
Anna a Lucie a Eda
sedí na leskle světlemodrých kovových
kavárenských židličkách
No pardon – Eda leží pod bílým stolem -
Anna má jablečnou limonádu,
Lucie maličký šálek kávy
a Eda – chudák – nic,
taková nespravedlnost!
Pořád si mají co povídat:
Co ti na něm vadí? Ptá se Lucie
Anna se dlouho zamyslí
a sama žasne: Nic.
Jasně, že se ve všem neshodneme,
jasně, že není dokonalej,
ale je to asi první muž v mým životě,
kterej se mi doopravdy snaží rozumět...
A dát mi to, co potřebuju.
Anebo se třeba pletu...
Dvě ženy, co vedle sebe jsou
už čtyřicet let
navždy patnáctileté kámošky
(a ovšem Eda, nezapomínejme na něj)
jdou Dělostřeleckou ulicí
Z okenní římsy vysoko v zahradě
shlíží na ně nahá ženská
busta
Zahrada pod ní je plná
zvláštních soch
Před průčelím vedlejší vily
z bílých cihel
o kousek dál
je drátěné
prsaté torzo,
vysoké a široké
jak dvoukřídlé dveře
Jdou podchodem
před parkem Marie Terezie
k nádraží Praha – Dejvice
Přecházejí přes koleje
Prosmýknou se půvabnou nádražní budovou
Smějí se a pokračují Václavkovou
a Dejvickou
Na Hradčanské
v cukrárně u šraňků
si koupí kaštanovou
zmrzlinu
Eda dostane kousek kornoutku
Je něco po páté
Tak pá a dík a pozdravuj
A zase brzy...
Anna jede autobusem číslo 131
vystoupí na Hanspaulce
V obchodě, kterému před pětačtyřiceti lety
nikdo neřekl jinak než
teletník
(dnes je to ovšem běžná architektura)
si koupí sýr a mangový džus
Stojí před jistým domem
v Tylišovské ulici číslo 1/772
Udělá pár fotek
Stoupá k malému náměstíčku
Potká malého černošedého
yorkshirského teriérka:
velmi se mu líbí
Jde kolem dlouhé staré hrbolaté
bíle omítnuté zdi
Stíny na ni promítají obrazy
mohutných stromů
Slunce na ni promítne
Annin stín
To si Anna vyfotí
a pošle Adamovi:
Najdeš mě?
Cestička končí pár kamennými schody
Dva kroky za roh
Raz – dva – tři
Anna otvírá železnou branku
do hřiště svého dětství
Projde jím do parčíku s Hundertwasserovskou
azurově modrou fontánou
Je to masivní mísa
na třech zavalitých nohách,
na které se blyští tři veliké stříbrné koule
Sedne si na lavičku pod kaštany
Přiběhne velký hnědočerný vlčák
Podívá se na ženu, co otvírá zápisník
a zase odběhne
Světlo slábne
Je něco po sedmé
Přichází tichý muž
s obrovským bílým čuvačem
Zmáčkne knoflík
a ze tří koulí začne tryskat voda
Středem odtéká do misky pod fontánou
Pes vleze mezi sloní nohy
a pije
Bude půl osmé
Anna jde Vostrovskou ulicí
zabočí
Schází
strmými dlouhými schody
mezi zahradami
Čekaly na její kroky čtyřicet let
Anna sedí v tramvaji číslo dvacet
Blonďatý chlapeček ve sportovním kočárku
má na madle před sebou
svítivě modrý volant s Mickeymousem
Pečlivě řídí
Okénka ztmavla
Nad tramvají září půlměsíc jak neón
Je po osmé
Smíchovské nádraží:
Anna vystupuje
Je něco po půl deváté
Autobus č.395
ujíždí s Annou,
dalšími zhruba pětačtyřiceti lidmi
a mladíkem se svítivě
modrými vlasy
domů
Den pruhovaných tramvají
definitivně
končí
59 názorů
Morticia Adams
09. 11. 2021Já tam občas zajedu, většinou na koncert s kamošema..ale měla bych se tam potoulat. <3
Momentálně z Dobříše, to je kousek... Jezdím do Prahy cca dvakrát měsíčně, ráda pojedu potřetí :)
Morticia Adams
08. 11. 2021A ty si z Prahy? Jsem myslela, že odjinud..
Morticia Adams
07. 11. 2021Furt si říkám, že se musím zase vydat do Prahy a jako za mlada se hen tak toulat ulicemi..díky, že si mi ti takto zprostředkovala.
Milá annnie, ovoce ze stromu poznání mělo způsobit smrt, Bůh svým zásahem tento účinek zeslabil. Jablka ve Sněhurce vedla do skleněné smrti. V básni (ale podle mě i jinde) mohu tedy říci, že obojí ovoce bylo jedovaté. Co si o tom myslíš? Příjemný večer.
Milá annnie, ovoce ze stromu poznání mělo způsobit smrt, Bůh svým zásahem tento účinek zeslabil. Jablka ve Sněhurce vedla do skleněné smrti. V básni (ale podle mě i jinde) mohu tedy říci, že obojí ovoce bylo jedovaté. Co si o tom myslíš? Příjemný večer.
Milá annnie, díky. Neměl jsem na mysli zelená rajčata, ale plody, které Evě dovedně nabízel tehdy ještě končetinový prodavač v podivném prvním kšeftu historie. Nebo to byla ta dáma před zrcadlem pomocí otce/myslivce?
Děkuji za pozornou četbu
Milý Kaji, jela jsem tam proto, že to tam mám ráda; občas se tam chodím procházet. Někdy jednou za rok, někdy třikrát... Psi jsou pro mě zajímaví, a to i vizuelně, a ten den jsem jich potkávala hodně, tak jsou v mý básni.
Tvá báseň pěkná. Jedovatá rajská jablka???
Milá annnie, díky. Je zajímavé jak tu scénu popisuješ. Jela jsi tam kvůli vzpomínce, ale popisuješ pohyb psů atd.
Jak si podobné návštěvy dávkuješ? Je-li do vzpomínek často vstupováno, mění se atmosférou přítomnosti vstupů a kalí se jí.
My jsme na Hanspaulku kdysy dávno chodili s mamkou ke švadleně.
1. ZÁŘÍ
Fosforeskujícím žákům
mateřské školy
zemřela Popelka
Skleněná rakev
inhibované ženství
Políbí jí
uzdraví z moci
jedovatých rajských jablek
jedině Ježíš
Had ze značky
pozor serpentina
zůstane ve vzdálené zemi
Zastíní ho aktovka
penál
výhled z okna školy
řád povinností
všech členů rodiny
V honbě za Popelkou
nebo za Růženkou
vzpomene si ještě na dlouhé vlasy
paní učitelky?
Milý Kaji,
ráda tě tu po dlouhé době vidím. Díky za návštěvu i za báseň - vzals to pěkným obloukem :)
Hanspaulkus možná nepoznal proto, že jsem ten den byla jen na chvilku nahoře na Pernikářce... Anebo jsem ji tam naskocla špatně... Anebo tvoje Hanspaulka je trochu jiná než ta moje :)... Narodila jsem se tam...
Milá annnie, moc pěkné, netestosteronové. Je to pravdivé a tak, když čtu, mohu se sám procházet místy a všímat si věcí, které zajímají mě, byť třeba podobně, jako Tebe. Pravda, příjemný, všední, poctivý svět. Ač jsme chvíli bydleli na Hanspaulce u Matěje, tak tam jedině jsem to nepoznával. Většina čtvrtí v Praze má pro mě své aroma a posloupnost (když jsem byl opravdu malý, některé čtvrti byly nepoužitelně daleko). Nedovedu si představit, že by se některé čtvrti mohly prohodit. Chtěl jsem na to napsat báseň, i jsem se o to pokusil:
PRAŽSKÁ EIFFELOVKA
Les bíločervených zábradlí
plete Kotlářku s Bulovku
Libeň s Karlínem
jako by v tíži
patřily matematikům
kteří i na dva a dva
berou integrál
Naproti poloostrov
Manhattanu Holešovic
se zachovalými dvojčaty
v důvěře že na Libeňském ostrově
jsou budovy imigračního
a na špičce
Rhodský kolos
socha svobody
chatová kolonie
Karlák
kláštery a špitály
stísněnost a úzkoprsost
elegance podání si ruky
indiánského náčelníka
s pery svatosti na čelence
se svatým Ignácem z Loyoly
nedaleko Kolowratova Chicaga
Když po věčně provizorním
vojenském mostě
přehrká tramvaj
ocitám se u opukových zídek
s terárii
a malými domky
dobytné Tróje
Prázdnota
před Branickým nádražím
podobná jako u stavení
visutých v kopci
v Davídkově ulici
Krajina impresionistů
a snad trochu Lhoták
vápnem bílené zdi kartouzy
ozařované sluncem
světle modré nebe
vlající prapory
spousta prostoru
lehkost a laskavost
jsou to však pro mě slabé nuance k neuchopení. Třeba bych se o to mohl pokusit právě Tvým způsobem.
Květoň Zahájský
18. 09. 2021Už rozumím! Píšememe do ces- podle vzoru do pr-
Květoni!!! Nikdy bych nečekala, že právě ty budeš ochoten číst nekonečnou báseň ve volném verši!!! Klaním se!
Nevím, jestli si zase ze mě neděláš legraci, ale pro jistotu objasňuju: do ces- znamená, že to Anna ještě ani nestačila v duchu dovyslovit (do cesty) a už jí pámbu poslal skřítky. Pámbu znamená, že Anna považuje vše v životě za dar Boží / osudu ...
Měj se krásně, za to, žes to přečet, si zasloužíš dlouhý relax přinejmenším v Karibiku. Díky a.
8hanko, díky! Jsem ráda, že ses přidala! Měj krásné dny a mnoho krásných procházek, pá a.
Květoň Zahájský
17. 09. 2021pámbu pošle do ces- ?
Co to je? Opovažuji se této části nerozumnět. Ale jinak dobré.
milujem takéto dni...krásne si to podala, kedysi som sa i ja prechádzala uličkami Prahy, vozila sa v električkách, je v nej toľko čarovných miest... baví ma sledovať všetky tie drobné obyčajné neobyčajné každodennosti, čo (nám) skrášľujú svet...je moc fajn, že nás je ešte dosť, čo vnímame drobnosti, tešíme sa z farieb, živých tvorov, vôní...Ďakujem za prechádzku
Petře, to je hezkej nápad. Už jsem tak kdysi jela, ale do básně se mi to zatím nevtlačilo... :) Díky, pá a.
Čudlo, chápu, že tě to trochu zmohlo! O to víc si vážím toho, žes to dal. Moc díky! Měj se teď aspoň tejden relaxačně :) Pá a.
Theo!!! A já měla strach, co ty na to! Že tě moje tramvajová neuspokojí... Uf... Díky! Měj se moc fajn, pá a.
Evženie, moc děkuju! Doufám, že se ti vydařila vernisáž. Mrzí mě, že jsem to nezvládla - ale jak vidíš, úterý jsem měla dlouhý a ve čtvrtek jsme měli velkou akci v knihovně, tak jsem měla hodně práce s přípravou... Doufám, že se tam dostanu aspoň podívat. Měj krásnej čas, pá a.
Dievča... Pohladím tě a proměním se taky v psíčka a budeme si hrát... Ach... Děkuju. Měj krásný dny. Pá a.
Jamardi, no právě! Přesně! A tihle byli úplně tiší!!! Proto to bylo napůl snový... Díky, měj se fajn, a cvrčci ať ti pěkně hrají. Pá a.
Janino, díky! To je na mou duši víc, než jsem čekala. Měj pěkný a zábavný dny. Pá a.
Black, tos mi udělala velkou radost. Děkuju. Tak román :) :) :) Příště se pokusím krotit. Ale tenhle den jsem si prostě MOC chtěla zapamatovat...
Přeju dny jak z románu? Pá a.
Vaše prevozchodítělstvo! Slibuju. Není to ani mou ambicí, ani touhou budoucí generace pedagogů :) :) :)
Zkárované metro o.k. Zkárovaný řidič metra k.o. :)
Díky za návštěvu! Pá a.
Kočkodane, kdoví, jestli to nebyly tramvaje ve výkonu trestu, uprchlý a maskující se za vyhlídkové a cvičné jízdy...
Pes - ach... A Anna??? Chtěla by být možná bílý chrt nebo vznešený vlkodav, ale je to nejspíš veselý, lehce obtloustlý foxteriér :)
Přeju krásný dny, pá a díky a.
Zeanddrichu! Bývala Pražačka zdraví nového Pražáka :) Díky, že ses se mnou projel a prošel. Měj se a.
Alegno, díky za doprovod! Doufám, že jsem tě moc neutahala :) :) :) Přeju barvitý dny, barevný sny a spoustu inspirace! Pá a.
Aru, a kde bydlíš? :)
Jak jsem psala výše bixley, jsem dojata... I když u tebe mám podezření, že tě u čtení drželo očekávání dalších trpaslíčků :)
Díky moc. Měj krásnej večer / den, pá a.
Bixley, děkuju! Ve snu mě nenapadlo, že by se našlo tolik lidí, kteří tuhle poému :) budou ochotni číst, ba snad i dočíst... Klobouk dolů. A pokud to dokonce někomu udělalo radost, jsem vážně šťastná... Měj se krásně, pá a.
Thea v tramvaji
16. 09. 2021I já jsem se nechala vtáhnout do tvého světa a bylo to osvěžující! Krásné vyprávění.
Evženie Brambůrková
16. 09. 2021Takový krásný den stojí za to zvěčnit. A tak pěkně se ti to povedlo. :-)))
dievča z lesa
16. 09. 2021som psík (malý veľký) čo pribehne k Anne a potom sa napije z azúrovomodrej fontány***
To byl dlouhý den, ty tulačko. :))
Když kolem mého okna procházejí trpaslíci v neonových vestách, je to jako spousta cvrčků v plné síle. :)
blacksabbath
16. 09. 2021Tvůj neonově-pruhovaný, tramvajově-cestopisný román se mi věru moc líbí:-))))
Annie ja iba dúfam, že sa nestaneš povinným čítaním s následným učením básní naspamäť.
Dokázala by som si predstaviť trochu dlhšie postávanie na zastávke bratislavského metra. A mohlo by byť v káre, alebo v pásikavé.
Pruhované tramvaje by se dobře hodily do oblasti Pankráce a Ruzyně. Mohly by posloužit i jako reklamní prostředek pro zvýšení zájmu o zdejší vězeňská zařízení.
Psi – tyto úchvatné živé bytosti nezřídka povahově převyšující člověka – propagaci nepotřebují. Tedy u mne určitě ne.
Annnie bych ve svém osobním hodnocení zařadil někam mezi vazbu a trpasličí čivavu. (lehce telecí úsměv)
Zeanddrich E.
16. 09. 2021Již cca 10 let jsem také „Pražák", a tak potkávám zde nejen známé linky MHD,..., ale i mnohá povědomá místa:)
((...)).
barevný den v barvitém vyprávění, ráda jsem se s tebou prošla i do míst, která ještě neznám
uf, dal jsem to :))
to je místopis a román v jednom ;)
bydlet v Praze určitě bych byl také v té básni :D
Myslím, že to byl den pruhovaných tranvají, trpaslíčků, psů a růžových barev! Moc krásný den. Ráda jsem ho prožila s tebou.