Edgarovská variace II

Jistěže romantismus byl reakcí na počínající nadvládu kapitalismu, přičemž raný kapitalismus vystřídal ještě příšernější dickensovský kapitalismus. Jaký horší svět si lze představit v kontrastu s estertickým a uhlazeným světem šlechty, než svět manufaktur, továren a smogu s novým typem "nevolníků"? Touha po svobodě je v přímém kontrastu s tendencí kapitalismu zotročovat masy a vnucovat nám "pokrok", o který mnozí z nás nestojí. Jenže "masy" jsou bohužel tupé stádo, které se pouze přizpůsobuje. Kdysi parním strojům, dnes umělé inteligenci.  Pár kultivovaných aristokratů ale nemohlo zastavit brutální pasáky lidkého stáda s holínkami od hnoje.

Zoroastere,

osmnácté století bylo ve své podstatě velmi schizofrenickou dobou. Na jedné straně kvetl osvícenský racionalismus, šířící se jako mor z "revoluční" Francie, na druhé straně kvetl iracionální okultismus a části Evropy vládlo extatické protireformační katolické baroko. Racionalismus se tak nějak zasnoubil s raným kapitalismem, který vysával "osvobozené" nevolníky stokrát víc než nenáviděná šlechta. "Nová doba" s manufakturami a továrnami, chudinské čtvrti, kouř špína a smog a nadvláda bezskrupulózních podnikatelských monster - to bylo u zrodu romantismu, nikoli kabinetní filozofové. Jezerní básníci v Aglii byli první, jinak ale romantismus jako jistá forma nostalgického konzervativismu vznikal v celé západní a střední Evropě. V tom máš pravdu.

Zoroastere,

vidím, že máš velmi specifické názory na historii, které s tebou, žel nemohu sdílet.

Britové samotní se skřípěním zubů musejí přiznat, že byli "kultivováni" zejména Normany (pozdějšími Francouzi) v jedenáctém století po té co roku 1066 dobyl Anglii Vilém Dobyvatel a stal se anglickým králem. Normané pozvedli sousední ostrov na svou kulturní úroveň.

Jedině snad k pátému verši - kdyby začal "chrání před ním" pak by se dalo vyhnout nepřízvučnému zahájení a čistá trochej by to byla od začátku, ale to je úplná prkotina.

Má to říz

Zoroastere,

čeština má sice velmi blízko k sanskrtu,což je možná umělý jazyk vytvořený bráhmany, nebo nějakou vyšší inteligencí, ale proto se snad k sanskrtu nevrátíme. Jinak se čeština týká jen velmi malého nárůdku v rámci světové populace a oslovit může jen pár příbuzných slovanských národů v čele se Slováky. Tak to je a s tím se musíme smířit.

Na britských ostrovech se od starověku mísily vlivy nejrůznějších kultur, místní obyvatele kultivovali Římané, Vikingové, Sasové, Normani a další, byla to křižovatka, kde mohl následně vzniknout jakýsi tavící kotel a také jednoduchý a univerzální jazyk. Angličtina je do značné míry postavená na latině, čímž je asi dáno, že získala ještě daleko univerzálnější postavení než druhdy latinasamotná. Esperanto, které chtělo angličtině konkurovat, se neujalo a bylo odsunuto na vedlejší kolej. Nemusí se nám to líbit, ale tak to prostě je. 

Zoroastere,

já také "bojuji proti angličtině", ale jen z toho důvodu, že její masové rozšiřování souvisí s globalizací. Jinak ovšem angličtinu jako jazyk obdivuji, ovšem tu britskou, ne tu americkou. Co se poezie týče - kdyby nám stará dobrá Anglie nedala nic než romantismus, dala by nám toho hodně a bez Byrona by nebylo Máchy.

Všechny jazyky jsou vhodné pro psaní básnických děl a nedá se říct, že by třeba čeština nebo ruština byly pro poezii vhodnější než angličtina. Třeba Poe promýšlel své verše do nejmenších detailů a bylo pro něj důležité hlavně to, jak báseň zní. A anglický Havran zní dokonale, zatímco k tomu Havranovi od Nezvala bych měla spoustu zásadních výhrad. 

Zoroastere,

nemyslím si, že by Nezvalův překlad Havrana byl geniální. Nemyslím si ani, že je dobrý. Je pouze nejčastěji uváděný. Opravdu dobrý není žádný český překlad Havrana. Poevu strofu musí zachvat každý překladatel. Někomu se to daří líp, někomu hůř. My Češi jsme rekordmani v překladech Havrana, už je jich, tuším, přes třicet. Ironií ale je že Raven není havran, nýbrž krkavec. Krkavec skutečně mluví, havran ne. Ale krkavec má, chudák, tři slabiky a havran jen dvě.

Přečti si originál a srovnej to s Nezvalem. V.N. udělal z temně ironické horrové básně jen poetistickou hříčku, navíc řemeslně nezvládnutou.

En,

moje básnička recesí částečně je. Poe ale napsal o vzniku "Havrana" svou známou "Filozofii básnické skladby", kde dopodrobna rozebírá formu své nejslavnější básně. Považoval konstrukční originalitu v rámci vázaného verše za velmi důležitou. Je fakt, že na vlastní, originální formu se zmůže jen málokterý autor vázaných veršů. Pokusila jsem se o to v miniaturce "Ve stepi" (13.6. 22).

Zajímavý rytmus, netušila jsem, že Poe v podobném duchu napsal speciální sloku v Havranovi. Považovala jsem to zpočátku za recesi, no závěr leccos vysvětluje

Pavle,

já už "volnou tvorbu" v nejbližší době zveřejňovat nebudu. Každý měsíc chci čtenáře seznámit s nějakým básníkem, vebo s nějakým literárním fenoménem. V březnu to bude Charles Baudelaire a jeho alexandrínové sonety, v dubnu to bude Rukopis Královédvorský.

PavelK - teď nevím - chválíš Alenu, nebo kritizuješ Písmák?

Top věc nejen Tvoje ale i celkově na písmáku. Dávám do výběru. Proč se v komentářil ní  bavit o variaci na cizí dílo?

PavleK,

pod básničkou atkij Soused jsme se bavili o tom, že by se dala zpracovat "archaicky" jako sonet. Včera jsem měla chvilku čas a tak jsem tu sonetovou variaci na atkij zkusila napsat:

Pán za oponou

Než nový vlastník opraví si dům,

plot potáhne hned plachtou zelenou

i lešení a stavbu vzdálenou

též ukryje před zraky sousedů

ta opona, co halí od rána

zlé herce, hlučnou utajenou hru,

v níž účinkují sbíječky i rum...

A ulice je zcela bezbranná.

Ti za oponou znesvětí ti svátky

i soboty i krásné neděle.

Zas rozmrzele vstáváš z postele

a těšíš se, až budeš zase zpátky

tam v zaměstnání, kde máš aspoň klid.

Pán za oponou...kolem prostý lid.

Smekám.

Pavle,

překlad Havrana do češtiny je rozhodně velkou výzvou. Skvěle Poea přeložit - to by znamenalo něco jako vyřešit kvadraturu kruhu.

Já se nyní zabývám Baudelairem. Ten byl mezi českými překladateli také velmi oblíben a existuje celá řada překladů jeho alexandrínových sonetů. Bezděčně mohu zároveň s Baudelairem posuzovat i úroveň alexandrínu jeho překladatelů.   Baudelairovi se budu tady na Písmáku věnovat po celý březen. Uvidíme, jestli někoho dokážu zaujmout a přilákat k básníkovi, který je označován za praotce moderní poezie. 

Našel jsem kdysi na antikvariátu knihu POE aneb údolí neklidu, kde je Nezvalův překlad. Myslím, že je nejznámější. Ukázky posledních slok od jiných překladatelů, pár dalších básní, filozofie básnické skladby a informace o EAP.

Pavle,

tady v knihovně je starší knížka Šestnáct překladů Havrana. Vyšlo to ale, tuším, někdy v osmdesátých letech, takže od té doby s Havranem bojovaly další dvě generace. Ty nové překlady ale neznám. Jenom ten Muamarkův. Ale Marek už je na jednom webu mezi překladateli uveden, takže někdo ty nové překlady registruje a počítá.

Alenakar: I takový nadšený literární ochotník jako jsem já to má doma.

Radovane,

ten tvůj poloverš je rytmicky opravdu lepší. Převzala jsem ho, takže se stáváš spoluautorem. ...A díky za výběr.

Pavle,

děkuji za tip i za kritiku. Musím ale opakovat, že se nechci chlubit cizím peřím. Poeovu strofu Si vymyslel Edgar a všechna tvá chvála by měla patřit jemu. O tom, jak psal Havrana,se Edgar rozepisuje ve své Filosofii básnické skladby( The Philosophy of Composition, 1846), která je biblí nás - konzervativních básníků a kterou modernisté nenávidí.

Já jsem si také vymyslela svou vlastní "Alenčinu strofu", ale ta je mnohem jednodušší a je jí napsáno mé "Stkání ve vánici".

Já se picnu, to je dílo s velkým Ď!

Tady nemá smysl hledat cokoliv, i když jsem to dělal (asi do půlky) a jediný prostůrek, prostůreček jsi mi dala veršem: 

chraň před nimi hříšnou duši, jež v temnotě tuší hrob,

který jsem "ztrochejoval" takto:

chraň si svoji hříšnou duši, která v temnu tuší hrob,

Ale jsem pouze dočistil trochej za cenu vynechání toho, že tu duši má chránit před NIMI, takže můj konečný výsledek je vlastně horší.

Smekám a čumím!

Přiznám se, že se nevyznám ve vázaném verši. Ale tohle je přesně to co se mi líbí. Komplikovanější verš, který se opakuje. Je to zajímavě poskládané, ale je v tom řád. Má to rytmus a to je mi příjemné. Líbí se mi i jak je to poskládané obsahově. Od popisu prostředí přirozeně přecházíš do osobní roviny. Ve druhé polovině to je heslovitější, což vyvolává pocit zrychlujícího se tempa.

Mistrovský kousek.

Roniko,

děkuji. Já nejsem na moc dlouhé seriály. "Setkání ve vánici" je sice svým způsobem pokračováním Edgarovských variací, ale je to už o něčem jiném.

Goro,

díky za výběr i za komentář. Ano, máš pravdu: jsem černá gothická duše.

Knihomole,

je to stará básnička z roku 2013. Jen jsem ji trochu poopravila, ale vcelku mi připadá i po tolika letech únosná. Jak dlouho jsem ji kdysi psala, to už si opravdu nepamatuji.   Navazující "Setkání ve vánici" jsem psala asi půl hodiny + dodatečné opravy.

Ellisee,

já profík rozhodně nejsem. Kdysi zde byl někdo, kdo si říkal "Profesionální básník" a teď je tu možná zas a patrně si říká "Literární kritik". ...Od "profíků" se já raději držím co nejdál. Jsem spíše děvčica z lesa - ale tahle přezdívka už patří někomu jinému.

sveřep,

Poeův Havran je strašně dlouhý. Má osmnáct strof, což je taky jeden z důvodů, proč nechci zveřejnit svůj překlad. Edgar to ale vyřešil tak, že jeho strofy mají velmi rychlý spád. V originále přímo běží před ořima a teprve až báseň známe skoro nazpaměť, můžeme si ji nejlépe vychutnat při velmi rychlém čtení.  Havran byl několikrát zhudebněn(viz třeba "keltská" skupina Omnia) a jako píseň nijak rozvlekle nepůsobí.

dievča,

jsem ráda, že se líbilo.

Alegno, díky.

F.M.R.C.,

hodně jsem váhala, jestli se zabývat na Písmáku jedním z mých oblíbenců - Poem. Byl to skvělý, ale velmi morbidní básník a Písmák má raději veselé hospodské písničky hrané při harmonice. Havran je ovšem jednou z nejslavnějších básní na světě, a tak jsem usoudila, že ten by snad oslovit mohl. Oslovil - tak trochu, trošičku. Je to ale lepší, než kdyby neoslovil vůbec.   ...Díky ti za típek a za kritiku.

Čudlo,

díky za zájem a za típek.

Safiáne,

vím, jak dopadl Muamarek.

Říká se, že druhé díly bývají horší než první. Tady to ale neplatí! Moc se mi líbí obě Tvé Edgarovské variace:)

Parádní báseň. Obdivuju zejména druhou strofu... ironii a zručnost, s jakou je napsána. Ve třetí se zračíš ty sama...

Celkom by ma zaujímalo ako dlho ti trvalo napísať tieto verše. Rešpekt.

Obdivuji, jsi profík!

Žasnu a smekám, je to nářez! 

K.R.Á.S.N.E ***

Máš můj obdiv

Zrrrrní...tak tenhle havran i tenhle Poe styl se mi hodně zamlouvá. Myslím, že pustit se do toho tak nějak logicky očekává talent a ten máš. Ty variace jsou dost vysoká matematika, takže nic pro můj maloměstský a zištný a až přespříliš čitelný antistyl. 

V literárním světě se stále učím, ovšem jakmile obrátím list pochopení, můžu začít na další stránce úplně znovu.

Zvláštní. Zaujalo. /*

Proč by ses bála. Klidně sem ten překlad dej.

Díky, K3. Vždycky se snažím si to v hlavě nějak poskládat. 

Máš to pěkně poskládané.

Jsi ke mně příliš laskavá, Lady. Pianistka je umělkyně, já se věnuji pouze řemeslu.

Svůj překlad Havrana bych se sem bála dát, tak jsem si jen zavzpomínala na své dekadentní začátky.

Ne, ta chvála patří tobě. Když pianista nádherně zahraje Měsíční sonátu, můžeme pochválit Beethovena, jak ji pěkně složil, ale pianista přesto zůstává virtuozem.

Lady,

ta chvála ovšem patří spíše Edgarovi. To on si pro Havrana vymyslel speciální sloku a velmi si na tom zakládal. Já jsem se jen pokusila navléci si jeho zvetšelý kostým plný prachu, ale nebrat se moc vážně.

...Když bych dnes byla mladá a měla se do něčeho stylizovat, byla by to ale určitě gothika.

Já si nemůžu pomoct, formálně se mi to strašně líbí. Z té dokonale zvládnuté formy, zvlášť v místech toho rytmického opakování slov, které jde nad rámec předepsané struktury básně, mi v jednu chvíli naprosto bez legrace přeběhl mráz po zádech. Nechci nikomu radit, jak má psát, chraň bůh, ale snad si mohu dovolit vyjádřit subjektivní přesvědčení, že jsi absolutní mistryně staroslavného vázaného verše. A nikdo by tě neměl nutit do moderních volných veršů jenom tak protože jedenadvacáté století.