Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTeambuilding v Mutěnicích
Autor
Květoň Zahájský
„Čekáme u stadionu, jak jsme se domluvili,“ telefonuje už trošku denervovaná vedoucí zájezdu panu vinaři.
„To já čekám u stadionu! Vás nikde nevidím,“ rmoutí se majitel sklepa.
„No my vás taky ne. Vidíme trávník, branky, šatny, školu…“
„Moment, školu? U stadionu ale není škola. Tady je nádraží!“
„Jé, tak to asi už půl hodiny mrzneme před nesprávným hřištěm, že?“
Mutěnice leží ve zvlněné krajině jihovýchodní Moravy jedenáct kilometrů od Hodonína a osmdesát šest kilometrů od Prostějova. Obec má tři tisíce šest set obyvatel, třináct viničních tratí, pět set vinných sklepů a dvě, ano, kdo by si to pomyslel, dvě fotbalová hřiště.
„Tož pojďte za mnú a dobře si cestu pamatujte. Cesta do sklepa je snadná, ale nazpátek sa namnoze blúdí, aj cesta sa často zvedne a može vás bacit všelikam,“ instruoval nás rozšafně vinař ve snaze ukrátit cestu strmě se klikatící mezi búdami a na očích mu bylo vidět, že nežertuje. Všechny cesty vedou do Říma a všechny chodníčky v Mutěnicích, jak se zdá, do vinného sklípku. Každý z těchto sklepů má osobitý ráz, většina z nich je zdobena slováckými graffiti a opatřena vstupním průčelím zvaným žudro.
Před vstupem do búdy jsme ještě udělali skupinové foto, čistě jen pro případ závěrečné inventury, a šlo se. Když jsme sestoupili těch přibližně čtyřicet schodů do sklepa, obklopila nás zvláštní vůně plísně a vlhkého ovíněného vzduchu. Tady zraje koncentrované slunce z mutěnských vinohradů. Nad hlavami se nám rozprostřela stará cihlová klenba, podél stěn stály staré dubové sudy, v nich zrálo staré moravské víno a před starou soškou svatého Urbana nás vítala hostitelova stará.
Ne, kecám. Naše hostitelka, paní Bohdana, byla mladé děvče, báječná společnice a všechny vzorky ochutnávala jako první. S důrazem na slovo „všechny“. Nechtěl bych s ní závodit v pití. Už proto, že v tréninku je vždy napřed, hraje na domácím hřišti a navíc trénuje vícefázově.
Hibernal, Rulandské bílé, Rulandské Šedé, Chardonnay, Cabernet Sauvignon, Frankovka, Dornfelder, Portské a mnoho jiných lahví tvořilo společně s pečivem a sýrem malebné zátiší na velkém kulatém podnose. Vinař Petr nám o každé odrůdě něco prozradil a naléval z připravených lahví podle zavedené konvence. Při degustaci vína dostává přednost víno bílé před červeným, suché před sladkým, lehké před plným a mladé před starým, to je tradice. Tradice také praví, že se ve sklípku nemáte opírat o sudy, jinak rozflákáte všechno, co na nich leží, třeba i tu skleněnou lucerničku, za kterou se ještě jednou upřímně omlouvám.
Hostitel se rovněž rozpovídal o chybách a přehmatech, kterými nedbalý vinař může své víno vystavit všanc napadení zákeřnou kvasinkovou infekcí, tzv. sirkou. „Jo, kdo si denně nehlídá, co se děje s hrozny, spláče nad výdělkem,“ a hned také natáhl z jednoho sudu příslušný kontaminovaný vzorek a nechal kolovat. Dlužno poznamenat, že odér nápoje připomínal vůni psa, který se po koupeli v sirných lázních Slatinice suší tak blízko krbu, že mu začíná doutnat ocas. Jak jsem později pochopil, šlo o mistrovský tah. Po této zkušenosti nám už všechna ostatní vína připadala výtečná.
Po koštu, tedy oficiální části, jsme se přesunuli do příjemně vytopené zasedací místnosti, kde vypukla žranice antických rozměrů, nad kterou by sice MUDr. Doleček i MUDr. Skála obraceli oči v sloup, ale pan Lucullus by nepochybně zajásal. Dění v této etapě večera bohužel podléhá přísné cenzuře. Snad jen tolik můžu prozradit, že všichni seděli u dlouhých švédských stolů (ano, oba stoly měly na spodní straně nálepku IKEA, a neptejte se mě, jak to vím), bavili se s onou vehemencí, kterou tak často vídáváme v čekárně ušního oddělení a řehtali se nepříčetně.
A nastal čas, kdy pánové nedali jinak, než že se musí jít ven občerstvit a nadýchat se osvěžující směsi kyslíku, oxidu uhelnatého, nikotinu a dehtu. Po návratu se pravda tvářili všelijak, jenom ne občerstveně. Někteří dokonce mluvili jakousi formou staroslověnštiny, anebo jen ztratili schopnost artikulovat, což jim však nezabránilo v pokusech zpívat. Naštěstí dámy zapěly nad očekávání libě a zvučně, dokonce i velmi obstojně intonovaly, což podnítilo sklípkana Petra, aby začal nalévat mladé víno.
Nejsem si jistý, jestli existuje pořekadlo – „co se ve sklípku vypije, to tam také zůstane,“ ale zmíněné přísloví potvrzoval prakticky nepřetržitě obsazený záchod. Situaci statečně nesli všichni, kteří by také rádi něco vyloučili, ale byli nuceni improvizovat. Je jasné, že rododendron za sklepem nelze hnojit do nekonečna, že i vinice si žádá živin, přesto si nebohý pěnišník užil své.
Mít dobrou partu na pracovišti znamená mít dobré výsledky. Bez týmové práce se zkrátka žádná firma neobejde, to dá rozum, proto jsme týmově pili a jedli jako jeden muž, statečně a odhodlaně. Hodiny na stěně se točily jako větrník, lahvím i karafám ke dnu už moc nechybělo a najednou byl čas jít domů vstávat. Pročež nerozborně stmeleni, s duchem kurážným a myslí lehkou tak, že někteří se téměř až vznášeli, nasedli jsme klidně a spořádaně, jak se na příkladný kolektiv sluší, do autobusu, dokonce i na tu inventuru jsme zapomněli, ale neztratil se nikdo. Aspoň myslím.
32 názorů
Květoň Zahájský
20. 03. 2022Díky Jarrdo, jak vidno, i prázdnou slámu lze mlátit s nadhledem a jistou elegancí.
Dzravím. Z počátku mi téma o návštěvě sklípku připadalo fádní - vždyť to je několikrát omílané v psaném i mluveném slovu. Ale to tvé má zajímavé kouzlo. Na mnoha mistech mi to vyloudilo úsměv. Např. rozbitá lucernička či stoly z IKEA. Dobrý. Tip určitě!
A dokonale zachycený do slov. Myslím, že si přečtu i další dílka a najdu si v nich něco líbivého.:-)
Dovolím si zde reagovat na kritiku z 22.2. pohledu ženy: ženská intuice je střípkem božství v každé z nás (jak pravil Ježíš: všichni jste mými bratry a sestrami). Je tedy snadné být dokonalý jako Bůh tedy mít vždy, ve všem a za všech okolností pravdu. Kdo říká něco jiného, ten nenašel optimální úhel pohledu a měl by hledat dál. Tip za kritiku dostane ten poslední odstaveček, protože i v případě ženské intuice je lepší předstírat, že žádnou nemám, abych nedopadla jako již zmiňovaný usušený.
Květoň Zahájský
20. 03. 2022Bubulíno, je to spíš naopak - nudný večírek, akorát viděný očima fejetonisty.
Květoň Zahájský
20. 03. 2022Pravda, hned jsem to napravil. Příště by mě do sklípku nepustili.
Velmi zajímavý teambuilding.:-)) Souhlasím s panem vinařem, že cesty dovedou být zrádné a zákeřné. Kam se na ně hrabou trpaslíci!
Myslela jsem nejen búdu, vše slovácké bych psala s ú
Tož pojďte za mnů a dobře si cestu pamatujte. Cesta do sklepa je snadná, ale nazpátek sa namnoze blůdí,
tedyTož pojďte za mnú a dobře si cestu pamatujte. Cesta do sklepa je snadná, ale nazpátek sa namnoze blúdí,
S tím ů to vypadá tak podivně pražsky. :-))
Ale jinak je ten text výborný!
Květoň Zahájský
19. 03. 2022Bixley - šmarjájózef, jsem to já ale kus hovězího! Ano, máš pravdu - opraveno.
Někteří dokonce mluvili jakousi formou staroslověnštiny, :-))
Moc hezky pojednaná návštěva sklípku. Jen tu slováckou boudu bych pasla búda.
Květoň Zahájský
09. 03. 2022Velký DÍK.
Ovšem, budu nadšen.
Próza_měsíce
28. 02. 2022Květoni, mohli bychom fejeton nominovat do PM za únor?
blacksabbath
23. 02. 2022nejsem sice sklípkan....ale pobavilo mě to:-)))))))
skvělé vyprávění a i mě jsi připomněl, jak jsme s VTS-kou jezdili pod záminkou seznamování se s novými technologiemi na zájezdy na Moravu a skončili vždy ve sklípku :)
Matně si vzpomínám, že jsem kdysi ve sklípku také byla. :-)))
Janino, člověk nemusí být v pití zrovna olympionik. Ono je hezké navštívit sem tam sklípek už jen ze studijních důvodů. Třeba pohled na Pražáky, kteří celý život chlemtají pivo, jak najednou zpytavě převalují víno po jazyku, hovoří znalecky o jiskrách, buketech a bůhvíčem ještě, přičemž účelem celého toho koštování je, jak každý Moravák ví, Pražáky totálně opít a pak jim prodat za horentní peníze co největší počet demižónů těch nejhorších docukrovaných slivek říznutých rybízákem, které se chutí ani zápachem příliš nevzdalují od referenčního krabicového vína.
Skvělé čtení :-) Na leccos jsem zavzpomínala. Víno mám moc ráda, ale ochutnávku ve sklípku bych asi nedala, já se motám už po decce :-)
Jo, tak to bylo, a každýho jsem varoval, když jsem je vezl do kyjovskýho sklepu. Ještě ráno bloudili ulicemi, které neexistují
Přátelé, jsem velmi potěšen nečekaným zájmem o tuto problematiku, proto bych si dovolil téma ještě maličko rozvést. Firemní večírky možná mohou na první pohled působit jako ztráta času, ve skutečnosti ale pomáhají motivovat a tmelit kolektiv. Pokud jsou tedy správně zorganizovány. Nejhorší scénář pro firemní party je absence scénáře.
Jistě nebude chybět hlasů, že večírek je stejně jen o pití a jídle, tak jaképak plánování. Chyba. Chceme-li se vyhnout tradičnímu shlukování účastníků do tematicky vyhraněných pomlouvačných skupin a řešení duchamorných „pracovních“ problémů, je třeba vymyslet taktiku. V každém kolektivu se najde exemplář organizátora. Povětšinou je to ta kolegyně, která pravidelně nosí cukroví na ochutnání, zalévá fíkusy na oknech, a když potřebujete půjčit hydratační krém, normativ spotřeby nití nebo třináctku klíč, tak prostě sáhne do šuplíku… Jedině pod taktovkou zkušené organizátorky má akce šanci na úspěch. Ano, ženská. Ženská intuice je totiž instinkt, který ženě říká, že má pravdu; ať ji má, nebo nemá. Proto má jasno v tom, že všechny ty bowlingy, taneční party a návštěvy ZOO dnes už nikoho nelákají, a maškarní večírky, ohňové show či vystoupení striptérů dávno ztratily pel originality.
Sklep! Jedině vinný sklípek je fenoménem dnešních dní. Zážitkem, který každého účastníka nadchne, oslní a očaruje. Pravda, jednotlivec může čas marnit i jiným způsobem, ovšem zábavný a inteligentní způsob trávení času s kolegy, při kterém si při sklence společně ověříte, co všechno víte, co vůbec netušíte, a do jaké míry se orientujete v aktuálním dění v mateřské korporaci, to je něco docela jiného. Sdílení cenných informací, nenásilné vzdělávání a inteligentní zábava v jednom. Každý účastník pak odchází z večírku s pocitem, že je součástí silného, pevně stmeleného firemního týmu, který je připraven i následující rok nést planoucí pochodeň svého závodu kupředu.
Druhého dne ráno v práci se každopádně doporučuje nemluvit, předstírat, že se nic nestalo, a pokud ano, tvrdit, že si na nic nevzpomínáte ani matně. Věřte, je to tak lepší.
Stando, perfektní. Atmosféra je popsaná přesně. Tvůj fejeton mi připomněl jednu moji návštěvu v moravském sklípku kdysi dávno v minulém století. Probíhalo to, jak píšeš a chodilo se i ven a pokud si vzpomínám, tak já, jako jediný, to přežil ve zdraví. Holt to bylo asi tím usilovným tréninkem ve studentské Plzni.
Ani po návštěvě návštěvy sklípku nevylučuji. Tedy nevylučuji tě z okruhu mých oblíbených autorů.
Je dobře, že skupinové foto nebylo pro nikoho posledním vyblejsknutím za života. No a ty ses jako autor také blejsknul.
Květoni, skvěle a vtipně popsaný zážitek :-))), TIP
Hodiny na stěně se točily jako větrník, lahvím i karafám ke dnu už moc nechybělo a najednou byl čas jít domů vstávat.
Zdá se, že kolektiv je stmelen. Tak to má být!!! Jste hrdinové kapitalistické práce :)
Senzační zážitek i fejeton, Květoni!
Rozpomínám se, že mám na Moravě spoustu sestřenic, bratranců i vlastníků:-)
Hanka, viachlasy - stačí pridať jedno písmeno a sú to via(c)chlasty :)
Květoni,nie si ty ten vylúčený z kolektívu, ku ktorému si nikto nesedá? možno preto si videl IKEA zospodu stolov...víno tmelí kolektív alebo zhadzuje zo stoličiek
sklipkan Petr mal 6 párov nôh?
Vyvolal si spomienky na moju návštevu v Kyjove jednej Veľkej noci spred viac ako 40 rokov, zvonka sklípkov krásne ornamenty, lavice, kde sme sedeli a popíjali po koštovke v sklípku aj u susedov...nedá sa zabudnúť na večer, keď všetky vína bez rozdielu farby a sucha boli lahodné, dvoj a viachlasy nám šli priam neuveriteľne ľahko, vánok vial a svet bol krásny...až na to, že pri odchode som zistila, že nemám nohy...videla som ich, no necítila, či stojím, či kráčam...zaujímavé poznanie, hlava čistá, nohy mimo, ale došla som, kam bolo treba, len kamarátka rušila chválením Dávida zbytok noci...škoda vína a dobrého jedla...
až Ti závidím, znova by som skúsila:)
aleš-novák
21. 02. 2022sklípkani mají rádi takové teambuildingy...taky tam někam jezdíme...Pohořelice, jestli si to dobře pamatuju...