Rodina a jiná zvířena

Moje rodina a jiná zvířena

Členové naší rodiny jsem buď doktoři nebo učitelé. Zatímco doktor je povolání, učitel je spíš diagnóza. Nedávno jsem se snažil jednomu internetovému podvodníkovi nakukat, že jsem instruktor bikram jogy zaskočený nárůstem cen energií, ale  jogína mi nikdo nevěří. Zato už tak nějak vypadám obtloustle na doktora, tak po mně většinou noví zaměstnavatelé nechtějí diplomy a stačí jim, že mám doktorský kukuč a rukopis.  

Jsem teď v takovém nevýhodném věku, protože musím pomát nejen  synovi s úkolama do školy,  ale i tatínkovi, který je  doktor a učitel v jednom, s jeho přednáškami na univerzitu. Teď jsme společně psali anglickou přednášku do gerontologie a já jsem přemýšlel, kdy mě naposledy někdo oslovil “mladej”. A vzpomněl jsem si. To měl tatínek nějaký zákrok na srdci, tak volám na intervenční kardiologii do Hradce, abych se zeptal, jak mu je. Do telefonu se představuji jako doktor Konštacký. Mužský hlas na druhé straně trochu zaváhá a říká: “Mladej?” Tak mumlám něco jako, že věk je jen číslo a kolem 50 je to takový relativní. A mužský hlas v telefonu s úlevou: “Ty vole, tys mě vyděsil! Čau, tady Zdeněk T. Já jen že starýho mám právě na stole, tak ve mně hrklo,  jaktože mi telefonuje!”

Tatínek je doktor vojenský. Jednou za mnou přišel, že musí nutně do Prahy a jestli bych místo něj nemohl nastoupit do služby na vojenské lékařské pohotovosti. "Bude tam telka, kafe, můžeš si něco psát, nic se tam většinou neděje a jsou za to peníze. Doktor Konštacký jako doktor Konštacký." A odjel. Za pár minut po nástupu mi zvoní telefon, že se během sportovních aktivit zranil nějaký velitel leteckých armád a musím hned přijet. Vojenská sanita mě odvezla na fotbalový zápas, kde si vykloubil rameno vysoce postavený generál. Rameno se nahazuje zpátky tak, že si vyzujete botu a nohu strčíte generálovi do podpaždí a generálovou rukou kroutíte dokud rameno nezapadne zpátky, což poznáte podle toho, že jsou později výložky uniformy symetricky. Nešlo to, tak jsem ho odvezl na chirurgii. Tam sloužil primář Mihola, asi 160 cm vysoký a věčně podrážděný pittbul-chirurg. Nejdřív mě sprdnul, že jsem nedával při jeho hodině, kde nás učil nahazovat ramena, pozor a chvíli kroutil generálovi rukou sám. Pak uznal, že to nejde a zkusili jsme krátkodobou anestezii. Potíž je, že u některých typů anestezie mají pacienti erotické asociace. Pan generál najednou přestal sténat bolestí a obrátil se na sestřičku a říká: "Poslechni, ty máš ale náááádherný kozy! Kdy tady dneska končíš?" A v tomto duchu to pokračovalo ještě v čekárně, kdy se snažil svést všechny ženy a dívky bez rozdílu věku, které šly kolem byť o berlích nebo na vozíku.  Pak anestezie odezněla a pan generál mi naznačuje, že mi chce něco důvěrně sdělit: "Prosím vás, doktore, proč na mě všichni tak civí?"

Kromě doktorů a učitelů máme v rodině i slavného architekta Tomáše M. Výjimku potvrzující pravidlo. Je to strýc přes koleno a jako bývalý fotbalista i přes kolena. Strýc Tomáš patří k bezlakto’zové smetánce nedalekého okresního města. Je fakt skvělej jako parťák do hospody, ale jako pacient byl vždycky na zabití. Párkrát jsem ho tahal hrobníkovi z lopaty. Pak měl opakovaně trombózu, tak jsem mu předepsal (mimo jiné) i kompresní punčošky. Punčošky jsou vopruz, ale nutný vopruz. Mohou být krátké pod koleno, kde to škrtí a končetina otéká, nebo punčocháče, která na sebe žádný chlap dobrovolně nenavlíkne. Pak tam byla i možnost stehenní punčošky, která zase padá. Nicméně šlo zaškrtnout "punčoška se samodržícím lemem", což se mi zdálo jako skvělá možnost. Tak bum- razítko a poslal jsem mu recept na léky i na punčošky. Obratem mi přišla pozvánka na jeho sedmdesátiny. Tam všude slavní architekti, podnikatelé a politici. Pak oslavenec oznamuje, že bude zlatý hřeb večera a k převapení všech nastoupil na plac v punčoškách. V těch ode mě. Nějak jsem totiž nepostřehl, že samodržící lem je lem krajkový... "Přátelé, tak tohle jsem dostal támhle od doktora k 70. narozeninám a musím to denně nosit! Ať žije české zdravotnictví! " S naší rodinou se má na co těšit.