Život na nudle rozkrájený

Přišel do mého života

Mluvil o depresi, o smutku, o synu

Veškerá dění nicota

Byla mu kladena za vinu

Stal se mou součástí Stal se mnou

V bezedných víkendech  najednou

Při černé kávě myšlenky černé

Podpořil alkohol Naše sny jemné

Rozutíkaly se tmou

Sny pavoučími vlákny spletené

Hlavy alkoholem po ránu smetené

Nové sny chtěli jsme spřádat

Nechtěli jsme se hádat...

- Pak došly pavoučí sítě

Zůstaly jen režné nitě -

Byla jsem součástí deprese mánie

Věděla jsem: tohle mě zabije

Až jednou řekl: to už tak nejde dál

Vytáhl žiletky

- A zase je zandal -

Denně ten proces opakoval

V šílené agónii žiletky vytahoval

A slova žiletky mezi zuby

Sekaly krájely javory duby

Žiletky řezaly mou noc a den

Krájely na nudle každý můj sen

A on byl zřejmě spokojen

Ten týden trval rok a víc

Já už jsem nevnímala nic

Můj svět na nudle rozkrájený

Ještě byl životem mladé ženy

A všude kolem cáry kusy

Rozkrájené rozstříhané hnusy

Rozřezanému slunci chyběla půlka

Jak z chleba odřezaná kůrka

Trávu tou žiletkou posekal

Pořád se ptal co dál Co dál

Měsíc rozkrájel posekal stromy

Rozčtvrtil náměstí ulice domy

Rybníky na déšť rozsekal

Pořád se ptal Pořád se ptal

Co dělat má dál a co by bylo

Kdyby se podřezal

V neděli můj život rozkrájený

Stal se životem staré ženy

V neděli odpoledne ten hřích se stal

V neděli si žíly pořezal

Pak krev začala stříkat

Už nemusel nic říkat

A jak se smál!

Mé srdce se zastavilo

Jeho však tluče dál...