...ještě mě budí v noci takový zvláštní pocit........
-t-
...a krutě je mi jedno, jak se máš.... to je taková ta snaživá nepravda. Myslím to tak, že se snažíš aby ti to bylo jedno a přitom člověk čeká na cokoliv na sebemenší náznak něčeho, čeho by se mohl chytit. Tady je to hrozně dobře cítit. Mě se to líbí..
......ještě stále mi scházíš, ještě jsem nepřivykl, že nepřicházíš, že nepřijdeš, že zvonek nezazvoní, dveře se neotevřou, že prostě jinde s jiným seš,.......ještě stále mi scházíš.....mně se líbí*t*
díky... ta melodie k tomu patří....taková "ozvěna kdesi za slovy"
nemáš tak úplně pravdu - už když jsem tu báseň psal, tak jsem o těch "dnes vyřazených" pojmech pochyboval - opravdu sloužily jako slovní vata a na jejich opravení není nic, co by básni ubíralo na autenticitě - ty nejsilnější momenty stejně zůstaly stejné :)) S touhle verzí jsem zcela spokojen - původní sice mám, ale stojím si za touhle - nevěřím již jen na zjednodušující rovnici autentické = krásné.
Ale díky za názor.
Těžko říct...tyhlety ze dna vylovené básně bývají nejsilnější a já mám pocit, že úpravy to zkazily...myslím si to, i když jsem nečetl původní verzi. Výhrady k fádnosti použitých veršů bych nebral v zřetel..ty verše z tebe vystřelily poháněny bolestí a proto jsou tvoje...nemáš někde ještě schovanou tu původní verzi?
značně impresivní střípky! jo****T
forma excellent!
Já to znám. Teď prožívám něco podobnýho. Možná i horšího, ale to co prožíváš ty je vždycky horší něž co prožívaj druhý. Tipík ti možná trochu zvedne náladu.
Chápu...a znám...nehodnotím...nemůžu..ale líbí
co říkáte na upravenou verzi?
trochu jsem nabral dech...abych vykašlal poslední zbytky krve z plic!
bogart: a já vskutku věřil, že jsem hluboko, tak hloboko, jak jen můžu, s veškerou svou bolestí a smutkem a nenávistí...?
Hm, ja se v basnich moc nevyznam. Tuhletu chapu v pocitech, ale tezko mohu hodnotit formu a hloubku. Ale libi se mi. Nadherne a precizni basne napsal Kundera - Monology. To jen jako inspirace pro epicke basne... N.
to ENFIN - i téma je fádní... doufám, že autora probudí podobné bolístky k hlubším výkřikům.
Kvůli děvence :-).
Citim tvy pocity ... protoze je muzu prozit. Je to v tom vsechno a je to v tom tak jak to znam... *
pocity možná, zpracování vskutku fádní..
to samý, co kalais, líbí se mi to "krutě je mi jedno", zatraceně to chápu *
Grafické vyznění básně zdařile kopíruje jednak název básně - Střepy - a jednak fragmentárnost myšlenek, vzpomínek, pocitů; aniž by docházelo k nesouladu s obsahem a následně s celkem. Dobře zobrazuje těkání mysli a vzájemné překrývání motivů, načež v závěru famózně vygraduje: "
nezvyknu si na sebe / nezapomenu / neodpustím // (a krutě je mi jedno, / jak se máš) // Vzpomínáš?".
Ač se to na první pohled nezdá, báseň je kompaktní celek. Ovšem zamrzí ty drobné nepěknosti jichž se básník dopustil: "
hrob naší lásky", "
klenot z křišťálu / rozdrcený na prach", "
přemýšlím o skoku". Mám za to, že tyto básnické prostředky patří do jiné kategorie (či spíše úrovně).
Je to dost procítěný a těch pár fádních věcí se tam podle mého soudu ztrácí ... *)
až na to budu mít sílu, projdu to a upravím... díky kalais :)
...Vypsáno ze srdce bolavého...
Můj upřímný t*