Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSobectví
Autor
Jeanne
Monolog
Asi jsem sobec.Ano ,sobec nebo cokoliv horšího. Je mi z toho mizerně.Ale rozhodně vím co nejsem, pokrytec.Určitě jsem ublížila Zbyškovi, kterého mí přátelé řadí do kategorie „hodných hochů“..Já vím, je milý, obětavý, přiskočí ochotně na pomoc…Někdy mi připadá jako pes, na kterého hvízdnu a on připanáčkuje.Je dokonce sympatický i mé matce.Stále od ní slyším, že má príma rodiče, roztomilou sestru,perspektivní zaměstnání… Mám pocit, že i ten křeček, co má v teráriu je děsně roztomilej.Má mě rád, řekl mi to, ale jelikož si zakládám na upřímnosti,odmítla jsem ho.Nechci se vázat. .Mimo jiné působí dost odpovědně .Něco ve mně strašně řve ne!!!!.Nejsem svatá.Klidně to přiznávám.Už jsem prožila několik karambolů……. Ani nevím jak jsem se vždy ocitla před dveřmi jeho garsonky a on už z mého výrazu, ačkoliv neukápla ani slza, poznal, že je zle.Hory mokrých kapesníků, když povolilo to, co jsem hrdě před okolím skrývala.Ležela jsem na pohovce a bezmocně jsem se svíjela v návalech pláče.Jako třeba posledně..Mé zamilování mi sálalo z očí, na slova holka, ne, že bych Ti to nepřál, ale bacha, tady něco nehraje, jsem odpověděla fakt hnusně- máš vzteka, že mě nemůžeš mít Ty.Skončilo to, jak prorokoval. Zase jsem ležela v té malé garsonce, lila do sebe panáky.Bylo mi líp.Na chvíli
Něco snad zbytek svědomí mě donutil se nad sebou zamyslet.Vždyť když jsem byla vážně nemocná chodil za mnou do nemocnice a já to brala, že je to jen
Zbyšek.Proboha, co jsem to za člověka,jak jsem mohla říkat jen…Promítám si v duchu okamžiky kdy jsem s úsměvem oznamovala, že miluji někoho jiného, na chvíle smutku, kdy mě někdo zradil.Viděla jsem v jeho očích slzy.Až teď mi dochází, že to nebyly slzy radosti nad mým štěstím, ani slzy soucitu ,ale slzy jeho duše.
Rozhodla jsem se…
V návalu nostalgie vybíhám po schodech a chci zmáčknout štítek z jeho jménem. A říct..říct , že jsem tu jen pro něj.Ale najednou se ve mně všechno vzepře…
Nemůžu, Nemiluji ho.tak raději zbaběle prchám .
Jsem sobec, bezcitná, možná něco horšího.
Ale nejsem pokrytec…..