Andrejka, zbohom

Píše Eva:

Dobrý večer, jmenuji se Eva Kazantzakis a Andreina byla moje teta, sestra maminky. 

Dozvěděla jsem se, že 8hanka (pro mne teta Anička z jiného webu) Vám dala vědět, že teta navždy odešla. Měla jsem to udělat já, ale zatím těch sil moc není, tak tetě děkuji a ostaním se omlouvám. 

Děkuji jménem celé rodiny za vzpomínku a krásná slova, které jste památce tety Andrejky věnovali. Moc to pro mne znamená vědět, že i zde měla přátele, kteří nezapomněli. 

Dobrou noc, Eva

Je to smutné... .

((...)).

(Kočkodane, osud není ,,pako"; věřím, že takové bytosti, jako Andrea, se na plánu svého osudu již předem samy významně podílely...; a v plánu osudu bývá mnohdy něco podstatného  výměnou za něco jiného podstatného... . Snad ,,naštěstí" my  tady (většinou tedy) do těchto výměn nevidíme, ..., a tak zdržel bych se toho, z mého lidského úhlu pohledu, hodnotit něčí osud...).

ďakujem Vám všetkým za zastavenie sa,  venovanie pár slov na Andrejkinu pamiatku...snáď nevadí, že som to oznámila ja, na PP bola v nedeľu len krátka správa od netere Evičky...myslím, že aj tunajší čitatelia, čakajúci na jej návrat si zaslúžia vedieť, že už nič nové nenapíše, nezanechá odkazy...pri jej odchodoch sme jej vždy želali šťastný návrat, aj jej posledné komenty boli o tom, že snáď v júni...

mnohí z nás čítali jej vzrušujúce, niekedy priam neuveriteľné príbehy, čakali na jej príchod,  nové príhody, o ktoré sa s nami podelí...priznám sa, že ma nenapadlo, že by sa práve jej  v mori mohlo niečo stať...bola v ňom doma, morské tvory mala  za kamarátov, vycítila ich rozpoloženie, čo si k nim/pri nich môže dovoliť...iba o rok staršia ako môj syn...koľko toho ešte mohla zažiť...ak som sa o ňu bála, tak to bolo skôr pri stretnutiach s ľuďmi...nepoznala som ju osobne, no za tie roky si získala v mojom srdci miesto natrvalo, budem sa vracať k jej príbehom ako doteraz, čítať si znova a znova o tom, že aj jeden  človek ak chce, môže urobiť veľmi veľa dobrého...česť jej pamiatke...

 pre a2a2a

Zahynula při práci v moři 17. března a po dohodě s rodinou byla do moře o tři dny později i pohřbena tak, jak si to vždy přála.

Andreina

Ještě jí nebylo snad ani 50 let... Psala o moři, vím že jsem jí odpovídal na jeden díl z její dlouhé série o moři a že se mi to moc líbilo.

To co Andrea zažila, by jinému vystačilo na pět životů. I tak je to bolestná ztráta. Pro rodinu, pro výzkum přírody i pro nás, kteří jsme se cítili být jejími kamarády.

Hanko, objevuji až dnes a je mi to líto, protože, ač nevím asi, o koho jde, ale schází nejspíše nejen tobě. Pkud to byla i zdejší autorka, pošli mi prosím její nick, případně občanské jméno a datum úmrtí či alespoň rok. Zařadím ji do svého zdejšího vzpomínkového textu. Děkuji.

To je moc smutná zpráva, upřímnou soustrast rodině...

moc děkuju za zprávu

https://www.pismak.cz/dilo/557851

Je mi z té zprávy smutno.

Andreiin opravdový vztah k přírodě, odvaha, bystrost, pokora a neuvěřitelné příběhy mi budou citelně chybět. Upřímnou soustrast rodině.

Hani, díky, žes dala vědět, i když zpráva zarmoutila...

To je mi líto. Také se mně nechce věřit.

Nebude to jako dosud,

kdy jsem tvoje v próze dílka

měnil v řadu veršíků,

podělal to pako osud,

že se rozhod s krutým klidem

vzít kámošku nejen lidem,

ale také vodní zvěři,

strašně se nám nechce věřit,

že je to fakt, žádná mýlka,

přehořký šmak má ta zpráva,

pomalu už, Andy, končím,

než mi začnou vlhnout oči,

tam „někam“ ti, Prcku, mávám...

Hani, také ode mě dík. I když jde o moc smutnou událost, napsala jsi to moc hezky.

upřímnou soustrast <3

Tak to je moc smutná zpráva. Četla jsem i oznámení na webu pište-povídky od její neteře Evy. Myslím na její rodinu, musí to být krutá ztráta...

přišlo mi divný tipovat, ale když tak přemýšlím, určitě si tvoje zpráva tip zaslouží a taky to beru jako pozdrav Andrejce

uf....   to je mi moc líto

zabolelo, Hani díky za zprávu .... nechce se mi věřit

plačem.........................................