Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTakhle se pohřbívá láska?
Autor
Špuntík
Hlavou položenou
na levé paži
pozoruji řasu
co nehybně
leží na ukazováčku.
Ať zemřu
křičím
ať zemřu.
Svět se zbortil
v jednom okamžiku
a přece se nezměnil.
Z reproduktorů
se nesou vlny
všech pláží
kde jsme nechali
otisky našich rukou,
nohou, rtů a těl.
Vší silou rozráží
můj hrudník
derou se k srdci
rozleptat jeho bytí.
Ať zemřu
křičím
ať zemřu.
Svět se zbortil
bez znatelné proměny.
Beru kameny
i když nejsem bez viny
a vrhám je
na svého anděla
na svou hvězdu.
Padají zpět
a tříští se
o mé ruce, o mé nohy.
Ať zemřu,
kričím,
ať zemřu.
Svět neexistuje
ale vlastně se nic nestalo.
Jen se plazím
za sebou nechávám
cáry z obleku duše
a na kamenech
horoucí kapky krve.
A ze všech bolestí
co prostupují
otevřenými ranami
se s přibývající
hluchotou, mrákotami
vytváří černý hnis
čpících myšlenek.
Ať zemřu,
křičím
nevolám o pomoc.
Na naší fotku
jsem nasadil
černou
(jak je krásná)
pásku.
Takhle se pohřbívá láska?