Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZahrada
Výběr: Pája, Markéta
26. 11. 2002
23
3
2988
Autor
Rowenna
Provázek na cestu
zašmodrchán
nedojdeš do zahrady
byla - li nějaká
vždyť na konci
toho bludiště
mohl být jenom
seschlý herbář
proč všemu
dávat jména?
Dobře je tak
dokud věříš
v úsměvnou zahradu
růži, sovu, duši ptáka
který za letu neumírá
kramářka smrt počká
dokud nepospícháš
a škvírou v oponě
už kdosi čenichá
po nejstydlivějších
tajemstvích, které máš
aby je nestoudně
zvážil a pojmenoval.
3 názory
Markétko, je dost zajímavé si představit smrt jako kramářku v něčích tajemstvích. Jo, to by mohla být akorát ta smrt krámování a pojmenování. To ale fakticky smrt není, zdá se mi, že tenhle druh smrti je jen způsobem ochrany a brání člověku si smrt uvědomovat a s tím i žít. Jo možná tu básničku naklonec pochopím :) (anebo něco jiného)
Protože opravdickou smrt žádná tajemství nezajímaj. Viděla je už miliardkrát. Jsou nudná.
A že počká, dokud nepospícháš. No nevím. Život nečeká a s ním ani smrt ne. Taky tomu nerozumím. Jo, pěkný to snad jo, ale nerozumím tomu ... měl bych?
Jako že teda jsem smrt a čenichám průsečík těch pohnutí, která k básničce vedla. Čenichám, čenichám a čenichám přecitlivou hadovku a strach. To když se řekne, málokdy jsi vedle. Jde spíš o tu konkrétní vůni. A to je ten člověk. Jako když vlezeš k němu do bytu. Čemu rozumět? Mám hlad.
Hadovku jsem už jedl. Měla se prý dělat jako játra a to se zapomnělo, že se nesmí solit. Možná proto bylo vejce tvrdé. V každém případě zážitek.
Tahle hadovka je taky dobrá ale nenajím se. Asi není k tomu. K čemu ale je potrava, které se nenajím? No vím, není všechno k jídlu ... :)
Už ani melouny skoro ne. Začínají být moučnaté a vodnaté