Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePerpetuum mobile.
Výběr: hermit, Bix
24. 02. 2003
20
0
3455
Autor
Rowenna
A Bůh je když se sečte....
Ale ještě pořád je matka
a je dítě a jeho první úsměv
a je bába, a je vřes, a je láska
telefonuji své sestře, která mi
vykládá o krvi, a o tom, že jí muž
umírá. Moje vnučka leží na gauči
a právě v té chvíli mi věnuje
svůj první úsměv... ta bezzubá
doširoka rozevřená tlamička....
a já taji, ovečko moje, děvenko zlatá
ty se na bábu směješ? koťátko hebké
kudrlinko zrzavá bábina, broukám,
na uchu telefon. A prý se Bůh dá,
když se snažíme, už vypočítat.
kdyby byl zivot jenom poezie....ale neni a tak musi poezie psat o zivote...a tobe to jde taky moc hezky...:-t*
Backdoorman
26. 02. 2003
Jo...
...A s tím počítáním Boha... Mezi matfyzákama je spousta konvertitů...
*
Na vypočítání Boha, asi ještě dlouho nebudeme mít dost výkonný počítač. A až budeme, stane se bohem on.
Navždy_Tvůj
16. 02. 2003
t
v
je to prosté, ale přirozené, svoje... holt jsi našla svou řeč.... a rozdáváš...:-)
Někdo umírá, někdo se narodil věčné téma... ale zpracovalas neopakovatelně... ****