S trpkým pousmáním

Skrz záclonu se dívám do noci. V šeru, mimo dosah světla lampy, stojí muž. Má dlouhý tmavý kabát a v ruce kufřík. Stojí bez hnutí. Kuchyní se ozvalo zabublání vroucí vody. Čaj zalévám opatrně. Odpočítám lžičky cukru a důkladně míchám. Dříve než zhasnu světlo a odejdu do pokoje, pohlédnu znovu z okna. Stále tam je.

Ráno bylo studené a nevlídné, s chodníkem lesklým od deště. Na mokré lavičce seděl muž v tmavém kabátě. Elegantní kufřík vedle sebe. Seděl tiše. Očima sledoval blížící se trojici dětí. Tři kluci. Nevěnovali mu pozornost, příliš zabráni do debaty. Prošli těsně kolem něj. Najednou se jeden z nich zastavil a zvědavě na muže pohlédl. Ten si beze spěchu položil kufřík na kolena a otevřel jej. Chlapec přišel blíž. Muž beze slova podal chlapci tmavý balíček. Chlapec jej ihned otevřel, nevšímaje si pokřikujících spolužáků. Ten den se již do školy nedostal.

Stojí na stejném místě. Možná tam byl, už když jsem šel domů. Nevšiml jsem si. Jsem opět za oknem. Začíná se šeřit.

Kabát mu vlaje ve větru.

Přemýšlím o telefonátu na policii. Nesmysl.

Ráno je tam pořád.

Poledne bylo slunečné a teplé. Muž v tmavém kabátě rozdal sedm balíčků. Obtloustlý dělník z nedaleké továrny křičel radostí a objímal kolemjdoucí. Postarší dáma krčila rameny. Prošedivělému pánovi po tváři stékaly slzy a ztrácely se v pěstěném plnovousu. Holka se sluchátky na uších se blaženě usmívala.

Blížím se k muži v tmavém kabátě. Upřeně mne sleduje. Jdu pomalu.

S trpkým pousmáním nastavuji ruku.

Podal mi kufřík a tiše odešel do noci.