Vidlička nebo lžička?

Jdu takhle s jednou osobou na oběd a ta osoba říká...

Osoba(dále jako O): Polévka se dá jíst vidličkou.
Já(dále jako J):To je přece nesmysl.
O:Dá se jíst vidličkou!
J:Ne.
O:Opravdu je to možné, věř mi.
J:Ale to přece...
O:Je to tak a je to něco úžasného.
J:Nikde jsem to neviděl, ale ...
O:Musíš to vyzkoušet, funguje to!
J:Určitě to musí bejt krásný, je to hrozně originální, tudíž jedinečné, tudíž něco víc.Všichni jsou zvyklí jíst jen lžící a my budeme jíst vidličkou.Díky tobě se cítím tak nějak na výši. Děkuju ti osobo, žes mi otevřela oči a řekla jsi mi, že je možné jíst polévku něčím jiným, než jen obyčejnou lžící.
J:Budeme tedy jíst vidličkou, nemohu se dočkat.
O:Já také.
O: ;)
J: :)
O: :)
J: :)

Došli jsme ke stolu, já beru na polévku vidličku a ona ..... lžíci.

J: Vždyť jsi osobo říkala, že budeme jíst vidličkou...
O: -
J: Jak je to tedy?
O: -
J: Byla to tedy lež?

Osoba vrací tác a odchází z jídelny.

Nevím co si mám myslet.
Nejen, že jsem tu polévku nedojedl, ale nikdy už nebudu jíst žádnou polévku, natož abych na ní bral vidličku.
Vidlička na polévku? To je přece taková hloupost! Jak jsem se mohl nechat nachytat?