Hlasy v klasech

Zřaseným pohledem se dívám na vysoký klas.

Krčím se na poli. Snad zachytí mou bezradnost

vousy ječmene hrají deset dvanáct taktů repetic

ale dirigentovi se to nezdá  být dost forte!

Z tváří zůstává k ústům daleko. Hlavně večer

doznívající sonáty pro trávu a orchestr.

Když vítr zažene rosu i z plevele do mé náruče,

zvedám se. Jdu naslepo. Dál s nákladem sebe.

Klaním se šedé obloze v přelámaných větvích.

Prošla jsem potmě cestou (dřív bych se bála),

kde ani dřevokazné houby nechtějí růst.

Divím se všem broukům a mouchám.

Na hnědočerný pařez položím si hlavu,  

v úschovně mechu mi budou mravenci hlídat

pár hodin zesláblé nohy. V úplném tichu

slyším stále dokola hlasy obilí. Uklidňují.