Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

POSLEDNÍ CESTA

20. 07. 2003
9
0
1612
Autor
Fagus

 

Byl už dlouho mrtvý. Musel být. Dobře jsem ho znal ale to už je pěkných pár let. Jeho kůže má nazelenalou barvu a je na omak slizká. Leží ve velikánské hliníkové vaně v tekutině páchnoucí  dezinfekcí. A já tu stojím a mou povinností je připravit ho na poslední cestu. Nikdo mi to nepřikázal a přesto cítím, že je to má povinnost. Vůbec se mi do toho nechce. Víte, myslím, že jsem ještě nikdy neviděl mrtvolu. Žaludek mi pulsoval v krku.

Náhle se objevil můj otec a beze slova jej začíná omývat. Mám dojem, snad je to jen dojem, že se mu mrtvý sám nastavuje, aby mohl tuto nezáviděníhodnou činnost vykonat co nejpečlivěji. Ano, teď se dokonce mrtvý sám posadil! Chybí mu ale tělo od pasu dolů! Ten okraj je tak ostrý! Nevydržím ten pohled! Zakrývám si oči. K mým uším doléhá jakoby na míle vzdálené šplouchání. Poslední koupel mrtvého!

 

Když jsem je znovu otevřel, bylo tělo opět vcelku a obří vana vypuštěná. Mívají zemřelí při této příležitosti na sobě černé plavky s bílým pruhem uprostřed? Ne? Tenhle je má po celou dobu. Otec provádí další úkony spojené s pohřební přípravou. Na stole leží v rozbaleném papíru rezavě hnědý oblek. Bezděky mě napadá úsloví „Nahý jsi přišel na svět.“ Úcta k mrtvým nám velí pohřbívat je s pietou! Opravdu? Je to lidské – odpírat potravu dravcům s křídly a dávat ji těm malým bez křídel a bez kostí. V hlíně hřbitovů němé civilizace červů. A mrtvých v oblecích. A obleků bez mrtvých.

            Scéna přede mnou je zahalena v jemné mlze. Zdá se mi, že mrtvý hýbe rty. Ano, HÝBE! On se ozývá pokaždé když se mu něco nelíbí! A otec plní tiše jeho poslední přání.  Mluví nesrozumitelným jazykem, ale on mu rozumí.

Nazelenalá pokožka mrtvého dostává zdravější barvu. Je uložen do oblé kovové rakve, která má z boku okénka. Vidím hlavu s částí trupu. Pomáhám jej nést. Jdeme – nevím kam. Vím jen, že chci mít tuhle cestu co nejdřív za sebou! Věřte mi. Kovová rakev je těžká.

            Cíl naší cesty je však stále v nedohlednu. Cíl? Vůbec netuším, kam jdeme. A naše břemeno čím dál těžší. Jdeme celou věčnost touhle šedočernou krajinou bez lidí, bez stromů. Pustina z nejhoršího snu.

Už nemůžu dál. Klesám pod tíhou rakve. Náraz pohnul s mrtvým. Hlava se mu nadzdvihla a pak zas klesla zpátky do krajek polštáře. Měkce, ladně. Posmrtná ztuhlost žádná! Rty se mu pohybují jako by mi spílal za moji nešikovnost. Jeho výraz je klidný. Napadá mě, že medvěd má taky klidnou tvář předtím než svou oběť roztrhá na kusy.

 

            Mlha mizí. Konečně! Před námi se vynořila ponurá hrobka. Konečně můžeme dědečka uložit. S úlevou si otírám zpocené čelo. Snad se konečně probudím z tohohle strašlivého snu. Krajina okolo se však nemění! Nechápu.

            Znovu se přede mnou objevuje ta šedivá obrovská vana. A v ní další mrtvý. On čeká na mou péči! Mám snad omdlít, abych se tomu vyhnul? Zbytečné.

Má mysl se poněkud vyjasňuje. Spatřuji střípky ze své minulosti. Ze svého skutečného života který jsem dříve žil. Byl tak nádherně pestrý a barevný!

Jak dlouho ještě budu dlít ve zdejší hnusné společnosti?

Nevím. Nemám zde pojem o čase.

Neradostný je osud sebevraha…


Levandule
26. 01. 2005
Dát tip
Tak z tohohle mě mrazí...

johanne
23. 04. 2004
Dát tip
velmi dobré, jak myšlenkově, tak i styl jen by the way - proč musel tu práci vykonávat i jeho otec :o?

Kytiii
12. 11. 2003
Dát tip
Já se nezabijuuuuu!!!! Tohle mě doufám nikdy nečeká... opravdu mě to uchvátilo tím svým ponurým dojmem... asi budu usínat s depresí :o) tip

Dr_Lecter
20. 09. 2003
Dát tip
Vcítit do sebevraha se ti skutečně povedlo, o hlubší kritiku nestojíš, celkový dojem dobrý...T

Yfča
07. 08. 2003
Dát tip
:o))

Humble
25. 07. 2003
Dát tip
Pointa pointovatá :o)))

Mone
24. 07. 2003
Dát tip
Sebevrazi nezůstávají uvězněni ve svém těle. Tělo se většinou buď spálí nebo předá jak píše Fagus jiným hladovým žaludkům, příroda je úžasný organismus. Takže jestli vůbec (o čemž pochybuji), která koliv duše zůstane po fyzické smrti "uvězněna" ve svém těle, tak na velmi krátkou dobu. Myslím, že myšlenka Fagusovi povídky je trochu jinde.

Fagus
24. 07. 2003
Dát tip
Můžeme vnímat, cítit, prožívat i konat, i když nejsme "v těle". Nebo musíme? To jen tak na vysvětlenou k výše publikované povídce.

Kajman
24. 07. 2003
Dát tip
:o)))))))

Diana
24. 07. 2003
Dát tip
Věřím, že hmotné tělo není jediná možná forma naší existence. Obávám se, že smrtí nejen nic nekončí, ale všechno teprve začíná. Myslím, že tato povídka nemusí být až tak nesmyslná "fantasmagorie". Sebevrazi mohou zůstat uvězněni, ne však ve svém těle, ale ve svém zoufalství, v okamžiku, kdy spáchali sebevraždu, ve své vlastní mysli, ve svém postoji a co já vím v čem ještě.... Možné je všechno. Nejlepší by bylo žít tak, aby člověk mohl umřít klidně a s čistým svědomím. Ale to se lehko řekne....

Fagus
24. 07. 2003
Dát tip
Není proč se obávat smrti bez vlastního přičinění. Není ale ani potřeba k ní spěchat. Dokud jsme "tady", žijme pro život. Ne pro smrt. Tahle povídka je varováním pro ty nešťastné naivky, co si myslí, že sebevražda je zkratkou. A pocity po dokonané sebevraždě jsou různé, vždy ale temné a neradostné. Alespoň po tu dobu, než dohoří svíce sebevrahova života tak jak byla stanovena osudem. Neboť on ji při ani po sebevraždě zhasnout nemůže! Pro šťouraly: Povídka není o mně a nepochází ani z mého života. Jen jsem se tentokrát vcítil do něčeho méně radostného. Hezký den všem!

Kajman
24. 07. 2003
Dát tip
neviděls film Beetlejuice, tam byli ze sebevrahů v záhrobí úředníci navěky

Fagus
24. 07. 2003
Dát tip
Nemám TV ani video. Takže neviděl.

IVANOL
23. 07. 2003
Dát tip
Tohle rád. *!*

Kajman
23. 07. 2003
Dát tip
to je zatraceně zajímavý, to jakože sebevrazi zůstanou uvězněný ve svém těle, jestli jsem ten konec pochopil, teda ať žije kremace*

Kajman
23. 07. 2003
Dát tip
p.s.: já už sem mrtvej víc než čtyři roky

Neradostný je osud "nejen" sebevraha! Osud je prostě osud ať je někdo sebevrah, vrah, mrtvola, oběť, přejetej hlemýžď, ... ten kdo se dokáže sám zabít už musí trpět i tak dost, je docela flustrující slyšet že tím jeho trápení zdaleka nekončí :o(

Fagus
22. 07. 2003
Dát tip
A což teprve když zabije sám sebe někdo pro zábavu. Jen tak, z nudy. Anebo sebevražda každodenním stereotypem...

Každodenním stereotypem umírají denně miliony lidí, a smrt je to panečku pomalá, bolestná a leckdy už neodvratitelná ... O těhle lidech se tak často nepíše, stereotyp jako droga, možná jedno z nejlepších témat jaké existuje, ale není lehké napsat dobrou povídku, tak aby někoho neurazila. Každopádně - jde to!

Fagus
22. 07. 2003
Dát tip
ad1) Ale oni umírají DOBROVOLNĚ!!! ad2) Naopak, cílená povídka by měla urážet ve smyslu chytrému napověz, hloupého kopni. Ale na druhou stranu říkej to hluchým a blbým. Ovcím. Slyší ale nerozumí. Stačí jim čerstvá tráva v ohradě. Bohužel, ale jinak to asi nejde.

fungus2
20. 07. 2003
Dát tip
Sakra. To je síla. zaujalo mě to. TIP

Diana
20. 07. 2003
Dát tip
Ano, to je síla! Překvapivá pointa. Skvělé. TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru