Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzkaz od básně
Výběr: hermit
23. 07. 2003
22
0
4184
Autor
egil
Ztuhla jsem,
a kůže se mi rozechvěla jako membrána
v poryvech tvých chlupů.
Jako hlad požírající vlastní ocas -
nemohla jsem se pohnout z místa.
A ty jsi mi, jak dítěti,
dva krystaly do úst vložil:
svůj řezaný černý
a suchý červený.
Měla jsem pak lidskou hlavu,
býčí tělo; byla jsem první
otázkou:
Proč musí nejdřív ztvrdnout láva,
abych o ní dlátem psala?
Parléřova tvář... Jsem
tvůj oběšenec na pilíři svého mostu;
a bojím se povodní,
bojím se tvých kroků.
Moje smrt má býčí hlavu
a lidské tělo.
Celé, ale tohle nej:
Parléřova tvář... Jsem
tvůj oběšenec na pilíři svého mostu;
a bojím se povodní,
bojím se tvých kroků.
Nostradamus
23. 07. 2003
Docela pěkné. Škoda, že se to pak dál neneslo v duchu těch protikladů, jak to začíná. Slovo jako v druhém verši půspbí hrozně "průkazně". Membrána je membrána, chvěje se sama od sebe. Až erotické... a ta povodeň. Pěkné. ***t
von_Tikowitz
23. 07. 2003
Pájko, no jasně, ale ty máš žhavej drátek, kterým si to natavíš teď zrovna právě - to neumím..
tvoje básnička by ti poslala jinej vzkaz..:)