ČTYRICÍTKA

Jsem ve svém bytě, mám návštěvu.

Na velkém sofa potaženém černou kůží, sedí Helena. Usmívá se na mne a mezi prsty s dlouhými lakovanými nehty, svírá nonšalantně cigaretu. Má na sobě červené šaty, přes které se rýsují její vnady.
Helena je zralá blondýna, žena v rozkvětu, amatérská zpěvačka, její plná stehna napresovaná v  punčochách a měkká bělostná prsa, nacpaná v bílé krajkové podprsence, neudrží žádná síla na světě. Poprvé, když jsem ji viděl, měla minisukni, odhalující její masivní stehna spoutaná v černých punčochách. Čurák mi tehdy okamžitě ztvrdnul jako šutr. Dal jsem si sprchu ( přišel jsem z posilovny, mé svaly jsou napumpované krví). Vycházím bez ručníku a kapky vody na mém krásném, svaly hrajícím těle, jsou jako perly na nádherném šperku, který stvořila sama matka příroda. Kadeře mých vlasů jsou nečesané. Jsem opravdu krásný muž. Helča roztahuje svá stehna a mezi nimi je její rozvolněná kunda s vytahanými pysky  a ochlupením vyholeným do tvaru srdce. Chlupy na tom srdci má nastříkané stříbrným lakem. Je to rituál, kterým láká samce k páření. „Svleč se“, přikazuji. Při pohledu na prsa osvobozená ze zajetí krajek, mi tvrdne můj kyj. Na uvítanou jí dám velkou, mlaskavou facku. ,,Mrdej mě" procedí mezi zuby a olízne si rty. Chytám ji za velké, kypré půlky, zvedám zvířecí silou ze země a nasazuji na svého čuráka. Pomalým pohybem zajíždím do temné dračí sluje, kam sluneční paprsky nikdy neproniknou. Pohybující se pneumatiky špeku na Helčině těle mě prostě rajcují k nepříčetnosti a jsou její skutečnou předností. Její dlouhé nehty se mi zaryly do zad. Na stole voní pravá, brazilská káva v šálcích z míšenského porcelánu, kterou stihla Helča uvařit. Helča vůbec umí vařit skvělou kávu. Mé pevné, ocelové svaly a Helčina měkká, sametová prsa s bradavkami velkými jako palce u nohy (nejraději bych je ukousl a polknul). Měkkost mrdané Heleny mě přivádí k šílenství. Mrdám ji jako krávu uvázanou ve stáji. U hlavy jí držím nabitou pistoli. Najednou ji silně udeřím pistolí naplocho do tváře. Helča je otřesena, vyhrknou jí slzy, má lehký otřes mozku a okamžitě začíná zpaměti odříkávat naučený text: „Mrdej mě tvrdě, vládče lesů, hor a strání“!! „Jsi tenisový mág, který zasluhuje obdiv všech žen“!!
Za ubývajícího Měsíce se šťávy stahují ke kořeni, vagína je schopna přijímat, nadechuje se.
Za nelidského řevu jsem nasměroval tryskající semeno na Helčina povadlá prsa, která byla celá pokrytá krvavými cucfleky a naposledy jí vyťal pořádnou facku.
Helča se mi svěřila, že když ji mrdám, tak slyší mořský příboj. „To máš asi pravdu Helenko“ odvětil jsem bez uzardění a napil se vynikající brazilské kávy.