(ne)Září

Mé srdce láskou tluče.

Ano jenže,

není komu složit hlavu do náruče.

Nemám komu lásku dát,

smutek je stínem na duši.

A temná je noc,

se kterou chodím věrně spát.

A časně ráno vstávám osaměním.

Srdce spálené je na uhel,

víš lásko tohle v sobě těžko změním.

Když zbyly mi jen  vzpomínky co jsou

jako váza co marně čeká na kytici.

Naděje odešla mi s tvými kroky.

Ještě stále slyším je znít.

Ne, nevěřil jsem,

že je jak bezedná studna. 

A já chci zase pít.

Zatím jen.

Ona i já stojíme na ulici,

jsme jak dva šediví trosečníci.

Na opuštěné lodi bez plachet,

jen vítr mi šlehá do tváří.

Ještě vyhlížím a čekám,

Tebe má hvězdo naděje…

Zazáříš?