Matka a dítě

jsem ráda, že jsou náhody, který mě někdy zavedou, relativně daleko, hluboko a tak *

jsem ráda, že jsou náhody, který mě někdy zavedou, relativně daleko, hluboko a tak *

opravdu hluboko a daleko a široko sama jsem si ji překvapeně přečetla, ledacos bych vytkla, no jo, no. Co pouť? nejdeš? Já byla včera s vnučkou, a byla kouzelná, neboť normálně je její slovník "sakra, auííí, zlobí, hapalo, dolů, prase", a včera vytahovala arzenál "krásných" slov: Líbí, Sluší, hele, koukej, čáčí... Obzvlášť slovo sluší mě fascinovalo. Když se vztahovalo k pouťové střelnici. :-))

je dobře, že bys vytýkala:) pouť? a jó, však my tu máme pouť, ani ti nevím, pouť je tradiční nedělní program naší rodiny, každým rokem touto dobrou, ale já letos asi úplně vynechám.. bojím se, že si nenajdu čas a nějak mě to bez chlastu nebo právě bez těch dětí nestačí :)) no nezní to hrozně? asi jo s dětmi jsou poutě nejveselejší, ještě bych si mohla třeba nějaký zapůjčit:)

no jo, Pepča už tam bydlí od včerejška, jsem si myslela, že už dozrál, ale houbelec. :-))

vždyť je to prima! :) (co má nejraděj? drn drn autíčka?) :))

a co bys řekla ty? stánky s pivem a holky. :-)

tsé, to je mi atrakce! :)) pozdravuj ho:)

Moc pěkné Rowenno!

*

To už je snad na nobelovku to tvoje psaní Rowenno....****

Umět tak psát pocity duše své, tak jak psány jsou básně tvé.

Zajimavy napad... Pekne

Ostrich - jo, to máš pravdu, s tím koncem. Je to takový sentimentální blábol - a já jsem čekala, kdo mi to napadne. :-)

vetřelec - přesně ten pocit jsem měla, když jsem byla těhotná. jasně, svý děti miluju ale pořád je někde kousek mne jen můj a ten jim nedám. Myslím že té básni rozumím, je to silné a hlavně - krásně a přesně vyjádřené smekám a doufám že se alespoň přiblížím...časem...s věkem...zráním... tip

vetřelec - přesně ten pocit jsem měla, když jsem byla těhotná. jasně, svý děti miluju ale pořád je někde kousek mne jen můj a ten jim nedám. Myslím že té básni rozumím, je to silné a hlavně - krásně a přesně vyjádřené smekám a doufám že se alespoň přiblížím...časem...s věkem...zráním... tip

Jo, dítě JE predátor, nemůže nebýt, ještě tak aby bylo chudinka někde v koutě, musí nás ulovit, osedlat, vymačkat, obolet vosím hnízdem starostí, tedy spíš jehelníčkem v duši, člověk ani chvílemi neví v jaké poloze spočinout, aby to nebolelo, jasně! A přitom to není-je-není oběť, není-je-není bolest, stejně jako když člověk po čase pochopí, co všechno z naivních životních možností-plánů už s jistotou nestihne a neudělá. Jenom ten konec se mi trochu nezdál, takový pateticky přilepený jak pouťový balónek k poctivě vyřezanému tvaru z lipového špalíku. Ale třeba mi to jenom nedošlo. ***

uuuuu!!! musel jse mto teda prelouskat 2x, ale je to velice velmi*/*

***

.. je to poměrně silné dílko, oslovujicí., člověk nachází v této básni zajímavé obrazy ... myšlenka dětského predátora ve mě vyvolala vzpomínku na povídku Bradburyho: Malý vrah.)

Morney: řekla jsem si, že ti odpovím. Ale nevím co. Chápu tvé pocity, chápu, že to můžeš vnímat ošklivě, tuhle báseň. Ale vztah matky k dětem a naopak může být daleko komplikovanější, než tvůj momentální bezvýhradný stav lásky k desetiměsíčnímu miminku. Jsou dvě cesty - celý život si něco nalhávat - o báječnosti své rodiny, svých dětí, sebe sama. Nebo - prostě si připustit, že někdy něco skřípne. Zvolila jsem si pravdu, jakkoliv zní tvrdě. Miluji své děti a vnoučata - ale vidím je. Už mohu. A vidím i sebe. I to už mohu. Je to určité osvobození. A v tom je krása. Nebo je to všechno ještě úplně jinak, co já vím. Ale nějak tak o ztrátě falešných iluzí to je. :-) Přeji krásný den a holčička ať se ti chová. :-)

Matka a dítě? Ano, mě oslovuje ten úhel pohledu a vlastně celá báseň ... jako vždy.*

....jako obvykle....nemam co dodat, nez ze je mi potesenim cist tvoje veci...kousek po kousku...slovo po slove...***

hm hm hmn .. připomíná mi to nějakýho básníka takovou tou theatrálností:-) .. jenže já vlastně nikoho nečetl:-))) .. no al elíbí:-)*

Zajímavé ... Tipipit

dite je predator..ano.sezere vsecko..nakonec i budoucnost

kolikrát jsi, Rowwy, vyděla Predátora? - v úterý dávali Vetřelce a ty si se určitě koukala - to bych chtěl vidět, jak se koukáš na vetřelce

Ne, ne, nedívala jsem se na vetřřelce. Skoro na televizi nekoukám. Tohle je jiný vetřelec - toho si pozveš sám a rád.

Ono se vždycky někoho něco dotkne..... Dotčení si pak dávají do zubů v malém nebo velkém, nebo aspoň bývají uražení a dotčení a divně se na sebe koukají..... Mě se tohle dílko líbí, už kvůli tomu, že dítě je skutečně parazit. I když děsně roztomilý a milý. Jednoho takového parazita máme doma :-). A už umí říkat ťáťa.....

ŤaŤa, jo? To je milé. :-)

*

*!

*

Nevím, jsem nějak mimo. Z celé básně na mě padá docela depka, jo, určitě na tom něco bude, že dítě je predátor, ale já jako matka desetiměsiční holčičky tohle srovnání špatně vstřebávám. Nicméně tvoje dílko je rozhodně přinejmenším zajímavé, je vidět, že mě oslovilo, protože koukám, že jsem tady začala psát pomalu román :)) Končím...:))

No páni! Koukám, že se tu mění všecko:-)°°°°°°

Co? Co se mění všechno? :-) Jak to myslíš?

no ty se měníš,nebo to, co píšeš! Tohle přece neni standardně tvoje! Ale neměnně je todobrý:-)))))

*** t

šmarjá...to je síla************************ místy až nejvíc.... ............. Ale všimla jste si matko jak divně usmívá se? Rty jako rybka vlní se tady je ocásek tady je zub tady se sehneme ať neodřeme (ten) úsměv. NEBO ............... Ale všimla jste si matko jak hladí kámen? V kameni list a květ v kameni loupežník v kameni čaroděj pod jeho dlaní ožije. pokud mohu, báseňku si uchovej pro případné zvěčnění

poslední strofa je dovysvětlovací.......abych jen nechválil :))

i když pjekná....