Poslední zajímavé kritiky

S čtením tvých recenzí nespěchám. Raději počkám na vhodný čas. Rád jsem si tu zopakoval některé oblíbené filmy či knihy. Co se týče oživlých mrtvol, tak ty mně nikdy nedokázaly vyděsit. Spíš vykouzlit útrpný úsměv. O to víc jsem si užil třeba zmíněný Vodní svět, který sice u veřejnosti nijak zvlášť nezabodoval, ale pro mě je to lahůdka. Přesně takové mám rád, protože to je sice neskutečné, ale stát se to může. Zrovna tak třeba Den trifidů. Tady mám ale mnohem radši knižní předlohu.

Díky za takové recenze.

K obsahu: protialkoholní texty dr.Skály, dr.Plzáka a jiných s mou celoživotní zálibou v pivu nehnuly o píď, nicméně od doby, kdy jsem přečetl Plovárnu Léthé Vladimíra Mikeše, se mně slasti chlastu jakožto pozitivně pojaté literární téma silně příčí. AntiTip. 

Formou tvrdošíjný vekrba, ten už jiný asi nebude. 

Ke gramatice asi nemá cenu nic podotýkat.

Čtenářské plus za kousky poetiky. 

Stývne, ze zdravotních důvodů jsem delší dobu nepsala prózu, a tak není příliš vytříbená. To, čeho sis povšiml, je skutečně humor. Díky!

Co se lékařů týká, vážím si jich, prožila jsem v nemocničním, klášterním (Ústav soc. péče s těžce nemocnými dětmi), jeslovým a seniorním prostředí mnoho let. Většina z nich byla schopná, ale i v nemocnici se občas našel doktor, kterému ne vše šlo... jako v každé jiné profesi.

Já zase nemusím, když někdo, kdo pravděpodobně ve zdravotnictví nikdy nepracoval, pohrdá sestrami. Když někdo neuzná letitou, dobře míněnou práci pro jiné, protože mu kdysi dávno kdosi šlápl na kuří oko.

Jarmilo, souhlasím všeobecně s tím, co píšeš, ale v tomto případě šlo patrně pouze o divočejší dětskou hru, o dětsko - pubertální potřebu vybít si nějak přebytek energie - a tedy i o *dobrovolný posed té dívky :) (a vypadala sice rozháraně, ale ne zdrogovaně... :) )

*(nejsem si úplně jistý, ale za nějakou tu minutu - když jsem opouštěl tuhle stanici - mám dojem, že úplně stejně seděla zase v koši jiném... :) )

Um, ani se ti nedivím, že se ti to nechce překládat. Průhled do mysli proutníka (nebo muže obecně?), který volá Lásku, protože ona ví a zná i budoucnost, aby mu pomohla rozhodnout se mezi dvěma láskami (dušemi), i když by si nejraději ponechal obě. Zatímco Láska může být v klidu, protože to své vždycky dostane, on riskuje ztrátu staré lásky, když před ní tu novou neutají. Přitom je tu celá škála možností, jak obsah interpretovat. Od upřímného projevu muže, který své chování cítí jako přirozené (tak jej stvořil Bůh) až po cynické utahování si. Jsem rád, že tě vidím na Písmáku.

Z té situace je mi zle. Člověk, který je pravidelně svědkem toho, jak se některé skupiny lidí k sobě chovají hrubě, hlavně slovník a tón hlasu, si myslí, že tomu nerozumí, a proto nemá smysl, aby se nad tím pozastavoval. Říkám si, že buď byla slečna v koši nějak zdrogovaná nebo to byla šikana, triumfální pózování vítězné a poražené sokyně a nebo to byla kombinace obojího a byli zdrogovaní všichni tři. Tohle by měla řešit policie. Civil, který by se snažil vytahovat dívku z odpadkového koše, by na to jen doplatil. 

Ještě se sem vracím, neboť se dívám, že jsem nezanechal poznámku (i když jsem to plánoval :) ).

Nevím přesně proč, ale u nás (malá ves na jihu Moravy, na okrese Břeclav) jsme bramborové placky nedělali vůbec (máma jen občas bramborák...). -Ale - babička Kateřina, máma mého táty - dokud  bydlela na svém, měla v kuchyni klasická (veliká, i s píckou) kachlová kamna... . -Na těch - když byla plotna rozpálená - nám, dětem (a bývalo nás kolem třeba i pět, když přijely sestřenky z Podivína :) - dělávala tzv. škařoupky ... :) )..

Ty se dělaly naprosto jednoduše: syrové brambory,  rozpůlené na dvě části, se tou rovnou ploškou položily na rozpálenou plotnu - a pak už jen babička hlídala... . - Chytala horké brambory přes modrou, tzv. selskou zástěru (ostatně, v tzv. selském kroji s  širokými sukněmi v několika vrstvách na sobě chodila neustále), a velice zručně širokým nožem odkrajovala opečené kolečko (a vkládala většinou rovnou do našich dlaní...) ). My, děcka, jsme stála kolem, a ukazovala babičce, kterou bramboru už dlouho neotočila (jen málokdy se nějaká připálila...).

Jen brambory, a trochu soli. - A taková to bývala pochoutka....! :)

Ale uvést při citaci autora je snad slušnost (když nebudu chtít mluvit o zákonech). Je to úcta. Ta se už z Písmáku někam vytrácí, nemáš pocit? Úcta k literatuře, k autorům, k samotné češtině. Člověku se tu pomalu vysmějí, když se dovolává takových prkotin, jako je třeba gramatika... nebo autorské právo... Vlastně je asi dobře, že to tu jde do kytek. Je to ostuda, co zbylo z Písmáku.

Poezie, alespoň pro mne, by měla být hlavně srozumitelná. Myslím, že jsou autoři, kteří své texty za poezii pouze vydávají. Rozhodnout nakonec musí vždy čtenář. Některé básně bohužel zůstanou srozumitelné pouze autorům a několika stejně naladěným čtenářům. K čemu ale je takové psaní? 

     Po vydání Almanachu z letokruhů mi moje vnučka (10 let) a ještě jeden další člověk (40 let) kupodivu dali stejnou otázku.

Kolik za to máš? 

Mohl bych odpovědět: " Kolik knih jsi koupil v minulém roce?"

Odpověď by vždy byla: "Ani jednu."

Sociální sítě ( Facebook, Twiter.., atd. , kde nikdy nebudu) považuji za úplné dno.

Písmák je ovšem také taková malá sociální síť. Můžeš tu dostat TIP. Ale je to TIP upřímný nebo výsměšný? I ty existují, bohužel. 

Takovou otázku si ovšem mohu klást já. Ty jistě ne. Kvalita tvých textů ti je jistě známá. Žádné tipy nepotřebuješ.

Velké části textů, hlavně těch nerýmovaných, drtivá většina čtenářů neporozumí a proto pro ně budou postradatelné, zbytečné. V této době, kdy si většina myslí, že vlastnit a ovládat mobilní telefon je vrchol umu a inteligence, všechno umění jakoby pozbylo důležitosti.

Kdo z nás se opravdu vyzná v divadelních hrách, poezii a prozaických  dílech, malířství, sochařství, stavitelství atd.? Jen skromná menšina. Těm ostatním stačí ten mobilní telefon, aby si mysleli, že už vědí vše a nejlépe. 

Je mi z toho smutno. Tím víc, že si asi nikdy neporozumím s vnučkou ani s dcerou.       

Nač publikovat něco, co většina nepochopí. Je to stejné, jako psát pro Čechy svahilsky.

Já žádný básník nejsem. To přece vím, protože ty opravdové básníky čtu. Ale snad si někdo v těch mých pokusech najde něco pro sebe, porozumí a třeba se mu i něco zalíbí. Víc nechci.

Možná trochu komisní. S tím použitím slova potomek souhlasím s ostatními. Je to takové neosobní. Ale jinak celkem fajn. Nicméně příběh není nosný na tak dlouhý text, souhlas s tím, že by to byl pěkný fejeton, ale hodně by mu prospělo škrtání, aby byl živější. Já jsem od poloviny nečetl, protože text ztratil původní energii s místo toho, aby gradoval, tak uvadal. Určitě bych krátil. 

Je to miniaturka, ale zásluhující obsažnější rozsah i zhodnocení. Nejde jen o akademickou debatu, ale o aktuální, společenské téma. Možná jsi se dotkl velmi závažné problematiky zkoumání vztahu dvou oborů, genderu a religionistiky v jejich vazbách, vedoucích až k politickým rozhodnutím. Snad ještě poznámku, Trump tomu ustřihl drápky, podle něho je jednou provždy gender jen muž a žena. Basta. Žádnej trigender, agender, genderfluid, demiboy, demigirl a další. Tipuju, protože jen za výběr téma si již zasluhuješ uznání.

Stejně je zajímavé, když vznikne takové pojmenování, kdy se "přivlastňuje" nějakému státu... myslím tedy takové, které označuje něco jedinečného... napadá mě třeba švédská bedna, španělský ptáček. A italské manželství ;)

S těmi holemi jsem měla nedávno zážitek. Vystupovala jsem z tramvaje (chodím s pomocí trekových holí), přede mnou další stará paní s hůlkou a ještě třetí o berlích. Dole čekal muž, který se chystal nastoupit, asi strašně spěchal, protože nahlas frustrovaně zaúpěl "To je strašný, samá stařena..." Možná se mě to mělo dotknout, ale já se rozesmála a po vzoru Janáčkově ho bodře oslovila: "Mladiku!" Ten pán mohl mít od pohledu tak osmdesát : D

Před pár lety jsem taky chodila o frasncouzských holích. Jsou o dost pohodlnější než obyčejné berle.

Náš pan prezident nechodí o francouzských holích, ale byl dokonce poctěn francouzským řádem častné legie za záchranu francouzské jednotky ve válce - a přesto ho nevděčný Macron nepozval na dnešní schůzku důležitých do Paříže! Tak svět splácí hrdinství.

gakaxi,

Odysseus byl sice nepochybně Homérovým nejoblíbenějším hrdinou, ale z hlediska "vyšší" etiky je to osoba velmi problematická. Může být hrdina, jak se hezky česky říká "vyčůraný" nebo dokonce "vychcaný"? U starých Řeků byl takový mravně problematický chytrolín zjevně oblíben, protože třeba s Achilem, pokud zrovna nebojuje, bývá asi nuda. U starých Čechů byl zase oblíbený "hloupý" Honza, který nakonec všechny přelstí.

Podle současných názorů byl trojský kůň (=danajský dar) s největší pravděpodobností ve skutečnosti lodí s koňskou hlavou na přídi. V řečtině byl stejný výraz pro živého koně i pro loď s koňskou přídí. Do takových lodí se ukládaly dary pro krále například po prohrané bitvě tak nějak na usmířenou. V podpalubí takovéto lodi se mohli eventuálně skrýt i vojáci. 

Gakaxi,

za časů Rudého práva byla všude kolem nás spousta hrdinů, třeba hrdinové socialistické práce (BSP) a heroický boj se vedl například i o zrno. A pisálkové byli ti za železnou oponou, kteří naše hrdinství zpochybňovali. A toho pathosu všude! Pokud by dnes nějaký oficiální básník, Adam Borzič třeba, začal psát příliš pateticky, kritikové by hned začali bučet a pískat a kdyby si (jako správný komunista) stál za svým, ukamenovali by ho. 

Janino,

zajímají ale vůbec ještě někoho hrdinové? Hrdinové v antice neměli pouze pozoruhodnou muskulaturu, která pak vynikala zvláště v mramorovém provedení, ale byli to pánové, kteří rázně vyřešili nějaký letití problém. Alexandr přeťal mečem gordický uzel a Heraklés zase řekou vyčistil Augiášův chlév...  Dnes se naopak píše o tom, jak nic nejde, jak jsme v pasti, jak jsme bezmocní. Voják lord Byron by se dnes asi nechytal. Dnešní "básník" musí být hlavně "citlivý" pocitář a autoprosektor.

(Bukowski byl takový autoprosektor jen částečně. V básních o sobě ze sebe dělal primitiva a člověk by tomu skoro i věřil, kdyby nevěděl, že Ch.B. zároveň psal literární kritiky do renomovaných literárních časopisů.)

Slavazabo,

Pěvec je sice jen taková ironická legrácka, ale obsah je závažný. Je žádoucí, aby dnešní básníci psali většinou jen o sobě? Bukowski sám o sobě psal tak v devadesáti procentech případů, ale sebekriticky si uvědomoval, že by jeho díla měla mít závažný obsah. Je ale otázkou, zda by ho ale vůbec někdo četl, kdyby nebyl skandalista a kdyby jeho básně závažný obsah měly. On sám o tom píše v básni "Velká otázka":

Teď je z něj

úspěšný spisovatel,

takže už

čtenáře

nenasírá,

neznechucuje

ani nezarmucuje.

Nedokáže

je rozesmát.

Nikoho při jeho četbě

nejímá úžas.

Pro mne jsou tipy velmi důležité. V době, kdy už v poezii neexistují žádné autority, protože ve veřejném prostoru ( ve sdělovacích prostředcích ) neexistuje samotná oficiální poezie, je počet tipů (počet lajků) a počet sledujících už jediná relevantní zpětná vazba, která autorům zbývá. Bohužel, pokud se dnes člověk chce smysluplným způsobem věnovat poezii, musí být na sociálních sítích. Jiná možnost není. Litweby mají svůj rozkvět dávno za sebou.

Trivi,

podle některých lidí může i Čajkovskij za Putina a Dostojevskij za Medveděva, protože to přece byli "Rusáci".

Anapest, jakožto kontradaktyl, nelze v českém sylabotónickém systému vůbec použít. Musí se totiž převážně skládat z tříslabičných slov, ve kterých je důraz na třetí slabice. V ruštině anapest naopak lze použít snadno, protože slov s důrazem na třetí slabice je tam dost, zatímco v českých slovech je důraz vždy jen a pouze na slabice první.  Přesto mě ale zaujalo, jak se pokoušíš anapest imitovat tím, že za douslabičné slovo dáváš slovo jednoslabičné. To by mě nenapadlo, proto jsem si to v "řekladu" taky vyzkoušela:

Já to vím, že mít rád, je jak dýchat,

mohu však změnit svou minulost?

Nový cit těžko lze s pýchou smíchat,

s něhou a s pokorou smísit zlost.

Celou tuhle Pasternakovu básničku se mi ale překládat nechce. Když něco překládám, musím se s obsahem toho dílka ztotožnit a v případě téhle básně vlastně jen matně tuším "co tím chtěl básník říci". - Snad proměna starého já v nové já díky lásce, pojem "duše" mi k tomu ale nesedí.

Pasternak byl zároveň klasik i modernista, což je charakteristika, která sedí na víc ruských básníků, třeba na Alexandra Bloka, kterého mám raději než Pasternaka. Posílám ti jednu z Pasternakových klasicko - modernistických básní, která je právě aktuální:

Únor. Vzít kalamář a plakat!

Psát o únoru ve vzlycích,

když jarem zčernalým jak plakát

psí čas plápolá v ulicích.

Drožku si vzít. Za malou sumu

přenést se v jitřním zvonění

tam, kde v lijáku, v jeho šumu

rozmáchlý smutek oněmí,

kde jako ohořelé hrušky

padá na tisíc havranů

do každé kaluže a stružky

s melancholií po ránu.

Vítr ji v očích nezkonejší,

rozrytý křikem v ulicích.

Tak plynou verše ve vzlycích -

tím přesnější, čím náhodnější.

Aru, tvé parodie oplývají skvělými nápady. Musím se prostě usmívat, když je čtu.

Jen lituji, že všechny hóódně dlouhé věty/košatá souvěží až odstavečky ve své mírné nepřehlednosti "brání"  pochopení všech novátorských myšlenek. Rozdělila bych na kratší. 

A´t žije Perikles, Velen Dino a zejména Valentýn.

Ahoj, já kdysi na liter.cz sdílel odkaz na svoji parodii na literární server a tamní admin mi to zabanoval, že sdílím odkaz na "konkurenční" server, tak buď opatrná se svým sdílením, ale myslím, že na Písmáku se ti to nestane :). K Discordu jsem zatím docela skeptický, nehodlám se nikam přihlašovat, ale třeba to tady své příznivce najde. Díky za sdílení a přeji hodně štěstí.

Já to vnímám dost rozporuplně, nebo přesněji to moc nechápu. Hlavně mi není jasné, kdo ským mluví, kdo je Týna. Vypravěčka, jaký mají k sobě vztah. to bez uvozovek, asi k němu promlouvá v duchu, si myslím. Pokud jde o to slovo. Myšleno asi na duši, když to není vidět. Asi by tam mělo být, na první pohled to není vidět... Taky jsem o něj zavadil a nesedí mi tam. Kdybych měl někoho takového doma, tak bych o něm nemohl pomýšlet že je mrzák, to chápu spíš Fyzicky... Ale ani kdyby to bylo fyzicky, tedy zmrzačený člověk, asi bych o něm tak neuvažoval. Je to dost těžké čtení a já ho asi neumím dost dobře posoudit:).

Není to špatně napsané, i když na můj vkus popisně exaltované, ale celkem jsem to akceptoval jako osobitý styl, nicméně později mi celá příhoda přišla vlastně nezajímavá, nebo by možná byla zajímavá, alespoň ta základní myšlenka, ale provedení jako určitý výslech pomocí zvláštní osoby, mi nakonec přišlo špatně zvolené. 

Tato básnička má dvě sloky, z nichž tu první tvoří jedna věta o dvou devítislabičných verších. Díky interpunkčnímu znaménku vprostřed prvního verše je možné číst sloku i prozaicky. Rýmy jsou čelní, vnitřní i koncové. Druhou sloku tvoří tříveršové souvětí, v plynulém rytmickém spádu oddělených veršů. Rýmy jsou také trojího umístění. Mezi slokami vzniká daktylsko-jambický kontrast.  

Vrstvy

Hromadí své, pro život duše

od mládí množí plod k poruše.

Skrz ty vrstvy se rodí úspěch,

pláč, co vše soudí, úcta i hněv,

ač sen loudí to ustát v úsměv.

Dobrý styl, fajn čtení. Trocha nejasností a tajemství nemusí být na škodu. Osobně mám problém pochopit, proč, když někoho miluju a chápu, jak je strašně zraněný,  tak mu přidávám ještě další bolest... Aby ke mně cítil "aspoň něco"? - to mi přijde jako nesmysl. Ale je fakt, že do uvažování sado-maso typů se asi nedokážu dobře vžít. 

1. Hřiby a žížaly - znepokojivé, na působivosti dodává ten pohled dětskýma očima (na despotického, svým způsobem až vyšinutého otce...)
2. Imaginárium - tady jsou vztahy mezi generacemi naopak východiskem pro milý, kouzelný příběh... skoro pohádkově laděný.
3. Cesta - další povídka zkoumající rodinné problémy, výborně psychologicky propracovaná.    Moc těžko se mi vybíralo, všechny nominované texty byly skvělé.

Romane, co se týče vietnamských prodejců, mají delší prodejní dobu než Češi, alespoň co jsem viděla.  Zbytek nemohu posoudit. Ani se mi je nechce jako skupinu posuzovat. To způsobila asi Vietnamka, která se mě před více než čtyřiceti lety zeptala, kolik je hodin a pak jiný Vietnamec, který se mě docela nedávno na nádraží ptal, kam jede ten vlak, ujišťoval se. Vztah člověka k člověku je důležitý pro dobré vztahy.

lawender - Jsem přesvědčen, že můj překlad je blíže originálu, než další dva. Báseň podle Trivia končí dvouverším: I starou riskuji ztratit duši, // jestli rtům tu novou nevydám. A podle tebe: Snad mi tu starou neodeberou, // než rty novou vdechnou - přitiskni. V originálu je: Я и старой лишиться рискую, // Если новой я рта не зажму. Moje ruština je už vetchá a šestidílný slovník formátu A4 už také nemám, takže jsem odkázán na rady expertky a překladače. A tyto zdroje potvrdily poslední verš ve smyslu: jestli té nové ústa nezavřu // nebo: neucpu nebo dokonce: jestli nebudu držet jazyk o té druhé atd. Možná originál umožňuje i interpretaci: jestli té nové ústa nezavřu (polibkem). To by se mi líbilo nejvíc, ale najít pravé slovo bude hodně těžké. Ve smyslu tohoto závěru se zdají být nejistá i jiná místa. Pasternak patří mezi básníky, kteří vyžadují opravdu dobrou znalost jeho jazyka. Někdo (Čivrný?) kdysi naznačil, že to, co Rilke za pobytu v Rusku, v rodině malíře Pasternaka, získal od ruské duše, vrátil vlivem na jeho syna Borise. Měl jsem před 50 lety v originále Doktora Živago a jednu sbírku básní. Moc jsem se nechytal.

Povídka mě zaujala, s chutí jsem přečetl a těšil se na pointu. Cítím mezi řádky tichou výčitku, nevím do jaké míry inspirovanou vlastním prožitkem.

Kdyby se mě někdo zeptal - jako že se nikdo neptá - proč píšu, odpověděl bych, že největším zadostiučiněním by mi bylo, kdyby mé děti jednou na mém pohřbu ocitovaly jediný mnou napsaný odstavec. Jako že "to byl a takto přemýšlel náš táta". To by mi stačilo. Není třeba cpát nasilu své texty lidem, kteří o ně nestojí.  

Mezi zmiňovanými autory volím Jacka Londona. Mnohdy přeceňovaný Ernest Hemingway, avšak s geniálním Starcem a moře je dvojka. TIP

Přeji si, abys Ty nebyl Vlado, jinak máš veliký problém. :-) Nicměně z povídky cítím, že jsi vtažen do příběhu tak silně, že asi budeš jednou z postav. Mám doma dvouleté dítě, je mi tedy Tvá povídka tematicky hodně blízká.

Stavíš proti sobě liberální a konzervativní svět. Dá se říci, že žádnému z nich nenadržuješ. Já rozhodně volím svět konzervativní. Psycholožky, odborníci, všichni jsme samozvanými, až fašistickými experty na moderní výchovu a jsme kvůli tomu ochotni přetrhat rodinné vztahy s vlastními rodiči. Citlivé duše, jako autoři Tvého typu, o tom přemýšlí a trápí se tím. První krok je umlčet vřeštící manželku. Díky za fajn čtení vyvolávající otázky. TIP 

... .

Jarmilo, pokud si vzpomínám dobře :), přirovnával se tam menší národ vietnamský (o cca sto milionech obyvatel, pokud se teď nepletu - ale to jsou ta jiná asijská měřítka :) ) a Čína k Čechům, a k Německu (potažmo snad i k Rusku...?).

Dále potom - obdobná nadprůměrná pracovitost.

Potom - nadprůměrná inteligence (v té ovšem Vietnamci Čechy převyšují - někde jsem o tom četl kratší studii, kde se i srovnávaly výsledky českých a vietnamských žáků z českých škol...).

Potom - značná bezohlednost obou národů k budoucnosti světa, ..., k ochraně přírody, apod., pokud to koliduje se zájmy jejich, a jejich rodin... .

Obdobná neúcta k pravidlům, která nejsou striktně kontrolována.

A bylo tam toho více.

Myslím, že je to hodně rytmicky dobrý pokus, Safiáne. Maličko drhnu v druhé strofě na konci ... jen jednu ... ale možná se jen moc soustředím ... :) zkusím to ještě zítra :) Obsahověs teda maličko utek ... ale tahle je fakt těžká a navíc od opravdového básníka ... ruský už tak dobře neumím, ale stejně mi hlava maluje různé přesahy a cesty ... 

Jsi dobrej a trpělivej! Moc ráda jsem četla a vrátím se ještě

Ahoj, jedna "technická" - ty uvozovky máš zde ukončeny, a nemají být až po dalším odstavci? Anebo si to další "myslí": 

„Poutníku, mám tě ráda.“

I když vím, že jsi mrzák. Není to vidět, lidé to nepoznají. Někde hluboko uvnitř. Mám za to, že uvozovky měly končit zde: Víš, že znám všechno, co jsi.

Slovem "mrzák" bych být autorem nepoužila.  Kdyžtak "jiný" či zvláštní atd, méně hrubých synonym je dost.

Také poznámka o hračkách mi moc nesedí... nerozumím jí. Ani poškozování druhého člověka do krve.

Snad tedy příště.

Pokus v tonickém verši

Miluji, jak dýchám. Proto vím:

dvě duše zvedly se mi v těle.

A láska, trochu jiná duše,

jak je tu těsno, nevesele.

To z tebe se má touha rodí,

bez tebe nevím, kudy jdu a kam.

Já s radostí ti dám obě duše,

i když ti jen jednu posílám.

Ó nesměj se, ty víš dobře kterou,

ó nesměj se, ty dobře víš, čím mřu,

já starou lásku riskuji tu ztratit,

když té nové ústa nezavřu.

Četl jsem dvakrát. Včera večer se mi to trochu hůř trávilo tak jsem si to zopakoval. Zábavné čtení. Souhlasím ale s gabinou že slovo potomek se až příliš a zbytečně opakuje. Po druhé čtení si mi to líbilo mnohem víc. Napadlo mě přitom, že by to mohl být skvělý fejeton. My jsme se učili plavat zásluhou rodičů v kursu plavání, který jsme s bráškou absolvovali hned dvakrát. Vřele doporučuji:-).

Hele, klasto, chápu, že to máš správně, ale já takhle prostě číst neumím. Dvě  nichlubšíhoneříkající slova mi většinou tak nic nepřinesou ... potřebuju se svézt po textu. Oči si samy najdou, stačí mi jen naznačit - je spousta prostředků jak, proč cedit text do nudle a pak se snažit namotat špagety ... tak dej ještě kečup a až budu mít jo hlad, tak se vrátím :))) Nic ve zlém :* (nic v dobrém - vystavils, tak trp :)

a už jsem pochválila

V zamrzlých stínech milovat se

lepší je než v sobě živit zášť 

Nadávky počítat či vrabce ...

vždyť ulétnou, když se nedíváš

:) tohle mě doela baví, bo jsem se tu zasekla - asi správně teda: Nemám živit zášť jen počítat nadávky, abych si jich užila, bo když je nebudu počítat /všímat si jich/ budou hned pryč ... vrabce chápu, jen srovnání s nadávkama je docela vyšší dívčí -  jako dobře to máš, jen mozek se vaří :)

Vyzývat se k životu mi přijde hrozně komisní - jako bych se sebou už nemluvila (možná nemluvím:)

A dál už je to houpavá zpěvná jízda ... jóoo, jela jsem - záda na vlnkách, dobře se četlo :)

Ale neber to jako hnusnou kritiku, spíš kompliment. S výhradama nesu kůži na trh jen tam, kde si myslím, že nepřekáží a vlstní stažené možná něco přinese ... tak děkuju, že můžu :)

Dobrý text

trošku mě brzdí - a nedokáží přičítat -  rytmicky jsou tam potřeba, ale významově mě zastaví. A moře slané - zase rytmicky lahodí, významově proč slané /jako vím: pálí, slzy a tak ... ale, moře slané je jako  ryba s ploutvemi ... :) může být bez - ale právě o té bych to napsala ... teda jestli mi rozumíš, asi ne :) jen si tak píšu - bo skvělej text! a počítám s tebou každou vlnku :) nebolí/bolí

Jaroslav umí vidět v ženách sílu,

píšu si v poznámkách do mobilu;

ač vidí /málo/ čerpá;

ale učí se...

Kéž měl bych, Jardo, Tvoji víru

silnou...

sarkofág v Černobilu;

a lidí nedbat!

jenom modlit se.

jsem si to trošku přeskládala, abych se pořádně ponořila :) ty sekaný špagety mě trošku sekaj mozek.

Je dobrá! :) teda pro mě ... že jsem si našla a zamyslels

Není mnoho podobných příběhů na Písmáku. Živoucí obraz doby a ještě úplně nezaniklé minulosti. Příběh se příliš podobá mému "mlýnu", touze ještě se podívat na zanikajicí, nebo již zaniklá místa. Ne s vnučkou, ale vnukem stejného myšlení a způsobem života. Vracel jsem se při čtení do báječně Balzakovsky rozpitvaných struktur, věrně odhalených ambicí, touhy, úspěchů i pádů různých společenských vrstev. Odpovídá to plně uvedenému důrazu na peníze, společenské postavení, s destrukcí víry a pokory. Dávám si do oblíbených a tipuji. Předpokládám, že v soutěži dílo získá přední umístění.

To je virtuózní dílo! Nic mu nechybí. Svět krátkých řádků, která porušuje fyzikální zákony tím, že do takové miniatury se vejde tolik života. Je to něco jako moje paní. Vždycky žasnu, že do jejího tak malého těla se vejde tak velká duše.

Psaní dává vzniknout básni. Šrtání dává vzniknout k výborné básni. Ořezání na podstatu. Vážení každého slova, každé vazby. Pár črtů obrazu. Snad akvarelu neméčeného v slzách, aby se barvy prolnuly.

Toto je poezie prožitého a toužícího.

1) Život je změna - silné téma o manipulaci bez hranic, která projde, když se dobře hraje s pocity spokojenosti.

2) Hošákův mlýn - silné téma o krutosti a zneužití moci.

3) Imaginárium - pohodové čtení o svérázném dědečkovi a jeho konzervativních příbuzných. Nakonec však provokuje otázka, co způsobuje, že člověk, který něco nechtěl, to pak začne chtít.

U všech děl se mi líbí i způsob, jakým byly napsány.

Já sice ve skutečnosti žiju na okraji menšího města na malém statečku obklopeném haciendami boháčů (dneska se tomu říká "satelit"), ale často píšu básně o životě na vesnici jménem Vyhnálov. V onom Vyhnálově žiju duchovně, nepochopená a zhrzená. Vždy je spíš důležitější, kde člověk žije duchovně, než kde žije tělesně.  Takže - hlavu vzhůru, můžeš třeba psát básničky o New Yorku, pokud v něm budeš žít duchovně.

@Umbratica: Pasternak přece za to, co se děje dnes, vůbec nemůže. A pálení starých autorů kvůli novým hlupákům je barbarské, věřím že tady najdu dost těch, kteří mají nadhled. 

Na rytmy jsem dost hlušec, ale mým uším z originálu zní anapest, který je prý pro ten jazyk charakteristický, tak jsem se pokusil najít to tříslabičné sdělení i v češtině.

Tvůj daktylotrochej se mi líbí, nechceš se rozmáchnout a dodělat to? ;o)

K hudbě - moje písnění u téhle následovalo až notně času po mém básnění, ale říkal jsem si, jestli ten pocit nejde rozšířit, a vcelku se to myslím povedlo.

AI má na jednu stranu velký potenciál a na druhou dost chyb a problémů. Ale dá se čekat, že ten turbulentní vývoj bude stále rychlejší, tak třeba budeš překvapena, co bude umět za rok, nebo i dřív.

Díky za zastavení.

Zvláštní... V lednu jsem taky napsala básničku o krajině s vlčími máky. Tvoje krajinomalba se mi moc líbí, já jsem se ale pokoušela o něco jiného, o takovou pseudolidovou jinotajnou píseň. Nevím, jestli ji někdy dám do hlavního seznamu, tak ji tady věnuji zatím tobě. Aspoň ji nebudu muset smazat, až dostane míň než 15 tipů.

Tušení

Táhle vlk na měsíc zavyl,

nebe pak zahalil mrak.

V dálce se rozvlnil kavyl,

kavyl a červený mák.

Vánek teď ozvěnu vplétá

do stébel šustících trav

ve stepi na konci světa...

Nejhorší ze špatných zpráv?

Vlčí mák a na něm rosa,

na větvi kaliny pták...

Stébla prý podetla kosa.

Červánky oslepí zrak.

som z tých, čo fotia, natáčajú...nie seba ale deti a vnúča...sme spolu málo( ale kedy je to akurát?) a tak si vzácne chvíle zachytávam a doma pozerám, počúvam a som zase s nimi aspoň tak...

za snehom ma bráva mladší syn, po Novom roku pár dní v Tatrách bolo úžasných a za chladom a dažďom chodím za vnúčatkom( mladí žijú vo vlhkom Bruseli)...

keby bolo na mne, najradšej by som sedela doma a všetkých mala nablízku...

Trivi,

dlouho jsem tu nebyla a tak se tu trochu rozkoukávám. Zaujalo mě velmi, že překládáš Pasternaka a ještě k tomu jako písňový text. Myslela jsem, že ruští básníci jsou dnes tak nějak tabu, takže: klobouk dolů.

Uvažovala jsem, jak bych v překladu vyřešila rytmus té dosti divné básničky o dvou duších a nejblíž k originálu mi připadá daktylotrochej. Třeba:

Miluju tak snadno jako dýchám,

dvě duše bohužel v těle mám.

Škoda, že tu není k dispozici skutečný skladatel, který by naše textíky občas zhudebnil. Ale i spolupráce s robotem může být zábavná. Těším se, až bude AI taky překládat vázané verše jako vázané verše. Tak inteligentní umělé inteligence se ovšem já už nedožiju.

Tri príbehy ma zasiahli najviac, hoci  sú v nich opísané iné životy, resp. časť z nich, niečo v nich je spoločné aj s tým mojím. Mám problém určiť poradie, všetky ma oslovili , vyvolali spomienky, otázniky, pochybnosti...autori majú môj hlboký obdiv za ponor do duší a skvelé podanie ...

1/ CESTA - skvele podaný pohľad na rozdielne rodiny, z ktorých pochádzajú hlavné postavy, neustále strety "pravidiel", nereálne očakávania od partnera (stál si ako trdlo)...zasiahlo ma to, našla som tu aj kúsky svojho života

2/ HOŠÁKUV MLÝN - ďalšia skvelá práca s textom, premýšľaním, pohľad deda a materialisticky založenej vnučky na strane druhej...

3/ HŘIBY a ŽÍŽALY - pohľad dieťaťa na hádku rodičov, na svet okolo...pre mňa aj v detstve (podobne ako teraz) bola hrozba vojny strašná...zhodenie atómových bômb, zbytočná smrť a utrpenie civilov desí...

Jamardi,

silvestrovská noc je pro mě vždycky tou nejšílenější nocí v roce. Stáhnu žaluzie na oknech, zahrnu závěsy a pustím televizi hodně nahlas, abych neslyšela ten humbuk tam venku. V duchu se vždycky ptám: čekají ti "nadšenci" tam venku doopravdy, že se budou mít v příštím roce líp?  To asi ne. Jen se potřebují vyblbnout a na chvíli zahnat ten pocit napětí a tu nejistotu, které většinu lidí stravují den za dnem, noc za nocí.

Ďalší silný príbeh zo života, kvoli takým mám Písmak rada a vraciam sa...život prináša všeličo, pekné aj boĺavé, tajomné aj všedné...od mala som bola vedená k viere v Boha...ako dieťa som sa nezamýšĺala, Boh proste bol, modlila som sa, prosila o pomoc...ako som vyrastala, prišli pochybnosti, ak je, prečo dopustí toĺko zla a bolesti? Obetoval syna a nepomohlo to.. človek nie je nesmrteĺný, a predsa koná tak, akoby mal byť...zhŕňa čo najviac, ubližuje iným vo svoj prospech, vymýšĺa ideologie, zákony, zákazy...ach, zase si vo mne vyvolal to množstvo otázok, prečo sme sa nestali lepšími, keď už toho toĺko vieme...

Napísané skvele, vrátil si ma do detských čias, kedy bol otec hlavou rodiny, vládol pevnou rukou, len keď nebol doma mama nám ao sestrou povolila všeličo.. ani neviem, kedy presne sa mi začal rúcať ten svet , kde mal otec vždy pravdu a jeho niekedy až nezmyselné príkazy som začala bojkotovať. Dieťa v  príbehu otca uznáva, trápi ho hádka rodičov( aj u nás tak bolo, asi všade), chcelo by.. máš moj obdiv, ako si to napísal, že si to vóbec napísal. 

Opět skvělá povídka. Vlastně mě taky až dráždily ty podrobné popisy neznámého - ale to je určitě záměr. Aby znervózňoval... i čtenáře ;) Jako milovnice nečekaných rozuzlení a zvratů jsem až do konce tak trochu očekávala, jestli na závěr nepřijde něco jako "budeme se příště s mojí makléřskou kočičkou muset na veřejnosti chovat opatrněji..." :D Ale to by byl už ohraný trik, že.

Příběh mě zaujal. Je pravda, že nejistota je považována za projev lhaní, sebejisté chování za znak úpřimnosti a když se člověk chce obhájit, nevidí jinou možnosti než udělat něco, za co by mohl být později stíhán. Přinejmenším za urážku. Nechápavý a ublížený výraz, to jsi vystihl přesně, to má člověk, který je přesvědčen, že má na něco nárok a ten je mu upírán. I konec povídky se mi líbí.

Trochu mně vadí hodně květnatý popis příchozího.  Pochopila jsem to tak, že byl dokonale spokojený sám se sebou a vypadal, že souzní s celým vesmírem. Úplně bych vynechla slovo homeopatickou, nic navíc mně to neříká a bez tohoto slova je to dostatečně srozumitelné.

Volala pro jistotu bráškovi. Tak ano, hodně světle modré, možná ještě vybledlé vzpomínkami. Na plotně hrnec s bílou kávou a naběračkou. A když jsem donesla holubinky , tak je dala na okraj plotny a osolila a pak jsem si je hlídala. Je mi po ní smutno. Na pravém boku byla vyvýšená trouba. Ten dům ve Vidči koupil Kapoun. Bratranec si vzal jeho dceru, RH OPTIK ROŽNOV.  Mi nikdy nenapadlo, že by by byl v stb a donášel. Krycí jméno Kufr. Tenkrát mě to dostalo. Předevčírem jsem sebrala odvahu a podívala se na Google. Plot je stejný. Akorát tam dali na omítku jakýsi pohřební obklad. Všechno je pryč. 

Kdysi jsem byla na školení v Praze, firma ARCDATA. Tenkrát jsem  vyhrála druhé místo za pouster po povodních... Digitizovala jsem letecké snímky a udělala mapu. Vzali mě na to školení zadarmo. Tenkrát byl ředitel Petr Seidl. Bylo horko, polední přestávka, šla do parku a seznámila se s pejskařem. Vždycky se najdem. Teď se potkávám se starým pánem, ukazujeme si ruce a mám ho moc ráda. moc 

Dneska v lese zvracel. Frýda injekce a injekce a je na antibiotííkách. Museli spolu něco ochutnat., sežrat, no. Ale ona je silná. Pořád ho vede a utíká a já za nimi. Mi nejvíc udělala radost vetka, když řekla, že má srrdce jako zvon a záda zase v pořádku. Její maminka Agina měla nemocné srdce, zvětšovalo se a jednou ji nenašel. Zlobila jsem se. Ale už pochopila. Frýda je to divoženka a jednou ji asi taky nenajdu. Baru má to samo. Ona byla vždycky vedle mě  a teď už nestačí, zadýchává se.  Nosím ji. 

Bylo mi asi pět a táta mne učil plavat. Tedy vlastně splývat s hlavou pod vodou. Jelikož měl parodontózu, přišel pak o většinu zubů. Plavat jsem se naučila později s partou. Pak mi v Podolí skočil kluk na hlavu a potopil mne ke dnu. Zase jsem už do vody nechtěla. Pak jsem na táboře, už jako vedoucí, skočila do řeky pro topící se holčičku. Přežily jsme obě. Dodnes plavu tam, kde stačím. Někdy ale přeplavu i deset bazénů pro kondičku. Ale nerada. Naprosto tě chápu :-)

Moja starenka a stareček. Tak sa na záhorí vravelo babke dedkovi. Stareček a starenka žili na dedine

a otec sa odsťahoval do Skalice. POvedal: čo by som tam na dedine robil. NIe je tam žiadna práca

iba ak na družstve. Ako mladý otec robil v uranových baniach v Dolnej Rožinke. Na jáchymove

robil, keď ho zavreli za to, že chcel študovať za kňaza. K starenke a starečkovi som nemal nejako

vyvinutý vzťah, lebo sme tam chodili iba na návštevu. Takže ma ani nejako nevzalo, keď zomreli.

To bol tuším jediný pohreb ktorý som ako decko zažil v rodine, keď zomrel stareček. Ty si mala v

detstve veľa smútku. A ako vravíš ani sa nenazdáme a bude po nás.

Babičce Aničce uřezali nohu, na dvakrát a pak dostala embolii, umřela. Cukrovka. Pak na ni umřel táta. Máma. Vychovala mě, byla to moje babička. Moje maminka . Všechno. Čekala jsem druhé dítě a byla jsem na udržování. Umřela a nevzali mě ani na pohřeb. Mám pocit, že někdy je to život za život. Ale milovala jsem obě dvě. Druhá byla Marie. Ta umřela dřív. Jsem pokřtěná. Anna Marie. no, za chvilku zmizíme...

Hrůza a bezmoc, navíc zaviněno vlastním rodičem... Přečetla jsem s přestávkami na vzpomínky - taky jsme chodívali k řece, hloubka vhodná na plavání byla dost daleko od "našeho" břehu, tatínek mne nechal capat tou mělčinou a když už jsem měla vodu až po bradu, posadil si mne na krk a plaval se mnou k druhému břehu. Tak strašně jsem chtěla umět plavat! A voda se mi stala druhým živlem :-)  Své děti jsem učila plavat taky kolem třetího, čtvrtého roku a bylo to bez řevu :-))  Vidíš, kolik vzpomínek stačilo vyvolat tvé povídání. Tak nejen za tvé povídání, ale i za ty vzpomínky ti patří můj tip :-))

I opožděné vyznání má svou váhu. Tys to napsala přímo ze srdce tak uvěřitelně, že jsem měl před sebou svou mámu. Některé věty by se daly vytesat přímo na náhrobek. Bohužel to tak chodí, že trochu opomíjíme to co je nám nejvzácnější, protože jsme si zvykli, že to tak bude napořád. Máme ale ještě své děti, vnoučata a sourozence, kterým můžeme lásku dávat:-).

Chtěl bych si koupit štěstí, ale nějak levně 

Chtěl bych se tě držet, 

ale ne moc pevně 

Chtěl bych vidět koně, 

jak po louce kluše 

Chtěl bych vidět pravou 

barvu mojí duše 

Vím i co bych nechtěl 

a to probuzení 

V domě plném věcí, 

kde žádná láska není 

Nechci zůstat doma, 

když můžu na procházku 

Možná že tam potkám 

tu zmiňovanou lásku 

Safiáne, moc díky! Vždycky mě něčím obohatíš - tónický verš jsem neznala (to budu muset cíleně vyzkoušet :)) Je pravda, že touhle jsem hodně smýkala, snažila jsem se, aby text bavil (mě) a zároveň, aby se vůbec dalo poznat, o čem to je ... no, myslím, že bez názvu básně, bych si úplně nevzpomněla po čase ani já :) Ale ta studená voda tam je.

Jsem trochu nesvá, že nic nekritizuješ - ale nějak to vydržím:) Šla jsem si přečíst schválně něco od Mallarmého a je to fakt zajímavý, člověk by neřek, že je to tak starý - trošku komplikovaný na soustředění, ale dobře mi tak, už neumím pořádně číst. Pořád se znovu učím.

Děkuju

1. - Hřiby a žížaly. - Skvělý zážitek už ze samotného čteni. Krásná kultivovaná čaština. Skvělý obsah s výbornou, neklidnou atmosférou.
2. - Hošákův mlýn. - Výborný, znepokojivě laděný text.
3. - Cesta - Vysoká úroveň textu. --- (Všechny tři povídky jsou skvělé. U první rozhodla její neuvěřitelná čtivost. Mezi druhou a třetí jsem se dlouho rozmýšlel.)

Aleši Hámo

máš DAMU nebo JAMU?

ptám se tě rovnou

***

Ach, Šrámku Fráňo

tolik divokejch flámů

není ti rovno

***

Léčivé bahno

plní lázeňskou vanu

šup s paní drobnou!

***

Překvapen jámou

chodec si rozbil tlamu

předtím pil hrozno

 (zná bolest hroznou)

***

Manželka s DANOU

maj šesté děcko – Janu

ochranu vhodnou?

ozvěna je mrcha, gakaxi, vybere si, co ti vrátí - zato násobně :) ... všem stejně zapomene (něco vrátit:)

na AKčko nemám zbroják, na lískovku sílu ... tak ti jen poděkuju, Kočko :) děkujuuu

Jani, jo, tos trefila - je to lehce kamenité řečiště, musíš mít dobrý pádlo, lehkou kánoj a od-rá-žet-se :)) říct se to dá. Zkus říct: řeky slov jsou zas sjízdné ... zlatý věty ... ! :))

děkuju všem a posílám z náruče zbytkový ticho (ho tam moc není, no)

Vodka, tři giny

sebekontrola hasne

bude zas janek?

***

Vydědil syny

notáři je vše jasné -

vztah plný hádek

***

Tečou mu sliny

vidí děvče moc krásné

senior Radek

***

Finále s Finy

celá hala jen žasne –

scéna jak z jatek

***

Nazval ji sviní

dáseň zlomila krásně

má v hubě drátek

***

Upouští plyny

v kině růst vůně kvasné

vůně? spíš smrádek!

***

Zlý, drzý, líný

otce řešení spásné –

jde z domu, spratek!

Pro mě moc pěkná báseň. Jako bychom se objevili mezi malarméovci nebo valeriány z doby před sto lety. Velmi vynalézavá po rytmické stránce, kde dodržení metra oživuje rytmus akcenty, které by normálně byly jinde. Dokonce si můžeme vybrat, je-li báseň v trocheji, daktylu nebo přímo v tónickém verši. Modle mě je právě tato mezní práce zdrojem její svěžesti.                                         

Charakterizoval bych tvou báse inuitským slovem NUANNI. To znamená cokoliv, co stojí zato, aby se o tom mluviloˇ.

Má to v sobě kus stvoření. Srpek vesmíru, který by nebyl, kdyby jsi ho nenapsala. Vůbec bych to nevěděl, kdyby nebyl, ale teď by mi chyběl. Má paní mi často říká, že píšu lépe, než kdo jsem doopravdy. Že se v psaní víc snažím být lepší, než se snažím v praxi. Nevím, jaká jsi. Ale pokud se snažit nemusíš a jsi na stejné rovni s tímto dílem, tak z tebe musí mít okolí radost.

No, nevím, mi toťka vystřelil zpod boty rychlostí rakety, čeká do poslední chvíle a pak letí...Jsme myslivecká stráž, zajíce vidět není. Hlásí na úklid jenom srnky a srnce, převážně. Ale ten poslední řádek se mi moc líbí. Je fakt, že na cestě kolikrát vidím tatarák, ale povětšinou spíš kočky. Meli se sháněla po kocourkovi. Řekla Mildimu, běž se projít po cestě, šel a nesl ho v ruce, bydlí hned u tý cesty, že....ježci bolí víc. 

Kdysi mi takhle odešla třešeň. Stromy si sadím sama. Vykvetla, vypadala jako sen, nikdy jsem nic takového neviděla. Takovou krásu. A pak umřela. Zasadila jsem na to samé místo druhou. Umřela z ní půlka. Není to dobrý. Manžel vzal virguli. Pod naší zahradou vede stará podzemní chodba ze statku, co je nad námi. Pan Hruzík říkal, že když byl malý kluk, tak šli, ale pak byl zával...Kdysi tu stála Zátorská  tvrz. To je moje Frýda z Hegerwaldu. Mám ji jako chovnou stanici. Měla jednou štěňata. Pak ještě neplánovaně a to mi chtěla umřít a ochrnula. Půl roku se znovu učila chodit a pak ji přejelo auto a znovu. Dělala pod sebe. Ale zase běhá. Je to zázrak. Je to moje Frýda. Je nemocná. Ráno měla zimnici. Byli u veta. Injekce, injekce  a odběry krve. Včera v lese utekla, bylo to na dýl. Kříčela jsem pořád dokola. A pak utíkala jako vítr. Mám o ni strach. Pořád. Ale když ji nepustím, vezmu ji její šťastný život. Má bakteriální infekci, asi byla u potoka nějaká zdechlina. Aujetzki má jiné symptomy. Na tu zemřel její syn, Agar. Dal ho do Lichnova hajnému. Ututlali to. Vzal si až na jedno štěně všechna její štěňata a nevím o nich nic. Jenom o Angie, tu má Andrejka z Valach... Vybrala si je, svým způsobem. Když si ji odvezli, zkolabovala a byla na kapačkách. Musela si zvyknout. Frýda tenkrát bláznila. Nemohla bez nich být. Byla šílená a já taky. Leží vedle mě. Mám ji nejraději ze všech mých dětí. tak Zdá se, že něco je pod třešní..chyby jsou mi jedno a já je někdy dělám naschvál. Jako když jsem byla malá a naschvál mámě, byla to češtinářka...

roller.03, ano - taky si nejsem jistý, jestli je to varianta spisovná či nespisovná (písmáci/písmákové po vzoru páni/pánové; s koncovkou -ák to zřejmě běžné není, napadá mě třeba žáci/žákové - představte si dva pány, Petra Žáka a Pavla Žáka, tvar "byli tam oba Žákové" mi tam zní celkem normálně, ale můžu se plést, třeba to je opravdu nespisovné či regionálně podmíněné). Každopádně děkuji za upozornění, radši to přidám přímo do textu, aby to bylo všem jasné.

A ještě k tomu upozornění - jak jsem zmínil, dal jsem ho pouze tam, kde se vyskytuje přesný tvar slova "písmák". Jiné tvary (písmákové, písmáků, písmákův, rovněž písmákart bylo chápáno jako samostatné slovo) by mělo být bezpečné použít.

Safiáne, děkuji, za tvoje slova, za tvoje "otevření se",  mile jsi mě překvapil. Při zpětném čtení cítím, že ve snaze pochopit tvoje vnímání a pocity, jsem  nedokázala včas zabrzdit, omlouvám se. Ráda jsem si přečetla,  věřím, že jsem i pochopila tvůj pohled, který je  mi teď bližší. Ano, odkaz byl na učivo k přijímacím zkouškám na střední. 

Alegno, měl jsem den blbec a nechtělo se mi odpovídat na tak záhadnou otázku. Na odkaz jsem se podíval později. Týká se přijímaček na střední? Nevím, co všechno se z teorie požaduje, ale je to dost široká oblast, která navíc, aby měla nějaký smysl, vyžaduje pochopení každého pojmu. Za mých časů se probíralo jen pár základních. Strašně mě to nudilo. Později mě odborné příručky mátly  nesouladem mezi zásadmi českého přízvuku a požadavky jednotlivých meter. Třeba tím, že se vedlejší přízvuk delších slov posouvá mimo polohu požadovanou metrem a já neměl tolik inteligence, abych se v těchto případech řídil metrem. Nakonec jsem se to naučil sám podle zásady, nad kterou by si experti odplivli. A to, že se přízvuk u českého jambu musí "přesunout" z liché pozice do sudé. Pak už šlo všechno automaticky, podvědomě. I metra se mi přiřazovala sama od sebe podle druhu básně - jamb k lyrice a trochej k parodii. Často jsem  dokonce i v civilní nebo odborné řeči mluvil v jambech. Z toho, jak to šlo snadno, vyvozuji, že se to může naučit každý.  Píšeš : Asi bych ani nechtěla být v tvé kůži, když by mi kazilo požitek nedodržení pravidel, to není ve zlém, jen se snažím vžít. Pokusím se to přeložit do pro mě srozumitelné podoby: Asi bych ani nechtěla být v tvé kůži, když by mi kazilo požitek skočit do žumpy a zjistit, že v ní není čistá voda. Tak to přece není. Kdysi lidi zjistili, že je možné na základech obsažených v jazyku vytvořit umělou řeč. A spolu se základními zákony nám zanechali i kuchařské recepty zaručující standardní kvalitu výrobku. Standardní výrobek samozřejmě nemusí být nejchutnější. Recepty ale nejsou zákazy, nikdo ti nebrání vnést do receptů něco svého. Jde jen o to, aby to k sobě pasovalo. Takové recepty fungují zejména pro jednotlivé formy, sonet, rondo atd. Tam se jim může říkat pravidla. Rytmické soustavy jsou zákony, které můžeš vykládat, přetvářet a doplňovat, ale ne vyvracet ze základů. Můžeš si ale vytvořit, když na to máš, svou soustavu. Vypadá to, že takových byla za celá tisícíletí jen hrstka. Mně špatné básně nevadí, protože už nemohou narušit moje chápání. Mimo to i v nich může být něco zajímavého. U nejistých autorů je to něco jiného. Mnohdy urputně zápasí s formou jen proto, že se jí na své myšlenky pokoušejí navléci jako kabát. Opačný postup by byl úspěšnější.

Upsala jsem se. Ve větě nejsme chytří. Jsme jenom sedláci. Ale selský se rovná zdravý. Zaznamenali jsme. Prach ze Sahary. A určitě jsme nebyli sami. Manžel studoval geologii. A taky fáral. Tam malíři nebyli. Jenom smrt. Když bouchlo, tak vzal za ruku parťáka a skočil. Byl mladý a měl sílu. Zachránil ho. Jenom pak tahal nohu za berlí. Vlastně jsem se vyjádřila jen k poslední větě. Je to jedno. 

tak to jsem ráda, že jsem to pochopila špatně a že je tím myšleno něco trochu jinýho.

to, že je to pohled dospívajícího na svět dospělých, mě taky napadlo, jasně; to znechucení a tak... ale pak mi tam nezapadla ta závěrečná část: "Bojuješ a prohráváš. Stejně jako my před tebou. Musíš si projít tou samou cestou. Ke smíření." - vůbec se nehodila k tomu předcházejícímu... prostě celou dobu je to o pohledu toho dospívajího a pak najedou jako by text někam odskočil... ten dovětek prostě už je jen o pohledu rodiče, který zde trochu poraženecky přiznává, že s tím taky bojoval a že prohrál a že se s tím nějak smířil. a hlavně mě tedy zmátlo to, že to dítě/dospívající si tou stejnou cestou bude muset projít sám - až ke smíření. podle mě nemusí. a často ani nechce. u dospívajícího bych spíš čekala, že se s tím nebude chtít jen tak smířit, to spíš někteří dospělí mají tendence tyto dospívající "usměrňovat" v jejich hledání a vzdoru a nazývat to smíření.

ale dost, to, co píšu, není postatný. zjevně.

philogyny

ten tvůj komentář moc nechápu.

nejspíš mně osobně ten selský rozum chybí.

mimochodem - je selský rozum něco víc než rozum? anebo je selský rozum jen něco jako rozum? podmonožina rozumu? nebo úplně jiný druh rozumu?

nevím, no... ale asi to není podstatný... stějně začínám být na sousloví "selský rozum" trochu alergická.

Bulteriér je svým způsobem mimozemšťan. Závidím ti ho. Upřímně. Ten náš byl žíhaný. Jak já ho milovala. Tenkrát ho manžel koupil za všechny naše peníze od bratrance z Nové Pláně. Měl chovnou stanici. Dělala jsem tenkrát v nemocnici a saniťák mě pro něj vzal. Přelezla jsem plot, byla tam fena s mladýma, ale já si ho poznala. Nic mi neudělala.  A šli jsme. Pak nám ho někdo pustil, otevřel vrátka. Byl to ten samý člověk, co mi ukradl od domu kolo. Pak mu v ruce vybuchl granát. Odešla mu manželka a umřel kluk. Druhý byl v kriminále. Oba kluci byli jako děcka hodní. I jejich máma byla.  Jenom táta zmrd.        No. Pes vyběhl ven a přejelo ho mlékárenské auto. Tenkrát jsem poprvé viděla svýho muže plakat. 

Dneska jsem sebrala odvahu a podívala se na svůj rodný dům pod spinou. Koupil ho Kapoun, kdysi byl ve vládě.  Bratranec, co najednou studoval Karlovu universitu měl krycí jméno Kufr si vzal jeho dceru. Optika RH Optik v Rožnově Ten dům koupili za pár korun, táta to tenkrát vzdal. Milovala jsem ho / náš dům/a celé roky se mi zdálo, že tam jedu. Všude byla tma. Pak jsem vždycky plakala.   

Nahoře byl děda, když už nemohl chodit, díval se na les. Říkal mi Svatuško. Pak už jenom pil. Na schodech z leštěného betonu byly otisky papučí babičky, víc nic.  Milovala jsem ho a i babičku. Děda byl stavitel, byl v Norsku a stavěl ve fjordech opevnění. Pak bombardovali a znovu. Potom okolo Opavy bunkry. Byl v koncenračním táboře a tam ho zkopali esesáci, pomohl vězni. Postavil dům, bydleli v něm esesáci a jejich koně. Jako by se něco opakovalo.         

Babička dala holubinky, co jsem přinesla z lesa na plotnu kachláků, osolila a čekaly jsme. Jak já ji milovala. A bílou kávu z hrnce s naběračkou. Na zahradě byla studna. Tam jsme se umývali. Bylo i mýdlo a na lískovém keři ručník. No, bratranec se mi naposledy ozval, kydž jsem mu psala o vánocích. 6e jeho sestra uhořela na Štěpána. Byla opilá. Ani nevím, jestli žije, už mi neodpovídá.

No, byl tam krám a prodávalo se tam všechno...

no tak Zeé, to ti můžu velice snadno kontrovat že zlaté období bylo také za Karla IV, jehož trůn dědičný byl, tyhle příklady jsou o ničem protože najdeš jak špatné panovníky, tak dobré, faktem ale zůstáva co zmůže politik za 4 roky, proto je demokracie tak pitomá, jen se podívej kam se dotáhlo české školství, každá vláda ho reformuje stále dokola a nikam to nevede, protože se nasadí kurz na 4 roky, ale jiná vláda to reformuje zase jinam, to je jako kdybys chtěl vytáhnout vůz z bláta, ale jedni by tahali za vůz vzadu a druzí za voly vpředu, to je princip demokracie, každý tahá chvilku a celé je to úplné na nic, ale všechno se jednou rozpadne a i dnešní demokracie zajde na své vlastní nástroje a pak přijde jiná doba a jiný systém řízení, tak to bylo vždycky a tak to i bude, to znamená čím déle tento toto pitomé zřízení bude fungovat, tím víc bude pitomější, až se úplně rozpadne ;)

Aru, kopíruji Ti -

„Pět dobrých císařů“ Římské říše (Nerva, Traján, Hadrián, Antonín Pius a Marcus Aurelius) panovalo v letech 96-180 n. l., tedy v době, která je často považována za zlatý věk Říma. Toto období je opěvováno pro svou stabilitu, hospodářskou prosperitu a oddanost císařů spravedlnosti a veřejnému blahu. Oproti mnoha jiným panovníkům byli vybíráni podle svých zásluh, nikoliv podle rodinných vazeb, což vedlo k efektivní vládě, která zanechala trvalý odkaz v římských dějinách a kultuře.

(( ...)).

Problém ale je - ono se to pak nějak zvrtne... . -Co se ale - na druhou stranu - za cca 80 let nezvtne, že ano...? :)..). - Zkus tedy sehnat nějakého toho vhodného císaře (návrhy sem klidně piš veřejně).

nevím, úplně tomu nerozumím. pokud to chápu dobře, tak z textu v podstatě vyplývá, že cesta ke smíření (a k soužití s dospěláky) se rovná naučit se žalovat, lhát, nebýt upřímný, poslouchat, neodmlouvat... je to snad návod pro dospívající, jak se "správně" začlenit do světa "dospělých"? pokud jo, tak je to tedy hodně smutné, rezignované... a svým způsobem i škodlivé.

ještě ono "musíš si projít tou stejnou cestou" - trochu mi to připomíná takové ty řeči, že naše (resp. jakákoliv předcházející) generace měla podělanej život a nějak to přežila, tak ať ho ty dnešní děti mají taky a nestěžují si. jen tady je to řečeno jakoby něžně a "smířlivě".

ale pořád si říkám... třeba je to myšleno úplně jinak... třeba ten text jen používá odlišnej jazykovej kód, kterýmu nerozumím... anebo se týká dospívání jiné entity než lidského mláděte.

Recituji Sládka

(blbě – promiň václave),

přitom moje tlapka

hladí dívku na hlavě.

Když přednáším Hrubína,

svůj zrak na mě upíná,

jasně říkaj oči:

„Prosím tě už konči.“

Tož jsem zkusil Nerudu,

křičí: „S tebou nebudu!“

Při veršíkách Havlíčka

(míněn je ten Borovský)

přišel úsměv na líčka,

vzdychá: „To je bohovský...“

Chci to s milou zde v parku,

tak jsem vytáh Petrarcu,

brzy kolem lavičky

stojí i dvě babičky.

Z mých rtů zazněl Hálek,

koktám, až se stydím,

na své slečně vidím –

sexíku jsem dalek.

Danny, možná to byl úplněk, mívám někdy podobný pocit. Když může řídit příliv a odliv, tak proč ne nás. Kolik máme v těle vody a krve? Já od toho dne. kdy mi umřelo pod rukama telátko, pořád pilo a najednou se mléko začalo vracet a bylo mrtvé.Bylo to jenom pár vteřin. Plakala jsem a paní, co tam byla se mnou...nechávala tam telatům kýble s nedopitým mlékem, co se na slunku kazilo a pak měla telata průjmy a umírala. Kašlala na ně, protože musela hlídat děckům svoje vnoučata... ale chodila pilně do kostela, mi řekla, že Bůh si k sobě bere ty, co má rád. Už jsem to tu kdysi psala. Měla bych chtít, aby neměl rád všechny ty, co mám ráda já? Aby žili? Když si stojíš za svým, tak tě nikdy číst nepřestanou. Od toho dne věřím jenom sama sobě a ani to někdy ne. 

Ano. Je to úsměvné. Jenže... Prostě se celý život snažím hovořit a vyjadřovat spisovně ale občas stejně sklouznu k místnímu nářečí. Ostatně používám to i ve svých dílkách. Říkám tomu jihojihomoravština. Ale tady to je obecně děs a hrůza! :D Kolikrát si nerozumí ani obyvatelé sousedních vesnic. Šade sa prostě můví ináč. A vždycky mě fascinovalo vyjadřování mých sestřenic ze Sokolova: Hele Míro!? To je ale děsný vedro viď?! Pudeme na koupák?! :D :D :D

Básnička na tři slabiky ve všech verších a cele rýmovaná je také náročnou formou. Verše tak vyznívají víceméně heslovitě, ale i tak lze dosáhnout plnohodnotné obsahové náplně. Takové slovní hříčky jsou vhodné pro stručné a zkratkovitě vyjádřené texty. Zabývám se různými možnostmi zpracování moderní básně, ale v kontinuitě a návaznosti na klasickou poezii.     

Takže kromě povýšeneckých a všeobecných několika frází jsem zde opět k podstatě mého návrhu nedostal žádnou faktickou poznámku...; .

Safiáne, nejsi ty náhodou poslancem za ANO, anebo za (českou) SPD...? - Nějak je mi totiž Tvá rétorika povědomá z (pseudo)diskuzí v parlamentu - tvrdit všeobecně něco nepodloženého pro publikum, čtoucí pouze titulky, a k jednotlivostem návrhu (protože tam by Ti jakékoliv výtky už došly...?)  se vůbec nevyjádřit... . - Znovu se ptám - v čem by byl kdokoliv omezen?

Každý volič by měl nadále sílu hlasu přinejmenším  1,00 - a ti, co by o to stáli (a ovšem, ti , kteří zasloužili by se o to svou pílí a snahou), by měli svůj hlas silnější.

(( ...)).

Myslím, že právě lidé jako Ty jsou celosvětově největším nebezpečím pro demokracii, jelikož  - patrně kvůli nějakým svým sobeckým zájmům - nechtějí, aby se jeho voliči vzdělávali; - pak by jej tito asi totiž už nevolili, kdyby prohlédli, co je vlastně zač... :):). 

Za necelý tucet měsíců od registrace jsi mě ještě nepoznala skrz naskrz, takže dosud nic netušíš o mém určitém exotství. (Smajlík) Zrak mi udělal pá pá a a odešel. Všechno – tedy i tvoje dílka - mi čte Zuzana, hlas speciálního softwaru mého mluvícího počítače. Hlavně ať tě eventuálně ani nenapadne slůvko faux pas nebo něco podobného. Nemohla jsi přece lidovou mluvou čuchat, že vidím jako krtek, ne jako rys.

Ale kdybys mi obrázek Anfádis popsala, vůůůbec bych se nezlobil. ;-)

Rhode, je celkem jedno, co kde nosíš, hlavně že sem přinášíš humor.

Nosím fusky z bambusu

(můj pár už má namále),

neuznávám silonky,

nožky trčí v sandálech,

běží ke mně panda,

asi bude sranda

v dosti značné míře,

hlavu sklání zvíře,

ba došlo i k zákusu,

medvěd křiví pusu,

jasný výraz hnusu,

smrad, však žádné výhonky!

Hamare - Díky. Spíš než jako lusk jsem kluk jako dýně...   :)

gakax - Díky...   :) :)

kadeřavá - Díky za velkou návštěvu...

avox - Díky. Když jsem byl dítko, nevím proč jsem chtěl k Mikuláši růžové pletené ponožky a dostal jsem je. Teď už jsem velký a na vypálení červa mám rád Ferneta...   :)

ale Kamamuro, po demokracii vždy přichází tyranie, pak chaos a pak znovu království, kterým se začíná, tak to učili už ve starých Atenách, že po období rozmachu, stability, přichází období úpadku a rozkladu, což vede do válek, které rodí nové krále, kteří začínají všechno od znovu, aby jim to budoucí demoraté zase rozkradli a pyšnili se cizím peřím :D

dneska už prostě není kde brát politiky, kteří by dokázali vést zemi, proto vznikají třeba tyhle diskuze :))

Zeé, i když jsi pracoval zadarmo, na státě to vidět není, politici stát prošustrovali a okradli každého včetně tebe, státní dluh už je 3,3 biliónů korun, to je výsledek demokracie za 35 let.

dokud bude pražský hrad okupovat prezident a ne král, protože to je sídlo králů a ne prezidentů, v této zemi lépe nebude, už jenom když se podíváš na symboliku nynější vlajky, česká vlajka měla vždy barvy červenou a bílou, modrý klín tam nemá co dělat a je symbolem toho, komu je tento stát podřízen a komu se politici zodpovídají a občané to rozhodně nejsou, takže ano, ty můžeš naivně pracovat pro stát, dokonce zadarmo, ale biliony korun tím nevrátíš, ani dřívější prosperitu, nebo dokonce slávu z minulosti, tento stát totiž kdysi požíval docela vážnost, narozdíl ode dneška, kdy je tento stát celému světu leda pro smích

Safiáne, práva se omezují tak jako tak, stačí se podìvat co se děje např. v Británii, jak tam politici zametají se svými voliči, kteří je volili a taková demokracie je mi odporná. žádný demokratický politik na světě nemůže splnit předvolební sliby právě proto, že je tam pouze čtyři roky, proto i nejhroší feudál je lepší, než nejlepší demokrat, právé proto, že je na svém místě xy let a navíc chce aby se v zemi dobře žilo, protože to dělá pro své potomky, kteří po něm převezmou vládu

Vždycky mě pobaví, když nějaký člověk, naprosto nedotčený znalostmi, začne jaksi na koleně, vlastními silami znovu vynalézat kolo, zcela ignoruje fakt, že na podobné téma byly už napsány stohy knih lidmi neskonale chytřejšími, nadanějšími a informovanějšími, než onen lidový kutil. 

Demokracie, na kterou jsme byli tak hrdí, že jsme v jejím jménu ochotně vraždili po boku našich amerických bratří po celém světě různé "untermenschen", jejichž země byly zcela náhodou bohaté na ropu a další žádoucí artikly, nám najednou nějak nefunguje - zjistilo se, že většinu populace tvoří snadno manipulovatelní hlupáci, a jejich kolektivní rozhodnutí tedy stojí za starou bačkoru. 

Hmmm... kdo by si to byl pomyslel. Hleďme, to je opravdu problém. Lidé nevědí, co je dobré, někdo by na ně měl dohlédnout. Nějaký Fuhrer nejlépe, Vůdce, co ví, co a jak. Nicméně jak si hlupáci vyberou ze svého středu chytrého člověka - těžko zřejmě, když sami ani nevědí, že jsou hlupáci. Podívejme se ostatně na USA, jak tam dopadly volby - zvítězil narcistní psychopat výrazně podprůměrné inteligence, který je připraven jen tak mezi řečí páchat zvěrstva, na které by neměli žaludek ani velcí řezníci historie. 

Připadá mi legrační, že Zeandrich, zjevně (špatný) učitel, chce organizovat společnost, jako by to byla vesnická jednotřídka. To je nápad tak zábavný, že by skoro vydal na satirickou povídky - kdyby tedy psaní stálo za námahu. 

Aru, já jsem byl - nebo jsem - postupně členem KDU-ČSL, ..., US, US-DEU, a opět KDU-ČSL, - a všude jsem viděl převážně lidi, snažící se odpovědně a svědomitě pracovat pro blaho společnosti (a věř, že na okresech a krajích je to většinou zadarmo).

 Jakého politického subjektu jsi (nebo jsi byl) členem Ty, že máš takové negativní zkušenosti s politikou - potažmo s politiky...?

Safiáne, mám dojem, že jsi nejspíš volič (nebo snad přímo marketér?) Okamury či Babiše, ti podobně (údajně) hájí ,,zájmy" té pivařsko - bůčkovsko - seriálové kverulantské vrstvy společnosti (reálně ale - většinou tedy - hájí pouze zájmy svoje, a svých peněženek...).

V čem je, podle tebe, v mém návrhu kdokoliv omezen čímkoliv - tedy kromě své případné lenosti, či pohodlnosti...?

(( ...)),.

Myslím, že lidé s takovými názory právě dnes nejvíce ohrožují demokracii -a to celosvětově.

Tohle je klasická "Slávkovina"...   :)  Nádherně květnatý jazyk, luxusní nápady - za všechny:

"a nit si říká o cívku, ticho o harmonikáře".  A taky pro Tebe charakterictická ponurost dílka.

Rytmické nedokonalosti tu jsou, když nych šel do důsledku. Ale tady mi to tak nějak nevadí, beru to taky jako součást Tvého stylu a často mi to připadá jako záměr, zní mi to přirozeně. Zvlášť při pomalém přemýšlivém čtení soustřeďující se na obsah. Snad jen již tady zmiňováné mne vyrušilo, jako bych při pomalé relax procházce najednou narazil na potok, který musím s rozběhem přeskočit. Sedlo by mi: "pryč slova, která vazbí".

Zase jsem se neobešel bez "googlování", jako skoro vždy u Tvých básní. Teď už vím - jeřáb oskeruše...   :)

Safiáne a o čem že to volič rozhoduje krom vhození lístku do urny? já jsem si totiž nevšiml že by volič nějak víc rozhodoval o politice státu, demokracie je od počátku tím jak je navržena zcela oportunistická a vysmívající těm, kteří nakonec hlasují pro stranu a politika, kteří kašlou na to co slíbili před volbami, protože to vůbec nemysleli vážně, jestli někdo ještě věří dnešním politikům po 35 letech, tak je buď naivní, nebo blázen, politika se zvulgarizovala jakmike ji přestali dělat profesionálové

Děkuju moc každému, kdo nechal stopu. Já hledám jeden starší text k fotce a nemůžu najít. Jsem kradač svých myšlenek, potažmo básní, protože je pořád všude mažu. Někdy jsu na sebe naštvaná. Chci někomu něco podat a vzpomínka je pryč. Vlastně teď vytahuju starší texty, protože hledám ten jeden a tak vzpomínám, kdy a kde je napsala. Tenhle u brodu, tam se po povodni skoro nejde dostat. Byla jednou pěšky, přebrodila řeku. Změnila se, má teď dvě koryta, přehradu ze stromů, větví a všeho...

Jenom takové blbůstky. Vždycky -většinou v kuchyni při mytí nádobí- :D mě napadají právě jen takové střípky kdy si říkám: Mám základ a pak to dotvořím. Nikdy nedotvořím! :D A pak je toho už na papíře moc a tak to jde ven. Sem. :D

RHODE: Určitě budou další -časem- :) Ale já vlastně odkazuji sám na sebe kdy už několik pokračování STŘÍPKŮ vyšlo v minulosti (loni předloni? newim :)

PHIL: Jo jo - máš svým způsobem pravdu. Ale mužská část čtenářů prostě ví vo co go! :D Dík DANNY! ;)