Poslední zajímavé kritiky

Jinys; záleží kolik jim bylo let a v jaké byli profesi. Můj táta byl "osmašedesátník," ale znal jsem jich spoustu, v období přibližně 75-89 r., obyčejnech mladejch chlapů co tam museli, pokud chtěli být třeba skupinářem, technikem, parťákem a pod. V té době nikdo nevěřil že se to změní. Bylo to jako navěky. Já to ještě teď beru jako zázrak, tu naši sametovou. Já byl šest let technik u ovocnářů a nebyl jsem u nich, protože ani můj šéf u nich nebyl, kvůli tomu musel odejít z Holovous..., a ten se za mě postavil. Ale máš pravdu, ti co u nich byli a zůstali po 68 byli převážně hajzlové.

Byla to pravda, ale jen krátce... studenti pobíhali po městě s plakáty a slušně zdravili a dávali přednost ve dveřích... Začátkem léta příštího roku jsem šla parkem na náměstí, na lavičce seděli výrostci, pozorovali lidi a jeden na mne zavolal: "Tak co, bábo, už máš předplacené krematorium?" Měla jsem dost síly, abych se neohlídla... asi tak.

1. - Otcové naši; protože to je naprosto zásadní téma; výborně napsané; - které rozhodlo. 
2. - Sušené květiny; jsou nejkrásnější, "poetické a voňavé."
3. - Déšť ti šeptal jeho jméno, Magdaléno...; závažné téma, dobře rozvedené.    (Z dalších příspěvků by to jistě byl Domov; rozhodlo pár chybek.)

Pane Voříšku,

první polovina básně navozuje působivým způsobem prostý obraz kraje a dává i širší pocitový prostor, druhá polovina mi jej však bere banálním popisem o stáří, dětech a vděčnosti. Poslední část se jakoby z tvůrčí nouze jen vrací s obměnou k úvodu. V tak krátké básni je to příliš urychleně. Ani návrat domů mi to nezachraňuje. Je to ale můj názor, každý má jiný. 

Ponechme těchto prázdných frází, kdybys takový názor skutečně, milý Aru, měl, tak by ses onomu útočení předtím vyhnul. Ale i přesto jsem to nemyslel nijak zle, pořád ses aspoň pokusil (i když ne mě samotnému) nastínit svou perspektivu. Sice mi přišla trošku neukotvená, ale to je pouze můj skromný názor a o tom přece debaty jsou :-) . Já tu nejsem ten, co nedokáže jiný pohled na realitu unést a neuchyluji se zde k nadávkám. To tu dělal jiný diskutující, bohužel. 

Takže rovněž i tobě děkuji za příspěvek.

gakax52438: protože se můžeš stát součástí sociálního experimentu, případně tvůj nick se může objevit v nějaké studii, nebo disertační práci, případně se můžeš stát předmětem nějaké diskuze na jedné z fakult Univerzity Karlovy, například plodné disputace mezi studenty Husitské teologické fakulty, jedné z lékařských fakult, Filozofické fakulty a Fakulty tělesné výchovy a sportu :D

:D

Alaine, dobře, takže oba máme nějaké názory, založené na vlastních zkušenostech.  K tomu jsem ti já přidala něco o názorech, které slýchám, ve snaze pomoci ti pochopit, proč někteří lidé říkají ty pro tebe tak nepříjemné věci. Myslím, že jsem nikde nenapsala, že já osobně mám něco proti psychologům, filozofům a jiným absolventům humanitních oborů. (A ano, jedné psycholožce vděčím za mnohé, a vím, že v dnešní době by jich bylo potřeba víc, podobně jako lékařů.) Nevím,, z čeho usuzuješ, že ty argumenty proti psychologům podporuju. Snažím se lidi kolem sebe pochopit, dokonce i ty, s kterými nesouhlasím. Proto ty mé dotazy, chtěla jsem jen víc rozumět, proč tvrdíš to, co tvdíš. Ale fajn, asi už jsem slyšela dost, díky za tvůj čas.

Janino, děkuji za komentář.

Chápu tvoje argumenty, avšak text měl být abstraktní úvahou. Chtěl jsem, aby se čtenář sám zamyslel do metafory lidského stáda dosadil svoji vlastní proměnnou. Stejně tak k tvým otázkám: víš, že škálu inteligence a nadanosti by asi těžko mohl definovat nějaký výzkum, jde o mou subjektivní zkušenost a cítění. Jak popisuje základní definice názorového textu, tak je toto zcela v pořádku, tento text není odborný argumentační list či diplomová práce :).

A pardon musím se trošku ohradit. Sama zde předestíráš nějaký svůj názor založený na tom, "co slýcháš od kolegů tvého manžela" :D. To je mírně usměvné, ale dobrá. Je to v podstatě jakýsi názor, který jsem chtěl uzřít. Nicméně použít nějaký subjektivní pocit stojící na naprosto bortících se základech, tedy že studenti v dnešní době mají problém s matematikou, jako argument  podporující nádavky na psychology je slušně řečeno netaktní. Proč by k sakru měli problémy studentů s matematikou řešit psychologové? :D Proč by nás měli "vytrhnout"? Kor když ti společnost skutečně vytrhávají, obzvlášť v covidové a postcovidové době, kdy je po nich neutuchající sháňka a v republice brutální nedostatek? A tohle bych mohl podepřít narozdíl od tebe tvrdými daty. 

Třeba se někdy objevíš v situaci, kdy budeš psychologickou pomoc také potřebovat a pak možná pochopíš význam mých slov. Teda pokud ti s těmi problémy nepomohou členové onoho stáda či matematiké úlohy :) 

Jsem velmi spokojen s výsledky tohoto menšího sociálního experimentu :). Doufal jsem, že rozproudím debatu, pár příspěvků mě sice docela zklamal, protože je argumentačně zcela mimo (což by komentář neměl být, je to důležitější než u úvahy samotné), ale jinak jsem rád za interakci.

Kolegu Jinyse s dovolením vynechám, protože v tomto případě jsem očividně uhodil hřebíček na hlavičku a zasáhl někoho do citlivého místa. Tam jen odvětím, že právě ti politologové si pak díky znalostem mohou dovolit rozebírat politický vliv na inflaci, či ústavní rozhodování, narozdíl od amaterského pisálka :).

qíčale a avoxi děkuji za komentáře a máte pravdu. Šlo o krátkou emočně velmi zasaženou úvahu, kterou jsem chtěl podávat zcela horkou, neodleželou, aby dokázala zachytit emoce a vyvolala reakci. Já Vám za  ni děkuji. 

Děkuji za optání Jinysi. Věřím, že budu umět spoustu věcí, ale budoucnost nepředvídám. Nicméně už teď mohu s jistotou předestřít, že budu umět kriticky zhodnotit, zda disponuji určitým vědomostním kapitálem, abych se mohl k něčemu bez obav ze ztrapnění vyjádřit. Potenciální možnost, že by tomu tak nebylo, mě totiž velmi děsí. Pak bych se mohl stát onou potrefenou husou a pokoušet se okomentovat na internetovém fóru x témat zaráz, a to i přes to, že v tom tak trošku plavu :-) . Věru doufám, že budu umět něco víc než tlachat o politice a stěžovat si na zelenou gumu. Ale vlastně...Věřím, že víc umím už teď :) . 

1. Sušené květiny - tenhle text mě prostě "pohltil". Je dojemný, ale takovým tím nevtíravým způsobem. Působivé obrázky vytvářené poetickým jazykem.
2. Domov - upoutaly mě podobné klady jako u předchozí povídky, tedy citlivé, uvěřitelné vyprávění. Měla jsem až magický pocit, že, slovy vypravěče: "Skutečně se to děje."
3. Otcové naši - výtečná "psychologická studie", přestrojená za povídku ;)

Vážení,

v tomto kole jsem narazil na tři povídky, které mě oslovily, tak pojďme na ně:

1 Sušené květiny = místy báseň v próze, vybroušené i citové, mnohdy skutečně pastva pro oči (hlavně v tom dlouhém odstavci - Připadal jsem si jako veliký kouzelník, demiurg špendlíkového světa a radoval se z toho, jak každý jeden špendlík přes druhý, rovnají se na magnetu a otáčejí a směřují se až někam kamsi daleko ku severu), přesně tak, jaké by to mělo být...

2 Imagine = Psáno lehce, i když trošku s koulí nostalgie uvázanou kolem nohy, ale s odstupem dobře vyjádřená touha a dychtivost po lásce, hudbě, svobodě, ale hlavně po lásce; hezké spojení s Lennonovou písní.

3 Domov = Vidíme jen břehy potoka, ale tušíme jeho hloubku... Hezkáí zkratka, bez patosu. Zdánlivě banální (i když vůbec ne)... jako život sám?

Kolem mne jen lidské stádo,

jenom já jsem Sokrates. 

Kdo se řídí mojí radou,

ví že stromy tvoří les. 

Kolem mě se tupá masa

vlní v rytmu reklamy,

jenom já vím, co je krása

za horami, řekami.

Proč se mě jen nikdo neptá

na názory, na radu?

Národ raději marně reptá,

a má "blbou náladu". 

Nestuduje literáty

česká ze vsi lopata.

Raději si křiví hnáty,

sexem hmoždí varlata. 

Proto v slzy smutek halím

jako vrba za horou, 

když se do hospody valím,

dám si guláš s bramborou.

jo asi jo Jinysi, připadám si v tomhle státě jako blázen, všechno vykuchané, ale stále se najdou tací, kteří vyzdvihují humanitní vědy a přitom ČSR mělo od 90. let předpoklady stát se technologickým gigantem, pokud by modernizovalo a rozvíjelo to co tu fungovalo, stačilo tak málo a tady lidé by určovali trendy na světové úrovni, to všechno bylo vyhozeno do povětří, 35 let zkázy a zmaru, neskutečně promrhaný potenciál

v podstatě ve státě, kterému už téměr nic nepatří (a i to co nám patří, jako elektřina si kupujeme zpět, ale dráž přes Lipskou burzu) můžou se stavět na piedestal už jen humanitní obory, jelikož soběstačnost tohoto státu od r. 89 prudce klesla, tím pádem logicky se více dováží, protože stát si to není schopen zajistit dostatečnou výrobou, ani pěstováním, ještě v roce 1990 bylo v českém textilním průmyslu v 98 státních podnicích zaměstnáno asi 200 000 lidí, o tom si dnešní stát s dluhem přes 3 biliony může leda tak zdát a tak nezbývá, než se chlácholit humanitními obory, robotizací a digitalizací všeho, neboť z průmyslového a hospodářského odvětví nezůstalo za 35 let svěží samostatnosti prakticky nic, včetně např. ČSR flotily, jež čítala až do privatizace v r. 1992 14 námořních lodí, samozřejmě zlikvidováno jak je v ČR zvykem, díky tomu můžeme vzhlížet pouze k humanitním oborům, jelikož není k čemu jinemu upřít oči.

děkuji, potřebujeme více psychologů, žurnalistů a právníků, možná pak po shlédnutí zpráv si budu moci zajít na terapii a prodiskutovat sporné body s právníkem a ještě třeba v angličtině,.... nebo taky v čínštině, kdoví :D

Definuj, prosím, lidské stádo. Abychom měli jasno, co tím myslíš.

Upřesni, prosím, odkud čerpáš údaje o názorech "podstatné části české společnosti". Buď konkrétní. Odkud znáš tu "spoustu" nadaných a inteligentních studentů, kteří musí cosi obhajovat, co myslíš spoustou, je to těch patnáct, s kterými se bavíš mezi přednáškami, nebo se tvoje tvrzení opírá o výsledky nějakých studií, průzkumů apod.?

Sama mám humanitní vzdělání, ale vidím kolem sebe, třeba právě na besedách se studenty, nebo slýchám od kolegů mého muže - projektanta, že technické vzdělání, a co technické, už jednoduchá matematika dnes dělá studentům velké potíže. Hotoví vystudovaní absolventi technických oborů chodí s prosíkem za "důchodci ze staré školy", protože nevědí, co mají dělat, nerozumí tomu, co se od nich chce. Nedivím se tedy, že to tvoje stádo má obavy, jestli to filozofové a psychologové vytrhnou. 

Jardo je jich víc skupin, které spolu nemají takřka nic společného. Ti co žili u nás dlouhodobě, byli civilizovaní a s našimi lidmi většinou vycházeli. Oslovení cikán pro ně byla spíš urážka. Jsou i vzhledově odlišní. Liší se i vybarvením pokožky. Naši byli a jsou světlejší. Osud jim připravil hodně ran. Začalo se to ještě v dobách Marie Terezie. Hitler je ale nechal takřka vyhladit, a dokončili to komunisti s násilným přesídlováním. Mě to zajímalo, přečetl jsem o nich kde co a zestručnil to zde na Písmáku v zamyšlení: Idž. I taisa...!

K3 - Ok, Karle. Já jsem poznal, dá se říct, stovky Romů, když jsem psal o jejich problematice, ani nevím, jak se to na mě svezlo. Poznal jsem Romy v neskutečných brlozích, ale i ty, kteří žili ve standardních rodinách jako my. No ale tihle kulturní a civilizovaní Romové mi většinou říkali - my se s cikány nestýkáme. Z toho jsem usoudil, že být cikánem není jen záležitost etnická, ale i kulturního nastavení. Poznal jsem také jednoho, který mluvil jako kniha, zdůrazňoval důležitost vzdělání, a pak mi prozradil, že vyšel ze sedmé třídy ZŠ a byl osmkrát v kriminále. Asi až tam pochopil to o tom vzdělání. Zjistil jsem také to, že když se chce Rom, který se narodil do zcela dysfunkční rodiny, z tohoto prostředí vymanit, je to pro něj nesmírně těžké. Jednak si vůbec uvědomit, že odtamtud chce, jednak zpřetrhat vazby se svou rodinou, a jednak se naučit to, co my získáváme zadarmo výchovou. 

Trivi,

introverti se určitě mohou prosadit jako umělci, i v dnešní době, kdy pořád ještě dost lidí čte, se mohou prosadit třeba jako spisovatelé a některé knihy snad ještě i dnes rozhýbou společnost. V politice ale introverti nemají šanci. Politice vždy vládnou extroverti, kteří dokážovou srozumitelně oslovovat davy jako kupříkladu Donald Trump nebo Viktor Orbán. Takovou jakousi zdrobnělinou manipulativního agresivního rétora je u nás Tomio Okamura. Ústa se mu pohybují tak rychle, že chvílemi ani sám neví, co říká. Naopak ten, kdo je u nás schopen oslovit nejvíc občanů, tedy Andrej Babiš, rozhodně žádným rétorem není. Je sice schopen celé hodiny při obstrukcích plácat páté přes deváté, ale po pár minutách už nikdo nechápe, co vlastně říká. Poslední dobou už velký šéf pochopil, že rétorika není jeho doménou a nechává za sebe raději mluvit Havlíčka a Schillerovou a to rozhodně žádní introverti nejsou.

Film Božský Evan neznám. 

Bylo by báječné, kdyby se vrátily doby, kdy národ byli schopni oslovit i někteří intelektuálové. Ti měli ovšem určitý vliv naposledy po převratu v r.89 a pak v devadesátých letech. Dnešní premiér je sice profesor, ale davy, na rozdíl od jiného profesora - T.G.M., moc osovit neumí, takže nám v příštím roce po volbách asi hrozí slovenská cesta.

Díky, přátelé, ať máte (dnes) jakýkoli názor - tehdy uběhlo pár dní po událostech v Praze a v městečku, kde jsme tenkrát několik let bydleli, se nic nehýbalo. Přesné datum naší "plakátové akce" již nevím, možná tak týden po 17.11.

Jak se ukázalo, bylo to jen zdání, pod povrchem to vřelo, stačilo dát konkrétní impuls. Ten plný sál bylo jedno z největších překvapení, které mne zatím v životě potkaly.

Nepřestanu si vážit lidí, kteří sebrali odvahu a přišli, ačkoli nic nebylo ještě jisté. Na malém městě/spíše vesnici byla situace zcela jiná než v centru dění...  Díky.

Chápu, stav světa je v tomhle dost neutěšený. Moje báseň je spíš poctou všem těm introvertům už na dálku viditelným, kteří mají osud silnější než oni a samotná jejich existence rozehrává reakce druhých. Při psaní se mi v hlavě objevoval Božský Evan a Carellovo ztvárnění Noema. Objevil se úkol a nešlo dělat nic jiného než ho splnit :o)

V té době jsem jezdil do práce do Doudleb n. Orl. Ty zprávy z Prahy se šířily neuvěřitelně rychle. Druhý den byly celé Doudleby na nohou. Klíče nebyly nutné. Nic už nestálo v cestě... Těch přesvědčenejch komunistů bylo jen pár. Ostatní u nich byli pouze z profitu, takže já si myslím že všechno fungovalo nad očekávání dobře. Začaly to ale "děti" a disent, jim jsme stále dlužni tak, že se to nedá splatit. Záslužný počin tahle miniatura, Irčo.

Jaroslave,

za mého dětství se věřilo nějakou dobu, že je na Měsíci několik metrů prachu. Když jsme ve výtvarce kreslili sovětské kosmonauty přistávající na Měsíci, smála jsem se kamarádům díky "vědomostem" z rádia, že kosmonauti kvůli prachu po Měsíci nikdy chodit nebudou. Pak ale bylo všechno jinak. Naše vědomosti o vesmíru se mění den za dnem a co platí dnes, to už zítra platit nemusí. 

Říkanková básnická forma, psaná v krátkých rýmovaných verších, neplýtvá zbytečnými výrazy a ve zkratkovité podobě může i dobře vystihnout hlubší myšlenkový obsah.

Oční

Kam se točí

tvoje oči

z podobočí,

v klam boje?

A začíná zas jiná

ta vidina

a příčina

pří v nás činná.

Oči jen stočí,

v sen si vkročí,

ve své věci žité

i okamžité.

A co v klam skončí

přeci skryté. 

Tvou knihu "Děti zabíjejte rychle" si určitě přečtu. Líbí se mi tvůj styl psaní. A taky mám pocit, že ze tvých textů cítím to, čemu říkám "hořký úsměv". Tedy schopnost jistého nadhledu i ve chvílích, které nejsou vůbec veselé. Takový přístup k životu se mi líbí a sama se o něj (se střídavým menším či větším či nulovým úspěchem) snažím. A tak ti budu fandit a číst tvoje slova.

Mívala jsem v komoře

- dnes se říká spíž,

jednu malou, celkem milou,

nenasytnou myš.

Mouka, mák i těstoviny, 

to jsou myší hody,

něco jenom ochutnala,

něco na zem rozsypala,

nadělala škody...

Koupila jsem za hotové

velké dózy plastikové

všechny mají víčka.

Teď tam myška už nechodí,

už mi ve špajzu neškodí,

snad jí zhasla svíčka...

Zdravím dalšího Ostraváka na Písmáku ;) Hezky se to čte, chvílemi mám pocit, že je to spíš próza, takový poetický popis krajiny přecházející v úvahu, několik rýmů jako by tam bylo spíš pro to "potvrzení", že jde o báseň... Ale dneska už stejně nějaké škatulkování nemá význam. Každopádně je to příjemné čtení. Překvapily mě některé "vznešené" výrazy a obraty jako z poezie minulých staletí (tisknu ret, budoucnost svou patří) vedle zcela současných a vlastně hovorových (klučina peláší). Ale možná to byl záměr. Ať se ti na Písmáku daří.

Jani,

pobaveně by snad zíral

dokonce i Bosák Míra.

***

Dám své Bláže yellow kartu,

oblažuje celou partu.

***

Moje žena Anetka

je vášnivá atletka,

věnuje se hodně disku,

trefa do mě, do menisku.

***

Z Evy dojat jaksi jsem,

mé oko až pláče,

skvělý souboj s Taxisem,

bez koně ho skáče!

***

Choť Ája má hobby,

staly se jím boby,

je poslední dobou jisté,

hlavně touží po bobistech.

***

Zabouch jsem se do Štěpy,

ta však hází oštěpy

a mě, přiznám, málo baví,

když mi lítaj kolem hlavy.

***

Na golfovém greenu

blízko města Slaný

vidím slečnu Týnu,

už u třetí jamky

líčím jí své plány –

svatba, role mamky.

***

Jan má na ni už i hubu,

že mu chybí něha,

Dagmar je holt členkou klubu

a furt někde běhá.

Příjemná vzpomínka. Taky jsme vařili jablečný kompot se vším tím kořením, cítím tu vůni... Současná generace je už spíš na svařák... Hrála bych člověče, kdyby bylo s kým... Tak už mi zbývá jen beckgammon s počítačem nebo kris-kros na síti. U vás se bramborové placky pečené na plotně nejmenují lokše? Dík, za ty vzpomínky :-))

Ano, dobří lidé jsou všude. A písmák, i když se mi v této podobě moc nelíbí, zas tak moc škody nenadělal, pravda, ze zhruba 350-ti rýmovaček mi jich zhruba 70 sesypal do jednoho chumlu, což teď postupně dávám do pořádku, ale změněná slova jsem našla jen ve dvou případech (zatím). Nic nepoztrácel, jen vysypal dílka ze sbírek a seřadil je podle data vložení. Co mi vadí nejvíc, jsou neadresná avíza, a myslím, že jednotlivá díla padají do archivu ještě rychleji než kdysi, ale pořád je to platforma, kde se člověk může vypovídat a setkávat se s přáteli. Modrý písmák byl hezčí, přehlednější, lépe uspořádaný a každopádně uživatelsky přátelštější, kdoví, co vedlo nové majitele k tomu, že ho tak z gruntu překopali... 

Evži, přesně, jen já si rozhodnu ... a pak koukám, co to tělo dělá - a jsem ráda, že ještě něco dělá :) a Děkujuuu (i tobě:))

Elisee, někdy mi přijde, že celé mé tělo začíná být můj nikáb :) neviditelný plášť Harryho Pottera ... - nikdy neodhrnuj! :D Děkujuuu, žes odhrnula

Abakusi, to ani nemusí! :) je to tak lepší - když to nejde :D Děkujuu, že se neschováváš

Kočkooo, ty jediný mi rozumíš :) dokud se mé artrotické prsty dokážou ohnout v kloubech, musím ťukat klávesnici ... a jestli se už neohnou, i tak :) Dostals někdy klávesnicí? ... pěkně děkuju, teda :))

Krásné sychravo všem

...ten, který dříme, dá si čaj a tam, kde nebesa má, to stádo koní vyžene a jeden přijde k nám a bude chtít pít z pramene lásky, co k tobě mám ...

- přemýšlím, že: když vyžene stádo tam, kde nebesa má, byl by hezký předěl to střihnout tim AŽ, bo tam vznikne zajímavé napětí. Že kůň z nebes je najednou u nás - že to není jako samozřejmost, že k nám nechodí úplně pravidelně ... ale nakládej se svým stádem, jak libo - je celé tvé :) a svět je dost veliký pro všechny verze božského pasení :D Mávám

zajímavá myšlenka ... :) no asi budeš muset pořád dolívat - i pro koně :) a nebo ho milovat a modlit se, ať nebryndá :) život není legrace - víš to :)

po "vyžene" by se mi líbilo "až" spíš než "a" - jednak významově (teda jestli jsem si načetla správně) a pak i kvůli opakování, ořijde mi to v tom ístě zajíknuté :) ale jen pro mé oko ...

dobrý text :)

Qíčko, příjemně jsi mne překvapila – nikdy bych nevěřil, že ve svém velmi požehnaném věku vytvoříš tak kvalitní dílko. Zasloužila bys! (pochvalnou herdu do zad)

Při psaní svého komentu

jsem záhy došel k momentu,

kdy nabádám se: Uber hnusu,

nepůsob odpudivě na Qí,

utaj, žes trochu divně máklý,

ať humor se v tvých řádcích zaskví

a žena ta se uculí,

pak řechtá jako huculi,

čtouc v negližé či hubertusu. ;-)

Když přešli na trávu z tabáku,

Adam řek, že ji má na háku.

Ona mu řekla "Ty bídáku".

A vyhodila ho z baráku.

A Pánbůh důvod maje,

vyhodil oba dva z ráje.

Dál kvetou jabolně v máji,

na stromech jablka zrají

a Adam s Evou jsou v háji.

I když to velice tají

o hodně hůře se mají.

Denně za sluníčka záře

dobývaj chléb vpotu tváře.

Ani ti druzí kluci nebyli špatní, když dokázali přivolat policii. Mohli utéct. I když možná předpokládali, že Jakub jejich jména prozradí. Ale možná měli o Jakuba strach.

Zarazilo mě, že kluci opomíjeli prostranství u jiných domů. U nás na sídlišti jsme chodili všude a problémy nebyly. Kluci nebyli zase tak malí, aby museli být přímo před domem.

Kočko :) Zuzka je u mě kádr, že to dokázala přečíst ... he ro i cký výkon! :) trepky si šetři, ať se sem ještě došoupeš, kdo by mě tu drásal komenty - vždycky se bojím, co zas :) ale zas dobrý, jo? :D Kámoši z písmáku :*

disrespectly, jj, máš asi pamatováka, už jsem ji tu dvakrát pověsila, ale mám problém, dost častonedotahuju obrazy. Musela jsem nějak vysvětlit tu trepku s oknem ... tak jsem to dotunila :D jak jsem hledala správný obraz, napadaly mě různý ptákoviny - škoda nepoužít, když to má být dojemný

:) dík dík

Qí, nejen tím, že jsi do dílka zabudovala oběžný výtah, ses dnes autorsky obzvlášť vytáhla (tělesně to za tebe udělala příroda již více než dostatečně). Ano, došel papír, ale i já k názoru, že mi před chvilkou softwarová Zuzka přečetla moc hezký básnický výtvor. A jsem rád, že jsem se s ním ve svém životě mohl seznámit ještě před zaklepáním trepkami.

... .

Vzpomněl jsem si zde u Tebe, Jano, na jednu píseň Karla Plíhala z 80. let, ve které mimo jiné zpíval přibližně toto: 

..na co hlava; hlava bolí, v

 hlavě straší bubáci.

rozčílí Tě pro cokoli

rozptyluje při práci...

-Zato tělo - to je dílo

nohy, ruce, sádlo, špek

v každé ruce kýbl hnoje

na něm stojí příští věk... :):)

(tak mi tedy utkvělo v hlavě :), omlouvám se Karlovi, že to nebude možná úplně přesně... :) )

Um, fakt nevím, nemůžu nic slíbit ... zkusím se podívat, co napsal:) Moje angličtina se zlepšuje - víš je to o náladě, někdy mám náladu na starý slova a někdy mě žene hlavou nová doba, rychle rychleji, ozlomkrk poezie ... je to všeobecný ladění. Zvolnit je už skoro nadlidský úkol :) u tebe jsem si splnila, díky za

(Parisina, hm - ty mi dáváš :)) děkuju

jo, Goro, brečím nejvíc sama nad sebou, že se směju :) pořád, Goro :*

Benetkooo, joo! Fajn vidět tvé pivo ... neboj, nepiju :D

Alegno, vítej na Měsíci! Špízuju tě z domu skrz vorhaňky :) (tak říkala kámoška závěsům - Vorhänge :)  - pořád žije, bývá se mnou) 

Zajíci, jj - přesně oni ... naděje mívá různý čísla, to blbý nikdy nečekáš - a já pořád :)

Děkuju

Pěkně pojatá úvaha nad situací v onom vláknu. K zamyšlení. Škoda toho času ve hrách, který by se dal využít smysluplněji. Třeba plněním úkolů v reálném světě. Když si to sečteme, tak už jen představa tisíců hodin strávených v křemíkovém astrálu v podstatě bez vlastní vůle, na drátkách nějakého vývojáře z Polska, je děsivá. Než dělat ďáblova advokáta, tak raději propagovat život. Což je mj. IMHO také posláním literatury.

Dělám právě inventuru svých básniček, protože Janina mi řekla, že se sbírkami zmizely i básničky v nich zařazené. Zatím mám dojem, že jen "vypadly"ze sbírek, ale na písmáku zůstaly, jen rozházené,  totiž seřazené podle data vložení. Ale opravdu jsem taky našla změněná slova, a některé básničky scuknuté do jednoho chumlu - obě tyto vady se mi daří postupně opravovat. Ale je tady ještě jeden problém - pokud měla básnička motto, to se teď zobrazuje většími tlustými písmeny, opět v jednom chumlu, kdy řádek začíná tlustou svislou čárou. Jenže když ten soubor otevřu, tato část se nezobrazí a tudíž opravit nejde... Poradí mi někdo, kde nebo jak to zobrazit, abych to mohla taky opravit? Byla bych moc vděčna.

díky Lili za komentář, máte pravdu v tom, že je kolem nás hodně zla /ale i dobrá/, myslím si, že to bylo, je a bude pořád, člověka nepředěláte... ale Vy si nemyslete, že píšete výplody, nikdo z nás nevím, co se v člověku děje, jak o tom přemýšlím, co cítím, když to či ono píše, jak mu je v daný moment, tak to v podstatě ani nemůže hodnotit a neměl bych to odsuzovat. Já bych na to moc nedbala, je to váš pohled na život a věci kolem sebe, které se dějí a každý to může vidět i vnímat jinak, tak pište a pište si po svém... díky 

Duha plovoucí po hladině mikrojezera...

...jo takových kaluží s duhovými skvrnami za život mineme... a věnovat jim haiku, to je skvělá myšlenka. Inspirace pro básníky se nalézá opravdu všude, stačí používat smysly. A někdy jen dívat se kolem sebe :-)

Líbí se mi.

Mojí chybou je nedostatek kritického smýšlení. Pro mne je každý autor a každé dílo unikát hodný pozornosti. Pravda, někomu se třeba některé příspěvky nelíbí, chápu, ale kdyby každý psal, tvořil a sdílel své myšlenky, a nechoval v srdci zlo, bylo by kolem nás lépe, třebaže občas ne každý dnes umí  dát dohromady holou větu. Asi by výplody všech občas působily čtenáři utrpení, tak jako třeba ty mé... :-) Tip.

Citům se musí svítit rozumem, jak se říká. První sloka je o pouhém rozumu, který sám je málem, druhá o rozumu s city, které mohou i škodit rozumu a třetí o rovnováze obojího pro společný život. Je to napsané ve čtyřslabičných tříverších ve strofách, prorýmovaných ve schématu AB-CB-CA. Nechtěl jsem to podat v příliš prostém, popisném stylu. Díky za komentář a tip. 

Já myslím, že hlavní úlohou Trumpa je předvádět se před celým světem, protože tenhle narcista by nejspíš rád byl přímo středem vesmíru. A když už získá moc absolustického panovníka (půjde mu na ruku senát, kongres i nejvyšší soud), obnoví v USA těžbu uhlí a ropy ve velkém a bohaté (včetně sebe) nechá ještě více zbohatnout. My, Evropa, jsme konkurence stejně jako Čína. Uvalí na nás cla, protože Amerika musí být na prvním místě.

Problém je v tom, že věda využívá své poznatky "ku prospěchu lidstva", ale zcela bez ohledu na všechno ostatní živé na této planetě. Jakýkoli pokrok se vždy realizuje na úkor něčeho. Poslední dobou na úkor celé biosféry. Člověk se svou vědou je šestá celoplanetární katastrofa, která s velkou pravděpodobností vyhladí vše živé na téhle planetě. 

momoi,

my, ortodoxní romantici, jsme už na vymření... Myslím, že na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy romantismus v Anglii vznikal, byl mimo jiné i protestem proti vzmáhajícímu se bezskrupulóznímu kapitalismu, který tou dobou začínal zotročovat prostý lid. Dnes tenhle kapitalismus zvítězil na celé čáře a vládne světu, takže se divím, že nás, ortodoxní romantiky, kteří se nezalykají povinnou chamtivostí a poživačností jako všichni ostatní, nezavřou do vězení nebo do blázince. 

Zajíci,

já znám vesnici vlastně jen díky prarodičům z otcovy strany. Ti opravdu žili na malé, typicky moravské vesnici. U těch jsem ale, jakožto dítko, pobývala dost málo. V předškolním věku mě vychovávali prarodiče z matčiny strany, kteří měli malou usedlost "na pasekách", což není vesnice, což jsou více méně samoty roztroušené mezi poli a starými ovocnými sady. Mentalita lidí na vesnici a na pasekách se dost liší. My z pasek jsme většinou podezíraví individualisté, kteří nikoho nepotřebují a snaží se spoléhat jen sami na sebe. Naše dvory většinou chránila neprůhledná vrata, za kterými štěkal zlý pes a nestrkali jsme jeden druhému nos až do polévky jako ti na vsi.

Reálie přesně.  Saze snášející se nebo létající, parní lokomotivy, vpředu rudé hvězdy, v nádražce pachů hejno, nejvíc ten, jako když řezník přeléval teplá střeva z vepře do vajndlíku. Ale u pultu pořád fronta, včetně děcek, co je poslali pro kynutý knedlík. Uvnitř krígle, venku voskáče. Bleděmodří osožáci s pendrekem víc než po ruce. Jenom místo kofoly pamatuju žlutou.

1. Quirk je dokonce název jedné rockové skupiny -- ve zdejším tuzemsku plném bolševických vycpanin cosi nepředstavitelného.
2. V souvislosti s možností quirku upozorňuji na tvorbu malíře Vladimíra Skrepla, ač zrovna jeho probíhající výstavu jsem doposud neviděl.

3. https://www.pismak.cz/dilo/554187

4.  

   Fotografie, kterou na odkazu popisuji, mi došla z FB skupiny s názvem Posvátná geometrie.
5. Holt, záležitosti quirku nejsou určeny všem cestujícím hromadnou veřejnou dopravou.  

Už jsem tady podruhé a nejspíš se ještě vrátím, nikdy jsem v podobném zařízení nebyla ani na návštěvě, ale tvé vyprávění je tak přesvědčivé, že jednotlivé epizody téměř vidím. Velmi uvěřitelně mi zní Láďův výrok: "Tady je léčebna, blázinec je venku". Možná proto, že ten blázinec venku znám. :-) */

Já jsem bohužel do sebe nahlédl až na dno. Byl jsem k tomu donucený, pokud jsem to nechtěl definitivně zabalit. Tímto způsobem jsem ale dosáhl katarze. Vůbec to však nebylo jednoruché. Když už jsem si myslel, že tohle je pravda, vzápětí jsem zjistil, že je to jen další clona, a tak jsem krok za krokem odstraňoval jednu clonu za druhou. Chtělo to jen jediné - sám si nic nenalhávat, a to je dost těžké. Člověk většinou lže nejvíc sám sobě.

hej, Kamamura je legenda Písmáku! v jeho zlatém vrcholu tady zajišťoval polovinu veškeré aktivity na Písmáku, v místních soutěžích si konkuroval rozdílnými nicky, jeho komentáře byly naprosto všude a jejich délka byla často delší než většina próz, byl jsem na tom tak špatně, že jsem se začínal lidí ve zprávách ptát, jestli nejsou Kamamura :D

to byly časy! :D

V jediném s tebou nesouhlasím, matematika rozhodně není suchá věda, zvláště, když ji vykládá člověk, který ji má rád a opravdu jí rozumí. (Měla jsem to štěstí na kantory jak na ZŚ, tak i na gymplu.) Velice hezkým jazykem je toto dílo napsáno, až na tu drobnou chybku, která ovšem pozorného čtenáře praští do oka... Pointa? Mně stačí i ten závěrečný odstavec, kdy se třída sjednotila k záchraně  svého učitele.

Čo je treba ako soli tej Prešovskej soli?

Vy

Může nabýt dílo vytvořené v žánru quirk obsahu i formy?

ChatGPT

Ano, dílo vytvořené v žánru quirk může obsahovat jak specifické prvky obsahu, tak formy. Quirk se obvykle vyznačuje originálním a neobvyklým přístupem k tématům, postavám, příběhu nebo stylu.

Co se týče obsahu, quirk často zahrnuje neobvyklé nebo excentrické postavy, bizarní situace a originální narativní perspektivy. Může také prozkoumávat témata, která jsou méně obvyklá nebo typická, čímž vytváří jedinečný zážitek pro čtenáře nebo diváka.

Pokud jde o formu, quirk může zahrnovat experimentální struktury, neobvyklé vyprávěcí techniky, hru s jazykem nebo vizuální prvky, které se vymykají tradičním normám. Může to být například užití překvapivých přechodů mezi jednotlivými scénami, prolínání různých médií nebo jiné nekonvenční vyprávěcí metody.

Celkově lze říci, že quirk jako žánr cenně integruje formu a obsah, čímž vytváří specifický a jedinečný zážitek.

Hmmm... tak u toho death metalu to vypadá, že je vlastně úplně jedno, co je tam za text... :(  Mám ráda takové ty melodičtější druhy metalu, tohle fakt ne, to ubije každou myšlenku.

Předchozí verze ("rocková balada") sice textu neublíží, ale hudebně je to za mě slabota... Vlastně mě to těší, možná ta AI hned tak živého muzikanta a skladatele nenahradí ;)

Ti dva jsou pro mě zajímaví, ale je to jen taková hodně koncentrovaná miniatura. Takže jsi tam "stihl" jen plno obecných shrnutí, jako např. že rodiče byli prolezlí nenávistí skrz naskrz... Tohle by zasloužilo ukázat v příběhu, konkrétně, ne to čtenáři jenom sdělit jako nějakou poučku. Ten námět by prostě chtěl větší prostor a konkrétnost, děj, život, ne jen konverzaci o něm. Jako poznámky pro budoucí psaní je to ale dost dobré.

proto jsem zůstal Jani na tomto webu ;)

krom toho Totem, Liter a další weby zákládali odsud odevšivší Písmáci, není pravda, že dřívější Písmáci měli větší pochopení, neměli, odešli a založili x literárních webů, soumrak přišel poznenáhlu s Facebookem, tam jsou ještě lidé co umí psát a došlo to až k Instagramu a TikToku, tam už jsou lidé co neumějí ani psát :D

Dnes večer mi tahle báseň přijde jako záblesk normálnosti v moři šílenství. Ráda jsem četla.

Ty náhledy na hlavní stránce fungujou blbě, ale majitel to prostě neřeší, on už dlouho neřeší nic, dotáhl verzi Písmáka do této podoby a další připomínky už ho zjevně nezajímají. Mně teda ty náhledy až tak nevadí, prostě dílo rozkliknu a čtu, náhledem se nezdržuju. Ale chybí mi třeba možnost posílat avíza. Co z toho, že choděj automaticky od každého komentáře všem, co už tam nějaký komentář napsali, když nemůžu "pozvat" k dílu někoho jiného, který ho ještě nečetl? To mě trápí víc. A taky zmizely sbírky.

Psala jsem ti tohle do pošty, ale pro jistotu ti to dávám i sem, aby se mohl vyjádřit někdo, kdo ví víc než já.

.... jaks to myslela s tím scuknutím textu? Jakože když si otevřeš písmák a ukáže se ti na stránce poslední díla, tak tam, nebo při vkládání díla a ty pak musíš dílo upravovat do požadované formy? Pokud je to na hlavní stránce v náhledu nových děl, tak to jsem viděla i u ostatních, buď scuklé, nebo nesmyslně rozházené, co s tím nevím. Jestli při vkládání, tak to jsem měla taky problém, teď vkládám pomocí Ctrl V a je to v pohodě.

Stáří není zásluha.Tvá úvaha mne zaujala, ačkoli ta druhá část už je jen takové stupňování toho dříve vysloveného. Závěr pak je zdlouhavý a příliš mentorský. Starý člověk ztrácí pocit jistoty, svět se proměňuje a on už tomu tempu nestačí, hledá pocit sounáležitosti a porozumění a i když se vysokého věku dožil ve zdraví, ono zdraví starého člověka vypadá trošku jinak než ve středním věku. To mi ve tvé úvaze nebo povídce chybí. Napsáno velmi pěkným jazykem a to už je samo o sobě na tip. Takže bych ti vlastně měla dát dva :-) */

po změně na tuto verzi Písmáku jsem uvažoval o odchodu, ale nakonec jsem tu zůstal, protože jsou tu lidé, které zajímá jak moje tvorba, tak i mě zajímá co tvoří, proto jsem zůstal, protože toto považuji za víc, než v jakém stavu se Písmák nachází,

další možností a v minulosti toho využilo mnoho Písmáků je založit si svůj vlastní web jako byl Totem, Saspi, Liter, Litera a další, které jsem zapomněl

Po prvních třech řádcích jsem si pomyslel – no, to teda vydržel dadí vánoční stromeček fakt hodně dlouho...

Já jsem mimochodem před pár minutama pozřel pět vlašských a dva lískové ořechy. Jde o mou oblíbenou poživatinu. (moji prapředci bratranci Veverkové však myslím nejsou)

P. S. Eventuálně promiň styl komentáře. Já už je ale holt asi nikdy nebudu psát jinak... ;-)

Hm... Utratí 2 miliony, aniž by ten byt viděl? V první části "Hledáš byt, našel jsi inzerát, zavoláš..." , ve druhé části přecházíš do "ich-formy", ale v posledním velkém odstavci zase: "přijdeš blíž a koukáš na to". Tak ti nevím, už jen to na mne to působí velice rušivě, pominu-li nepravděpodobný děj - pán prodává byt, který zdědil po zemřelé mamince a nikdo nebožku nenašel, nepohřbil? - Úmrtní list, dědické řízení, změna zápisu v katastru nemovitostí, fůra úředních úkonů... prostě to nemá logiku

Nevím jak sis říkala předtím, ale proč se distancovat od dřívější tvorby, je to přece taky kousek tebe. :-) 

Taky jsem se vrátila po dlouhé době, když mi měsíc co měsíc chodily výzvy od Písmáka... a taky jsem se nestačila divit., neuměla jsem ani dát tip a nechápala, jak teď fungují avíza. Našel se hodný člověk, co mi to vysvětlil a na lecos člověk přijde metodou "pokus-omyl". Proč se deformuje text na hlavní stránce, jsem se zeptala (pod básničkou) a doufám, že mi někdo odpoví. Vadí mi to už proto, že jsou tam i básničky hezky uspořádané, tak proč zrovna moje ne? Nenech se odradit!

Snad jsem to docela trefil. ;-)

Za dveřmi svátek Martina

a avox pěsti zatíná,

což ale neznačí – zle je,

nemá vztek na svého chlapce,

jenom mu drží palce,

zase vše dobré přeje.

Z děcka se už pán stal zralej,

kačeru dávno dal vale,

bříško má větší než malé,

pleš nosí namísto patky,

gatě spíš dlouhý než krátký,

miluje humor, ne hádky,

holt věrný obrázek matky...

Jsem rád, že jsem z vesnice "utekl" do města. Vystřídal jsem jich více: Prahu, Písek, České Budějovice a nakonec (?) jsem zakotvil ve Strakonicích. Přemýšlím, kde si asi jednou budu hovět.

Ostatně rodák z vedlejší vesnice, římskokatolický kněz, archivář a amatérský historik František Teplý (1867 - 1945), pochovaný na "jihočeském Slavíně" v Malenicích nad Volyňkou, napsal něco ve smyslu, že člověk může žít, kde chce, ale umírat se má doma. 

Je to moc hezky napsané, taky jsem kdysi chtěla dospět k některému začátku duhy, ale pak jsem narazila na jednu dětskou říkanku: sedm barev duha má, žádnou z nich nám neprodá, ani zadarmo ji nedá, tomu, kdo ji v dešti hledá, duha to je jenom klam co je sluncem malován - a od té doby už ty začátky duh moc nehledám - ale je možné, že po vltavě se tam doplout dá :-) 

Jani. Nikdy bych se Ti nevysmál. Nemusíš mi to věřit. V jádru nejsem zlý člověk. Ostatně... Teď jak to tak píšu tak mi tam opět bleskl Nohavica. No... Nemusíte mě za to mít rádi ale já ho mám prostě rád. Aneb ať první šutrem kdož bez viny. Že.

https://www.youtube.com/watch?v=3slp8jmZg7M&ab_channel=Keram97

A když už jsme u toho jádra... Tam jsem sice folkař ale mezitím mě znásilnil rock. A tak můj favorit je číslo 4. Páč je takový malinko tvrdší. Ono... Nabízí se možnost dát to složit jako rock. Případně ještě zpívaný ženským hlasem. A to mám rád! A vlastně... Proč ne?

Jinak ještě souhlasím s tou jedničkou. Tež je dobra.

Go to Suno!

neni mi sice dva x dobře ale aspoň umřu u něčeho co mě baví

Moje sestra Eliška má dnes narozeniny.

50*

A když jsem jí tuhle písňobásničku poslal tak mi odepsala že byla dojata až tak že uronila slzu.

Jenom ZLATOHNĚDÁ nic. Ovšem s tim jsem počítal. Má svůj život a jaá jsem... No. Je to v té básni. A v mnoha jiných psaných pro Ni. Pan NIKDO.

A někdo jiný se ještě ptal na detaily: Proč předsednictvím třeba? Jo. Tak. Protože si rád hraju a blbinkám. Zaměnil jsem prostředníctvím za předsednictvím :) A ten sám tazatel se tázal dál: Proč zrovna blankytná ta schránka? Páč Ona je moje nebe a to je prostě blankytné. Toš tak.

PeS: KrátkáTextováZpráva je ona všem nám známá SMS ;)

má to atmosféru a neurčitý konec - supr pro mě. Málem jsem to sice vzdala, jak se objevilo rozehřívání láskou :) - ale nenenchala jsem se odradit. Mám takový pocit, že jak se někde napíše Láska, tak tam prostě není - jen to zástupné slovo :) ale jen můj pocit. 

Jinak moc hezké psaní (3.,4. a 5. verš bych asi potřebovala ještě někam dotvarovat - ale beru to)

To se mi nestalo. Stalo se mi, že když jsem měla "více" v dolní části stránky, neodrolovalo se to nahoru, musela jsem si najet znovu a rolovalo se to jenom dolů. A též když jsem použila překládání a místo "tip" se objevilo "spropitné", tak nefungovalo dávání tipů ani se nic nerolovalo. Ale že by mi nešel napsat příspěvek, to se mi nestalo. Ani žádný svěrák jsem neviděla.

Jako fejeton mi text nepřipadá, možná miniatura prozaická.

Píšeš o psu /Okolo nohou se nám motá pes/a pak v další větě Je mladá a ještě neposlouchá o ní.

Určitě bych vybrala, zda budu psát o psu anebo o fence... takhle to vypadá, že ve druhé větě píšeš např. o přítelkyni.

Popis přírody ujde, ale kromě "sdělení", že hrdinka i hrdina jsou introverti, a tedy ostýchaví, se toho moc neděje.

Z mého pohledu něco chybí - jen romantika je docela málo. A tyto věty/fráze naopak přebývají: Věřit tomu, že se spojí na věky. Je to jen sen nebo realita? Ukáže čas který plyne okolo nás. 

Mariane,

je tu ale přecejen jeden podstatný rozdíl mezi devatenáctým a jednadvacátým stoletím: i chajdy s doškovou střechou mohou být napojené na internet. A taky jen velmi málo lidí na vesnici nemá mobil. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně neznám nikoho, s vyjímkou sebe samotné, kdo by mobil neměl. Já se teď, na stará kolena, cítím bez mobilu konečně svobodná.

Mariane,

věř, že v některých koutech naší vlasti jakoby se čas zastavil. "Staré časy" tam byly za mého dětství, ještě stále jsou a možná pár let ještě budou... Ta plná hospoda a ten plný kostel, to je ovšem spíš nadsázka, aby byl zdůrazněn vesnický kolektivismus. Ve skutečnosti hospody v dědinách na konci světa jsou už spíš dávno zrušené a kostel v neděli taky zrovna nepraská ve švech. Ale to jak kde. Byla jsem i na jednom vesnickém katolickém pohřbu, kde se ani lidi do kostela nevešli a půlka jich stála venku. To ale umřel předseda JZD (můj vzdálený příbuzný).

Knihomole,

já jsem vždycky toužila umět psát verše s takovou samozřejmostí jako kdysi někteří ruští básníci, třeba Jesenin, Achmatovová, Cvetajevová, Blok. Když psali oni, jako by z nich tak nějak mluvila duše národa. V češtině ani ve slovenštině (pokud jsem vůbec schopná to posoudit) neexistují takovéto téměř "národní písně" klasiků. Asi jsme se "duši národa" vzdálili mnohem víc než Rusové. Ale Slováci mají k duši národa přecejen mnohem blíž než Češi. Češi už jsou příliš prolezlí morem západního modernismu.

Před léty jsem se svěřil jednomu bývalému spolužákovi že píšu povídky. On se mi vysmál a ještě dřív než si cokoliv přečetl všechno znectil. Následně jsme na sebe dobrou hodinu začali řvát tak, že všichni odešli. Zkrátka nevěřil že bych byl schopný vůbec něco napsat.

Až ji vydám, bude první komu ji daruji. Nejhorší ale je, že ty obavy z následků toho vydání, ať už kladných nebo záporných mně pronásledují jako bych dělal něco špatného. Tvá povídka toho má dost na přemýšlení.

Nejvíc mě zaujala 1 a 4. Jednička je taková jemnější, čtyřka má zase větší "šmrnc", hlavně 2. sloka (nebo možná tam má roli refrénu) to rozsvítí. Ostatní dvě verze už jsou hodně mimo rytmus, často i mimo český přízvuk.  Protože já a technika nejsme velcí kámoši, zeptám se možnà naivně: ten hlas je tvůj? Nebo hudbu i hlas vytváří AI? 

Jinak text je milý, osobní, nic proti němu. Melodická linka mi ve všech verzích přijde taková bez těžiště, rozevlátá, těžko zapamatovatelná, hit by z toho nebyl, myslím si.

Cintalku ucintanou jsem jednou viděl, hrála si na podlaze s dítětem. Nevím, jak se tam dostala a už vůbec jsem si nedovedl představit, jak se bude jednou zvedat. Umřela a teď je tady. Tak to má být. I Egil je nesmrtelný, Filip Sklenář je dodnes zavřený v podpalubí nějaké lodi v Holešovicích, leští svíce, porád dokola. Kdo další? Ó těch by bylo. Stána Vašinů se tu občas mihne ráno. Asi nemůže spát, protože je přepracován, jak je u něj zvykem. Mám prostě rád zombíky, však jsem jedním z nich. 

takhle, po změně jsem se tady chvíli rozčiloval, ale mělo to jaksi neblahý směr na můj profil, krátkodobě :D

avíza se neposílají, chodí všem komentujícím automaticky, pokud se něco někde nezobrazí (tipy, komentáře), zkus načís tu samou stránku znovu, ne při uložení, nebo změně textu, tam asi pak funguje to zdvojování děl a u avíz, když ti přijde avízo od díla oblíbeného autora, ale on text už smazal, to avízo se neodžlutí jen tak, ale až po odkliku: "označit všechny jako přečtené"

Zcela střízliv tvrdím, že jsi u mě se svým dílkem dopadla dobře – líbí se mi.

Také jsem spokojeným vnitřním mrukem zareagoval na návrat qíčalího nicku. I když je mi jasné, že u něj asi příliš dlouho nepodlíš a nejspíš brzy opět provedeš skok na jinou přezdívku. Ale ani po tomto obávaném aktu to nedojde tak daleko, že bych si pak od tebe nevzal ani suchou kůrku. Vždyť (skoro) všichni máme větší či menší hrudku másla na hlavě... ;-)

Někteří lidé jako by byli tak "nastavení", že reagují jen na to špatné. Řeknou, co se jim nelíbí, nadávají na problémy, neumí něco (někoho) pochválit. Soustředí se na problémy, a toho, co je v pořádku, si vlastně nevšímají. Znám takové. Možná to mají tak od dětství, převzali tohle vidění světa od svých rodičů, kteří taky jen řešili, co je špatně. Myslím, že šťastný je takový člověk jen málokdy...

Janina6

Ano, poeticky "v jakém jen to", s vynecháním slovesa "je". Vztahuje se jak ke "znaku" (v jakém jen to znaku), tak také k "tlaku s tebou". Formulace jsou zvoleny také s ohledem na celkové prorýmování veršů. 

Norsko1

Je to psáno ze života, ne ze sentimentální pohádky. Co si sněním idealizujeme, to se nám nikdy nesplní, nebo jen krátce, ale potom přijde vyrovnávací sprcha. 

... .

Na jihu Moravy jsem se dozvěděl, že ve značné části Hustopečí nešla po nedávném velkém větru (a po pádu jednoho sloupu v dosti nepřístupném místě) elektřina asi pět dnů... .

- Za těch pět dnů ti lidi z té čtvrtě se pomalu začali odlišovat od dalších obyvatel; nečesaní, nemytí a zarostlí bloudili v ulicích, a zoufale hledali zásuvky pro své nabíječky... .

„Je jedno, jak tomu budeš říkat.“

„To jsem ráda.“

já nevím, ale dneska nacházím vtipná spojení všude, asi to bude mnou :D

- jen bych doplnil, že ti dávní lidé věřili, že duše sídlí v hlavě, proto ona svíčka jako symbol ve vydlabané dýni, nebo tuřínu, mimochodem svět Avalonu je s Kelty úzce spojen, leč ty časy jsou dávno v troskách a z vědomostí zbyly jen rozházené střepy.

dobře napsáno Biskupe ;)

Mám z textu hezký dojem, a to i přesto, že obě uvozující části proloženým písmem mu nijak nepomáhají, z hlediska formy spíše naopak, také zamlžující oči jsou navíc, ale kulisy naopak pěkné a jeden výtečný verš ...je to jako zrcadlo..., pro mne velmi asociativní, určitě nejsilnější z celé básně. Aza hezký dojem i zmíěný verš tip.

Těm manželkám pravděpodobně nejde o hry, odsoudily by jakoukoli zábavu, kterou "ten její" provozuje bez ní. Je to bohužel představa mnoha partnerek/partnerů, že volný čas toho druhého je něčím, o co se přece musí dělit, a tudíž by vlastně měl mít pocit viny... Takovým lidem to nevysvětlíš, pro ně bude cokoliv blbost, co sami nechtějí zkusit a jejich partner ano. Někdo druhému vyčítá hry, jiný televizi, čtení knížek, dokonce i sport... netolerance je zlá.

Hraní her má svá pro i proti, to je známá věc. 

Jardo, zdravím.

Pročetla jsem si všechny tvé dnešní příspěvky, nevím, jak se budou zdát ostatním. Vidím v tvých prozách velmi silný sklon k patosu. Nechci tvé psaní "shazovat", ale... 

Budu rozhodně sledovat, jaká tvá díla budou následovat - ačkoli tolik próz vložit za jediný den si samo o sobě říká o letmý pohled, je toho moc...

Ahoj Disrespectly, vůdčí myšlenkou byl zvyk anglických kolonistů zachovávat zvyky i v odlišných podmínkách, aby se člověk nezbláznil, ale jak vidno, každá úvaha je nejednoznačná, neb každá kolonizace je znásilněním, vše lze ale posunout i do obecnějších témat každodenního života, některé zvyky a obyčeje jsou pro život jednotlivce tragické, jiné naopak životadárné. A jak je to u mně? Ambivalentní. Ale faktem je, co nemá tvář, rádo obličej. Díky za zastavení. 

Ještě to není vyřešené. O těch Jeseníkách se už dost mluvilo. Teď se ukázalo, že to zaostává na Osoblažsku. V Bohušově teprve čekají na elektřinu a až ji budou mít, nerozvedou ji, protože tři sloupy leží na zemi. Úzkokolejka je poničená a ještě se na ni nemáklo. Vzaly si ji do správy ty obce, jenže na to teď nemají. Když se ptali lidí v Jeseníkách, jak si to představují v budoucnu, několik z nich řeklo, že by jim stačil mobilní dům.

Je to katastrofa, neumím si představit kdyby nás to takhle postihlo. Naše ves je na vyvýšeném místě a i když je kolem nás záplavová oblast Divoké Orlice, k nám se voda jen tak nedostane, a když už tak k okraji nejníže položených domů.

Zvlášť pro starší lidi bez dětí, nebo pro ty kteří vlastní staré domy to musí být hrozné. Armáda pomáhá, ale nejde jí to tak rychle jako dřív, když byli amatéři...

Kaligram je také zajímavou básnickou formou, která je pro svou náročnost málo využívána. Pokud je v hranicích vyjadřovaného obrazu dodržován např. vázaný verš, s rytmicky znějícími a rýmovanými větami, tak obzvláště. Zde jsou prorýmované celé verše. Obsah básně nebudu vysvětlovat, to ponechám na každém, kdo projeví zájem si básničku přečíst. Na inteligentní dotazy odpovím. 

dobře napsané, vývody z textu pochopitelné,.... pro toho kdo se magii nevěnuje. viděl jsem třeba člověka co před kamerou ohnul lžičku, byť si pomáhal prsty a také to říkal, že to tak je, přesto jenom takovým úchopem by neohnul vůbec nic, nebo znám minimálně jednoho co dokáže vůlí ohýbat trubky.

jsou stále na tomto světě lidé, kteří mají magii takříkajíc v krvi, ale pro ostatní je to opravdu odříkání a cesta neúspěchu. měl jsem možnost nahlédnout do pár magických knih a už jenom jejich čtení vyzádovalo maximální soustředění a to nepočítám ani, že kdybych se tomu chtěl opravdu věnovat, tak to vyžaduje jednak cvičení, tak jako ostaně ve všem, tak kolikrát shánění naprosto osbskurních předmětů, zvláště u černé magie je vyžadována krev zvířat a předměty které se neválejí v každé bytovce :D

ale je to napsáno opravdu čtivě, taková jednohubka, která předkládá a ostatně o tom jsem přesvědčen jako víru v materialismus k ochraně před právě tou magií, jejíž účinky mohou být devastující.

ostatně, já myslím že jsme přesně ve věku, kdy některé duše sem přišly onu zmizelou slávu magie obnovit, že k tomu může dojít, i to jak se technologie samotné zjemňují a stávají součástí lidí samých tomu napovídá, že jednoho dne mezi technologiemi a magií bude už jen velmi tenká hranice, např. pokud si televizní kanál budeme moci přehrát už rovnou v hlavě, bez obrazovky před očima, to už má k telepatii opravdu blízko, ne každá magie vede k učení se magických formulí, ale lze si ji osvojit, byť s francouzskými holemi i přes technologický rozkvět ;)

Bohužel toto je moje realita a toto právě prožívám. Pak jde gramatika stranou. Ta paní na ODN byla skutečně moje maminka. Mezi mými psychiatrickými nálezy je i emocionálně oploštělý.  (Pro mě obrana organismu). Takže to u mě psychicky jde. Jen tělo u mě skutečně takhle dostává zásahy. A toto psaní je téměř přímý přenos. Psychicky se to dá zvládnout. Ještě aby vydrželo tělo.

Hůř bylo na vojně.

Jako velitel čety protiletadlových dvoj-kanónů jsem dostal pro mou četu rozkaz k palbě na americký vojenský vrtulník Cobra s podvěšenými raketami. To by byla přestřelka jak prase. Podplukovník Pinka na VUT měl takový slogan: Střílím, dokud se bojím. V jednu chvíli jsme měli vrtulník v zákrytu za Domažlickou kostelní věží. Pak ale u cíle byly stihačky. Přesně za 6 minut od narušení hranice. My kvůli stihačkám jsme nemohli střílet a střílely až stihačky.

Zadejte na seznamu: Narušitel, Domažlice, 1984.

Potom mě generál major velitel protivzdušné obrany státu řekl: Zdá se, že vaše činnost byla správná a přeji vám, aby se vám hodnost už jen zvyšovala. A potřásl mi rukou. Mimo jiné jsem byl totiž degradován pro křivé obvinění, že jsem organizoval donášení chlastu do kasáren. Uličníci řekli, že je poslal velitel a já o ničem nevěděl a dozvěděl jsem se to až když mě velitel pluku škubal frčky se slovy: Takhle si bojovou službu nepředstavuji. Je to vlastně odměna. Já pak už nebyl na žádném cvičení, zatímco jiní  třeba třikrát.

Přemýšlím o té upřímnosti v poezii ...

V nočním tichu,

kdy mi připadá,

že hvězdy zpívají, 

 mám v očích slzy,

o kterých se domnívám,

 že nevyschnou.

Fakt si to někdo myslí :) Jestli ano, tak se moc omlouvám, do hlavy nevidíš. Jen tohle prostě nedokážu prožít. Ale to je poezie ... každý si v ní najde to své. A to je moc fajn. 

CHT, já na hroby nechodím moc ráda, přijde mi, že tam mrtví choděj jen kvůli mě, jinak tam nejsou :) jsou pořád se mnou ... na podzim víc. Ale jít na hroby s Faith No More v uších mi přijde, jak kdybych vyrazila na Rammsteiny s Vivaldim :D jiný vidění, jiný slyšení... ale díky, díky, alespoň vím, jak to máš.  A dík i za Vtip, se usmívám

Ať je to jak chce, autor umí účinně postavit báseň a najít slova, která vyvolají žádanou emoci nebo sentiment. Nehledá originální spojení, která se mohou ukázat jako nejistá pro dosažení výsledné emoce. To je známý postup, jehož genialita spočívá v tom, že je schopen vyvolat takřka v každém pocit, že to cítí podobně a pravá slova měl právě na jazyku. Myslím, že je to dobrá ukázka soudobé poezie, o které tu psala Umbratica. Možná by stálo za to ověřit její schopnost širšího působení publikováním na fejzbůku.

Přiznám se, že nechápu. co se míní upřímností v poezii. Byk bch rád, kf´dyby mi to někdo vysvětlil.