Písmák ahoj luci
milá luci,
povídám si teď s tebou tady v tý pakárně, protože to pakárna je a protože bla bla bla.
myslím, že jsem chtěla s tebou nějakým způsobem navázat kontakt, toť vše, nic jiného mě nezajímá. teď mě nic nenapadá, protože je to po hodně dlouhé době, co něco vyžvejkávám a taky prvně, co ti píšu, vlastně není to tak úplně pravda, protože už jsem ti jednou napsala, tenkrát poprvé, když ses objevila.
a ani nevím, co ti psát.
XVI
krásné dobré ráno,
právě jsem si vyřídila telefon, jeden bezvýznamnej, možná až moc důležitej, nebudu tu sama, i když nejsem, mám tu vás a taky mícu a holky a zbytek havětě, tý společnosti, kerou mi tu dělaj, tý společnosti, kerou miluju, kerá se ovšem už neslučuje s tou, do kerý se chystám, chystám se vstoupit do fronty, a čekat, čekat, až se uráčí vzít mě na řadu, abych mohla poslat psaní, že jako fakt mam zájem, obrovskej zájem dál na sobě pracovat, a taky pracovat pro vostatní, jsem velmi schopná, a tak budu dělat vše proto, abych vám vyšla vstříc, protože prachy jsou potřeba, a bez prachů se nedá žít, za prachy si koupim stovkový redvajtky, a když sem za pokladnou u tý milý pani, tak ona mi chvíli nerozumí, pak se otočí a hledá, až objeví krabičku, na kerý je napsaný red end vajt a jí to docvakne, tak ji vytáhne a kasíruje po mně nehoráznou sumu, kerou jsem i nejsem ochotna zaplatit, kerou ale zaplatit musim, omlouvám se za to, že je to tak strašně dlouhý, protože vim, že vy nemáte rádi takový dlouhý texty, nevim proč, ale semka ste se možná už ani nedostali, no tak si tu omluvu domyslete hnedka na začátku, hoj hoj hoj.
zdravím a ještě jednou přeju krásné ráno. to nejkrásnější, které vůbec ve vašem životě může být.
III
zdravím a přeju krásné ráno.
mě dnes čeká den, kdy si opět budu hrát na ségru, ale to, že to bude opět, to mi vůbec nevadí, onehdá jsme se s přítelem bavili o tom, co je to stereotyp. dyž jako přijdu do práce, do stejný práce, tak dycky vidim jinýho pavouka, co se šplhá po aloe vera, která je čím dál tím sušší.
a odpoledne mě čeká mírně těžká manuální práce na zahrádce, ostatně jak to mám v horoskopu, který na mě dnes opět sedí, ale chytnu tam na tý zahrádce zase jiný klíště, který mi ovšem nabídne, zda radší kĺíšťovku nebo borelku.
IV
tak si sedím na balkóně, slunce už zašlo za panelák, takže už se dá říct, že je celkem příjemně, tak si pokuřuju a naslouchám info drímingu, a tu slyším "vracím se zpátky domů", a tak mě napadne. kde jsem vlastně doma. kde je můj domov, kam se já budu vždy vracet.
narodila jsem se na slovensku, žili jsme tam do mých pěti let, vzpomínky mám všelijaké, ale stromy v zámecké zahradě tam rostou stále, a růže na náměstí, ty tam taky jsou, pořád, vím to, protože se tam vracím, ne moc často, ale třeba nedávno jsem tam byla.
VI-Vzkazník od L.
9. 7. 2008, středa, je zima, du na cígo, den čtvrtý
šutry sou magický, šutry maj svou sílu, prostě šutry.
až budu v pardubicích, najdem si s milým nějaké hezké levné bydlení, budem se mít dobře, bude podzim, padat listí, prodavačka ve stánku bude prodávat růže a taky tulipány, které u ní budu kupovat každý druhý den a v tom našem hezkém levném bytečku je budu vnášet do váz a bude to hezký.
VII-Vzkazník od L. pokračuje
8. 7. 2008, úterý, den třetí, babi má narozeniny
myslela jsem, že jsem chytla slinu, ale jsem tak unavená, že nejspíš budu plácat samý blbostě. koupila jsem si dva obrázky laděné do červena.
VIII-Vzkazník od L. pokračuje i dnes
pondělí 7. 7. 2008, den druhý
6:07 je brzké ráno, motá se mi hlava, asi se na tom podepsaly ty první dvě ranní cíga, nebo to, že jsem vstávala v pět, možná obojí. no tak krom těch cíg už jsem toho stihla docela dost,.
IX
chcípám, aniž bych si to výslovně přála nebo chtěla. a co bych si výslovně přála nebo po čem toužím, to je ani nevím jak daleko, rok a dva měsíce, snad jen ty měsíce dva. včera jsem sesmolila přací dopis poslední instanci a naději, přiložila čestné prohlášení o tom, že jsem blbá skutečně tak, jak jsem blbá a stvrdila jsem to podpisem.
X-Vzkazník od L.-dnes již naposled
6. 7. 2008, neděle, den první
jsem tu sama, nic mě netíží, nic mě netrápí. kdybych jen věděla jak pokračovat.
XI
straším už od ňákejch 6:52. teprve před chvílí jsem si dala kafe, bylo to výtečné kafe, kafe s broukem a dvěma cigaretami, toho brouka jsem si ovšem nevybrala. no v každém případě se již od probuzení věnuji expres drímingu, kerej sem při tom kafi přerušila, abych si poslechla ranní zpěv ranních ptáků, ale buď ti ptáci na léto někam vodletěli, nebo jsem stále měla ještě v uších expres dríming, tak jako tak, žádný ptáky jsem neslyšela, možná teda spíš neposlouchala. no já už budu končét, nebóte sé.
XII-vzkazník od křineckých skal
je tu lodička, vlastně loď, námořnická loď, vypadá jak pirátská, ale já jsem zatím na vrcholu její stěžně a co nevidět se dotknu plachty. již se tak stalo, proto bych mohla začít první větou.
čtvrtý den se pomalu přehoupává do dne pátého.
XIII-vzkazník z rána od křineckých skal
právě jsem se věnovala vlnovýmu drímingu, seděla jsem tam nahoře, nechala jsem pavučinu vlevo nad mou hlavou, ať si tam v klidu roste dál a potom jsem se zakoukala přes dřevěný tyčky dolů na keř, byl obsypán žlutými květy, jistě krásně voněl, kdysi, teď už na to není ta správná doba, je přežitej, chudák, možná tam ale přežitej roste jen tak, už pro nikoho, už pro žádný nosy a sosáky a vim já co ještě. je přežitej.
a toto byla hlavní myšlenky dne, a proto ji vám posílám. helou.
XIV
jsem teď v takové náladě. ani nevím jaké. možná ano, možná vím, snad je to frustrace, říká se tomu tak. dostala jsem mejla, to je jedno od koho, vlastně ani tak ne od koho, jako od čeho.
XV
dnes jsem se vracela zpět, byla zima a já jsem se vrátila na okamžik, na pár okamžiků tam k tý škole, hnusný, pitomý, zatracený, bloudila jsem kolem ní, byla zima a ta mi procházela až do morku kostí a sžírala mi mozek i to, co po něm zbylo, vzduch, prázdno, a tam jsem tehdy ztratila sama sebe, nebo si to aspoň myslím, tehdy v tý době jsem byla ztracená pořád, stále a ve všem, a to, že jsem bloudila kolem náký školy, kde mi to nepatřilo, to byl jen střípek celý tý zasraný mašinérie.
bloudila jsem mezi prolejzačkama, furt byla zima, ale to už byl jinej střípek, ale bylo to to samý místo, stejně podělaný jako to předešlý, a taky jako to předpředešlý, a jako to budoucí a předbudoucí i to, co následovalo potom.
vlastně to nebyla ta škola, kerá byla zatracená, to byla jiná ta zatracená, to bylo tehdy, když jsem přijela krtkem na anděl jako každý jiný den od určité doby, pak jsem si poslušně stoupla na zastávku tramvaje, kerá mě tam měla zavízt, ale co z toho, řekla jsem si, a nastoupila sem do jiný a jela sem pryč, jako každý jiný den od jedný doby, jela jsem pryč do prahy, mé milované prahy, tehdy milované. až k zbláznění, dnes již nenáviděné a přežité.