Písmák Nevděk světem vládne
Někdy koncem 90’ let, několik let po škole jsem byl zalezlej do počítačů, aby ze mě byl ten opravdovej programátor jak jsem si přál, zvonil u nás doma telefon. Tenkrát byl telefonní aparát se sluchátkem, mobily nebyly. Bylo po obědě, já v obecní hospůdce požil točené polední pivko a seděl u počítače. Rodiče byli někde pryč, a i když jsem většinou na komunikaci se světem kašlal, telefon, který neúnavně zvonil, jsem zvedl.
Pirát
Jsem zloděj přání,
mý fousy tvrdý jsou,
čpěj octem a cibulí.
Není o co stát.
Anděl
Pomodlím se k bohu
a trochu se rouhám,
z nebe sletí anděl
a řekne mi: Koukám,
Když padá pěna
Když mám pysky slepený,
zajdu k výčepu, kde je živo,
vyslechnu řeči spletený
a jednu dobrou radu: Dej si pivo.
Malíř v protlaku
Maluju tvý tělo,
rozchod byl celkem sešup
a tak místo barvy
použiju kečup.
Kuchařka svobodného mládence
Protože pořady o vaření jsou „IN“, rozhodl jsem se napsat vlastní „Kuchařku svobodného mládence„ a začnu něčím jednodušším, to jest snídaní. Potřebujeme konzervu olejovek a jednu cibuli. Postup: Otevřeme konzervu olejovek a rybičky posypeme nakrájenou cibulí. Pokrm pojídáme salátovou vidličkou (ta co má 3hroty).
Lháři, zloději a vrazi
Už pár let šlapu tenhle svět,
poznal jsem mráz i jarní květ,
zažil jsem lásku, taky zlost,
i s křivdou do tmy křičel dost.
Dívka od naproti
Naproti v paneláku,
ve čtvrtým patře vlaje dres,
a pod ním dívka s kávou
stejně jak včera, tak i dnes.
Lidem není pomoci
Slunce už dávno zakončilo svou každodenní pouť, na obloze se začínaly objevovat první hvězdy a nad starým, znesvěceným kostelem se vyhoupl tenký srpek přibývajícího měsíce. Kostel zdobily rozbité zbytky okenic a místy propadlá střecha. Vnedaleké vsi zhasínala světla chatrčí jako jiskry uhasínajícího ohniště a nad hlavou, vysoko ve větvích starých kaštanů zahoukala sova. Něco usínalo, něco se probouzelo.
Další ráno
Otevřeš očia v Rudým moři s chutí slanou,nevíš co počítse zprávou rozepsanou. Slunce už hřeje,na rtech máš zbytek vínaa ty si přeješ,nebýt jen konkubína. Trochu ti chybístudenej polštář vedle tebe,chceš ať ti slíbísrdce a modrý z nebe. Vzduchem se dusíš,v bytě je dlouho nevětráno,ale vstát musíš,čeká tě další ráno.
Beruška
Přistála beruška na pivním tácku,možná má žízeň, snad hledá lásku. Krovky ji zlámal čas, či útok vosou,tiskne se k pulitru, opájí rosou. Plazí se po stole, třeba i ví to,že mi tý berušky je trochu líto. Beruško krásná, mý "já" ji věští: se mnou tě nečeká pražádný štěstí.
Prosba
Až se znovu narodím a bohové se stanou svědky zrození sluncí a dešťových mraků,poprosím lidi, aby ne na mě, ale k sobě byli hodní. Snad dříve než pochopím hloupost,zbaví mě ďábel věčnosti a já mu poděkuju.
Potrhanej film
V srdci jsem potetovaneja mozek resetovanej,říká mi hochu pust si plyn.
Svou duši pošli za Bohem,kde možná větou,či slovem,dozvíš se to co asi vim.
Život je potrhanej film.
Stíny lamp
Přede mnou stínytáhnou se dva,s ladností laně,se silou lva.
Houpou se v bocích,nohou i ramen,trpkostí citu,jenž jsem byl zbaven.
Za mnou je lampaco kreslí ty stíny,obrysy domů,do hlavy klíny.
Jen malá chvíle,než obrátím zrak,trápení, touhaa v duši brak.
Láska do hrobu
Mám na tě láskozvláštní chuťa celej životbuď jak buď,nevrátí nikdyco jsem měl,vše to co bylo,co bych chtěl.
Ani se neptejjak se mám. Jsem furt sám seboutrochu sám. Mám všeho moca trochu půl,jen jedno přání,v očích sůl.
Šachy
Jsem zběhlej pěšecco nezná krále,figurka dřevěnájak podlaha v sále. Tancuju po polích,útočím křivěa svůj strach ze smrtiutápím v pivě.
Jsem tvrdá věža těžko se hejbu,tam kam mě nepošlousám od sebe nejdu. Po tahu doleva,dopředu, doprava,čekám kdy se bude konat moje vlastní poprava.
Opovržení
Ráno musím vstávat,a hlava mě bolí,do práce sílu dávat,ač sám se práce bojím.
Tak přemejšlím nad tím,jak práci vomrdám,neboť lidskou pracívýslovně pohrdám.
ref:Ne to není zdání,ne to není zdání,ne to není zdání,pro prácí mám,snad jenom pohrdání.
Na cestě do práce,čtu si kus bulváru,vedle mě si sedla,holka, jak ze žurnálu.
Kde žijeme?
Žijem jak loutky,ač bez provázku,přes zvrhlé choutky,hledáme otázku.
Skrze svá slovaptáme se osudu,zas a zas znova"Kdy už tu nebudu. "
Kdy skončí ta role. Každý pěšec v pláči,to šachové pole,svou slzou smáčí.
Déšť
Déšť z podrážek tečea smývá lásku, bolest, strach,po celý den jenž mraky vleče,výčitky očím, slzám . krach.
A city tečou, tak jako kapky,stíny z očí, vana, prach. Lepší to nevidět, na očích klapkya radši nevědět, kdo byl ten vrah.
Temné srdce ženy
Kodex 1.
Pamatuj mladý inkvizitore,
každá žena je jen nádobou hříchu.
Den se pomalu chýlil ke konci, stejně jako slunce, které se chystalo zakončit svou pouť. Ale jeho paprsky dál nemilosrdně spalovaly prašnou cestu.
Svědomí
Někdy pohár přeteče,má duše křičí dost. Jinak tu krev poteče,takovou cejtím zlost. Ta zlost mým tělem zmítájak řeka v slepým ramenivšak prokletí mě vítájak žovot v jednom kameni. Svý zakletí v oblázkunenesu zrovna lehcea pokládám si otázkuproč mě nikdo nechce.
Píseň labutí
Dneska mi slunce nevyšloa ani štěstí nepřišloležím jen tiše bez hnutí. Sám sobě rány pofoukám,a svému srci nachouchám,když v tom ta píseň labutía neurčité vnuknutí.
Zvedni se, seběhni shody,zastav se u nás u vodyopust ty zdi a nábytek. A tak jsem vstal a odcházímzmámen tou písní přicházím,málem jsem spadnul do kytek,labuť chce po mě polibek.
Má láska bydlí jinde
Má láska bydlí jinde,i když nevím s kým,neb tam kde žiju já,zbyl jen popel a dým.
A jak na ni myslím, objímá mě strach,že z mé duše černése stal citový vrah.
Snad můžu za to sám. Já a nikdo jiný,když z minulosti zbyljenom pocit viny.
Asi jsem divnej
Asi jsem divnej,že vyprávím myším,podivný příběhyco od lidí slyším.
Asi jsem divnej,jak stroj se snad porouchám,i přes svý chybydál lidem naslouchám.
Asi jsem divnej,když přes všechny nemoce,co lidi trápípoznávám emoce.
Asi jsem divnej,že když mi nic nejdeproklínám život,co na tom sejde.
Vodník
Za sedmi pohoří,sedmery jezy,usychá vrba stará u rybníkaaž slunce dohoří,pak na pomezizačnou hrát housle smutnýho vodníka.
Až měsíc vyjdenapíše básně,čeká na hvězdy a přemejší chvíli,smutek nepřijderozčesá třásně,hraje na housle a tím láká víly.
Zahouká sova,víly se zjeví,tancují v kole, vítr v každým vlásku,den jak den znova,proč, nikdo neví,že vodník sám dosud nepoznal lásku.
Až ptáci usnou,jeleni, kanci,odejdou spát, každý z nich zívámuzikou vkusnouvyhrává k tancizelený vodník, co tak rád se dívá.
Co je to láska
Jsem člověk, jenž by podle některých měřítek měl být na vrcholu svých sil, člověk jenž si pokládá otázky o lidském životu a samotné lidské existence, člověk rádoby filozof, ale přes to všechno nevím, zda jsem schopen odpovědět, co je to láska.
Nejspíš nedokážu zahrnout, všechny formy lásky, ale pokusím se alespoň zběžně popsat ty, s nimiž jsem přišel do styku. V prvé řadě jsme se asi každý z nás setkali s mateřskou láskou. Toto je zajisté neopomenutelná podoba, lásky, neboť měla nemalý vliv na tvorbu naší osobnosti.
Odpuštění
Hostinský znovu ledabyle roznesl pulitry a vrátil se k výčepu. Byla sobota a každou sobotu v krčmě chlastala Torinova banda. To znamenalo, že jindy prázdnou putyku, naplnila tlupa těch největších otrapů, zlodějů, vrahů a čert ví čeho ještě.
Torinova banda řádila v tomhle kraji už pár let a jejich drancování nebralo konce.
Dvě kapky
Za oknem hvězda smutně pláče,na matné sklo slzy padaj,okenní rám tiše skáče a skryté věci pokoj nedaj.
Jedna kapka po skle tečedruhá vedle cestu hledáhloupě zírám v sedu, kleče,odtrhnout zrak vůle nedá.
Kapky tečou tiše, prudce,občas křivě, trochu dolu,jedna druhé drží ruce,němá krása, jak jsou spolu.
Asi němí, možná nevidía ve svém citu, v tom mokrém kroji,vyznávaj lásku, za ni se nestydíjak tečou spolu, tak jsou svoji.
Volný pád
Jsem jako havrana má pera černákřižují oblohoupyšná a věrná.
Miluji slunce,a větrná zřídla,než bouře krutá,mi zlámala křídla.
Přestal jsem mávat,začal se bát,že můj let ptačíje volný pád.
Hlasitě krákám,srdce mi buší,zachraňte prosímmou černou duši.
Lehká kola
Budeš lehkou koloua já kostkou ledu,nevím co nás čeká,těžko něco svedu.
Hnědá pěna kolyje jak tvoje vlasy,hladím je svou dlanívěřím v lepší časy.
Servírka nás nesea host tiše platí,jestliže má žízeň,tak nám osud zhatí.
Stírá dlaní rosua popíjí kolu,za chvíli se rozpustímbudem navždy spolu.
Nikdy nemiluj ibezianku
loading unknown email.
download now .
----- Original Message -----
From: "john. carrot@black_rawen.