Písmák Nespavost
Schody zapraskaly. Vtikotu hodin je slyšet kapající tmu.
Rozbřesk vnedohlednu. Rozválené zbytnělé chuchvalce noci.
Knajpa
V omítce oprýskané mapy všech galaxií
Stařičký neon dávivě zabliká
Zevnitř se ozývá pochmurná muzika
A žvásty kejklířů co do hlav piva lijí
Jak sem začal znova pít
Jak jsem znova začal pít….
Pomalu jsem se loudal čtvrtí, která snad již před půl stoletím ztratila právo nazývat se výstavní. Bylo hnusně. Drobné jehličky deště mi ťukaly jako prstíky škaredých elfů do kšiltu mojí čepice a vobláčcích páry, která mi vytékala ztabákem provoněných úst, ani nebylo rozpoznat, že kouřím cigaretu.
Výlet do Španělska
Šel jsme ulicí a nevnímal barvy kolem sebe. Byl teplý červencový den. Takový ten den, co vám splyne sjinými, když je vjednom kuse vedro kposrání. Plastová košile se mi lepila na tělo, až jsem vduchu proklínal své podlehnutí módnímu trendu, namísto pohodlí.
Jen se tak toulat šedivými ulicemi
Jen se tak toulat šedivými ulicemi
Jen se toulal šedivými ulicemi. Bez cíle, bez zájmu. Tu a tam se jeho mysl zčeřila myšlenkou na chlast, ženskou, nebo trávu, ale jinak nic. Bolest hlavy se stupňovala a on nevěděl co dál.
Smyčka
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava vsousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak vmnožství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle.
Pod vodou
Pod vodou
Sladký kouř života
vrazil mi do hlavy klín,
zčlověka ve mně udělal robota,
Pouť mého korábu (pocta A.Rimbaudovi)
Pouť mého korábu
( Pocta A. Rimbaudovi )
Ztracen jsem bloudil na předaleké pouti
a zažil stovky hrůz a možná ještě víc,
Čekatel na život
Čekatel na život
Den zvolna dohasíná, světlost se ztrácí všeru,
poslouchám na schodech pána, kterého nepřeperu.
Tiskne ksobě dámu upnutou do korzetu,
Buď já nebo ten pes
Štěkot zbloudilého psa line se nočním chladem,
ten uhrančivý zvuk a květy jasmínu,
jsem připravený nechat svou duši ležet ladem,
zpíjet se po absintu a čichat kbenzínu.
Ukolébávací
na kolébce ruka
houpe malého kluka
hlupoty, hopi, hou
ta kolébka má křídla
podzimní
Ztratit se z barvách podzimu.
ten čas zná všechny barvy duhy.
stačí jen slabou hodinu.
botama listí načechrávat.
Ticho bez páteře
Když měkce vzduchem proletí,
vmotýlích křídlech staletí,
sněmovny lordů nevěří,
chlad probíhá jim páteří.
Jaro
barvy duhy
zdobné jaro voní
a stvolů pruhy
v lukách hladkých tůní,
pod okapem
Vidím to jako dnes, až téměř ztoho vzlykám,
plechový okap, do květů vtěle zrezlý,
vedoucí ze střechy dolů a přece do nikam,
do temných zákoutí, kde čerň se sšedí mazlí.
Jabloň
Když jaro, jak to má léta ve zvyku,
polechtá větvím paže, jež mrazem ztupeny,
teplý vánek dá sbohem dotěrným mrazíkům,
pak na těch větvích zkonců vyraší pupeny.
Sen
Rej divokých slizkých kreatur
páří se ve víru mořských pěn,
slepenec rožhaven jiskřením od lastur,
kvílící uragán je tím hnusem opojen.
Trocha hnusu
Na okenní tabulku se rozsříkl hnis
z mokvajícího vředu červ dere se ven,
rozmáčkl ho v prstech a do stoky,
odhodil k ostatním už jen našedlý sliz,
Pohřeb
Jediný na rakev květ, pokládám lásko tobě, do černa se mi halí svět, ty ležíš v temném hrobě.
Soustrast davu nevnímám, odlétám stromům do koruny, na chvíle s tebou vzpomínám a slyším zpívat struny.
Nehrají triznu smuteční, ale valčík pana Štrause, když hrobaři k smrti neteční zpět k práci jdou po pause.
Padá hlína na rakev i do květu jediného, na růži rudou jako krev,líbeznou úsměvu tvého.