to já jen

..a že vy ste takový vostřátko, dyž máte takovej voček nevinnej jak voříšek, to se mi líbí, makčak si řekl, že už nebude tady písat a číst bude knih 365 do roka, po týdnu tohoto projektu je však již znaven měrou značnou, tak poruší tuto smlouvu s ďáblem krátkým intermezzem zde, jelikož obrázků neumí vkládat, pošle veršík načtený: Když listopadové děvčátko kol svíček rozžíhá namodralé plamínky prstů, ta světla na dotek tak ledová, a potom slévá vosk z kovových kalíšků, a nové knůtky odkud vzít, tak stříhá stužky z hlavy. Když v zamyšlení drhne v pískové cestě nohou... Leč jsou i na hřbitovech jara, taková jara, že vrzne pták, klenbičku břicha že třeba zakrývat nějakou ruční prací. Jsou jara. Jara jsou, taková jara, že v rukou andělíčkářkám začne kvést... Děvčátko zatím křídou pracuje na srozumitelnosti zdí. (Z.Hejda:Když listopadové děvčátko) *