Písmák Název musím ještě vymyslet...
Lidé rychle zapomínají. Pamatuji si, když jsem byl ještě na základní škole, život se táhnul po týdnech. Přestože při pohledu zpět je to už dávno pryč, vzpomínám si, jak jsem si každou neděli večer oddychl, že mám za sebou další týden. Na střední jsem dělal to samé, jenže směsíci.
Pocity a okolnosti
Říká se, že existují situace a události, které když člověk zažije, nikdy je nezapomene. Osudová rozhodnutí, velké životní zkoušky. Věřím, že když někdo zažije katastrofu, jakoukoliv, ať už se jedná o zemětřesení, tornádo nebo cokoliv jiného, věřím, že si to bude pamatovat do smrti.
Já osobně si některé situace, které jsem zažil nepamatuji zas tak přesně, ale vždy si pamatuji naprosto přesně, jak jsem se cítil.
Znavený
Stojím a koukám přesně do prostřed nebe.
Je tam slunce,
zrovna ve svém nejsilnějším svitu.
V nejlepších letech svého jednodenního života.
Konec
Všechno skončí za deset minut.
Jak je to možné. Ještě je tolik věcí, které jsem chtěl vživotě zažít, dokázat. Celé dny člověk sedí na pohovce a nudí se, ale když mu zbývá deset minut do skonání světa, snaží se, jak jen může, aby se zachránil.
Nevyhnutelné
A svět to nevydržel a začal plakat, nezastavitelná síla se uvolnila a všechno se zastavilo, všechno skončilo.
Tak blízko bylo vítězství, na dosah ruky.
A teď prohnilý svět je poražen, kdo je vítěz, kdo to vydržel do konce.
Avšak ti, co porazil svět najednou zjistili, že není kde žít, není na čem znovu stavět.
Ty jdeš, já čekám
Tenkrát jsem přísahal sám sobě, že už to nikdy vživotě neudělám. Vydrželo mi to asi tři měsíce a teď stojím zase na začátku toho velkého utrpení. Chtěl jsem zapomenout, snažil jsem se opravdu moc, ale jen to potlačovalo tu nekonečnou bolest. Stačilo jedno odpoledne sní a má mysl se zase rozdělila.
Pokus o báseň
Tajemná je ona moc,
její oči mají barvu tmavou,
straší ho ve spánku každou noc,
ale nemůže myslet na jinou.
Pokus o báseň 2
Život není jenom radost,
ale zkus jen vbolesti žít.
Tuhleto mi dělá starost,
chtěl bych občas šťastný být.
Sbohem
Sedím na okraji její postele a ona sladce spí. Nevím, o čem se jí zdá, nevím, na co myslí, nevím o ní vůbec nic. Nic. Právě jsem poodhalil zase kousek zté obrovské, ničivé a bolestivé pravdy.
Ovce a Mrcha
Jednoduchý partnerský trojúhelník. Já bláznivě miluji jí, ale ona miluje jiného. Tohle určitě každý zná, já ale (na jednu stranu bohužel, na druhou bohudíky) nejsem „každý“. Někdy si snadsázkou říkám Někdo a někdy Nikdo.
Nepřítel je horší než přítel
Vždycky jsem si říkal, že nejhorší by bylo, kdyby mi manželka utekla snejlepším přítelem. I přesto všechno, co jsme spolu prožili, i přesto všechno, jak moc ho mám rád, jsem se tohohle bál. Vždycky jsem je nerad viděl spolu. Dneska jsem pochopil, že ještě horší (mnohem horší) je, když vám žena uteče snejvětším nepřítelem.