Písmák Alchymista - Kapitola 18
Stejný jako kdysi
18. KAPITOLA
20. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, ráno - Thermos.
Když Theodoros procitl ze sna, vše, co se vněm událo a vedlo kjeho probuzení, zastřela mlha.
Alchymista - Kapitola 17
Agapiův otec
17. KAPITOLA
17. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, Thermos -ráno.
Kdyby se Loukas býval toho rána rozhodl a vyrazil vkoňském sedle na usedlost Ralkemos, narozeninovou a zásnubní hostinu mladší sestřenky Kyriaki by stihl spřehledem a ještě by celému zbytku rodiny, který sjeho přítomností nepočítal, vytřel zrak.
Alchymista - Kapitola 16
Iridina prosba
16. KAPITOLA
19. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, Thermos – odpoledne.
Snědý černovlasý Cassianos Megalos, jeden ze zahradníkových tovaryšů právě zametal listí zpříjezdové cesty khlavnímu schodišti sídla rodu Stephanidis, když se od brány přihnal strakatý hřebec srusovlasou jezdkyní ve zbroji hraničních vojáků se znakem Ašské pevnosti a páskou přes levé oko.
Alchymista - Kapitola 15
Strážce tajemství
15. KAPITOLA
20. den doby žárů, čtvrtletí ohňů, rok šesté hlavy, 321 let od skonu Saně, nedaleko loveckého srubu barona Rallia dvě hodiny odpoledne.
Slunce stálo vysoko na obloze a období sucha a vedra vkraji vrcholilo.
Alchymista - Kapitola 14
Tiberius Dalmaticus
14. KAPITOLA
18. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, večer po ohňostroji.
Osmnáctiletý černovlasý jinoch pohlédl na ženu vdlouhých bílých šatech sbéžovým zdobením.
Alchymista - Kapitola 13
Obsah dopisu
13. KAPITOLA
18. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, večer.
Filipin pokoj byla zařízený vodstínech hnědé.
Alchymista - Kapitola 12
Baroneta
12. KAPITOLA
18. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, odpoledne.
Než se Kyriaki vrátila na slavnost, stavila se ve svém pokoji.
Alchymista - Kapitola 11
Naděje
11. KAPITOLA
18. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, ráno.
Ještě když se ráno Evangelos oblékal, nemohl uvěřit, že na to Giannimu opravdu kývl.
Alchymista - Kapitola 10
Irida Rallios
10. KAPITOLA
17. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, šest hodin odpoledne.
Pro Iridu byl návrat na usedlost Ralkemos, vždycky velmi frustrující záležitostí.
Alchymista - Kapitola 9
Panství rodu Rallios
9. KAPITOLA
17. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, pět hodin odpoledne.
Už by tu měli být…, postěžoval si vduchu hnědovlasý mládenec za oknem.
Alchymista - Kapitola 8
SirkiLarisa
8. KAPITOLA
16. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, jedenáct hodin dopoledne.
Bledému stvoření za zády doktora Ioannida vyklouzl ztenkých ne úplně hmotných prstů rukáv jeho lehkého kabátce kaštanové barvy.
Alchymista - Kapitola 7
Kostky jsou vrženy
7. KAPITOLA
18. den doby hlíny, čtvrtletí země, rok šesté hlavy, 321 let od skonu Saně, čtyři hodiny odpoledne.
„Pospěš, Theodore.
Alchymista - Kapitola 6
Pacient
6. KAPITOLA
16. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, půl páté ráno.
Daniil Ioanidis byl sice rodinným lékařem Stephanidiů, ale nežil přímo v jejichsídle.
Alchymista - Kapitola 5
Noc v Rakké
5. KAPITOLA
16. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, tři hodiny ráno.
Tomu lesu se říkalo Rakké, ale na většině map byl zakreslen a pojmenován, jako Rakefel Kétalos.
Alchymista - Kapitola 4
Tajemství Jam
4. KAPITOLA
16. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, půl deváté ráno.
Zbytek snídaně už proběhl mlčky.
Alchymista - Kapitola 3
Theodoros „jak si mám říkat. “
3. KAPITOLA
16. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, 1 hodina ráno.
Alchymista - Kapitola 2
Pán Dimitriadis
2. KAPITOLA
15. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, 23 hodin v noci.
Noční host se vhraběcím loži spokojeně zavrtěl.
Alchymista - Kapitola 1
Loukas Stephanidis
1. KAPITOLA
15. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, 6 hodin odpoledne.
Loukas Stephanidis stál na balkóně, pravou dlaň nedbale opřenou o kamennou balustrádu, spohledem zdánlivě upřeným do zahrad za sídlem a vlevé třímal sklenku vína.
Alchymista - Prolog
Panství rodu Stephanidis
PROLOG
15. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy 325 let od skonu Saně, 2 hodiny odpoledne.
Vždy, když člověk opustí nějaké místo či známé, přátele, rodinu a rozhodne se za nimi spálit most, předpokládá, že už se tam (knim) nikdy nevrátí.
Naděje
Naděje
Tajemná postava, na konci cestyze stop, mi podala naději. Ten člověk nosil masku ženy,kterou nazýváme tváří. Oči jantarové barvya vlasy jakbysmet,mé srdce uhranulymoudrý starý kmetby údivem ústa zavřít nestačil. Hořící pustinou rtů vábila mne.
Čtyři Dámy
Čtyři Dámy
Ref: Srdcová královna,
Slzou tě obtěžká,
Srdcová královna,
Pikový Kluk
Pikový Kluk
Balíček karet rozsypal bych po zemi,
k nohám tvým tak snesl celý velký svět.
Hrady čtyř rodů, Srdce, Kára, Kříže, Piky,
Píseň Dam
Píseň Dam
Ty karto nejvyšší, karto první…
Tebe mi voláme, před tebou skláníme se.
Ty karto jediná posvátnou buď zemí.
Pravidla hry
Pravidla hry
Žolíka se ptej, chceš-li odpověď znát,
Dámu povolej, budeš-li přání své klást.
Kluk je rádce k Dámě patřící
Proroctví
Proroctví
Až se Dámy rozdělí
a čas i brány světů spojí hledání.
Až rada Králů Žolíka na věky zvolí,
Brána
Brána
Na prachu snů a přání,
brána z karet postavená.
Uvítá tě Dáma, stojí,
špatná volba
I scvrkl se můj svět
a ten tlak všechna okna roztříštil.
Zůstávám hledět
svědomím, že to já jsem břídil,
2100
2100
Světlo zbaterie na setrvačník pomíjivě osvětlovalo kroky mladého muže. Dech mu kondenzoval ve vlhkém studeném vzduchu, zatímco ho srdeční frekvence okrádala o potřebnou vyrovnanost. Napětí kolem houstlo a stíny se plížily kamkoliv dohlédl.
Cesta po vlhkém kamenitém podloží byla jednou ztěch neudržovaných, kam lidé pravidelně nevstupují.
Naděje
Naděje
Tajemná postava, na konci cestyze stop, mi podala naději. Ten člověk nosil masku ženy,kterou nazýváme tváří. Oči jantarové barvya vlasy jakbysmet,mé srdce uhranulymoudrý starý kmetby údivem ústa zavřít nestačil. Hořící pustinou rtů vábila mne.
Šeré město
Město se ponořilo do šedi,
obloha pohasla.
Asi někdo zhasil svíci na obloze,
a bez ní vybledly barvy.
Továrna
Továrna
Ve výrobních prostorách Robotics Facility se, vjinak téměř hrobovém tichu, dali do řeči dva dělníci.
„Tak si představ K-121, že jsem měl na dnešek divnej sen. “
- „Sen. Ale my… Nikdy jsme neměli sny…“