Písmák Extáze inspirací
Horečnaté tvůrčí úsilíjak v extázi inspiracíVýlevy nenávisti a vztekukdyž jsem s TEBOU…Ruším…zaběhnutý životný způsobBolestné praktické rozvažovánínaslouchámNezvládáš SÁM sebev souladu věcí nestálýchNejsi ztracencelou tvou bytostí rozpolcenouPOHLCENAjen z částiNalézáme východiskomožnost kterou nemohu postrádatJednou možná……. MY dva.
Nezaručená jistota..... prozatím
Má mysl uvězněná tichema touhouČní na okraji propastido dveří nedveří Vcházíšrozhazuju úzkostné pohledyv davu. Nemám moc na vybranoupři bližším zkoumáníUpadne klikaaby tam se mnou alespoň někdo bylNezaručená jistota s vyceněnými zubystačí otevřít a jítKlika. je ztracena. prozatím.
Zneškodnit to
Kolotoč a na něm smetí
nedobytný bestie
se zvrácenou rozkoší
spřádám nekonečno
datum trvanlivosti
Nespotřeboval jsi mědo data trvanlivosti,
. tak jsem teď zkažená.
Seriózní paradox
Strach ztoho,co mohlo být,
co bude, my dva…………. cože.
Dost seriózní paradox….
přišlo to, ani nevím odkud a jak.
konec?....bez konce...
Znásilňuješ naději, co mi zbyla,
potácím se ke svému cíli vzakrváceném plášti.
Bezduchá ozvěna, dvanáctá odbila,
ohlédla jsem se zpět a spatřila oči plné zášti.
uplatňuji nárok-odškodné
Jak nabubřelý vřed zarůstáš v mé chlopni srdeční,
naléhavý, hlučný muž a tak netečný.
Dostal si předvolání kmému vrchnímu soudu,
uplatňuji nárok – odškodné.
Potěchu pro noci bezesné
Potěchu pro noci bezesné,
pro rána, kdy nikdo po mě ani nehlesne.
Nenasytná lůzo, jenž hrdlo mi svíráš,
kde v mém nitru se opravdu skrýváš.
Nevím
Světlá noc uvadá vchladném podzimním ránu,
je kruté jak sto ran holí.
Čekat,
až tě potkám. nebo cokoli.
Necítím se být hlupákem jen malým bláznem
Necítím se být hlupákem jen malým bláznem,
slzy života, štěstí a vzdoru, den za dnem.
Zesměšnil si mé cítění, chci nadobro stebou skoncovat,
vrozporu stěmito slovy pracovat.
Odznak bezvýznamnosti
Získat přízeň sympatického podvodníka,
tak zákeřně uveřejním jeho nejisté duševní stavy.
Namlouvám si počáteční nespravedlnost,
a potlačuju slov svých nestálost.
Chci zhoubu tvou i svou
Čekám pod slunnou clonou světla,
temné stíny vkoutu sní.
Radost sděsem ruku vruce,
včekárně na zázraky … bdí.
Na tričko přišiju si cestu k dokonalosti
Na tričko přišiju si cestu kdokonalosti,
jen tu mapku neztratit mít ji stále při sobě.
Nebo ji vrýt do mysli.
Pak dala sem ho do čistírny,
Čistička odpadních vod duše mé
Duše spí v čističce odpadních vod citů mých,
působením rozkladu i ten nejposlednější ztich.
Miluju tě, až na dně v zamořené řece s hnijícími odpadky,
strachujíc se vzestupu, skončím až na samém dně.
Pracovitost naděje .... je až pošetilá
Mojí duši vetchou, neduživou drží při životě jen.
nedefinovatelný pocit samostatných myšlenek.
Nevyčerpatelná únava směje se mi do očí,
bezútěšně, tiše, zrádně.
V neuspořádaném toku myšlenek
Vneuspořádaném toku myšlenek
a představ
snezískanými sny
svou vitální sílu promrhám
Uvěznění
Jsem blíž a blíž tomu
abych uvěznila sama sebe ve své hlavě
a ve své mysli
která plodí mi zatracující zkázu
Mívám v duši trochu beznaděje
Mívám vduši trochu beznaděje,
když mraky se stáhnou.
Jen bezhlasně křičím uvnitř sebe,
obracím bezmocně oči vširé nebe.
Bestiální myšlenky
Bestiální myšlenky vmé hlavě,
ztrácejí se a pak zas pronikají mihotavě.
Nevyslovené touhy, odmítnuté pozvání,
výčitky, zlost vhlase, nevyužité nadání.
Podstata světa
Podstata světa
Nebýt lásky, čeho by bylo na světě,
vše dohromady pojí láska, láska kčemukoliv.
Láska kčlověku, hudbě, kumění, ktanci,
Neporozumíme sami sobě...???
Jak pochopit trápení druhých,
když neporozumíme sami sobě.
Jsme jen ohrožené děti ve víru světa,
jak Smrt pod ochranou Života.
V nicotné samotě
Ležím v nicotné samotě,
střežím vchod do mé cely, čekám.
Cítím tvoji existenci,
tak snad někdo zaklepe.
Bojovnice za práva slunečního svitu
Jsi bláhový, když mluvíš o tom, co není
ztichne mé srdce na chvíli, co změní.
Jsem bojovnice za práva slunečního svitu,
ulice střídám,… srdce své, postrádám tu.
Jak smysluplná...
Jak smysluplná. zdají se slova prázdná,
před skokem zútesu.
Vočích bez děsu,
ve strachu vítězů.
Láska z tekutého písku
Láska,. k tobě strhává mě do tekutého písku,
propadává mezi prsty, nemůžu nic zachytit, jen pár zrníček. jako zbytek na památku.
Všechno se mi hroutí pod nohama,
ještě naposled uvidět hvězdy, bledé mraky a polibek na rozloučenou.
Cena odvahy
Za cenu odvahy – hadí jed,
i spřistřiženými křídly se dá vznášet…
Je to jen příběh nedorozumění na citlivých místech,
vrelativitě času a vztahů.
Láska stržená z výšin snění
Rozhodni se dokud jsem blíž než se zdá,
možná se vzdálím.
Láská stržená zvýšin snění,
představa mých skleslých řas.
Management mé osobnosti
Propuštění tvého monotónního hlasu do éteru,
nedostatečná kvalifikace za účelem poznání vlastního já.
Jednání pro každou příležitost,
nestíhám.
Živíš se neštěstím druhých
Živíš se neštěstím druhých,
síla zvyku je ti ku prospěchu.
Děs a běs vočích se ti zrcadlí,
jen trochu jinak si mi to prozradil.
Vzduchoprázdno na jevišti
Jsem si toho vědoma, co právě vtuhle chvíli dělám,
vázané ve výtisku mého budoucího odkazu.
Jevištní obraz mé duše,
vyskytující se zřídka, sžíravý pocit.
Neklidná procházka
Procházka kolem nočního hřbitova, vzbudí ve mně neklid
ovšem vurčitém smyslu i radost.
Nad tím, že ještě žiju
a náhrobní kámen mě nestudí.
Chceš slyšet tmu a vidět zvuky
Když liješ mi jed do vína,
a potom řekneš děvko nevinná
rozechvělý vtvém hlase tón,
mi říká pojď dál, ale předem zvoň.
Kytice býlích růží
Jen kytice býlích růží, ve váze broušené
pomník jako by maloval tuší, úsměvy nadšené.
Pláč přátel i nářek rodičů, to jest vbílé růži ukryté
smutek, žal, vzpomínky a oči slzami podlité.
když hrdinové táhnou
Když hrdinové táhnou do boje vzemi beze jména
stojím vdavu lidí, co utíkají, nevyrovnaná a osamělá žena.
Ne nechci být jedna zdavu, chci něco změnit
srdce povadlé, očekáváním chci naplnit.
Stesk po kraji
Polárka vybledla
Slunce zaujmulo místo na obloze,
oči přivykají dennímu světlu
a než se probudím je půl dne pryč
Přijímací pohovor do světa mlčení
Slova mi běží kolem hlavy,
nechci jim naslouchat, některá hladí a jiná pálí.
Vpřidušeném tichu,
já slyším na sto tisíc hříchů.
Svědomí
Svědomí.
Kráčíš ulicí a překračuješ hromady mrtvých těl,
jež zděšené koukají na dláždění.
A tak lhostejně udávají tvůj směr,