Směrování
Miluj Boha, Otce svého
přikázání zázračného
kde hledat růži na poušti
když přání srdce opouští.
Z nadace
Že nad mraky je tíha hvězd
že klopýtáme jednou z cest
otazníky padlé k zemi
bezohledně nade všemi
Třetí poklad
Nad stráněmi
křídla rozepjatá
po znamení
jen mladá hříbata
Cestou z knihovny
Cestou parkem vedeš mé kroky,přes staletí, celé rokypromlouváš vtisklými písmeny- jsi znamením ozvěny. Jsi dávno obrácená v prach- vzpomínka, a na tvůj práhsmím vkročit pouze pohledem. Bájná kniho v náruči,tak kdy lidé se naučí,že tančit lze i za ledem.
Mamce k narozeninám *52
Jsi sluncem mého života
jsi voda, která klokotá
od pramene údolími
každý pozná Tvoje rýmy.
Jižní koně
Od kořenů mízu hnalapohled mocný silou zřídlakaždou cestu vzhůru znalavnitřní hlas i odlesk křídla
Vzácný rádce dávných poutíkolébaný jak loňský sníhsám se vlastní pravdou hroutíuž pokorný je za svůj hříchTeď každý večer vzpomínáproč voní tichá krajinaza koho splácí slepotuŽe nic se tolik neměníjen touha najít v kamenisvou jinou skrytou jistotu.
Završení
Bílé stuhykopretinv dáli padltemný Stíndříve než serozletímv údolí hejnastoletímzavoní býlídávnočasua tichá prosbaza úžasuprokletím.
Zatmění
Padly mlhy v kraje našei skrytý Stín se zjevit dalod zahrady po salašemyšlenky smutku rozvázalJsou cesty dlouhé a opačnépro útěchu i vlastní žalKdo v Světlo věřit nezačnejako by cíle navždy vzdalObavy jsou mocný kámensnažíce se vše rozdrtitproto najdi v sobě plamenvždyť každý den je krásné žít.
Za jasného svitu...
Za jasného svituusmířit tvářze soucitusvatozářobkreslit do oblakzlacenou nitlásky, a pakpohladit
Křídla Fénixova
Snové probuzeníTvým pohledempřízrakystále tíživé ztrátyPoslední snahavzkřísit starý oheňzalitý četnými deštizašlého času
Napsala jsiz letitého prachudávných vzpomínekslova odpuštění
Přesto jsou vnitřní obavyklíčníka před branamistesk myšlenekzakletého Fénixe
Vlastním mořem
Dnes konečně vímnakolik opravdovízůstávámevlastním mořemDenně s sebou nosímeslámové koše pískuléty zaváté dunyuž člověk nezapřePříliv s odlivempo stejných stopáchpřáním mimo náspřesto rezonujeNemůžeme lhátjiž děti všechno vědíi skrývanou sůl očívyčtou z prameneZa bouřemi i větremnárazy šumných vlnhledáme dávné proudySouznění harmonie
Za stéblem trávy
Připomínáš mi- a asi vždycky to tak bylo -stéblo podzimní trávyJsi ještě z léta rovnáale občas kdesijsou v zádech přívalové deštěa kroupové bičeZa každým kolínkemzceleným druhou bolestízavíráš prázdná oknaVyvrácené panty v bouříchdávají Ti vinuAž příliš dobře víšže úkrytu již neníPřesto je smyslem růstpod stínem starých bukůvlastní sítí spřádatproti svým zákonůmPřipomínáš mi trávujež s okolním větrem zpívánevědomě hledajícklid vnitřního ticha.
Oknem zvenčí
Oknem zvenčí pomrkáváchladný strom a chladná trávazbroceni nepřízní svitusluhové vlastního cituMokré stezky našich Stínůsnáze najdou cíle, vinuvždycky jinde - není k mánítichá radost při svítáníSmutno je mi, jako z leduz tváří vůkol nedoveduvyčíst aspoň zrnko Láskysamá bolest, zlost a vráskySnad zavřeli jsme brány svéže již myšlenky kalímetíhou zcestných kročejíkam za úsměvem, nadějí.
Eragonův příběh
Bez náznakustopování jelenůjako tolikrátjen ty a Dračí Hory(nikdo víc se neodváží)Spálená mýtinaa modravý kámenjedinýjenž přinášíš zpět(třeba půjde prodat)Uprostřed nocihladové dráčeznamenímzůstáváš poslední(v čase přetěžkém)Známí obchodnícis jiným podzimembez úsměvuobavy svázané(a starý Brom, vypravěč)První oheň zlobypálí známé kořenyzbyla Safiras touhou odplaty(za černými Razaky)Ve stopách seitrového olejepoznáváš dávné Uměnía zpřízněníSolembuma i Angely(a svůj vlastní osud)Pro snovou vidinuodhalen Stínově mociriskuješ zotročenísamotným Královstvím(však Murtagh ti pomůže)Stezkou zoufalé nadějeuháníš k cílidalších cesttemnějších zítřků(stále pronásledován)Jsi Eragon, Jezdeca moudrost dračí při toběpozvedá zašlou odvahuznovu vstát a bojovat(pro zapomenutá jitra).
Chodbičkou
Za jinou řadoucizí tvářea přece znášdětský smíchZpřeházená číslatulí sev malinkaté dlania palec přebýváPřísné maminčiny očiale laskavé srdcerozumí důvěřenade všeAž prázdné místotichounce napovíže stále zůstanemesvými dětmi.
Povzdech
Za okny v dálcekrvavý svitprvní stopy dnesnad tak má býtZnovu jsme zvyklisluncem mezi násstaří zlodějiokrádáme časProti pravidlůmboříme zákonyže mrazivý chladdřív padá na stromy
City Elefant
Skorem každý denvlakem slůnětelampovou alejížhnoucí kometaDnes však poprvévyšla hvězdanepoznamenanátíhou příštích dálek
(Ještě je ticháa svítání nechce)
Jsme na tom tolik stejně- zavíráš očia já své srdce(nebudeme sami)
Po cestáchdávno určenýchsnažíme se hledat(cíle neznámé)
Pod jedinou střechou
Pod jedinou střechouk cestám známých kročejíz větru svázanéstejným vlnobitímA není třeba otevřítočím každéhoaby rozkvetlai jiskrou kameneByly dvěstezky k lesní hlubinědávnou silouprozářenéA přání v zapomněnceže až příště - snadvlastně prosba tichaať zůstanou
* * * * *
( v rušných ulicích královským ořešákem )
V hustých ulic tmách...
V hustých ulic tmáchskrýval by se strachvšak jasné slunce úsměvuzná bílá rána bez hněvua jemný šepot přátelstvíjenž se čistě skvív hloubi dobrých skutkůje bez zrady a smutku.
Klopýtat, třpytit se...
Potěšit pohledem
pochopení
Pohladit úsměvem
podpořit
Za hranicemi
Po širých stráních
chodila sama
a ještě s bolestí
trhaných rán
Pod křídly vlaštovek
Za stínem noci
pod křídly vlaštovek
kradmý podzim
Zářivé zlacení
Po listí
Dávno je listí ze stromů déšť slepuje si mozaiku bílého života těžkých stop Stýská se mi po rudých cestách máku za smělou sedmikráskou pro milence Podzim je pozdě tichý úsměv barvy rychle schoval snad aby si nezvykl až bude znovu vycházet Stále je lezavě chladno poslední květ sklonil hlavu to když matné oči svítilen zaprosily o první sníh
Hradčanská
Teskný ševel větru vypráví o prázdnotě v lidských stopách v hlase dětí běžících po schodech
To jen rudý nápis v žluté úzkosti může za osamělost uspěchaných cest za šedivé ticho vestibulu
Ještě ne, ještě jsme nezapomněli Zlámaná snůška železa a zamčeného světla tiskne další lístek
Okolní stánky dál nabízejí bolest světa Kulaté nic za úsměv prodavače příjemně hřeje v dlani
Zvony myšlenek
Myšlenku k myšlence skládám
dokolečka, do kruhu
která bude další hádám
o životě, osudu.
Zapomenutý svět
Znám a znám domy u silnickde bílá růže rozkvétákde vůně mléka z máselnicse vánkem nese do světa
Znám a znám vodu na políchkdyž déšť svou sílu ukážekdyž časem ztráta přebolía přijde trochu kuráže
Znám a znám památku dneco šmouhy v nebi kreslenénež slunce skoro zapadnejsou hvězdy šerem slepené
Znám a znám pak bílá ránata chladná jsou a mlhavátak noc ještě rozespalávždy mrholením nadává
Prozření
Šel jsem ulicí
byla už celá mokrá
to od ranního deště
jenž smyl černo noci
Poskromnu
A jaká je to chyba, že nás není víc.
Spočítáme se na jedné ruce,možná malíčekté druhése ještě usmívá
A jak horečnatě hledáme další prst,další dušičku,která přežijehorší zítra
Choulíme se v blátěa s kvílením čekáme,malí páni malých psíků,až přijde On,naše pravda
V záblesku bílé mlhy
Vzáblesku bílé mlhy
barevný motýl.
Šedivý pel jak
matný obrys křídel.
Pro černé oči
černé oči
městských ptáků
vyhlížejí zpaneláků
chtěli by vzlétnout do nebe
Kytice hvězd života
Za svítání
pohladit tvář
prázdnou dlaní
na oltář
Kvítek jara
Vykvetla rostlinka
na našem záhonu
vykvetla malinká
směrem nahoru
Otázky
Kde jste našli sídlo spásyv jakém temném koutě vykvetlaproč tam, kde jsou schody krásyláska vede jen do pekla
Nad krásným dnem se nesou stínydál se plíží za mými krokykdyž láska je z pocitu vinybere si štěstí na úroky
Plamen, který dávno nehřejeještě objímá mé srdcekam zmizela naděje když zbyly prázdné ruce
Růžový květ mladé jablonězlehka do země uložímkdyž vyprávíš uplakaněo trhu citů se zbožím
Naproti prázdná židle
Lítost nad světem
lítost nad námi
začíná v údolí
a končí horami
Nenaplněná touha
Ne, tohle není,co tady hledám,ne, tohle není,co postrádám.
Chybí tu slova,jež pohladí duši,chybí tu slova,co lidem sluší. Ne, tohle není,co tady hledám,ne, tohle není,co postrádám.
Chybí tu něha,co těší ty rány,chybí tu něha, škrcená u brány.
Do kruhu
Všichni kolem mne
shlížejí jak na kořist
a čekají,
trpělivě čekají.
Kolik
Kolik Stínů vrhá strom
obejmutý chladnou mocí
kolik světla hlídá dóm
v černé půlnoci
Na řetězu
Ty křikneša já musím jít,tak snadno si zvyknešmne na blízku mít.
Tak jak sis přál,tak tedy skáču,nechci abys v pozadí stál,když marností pláču.
Zdánlivě pro rodinu,hlavně však pro sebe, nedáš mi na hodinuklidu a myšlenek.
Čím jsem vinna,že odepřes mi přátele .
Návrat víry
Opuštěná ves se stromy- kraj, co nikomu nic neříká,do dálky bijící zvonyv kostele bez zvoníka.
Dávno zapomenuta jsou jménav náhrobních kamenech,svěcená voda je stejná jako kapky deště na stéblechjarní trávy. V kovových tónech zazněl pláč- ten dětský, všemi vítaný,poděkovat máte zač,zpátky je život svítáním.
Vrátili se dobří lidévyhnat duše ztracené,ať si smutek vládne jinde,v zemi bídou zdrcené.
Dlouhá chvíle
Místnost v temnotách,svícen s vůní dehtu,lidé v modlitbáchzchátralých nehtů- vážně.
Prijďte a budete vyhozenijako smetí - ne, jak prach,památka po zrozenívisí ve vlnách - moře.
Třináctá komnataa osm sťatých hlav,smrti tenata v řadách lásek a krás- a lidí.
Já se dívám stále výš,až nad hlavou havranzlomí křídla o kříž.
Slova
Pár chvil s vděčností,se září všech hvězdzadržuješ ve snech,v boji spánku s bdělostí.
Ty chvíle,zbarvené vzpomínkou,zůstanou památkou na vstřícnost a pochopení.
Povídej, já tiše naslouchámtvým slovům o lidech,možná i víc než tosi v duši uschovám.
Hledím kamsi do nicoty,ale tvůj hlasnepozbyl krása dál zahání pláč.
Stínová báseň
Šedivé Stíny kolem mne,
Stíny stromů, věží, paneláků,
Stíny jemné až dojemné,
Stíny s hrůzou silných draků.
Zlomené srdce
Přicházíš tiše za mnou
a já jen žasnu, jak
tvá odvaha skrýva zlou
myšlenku a černý mrak.
Cizinec
Přišel za mnou a cosi mi tiše pověděl. Snad to byl Přízrak, Duch, já ho neviděl. Snad byl něco mezi Světlem a Tmou. Potichu se přiblížil, tišeji, než pírko spadne.
Myšlenko !
Zbloudilá myšlenkavnutí se do spánku dvě malá světélka a pokřik skřivánků probudí. Nezvyklé smíření s náhlou únavou rozdrtí myšlenka -černý stín nad hlavou smějíc se: "Zahoďte naději jsem Vaše Budoucnost až Mrtví prozřejí v světě zbude jen zlost nenávist. "Rychle se otočím - ach, světe, vzbuď se - pomalu vykročím však dveře zavřou se a zamknou. Tiše zavřu oči klobouk před ní smeknu kdosi ke mně vkročí a já nahlas řeknu: "Spalte ji .
Hledání klidu
Spěchám kamsi pryč někam do neznáma kapky jako bič smyjou stopy rána sny krásného dne Znavená duše zpomalí v chůzi život pln skruše jemný dotek hrůzy pomůže k citu Zanechte času nechť umlknou zvony úsměv pro krásu krása pro démony pro snaživou pravdu Kroky se pletou příroda povadá osmá před šestou černý stín dopadá na všechno kolem mne Umlkly kroky -jen jemný bílý sníh rozfoukal roky ve velkých závějích po zmrazeném kraji.