Písmák Včera večer nie je dnes
Viem, nie si rada to klišé, čo ma vždy zlomí
avzaprášenom kresle sa hľadám,
na mojej dlani tvoja dlaň,
vlastne len sofistikovaná zrada
Súdruhovia moderny
Vnekonečnom styku nekomerčných dlaní
je nevyhnutné stínať hlavy drakom,
vrýchlom tempe nad nimi onanovať,
pôsobiť verne pred prahom dospelosti
Na druhej strane raj
Viac ako pár slepých krokov,
ako zvyšok detstva,
vľavo plus piaď od hrudnej kosti
chcel by stúpať – dnes už čistý,
Lístok nerozkvitnutého stromu
Kedy prestanem sa brániť skorým jarným vánkom.
Nechal si ma zatúlanú vspustnutých korunách nevynútiteľných dotykov,
len pier vnuknutie aťarcha rúk vyniká
(späť zo šera ich dvíham hore).
Zajtra
Zajtra
Aj dnes, po tisíci prvý kráta všetko v jednej chvíli,
tak, ako v každom ráne, kde nadýchnutím krídla vzpieram,
disharmonicky chtivo snivý,
Pod kolesom času
kradneš mi šťastie, odvolaný od dávnych právdvraj dobrý liečiteľ skrz tichoty mažešja pribúdamkradneš mi telo, zavrátený každým krokommaliarov bizarný príbehzľahka kratšou rukou kántrišty starnešja som duchom mladýsmeješ sa do očí priestoruon ťa rodí každým dňomraz ale piesok zaškrípea v zuboch sa všetky deti, každý zvyšok tvojich chvíľ, rozplynú ja odídema ty nespravíš nič, čím by si ma prinútil hodiny obrátiť.
Láska ide cez žalúdok
rany mám zacelené a ty sa nevyspíškrotkázmierená s tým, že similuješ bez apetítu každé ráno, čo prišiel som ti zhasnúťvždytak rada v očiach hľadášpoodkrytý kúsok falšetajne dúfaš v úsmev vrahamárne prosíš nemá nahá.
Cítiš ako vonia?
To zmysel bytia nášho,formovaný miliónom maličkostí v jednoduchosť samu,objavený nekonečným počtom dní,na poli lásky k egurozkvitáa tiene vrhá do rúk spravodlivých,hodných hnevu. To čas zastavil sa v roku Pánaa do vyhnanstva prstom mierina všetku špinu ľudských cností,hanu holej spoločnosti. V pozliepanom ráme čarovného rajasyn,za pomoci predkov našich detí,leje svetu čisté víno. Cítiš ako vonia.
Rieku neprebrodíš
Je tak krásne líhať a v klbku tápať o možnosti návratuplný bezútešnej zlostišeptaťskrátka niečím ťa unavovaťzvieraný rýchlosťou rakovinotvornou chvíľou unesenýdo spotených dlanínakazený slnečným kráľovstvom mrieťJe nádherné tíško si kvapkaťrozliať sa pod samým sebouza zvuku kamienkov v ozvenách iskriacichzapaľuješ ohneako vtedyNeznámou synchróniou najbližších chvíľ nespútanínevedomí pre nedostatok tiesnelietali sme bez krídelvyššie ako včeranad miesta, kde svetom hýbal pýrnie plný zásobník.
Návraty nočné
Návraty nočné
nesmelo sa stať, že oči privriem prvýčo ak. netrafím, či budem rýchlya stratíš nitku toho kúzlablikajúcej hviezdičkynad lesomdekoujahodami. neveril som svojim perámrovnako plachýako včera roztočil sa svetnesprávnym smeroma dve telá splynuli potom. a potom.
Znásilňujem básne pod mokrou perinou
Znásilňujem básne
pod mokrou perinou
vykostením nočnej vášne
pre pohľad do neznáma
Sa čas pred prahom v prach obrátil
Sa čas pred prahom v prach obrátil
Kto som. a či len márnou vervou zápasíme so žiaľom túžob. za spásou fiktív - spokojností/ skrytí /. vyháňa nás k prašnej cestepod krížom stvoriť spoločníka.
Zákon farby
Zákon farby
V návale nevýslovnej zlostičuť nárek,praskot kostí. Zas so známkou povinnostizmytá bude krv z rúk vrahaa prihliadnutím k slepej cnosti,k záchrancovi rasy práva,postihdegraduje v hrdinu. V záplave árijskej zlostivzrastá pýchana úkor úprimnosti.
Poézia psychiatrickej liečebne
Poézia psychiatrickej liečebne
Jedného dňa mi v hlave skrsne myšlienka,že postavím si raketulen zo psieho hovienka. Naložím dnu všetku bolesť,úzkosti aj sklamaniaa hovienko letom vzduchommliečnu dráhu rozvonia. Posadá na všetky hviezdy,skrášli večer lásky dvom,s rozžiarenou tvárou - prázdne, vráti sa mi s posolstvom. Malé veci s veľkým šťastímbok po boku kráčajú.
Za vlast!
Za vlast.
skřípotem dveří zkonce chodby
vznamení chvilky osamění
bystříš
Symfonie zvadlých růží
Symfonie zvadlých růží
Utopená v prachu polních cest,pod korouhví strachu, bloudíšsvětlysebou zakázaných měst. Na bílém koni / já princ /,ty nedáš se již svést,v koruně mojí / v slunci záři /,nic,jen starobylá lest. Jak šašek stvořen králem,/ pro dvorany k smíchu /,neslyšíš vlastní hněv / přes krev /,nasáknutou v krok tvůj z hříchu,za svým tělem jen stopu jejínecháváš teď kvést. Slzou trefíš v tvář mou splína úsměv tichý nacházíš,.
Pomyslná mělčina
Pomyslná mělčina
Kapky deště zmáčí horký písek,v němž stopa plaza,prázdným břichem psaná/ kdysi /na přelomu dne a noci,mizív monotónním zvuku upřímnosti. V nadějích udržet prach pouštěmimo dosah lidských očí,jen za pomoci rukou,k nebesům vzepjatých,déšť smývá naše pudya v kalnou řeku hříchy míchá. Ochočeni duchem svatým,se v nepotřebnou znalost ztrácímoře křivd a polopravd. Potopa dnes střídá snahuv touhu umět nimi plout.
Adam a Eva
Adam a Eva
Kdysi dávno,
když svět byl světem,barvy se hrály s naším zrakem,vzduch voněla na křídlech ptáků leskly se kapky rosy. V dobách brzo zesnulých,sežehlých ohněm,
mrazem hlazených,
Ave Satanas
Ave Satanas
všemocný Bože,tobě jdu plivat do očí,jsi zkáza,jen hlemýžď hlavu svou otočí,pod záminkou přímostisvé rty ve víně omočí. milosrdný Bože,ty chléb duší hladových,když v beznaději pomůžeš,proč hlasitěji nemluvíš. Proč nářky lidív propasti neslyšíš. věčný Bože,vždyť tvá stáda tě neznají,po tvých tváříchnaše slzy stékají.
Strach
Strach
říkáš si, co je to strach. a netušíš, že tebou cloumájeho teplý dech na šíjitě chladídlaně chytly potu leska ty nekoukášnetušíš, že víš o čem mluvíma bojíš sebojíš se, že jednou poznášco to slovo skrývá.
Pentagram
Pět kamenů uvnitř zdido noci záříEsence, příchuť lžido očí vrážíNáhled do vesmírui do nesnázíTy čerpáš z něho síluco ti scházíAspekt světa koloběhustěny jeho značíGaleje, a však i něhupřelétavost ptačíRozpor lidských ideálůsvětlem hanobenýAmuletem černých králůovcí vysvěcenýManuál pro rovnováhuna mé hrudi pověšený.
Nekonečné loučení
Nekonečné loučení
bourat vzdušní zámkynečinněa soucit skloubits pohledem tvýmjen další zářez hloubějimé nitro stmelíuž zítra. . ano, slyšíš dobřejá opět odcházímvstříc nářkům ticha. .
Malované sny
Malované sny
snem ve spáru smyslnostik tělu duše uléhámtečkou kreslím na tvým nosepihovatý lásky rámposílený vlastním hlademstřídmost noci postrádámštětcem v oku, cestou stehnemnačrtl jsem blaha chrámna paletě tvého bytí směle barvy pomíchámi přidám tam kousek sebenež ránem zmizíš bůhví kam.
Necromantik
Necromantik
snad najdu správnou dírkunež upadne ti nohaa vůně tvého masazjitří smysl nocihladovými nehty nezkrotného blahajak přirážím do kostírozloží ti ruce, zbytek jejich volněna pohozených prsech. tak nevinná. / jsi /cítím teplo na bílé tvářizrychlen je můj tepty božsky jenom oči klopíšv nenávratnu kráspamatuji na tvé slibyo rozdělení násmým tělem v potu křeče sílíleč v koutku duše mrázse znamením lidské špínymilované dávám růži. my pokořili čas.
Zpopelněn
Zpopelněn
. není již žádné ´my´. jenom holé zdiv místnostech dušepláčem tvým barvenédo tvárné tmy. není již žádné ´ty´.
Básník
Básník
. svíčka dohořívá. /klasika/jen smrt pojatáslovy. básníka.
... slzy vysychají
slzy vysychají
zabloudilýve hvozdě stenůi poslednídrobet něhykdysi tak nedbale zářícícestičku zdobící/ klikatou /snad ke slávě/ překvapivě rád /postrádáms rukama za hlavouúsměvem přihlížím/ nepláču /nad bázní tvou/ jen křičím /vát bys měl větřeještě víca bolest její rozdmýchatna beránky hrátbudu se/ ne oblohou plovoucí /lež krví psanou historiiláskyztrátysvobody.
Když pršelo naposled
Když pršelo naposled
často pršíkdyž básně píšua smutek nimi zesílímv barvě vínavrbu najdumožná štěstí objevímba co hůř teď já dělám/ cizí lidi zatěžujityto věty poslechem /až složím papír do obálkypak vydechnu s rozbřeskem.
Nesmrtelný
Nesmrtelný
vůně hlínya obrácený kříž/ jen moje daňz úniku /nutí tě zpomalit kroka mé jménona rty klást/ prvně spatřenéřekne až mnoho /když odcházíšchvíli tě provázíms vítězem v očích/ tam se mi líbí… /zase živ….
Vystup ze snů
Vystup ze snů
v rozvalině dnůs níse scházím/ potají /a ptám sepo významechpřítomnostislz. nocmění sev rande. pohybemklouzavýmpřicházíš / nahá /. snad noční/ můrou /bohyníplodnostitě nazývat.
Jedním smyslem
Jedním smyslem
přeji si oslepnout
vyzkoušet
/ brailleho /
Pohřbívač snů
Pohřbívač snů
Na co vlastnějá sihraji. na romantika. / zmizímkoutkemoka /… na básníka. / hlubšíjei stoka /… jen hrobař/ noční můravašichsnů /… papíru kousek/ vítrčernýchdnů /.
Jen ty
Jen ty
studna plná střepů. dvě nahá těla. /bázeň/leč bez hanyvšak vůně pomíjípřívalem potu/do dlaní/a křivka klesá/souzvuku/. jen strach.
Chybíš
Chybíš.
v dusném sparnu samotyna zádech stavíš do šikujemný povlak broskve…tak urputně smýšlet …/o doteku/přináší smutek a vykřičník. /zobe z dlaně/hrát přestává štěstí…roli vedlejšíjen jednou chytnout tebe/za ruku/. říkat si pane…prst můj středem/snad tvých úst/…tiše…zmotaného ráje.
CHCI...
CHCI.
. pro tebe vzduchem býtcestou dechu zablouditpřímo do tvých plicblíž srdce trávit denproplout ti životemjak ty mým snemv krvi se rozložitdo mozku dopravitjen jeden citpak se zhmotnita začít žít….
Ostych
Ostych
zoufale bloudíšhouštinou slov/kradeš/můj pohledv něm skryta/jsi/citace snůrozbřeskni. z popela vzlykutři jím tvář/zahojí/studléta barvy. hřej. ty musíš pláta nepoznat/bránící/iluzity ne.