Písmák Show Zachariáše Degna
Nechali mne vystoupit naposledy před popravou. Dostal jsem jeviště. Celé jen pro mne. Rekvizity připraveny, místa v sále jsou obsazena do posledního.
Střelec
Cesta metrem do práce. Poměrně běžná věc. Desítky zamračených obličejů, některé, když se na ně dlouho díváte, se usmějí. Někdo se snaží cestu na kolejích zkrátit četbou.
Budeš mou?
Podívej se, jak kapky deště stéká po čepeli hmota. Čím déle na světě, tím tvrdší. Čím déle dýchá, tím více se scvrkává. Vidíš ji, barvu lásky, barvu tepla, barvu vášně.
Když krocan lítal a svět byl můj
Viděl jsem, jak krocan v poli lítá. Nikdo ho neohrožoval, nikdo se nedíval. Chtěl si jen tak zalétat. Nebyl to žádný zvláštní let, spíše skoky do vzduchu.
Barvy myšlenek
Co udělat pro oživení obrazu z obrazů nejkrásnějších. Jak rozbušit srdce když jsem v království, kde vládne královna ledu. Jak dokázat být chladným, když po každém pohledu žárem vzplanu. Jak neplakat, když z ráje zbyla poušť.
Sommeil
„Proč myslíte, že tu jste. Nevím, snad náhodou. Proč tu jste Vy. Já si toto povolání zvolil.
Umělecká lenost
Mám rád malířství, mám rád sochařství. Díky velkému netalentu nemaluji a tesat se ze strachu před neúspěchem také nesnažím. Nejde si nepovšimnout, že výsledky umělců těchto dvou oborů jsou stále jednodušší. Pro příklad slavný automobil, což je několik obručí v malířství se to pak vyznařuje plivnutím na plátno dvou barev a hotovo.
Randevú
Moje první rande netrvalo, dá se říct dlouho, ale patřilo k nejzajímavějším. Poznal jsem ji na vyhlašování cen za nejlepší návrh designu nábytku. Sám jsem tam byl jen jako novinář a ona tam stála u bufetu a tak roztomile do sebe cpala kus kuřecí rolády či čeho. „Vy jste návrhářka.
Zachariáš Degn
Nejdříve pár základních údajů o Vás: Narodil jste se 15. dubna 1954 v Mělníku. Váš otec byl noční hlídač, matka prodávala květiny.
Zadržte.
Panenka
Dva roky stojím a dívám se skrze výlohu na skleněnou panenku. Dva roky po ní toužím. Dva roky jsem neřekl ani slovo. Je tak krásná.
ICQ
ci4 (09:23 AM) : hele no vidis to uz ti chci rict fakt dlouho, do tridy se mnou chody jedna holka ktera je nezkutecne podobna tve sestre:-)Till (09:23 AM) : co vůbec ty děláš. máš prázdinyTill (09:23 AM) : to je moje ségra :/Till (09:24 AM) : řikala, že si ji ani nevšimnešci4 (09:24 AM) : co delam ja. ci4 (09:24 AM) : ja sjem vp racici4 (09:24 AM) : a nepis s diakritikou pls:-)Till (09:24 AM) : ted uz nebuduci4 (09:24 AM) : dekuuji:-)Till (09:24 AM) : sem myslel, ze se flakas domaci4 (09:24 AM) : a ted mi napis vse od 9:15 co jsi psalci4 (09:25 AM) : :-DTill (09:25 AM) : >:oci4 (09:25 AM) : :-Dci4 (09:25 AM) : :-(ci4 (09:25 AM) : :-D:-(Till (09:25 AM) : :-$ci4 (09:25 AM) : ten silvestr stale plati co. Till (09:25 AM) : no jeste si to nezrusilTill (09:26 AM) : predbezne pocitas, ze to spadne.
Dopolední obrazy
Namaluj mi obrázek. Na památku, pro Toma. Oni ho tedy pustí. Ano, zítra jede domu.
Surrealismo, Dalí - představivost
Chtěl jsem postavit hrad z písku, ale neměl jsem písek. Brána měla být dřevěná z větviček, kolem ale žádné neležely. Rozevřel jsem tedy ústa, vyndal oční bulvy a z mé hlavy vysypal ten písek. Lebka byla dokonalým sítem.
Poprvé
Přišel jsi nepozvánZvonek jsem nečekalaOpatrně otvírám dveřeJak sen říkáš: „vítám tě“Pomalu odklápím závoruZlaté vlásky vlní se ve třpytu měsíceTy v náručí vynášíš mě po schodištiJsme v ráji a já do oblak položenáBačkůrky letí do koutaVous boha je vous satanůvA říkáš pššPodivný had stoupá nad kolenaJá pozoruji cukrový kornoutDo noční rosy padám jak omámenáJsi můj první a já křičímRadostí. Ty říkáš pššI když do peřin jsme museli mačkat malinyJá ti to odpouštímNeubránila jsem se slzičkámZ dojetí. Utíráš mi je hedvábným kapesníčkem,který snad na památku schovávášDej si bonbón z mého kornoutu, ukazujiTy se usmíváš a do vlásků zlatavýchrůžovou mašličku vracíšNěžně líbáš mě na tvářeDveře zavírášSleduji tě do posledních okamžikůByl jsi můj prvníÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁMůj první.