Písmák Jak vítr
Jen slabým vánkem býthýčkat dívčí přánía chránit dětské snycitů počít tání
Jen živým větrem býtschnoucím prádlem mávathnát rotory turbínplachtám sílu dávat
Jen hrdým vichrem býtmraky rozmést k ránuslunci spaní strhnout bořit hradby pánů
Jen uragánem býtválek plány zhatita rozbít tíhu křivdklíče k hříchům ztratit.
Oslava
Teta Bětateta Zitateta Květateta Ritai stará pratetapřiletěly ze světa
V rychlosti a ve chvatuslétly se mi na chatutak oslavit tátu
Jedna přejejiná pijeKvěta pějeBěta ryjeprateta se smějetáta víno lije
Ten hlahol a veselítahá lidi z postelíruší celé okolí
Jaro
Po temné noční nociranné ráno přišlo zasjak po zimním chladu zimyjarné jaro tak plné jarních krás
Vesel ptáků ptačí hlaskol vonné vůně tančírozpuk květů květin v květuto brzké ráno ránem jarním značí
Tam sněhů zbylé zbytkyv krajích krajnic tvoří val,v zářném svitu světla slunceodešlo tiše, hlasné ticho mrazů v dál
OREL II
Hrozivý stín, oblak synvznešeně pluje nebemneslyší tónů lidských hymnživota, smrti, sám je středem
Ve skalách ticha zrozenýdědic větrného trůnuloví ty s vinou i bez vinyvěren přírody lůnu
Bleskový výpad, zaťaté drápyzkřivený zobecsvalstvem pronikálapená oběť téměř se netrápísmrtelnou ranou život utíká.
OREL
Na nebi plující majestátv klouzavém, pomalém leturozhodný, přísný, potentátz výšných tišin vládne světu
Široké rozpětí perutných křídel,Hrozivý pohled samé smrtizrozen v lůně skalistých sídelsvým zjevem odvahu drtí
Zkřivený zobec je dýky prokletíŘízný výkřik kosti pronikáon blesk a mžik společně v objetísmrtícím pařátem život zaniká.
Pykání
Já navzdory času nazpět šel,
tou cestou vzpomínek a šlépějí,
tam kde tichý bzukot včel,
a něžné písně již léta neznějí.
Socha
Chladnoucím ztichlá příšeřím,plynouce prostorem dřímající,nemajež hřejného přístřeší,neměna barev mramorových lící.
Z kamene nahotou odděna perletí,bolestna rosných pálivých krůpějí,dávné a krásnivé její je prokletí,smířením snoubena s věčnosti nadějí.
Sedíce samoten tichounce v předjaří,Trápivou pohlížím myšlenkou zasněný,kdo věčné slzy odetře ze tváří.
Najde se kdož její žalozpěv utiší.
Silnice
Krajinu řežou dálnice,i silnice ostatních tříd,nehodlají se zastavit. Nocí z nich svítí krajnice,malované jak tupem kříd,nechtějí se proslavit. Mnoho tun musí přenést tělem,staví se k tomu čelem.
I já je brázdím časem,bez nákladu i sním,občas vesel, občas prud.
Triolet
Já Triolet se pokouším psát,Tobě jako důkaz lásky mé,básně mi nedají nocí spát,já Triolet se pokouším psát. Verše co řeknou že mám tě rád,je to jen sdělení nevinné,já Triolet se pokouším psát,Tobě jako důkaz lásky mé.
Rána
Miluji ta rána pozdně ranníKdy po noci našich vášní plnémne Amor v srdce znovu ranírozum můj křehký zas tím zhynesobě své jsme zcizili spaníty vyhlásíš mi tu právo stannéjsi žádoucí kráska, hladová vílai když tisíckrát mne jsi pila
Poddám se znovu smyslů vábenínabízím bytost svou, krev i dušina oltář chtíče, žáru, mámenípřízračný rej, chvat, bubny bušídotek pálí, to zpekla znamenízvuk ženy zmámené hladí ušitouhy schvácení, něhy obětína tvářích našich kapky dojetí.
Starý dům
Starý dům o samotě stojí,zatím marně teskní po naději,čeká až se jeho osud znovu spojí. s někým kdož o přístřeší stojí.
Dům s pestrou historií svojí,Jeho duše se smutkem se pojí,s blízkým lesem v objetí jsou svoji. na budoucnost pomyslet se bojí.
Sonet
Já z lásky v řekách rozpouštím Ti Sonet,srdcé mé těmito verši snad bude méně bolet,doufám že budeš jednou svými zraky tyto řádky hladit,chci za každou Tvou chvíli vzletnou básní platit.
Já sonet z lásky maluji Ti na nebe,s horoucím srdcem pomýšlím jen na tebe,Tvá blízkost převzácnou je mi náručí,rád skloním hlavu ve tvém něžném područí.
Z lásky svůj sonet tepu ve vzduchu,já klesám, stoupám, klesám, naduchu. Mne city vlastní mrazí středem páteře,
vzpomínám na Tvé rety, paže, kadeře.
STANCE (OKTÁVA) - Rána
Miluji ta rána pozdně ranní, kdy po noci našich vášní plné,mne Amor v srdce znovu raní,touha mění těla naše v pilné,sobě své obětovali jsme spaní,ty vyhlásíš opět právo stanné. Jsi má paní, moje snová víla,srdci mému jedinná má milá.
Spojení
Sám pluji kolem tebe
zlehka se tě dotýkám
hlídá nás jen nebe
štěstím se zalykám
Zásah...
Já cítil jsem se samoten a zbit,
myšlenky černé táhly mojí hlavou,
z mých kořenů života zbyla jenom nit,
a náladu já měl téměř stále spavou.
Sním...
Sním, a zdá se mi o Tobě,
sním, ve veškeré době,
sním, a nic mne nevyruší,
sním, a cítím Tvoji duši.
Peříčko
Peříčko letí vzduchem,
vítr ho opatrně nese,
lehounce na něj duje,
snad neztratí v lese.
Slova II
Čím to je že lidské bytí, celé ze slov je tak tvořené, jako hradní hradby, z nejpevnějšího kamene. Každá naše myšlenka je složená jen ze slov, slovíček, dovedou potěšit, zasáhnout, tak jako svou písňí slavíček. V hlavě zní mi slovo za slovem, bortí hranice, ledy lámou, tvoří celou mou vnější ale i vnitřní zem. naším životem, jak tažní ptáci táhnou.
Slova
Všude kolem nás plují slova,já žiji mezi nimi, zas a znova.
Slova v textu psaná,slova v cítění,slova ústy řečená,slova v myšlení.
Slova v hmatu,slova rukou, ve znaku,spomalá,sve spěchu.
Slova pokání,slova rouhání,slova zákeřná,slova se srdcem na dlani.
Kritika
Čtu a vidím, jsem jen břídil v tomto světě,nedokáži vyjádřit, tolik citů v jedné nekonečné větě. Atmosféra a hravost veršů mých, zdá se, téměř zaniká,mé pokusy, vidím, smeřují stále více do nikam. já svému bytí nesprávnými rýmyuž jen težce unikám. jen závist s přánímse prolínají hlavou,víc nevyplodím ze sebe,ač nemám hlavu plavou.
Rozpolcení.
Temné vzdálené hřmění,jemný cit,možná pochopení. možná zatracení. Mám tu být.
Jsem tady správně.
Jarní nádech
Koruny,koruny stromů,barev odstíny se prolínající,zeleň,zeleň a třepotání,v útrobách tání,klid,ševelení,listů kmit v nežném jarním vánku,stín,blahodárný,tichý,mech,v mechu první hříbek letošního roku,a první kapradinyzpěv,zpěv a křik,osazenstva lesa,duše plesá,vůně,vůně pryskyřic,jemný chlad a žádný hic,shon,shon mravenců v honbě za úlovkem,a boj o prostor k životu,stáří,stáří stromů jež s pamětí se pojí,člověk s tou svou zde neobstojí,hrbust,hrubost kůry,v té hrubosti prostý detail,to je dáno shůry,laň,laň skrytá zabarvením,třesoucí se starostí,strach zrozen mateřstvím,její ratolestí,díry,díry pod kameny,jezevců hrad,to mám rád,hrad jenž těžko bude dobit,a nepřijde tak v zmar. voda,vody zurčení v potoce mlčení,sem tam štíhlá rybka,odlesk slídy na dně,vzduch,vonný vzduch plný vůní,pryskyřic,a tlení,je čistota sama,moudrost,moudrost přírody v soužití celku,ten geniální stvořitel,hned tam za humny,tam venku.
Depka?
Já nechci býti otravou,a otrapou ještě méně,ani ničí potravou,já chci žít rovnoceně.
Tak jděte všichni k šípku,nechejte mne žít,já sem prostě takovej,a mám rád svůj klid.
IT JOB
Ve světě IT žiji,všade samé anglicko-české termíny,málo kdo mi rozumí,když začnu vyprávět IT blbiny.
Samé LAN, WAN, NET,Server, PC, Laptop,Spojení na internetSwitche, Huby, tisky,Satan aby to smet,a jinej čert nakop.
MPLS, CDMA, modemy,SMTP brány a taky Firewally,Ten kdo neví o co jde,jenom bulvy valí,
Za monitorem a klávesnící,jím, spím, i krásky balím,v rozpálených lících,oči pálí,záda bolí,pohled někde v dáli.
Tajemno
Čtu Tvé řádky, a srdce mi plesá,
konečně, cítím to ve vzduchu,
tma s mlhou přichází z lesa,
a mrzí mne že u Tebe být nemohu.
Šeptem...
Jsi tajemná víla,
jsi nádherný sen,
jen srdce se svírá,
vzpomínkou, po celičký den.
Růžový keř
Náhodou jsem objevil obrovský keř růží,
nádherné růžovoučké kvítky ve mně až krev bouří,
jsou drobounce orosené, omamně voní, a jsou jako samet,
ty něžné květy mě připomínají hebkou dívčí kůži,