Písmák Ze stoky do oblak
Neodolat pokušení
pocítít slast.
Radost z narození
přezvučí každou strast.
Zimní stín
Tančila jsem mezi vločkami
stín poskakoval sněhem.
Zpívala jsem slunci
stín tiše vzhlížel k nebi.
Jsem sobec?
Miluju svoje oči
miluju svůj smích
miluju svoje slova
miluju svoji duši
Čas mě svazuje
Předem bych chtěla říci
že mi myšlenky utíkají mezi prsty
že jsou nespoutané jako plameny svící.
A že moje slova nehladí po duši
...a co tvoje poznání?..
Znám večerní ticho
znám drápy stesku
znám touhy zakázaný
znám bolest osamění
Nepoznaná
Pohlédla z okna
zasněná romantička
co vidí všechno zahalené do pláště luny
a hvězdy se třpytí na obloze
romance okurkového salátu
Lovím slova
z okurkovýho salátu
a ty se mi směješ
že si na to beru čínský hůlky.
..půjdu...
Srdce zahalím do kožichu
a půjdu
rovnou cestou mezi stíny
a půjdu.
Pryč
Zameť moje vlasy
hrst dej si pod polštář
zapomeň co bylo
zapomeň moji zář.
já to zničila
Řekl's, budeme svoji
řekl's jsi ta jediná
řekl's nikdy Tě neopustím
řekl's jsi tak nádherná
Prosím
Tančím po žhavé lávě
motám se v pavučině
skáču bez padáku
prosím, zachytni mě.
Rozdíl mezi námi
Směju se – Ty slyšíš vřískot
zpívám – Ty slyšíš řev
zářím – Ty vidíš blesky
pláču – Ty vidíš krev.
V zrcadle samotného chtění
Chtěla jsem létat na křídlech draků
chtěla jsem duhové vlasy mít
chtěla jsem vidět až do oblaků
. a po hvězdné záři jít.
...Jen krátce...
Spanilá kráčím lesem
oddaná naší lásce
ve strachu z budoucnosti
leknu se – však jenom krátce.
Zázrak zvaný láska aneb příběh jedné markytánky
Zázrak zvaný láska.
Byl předvečer prvního máje a Ateja seděla u ohně z ostatními. Stále ještě ledový vítr jí barvil tváře do červena , a toulal se pod roztrhané šaty. Bylo již docela pozdě a přesto šel slyšet odněkud dětský smích.
Retro
Retro
Píše se rok 1975 a většina Čechů usedá k televizím. Obdivují tento „moderní“ vynález a kochají se pohledem do beden , ve kterých se promítají známé tváře. Zábavy se dostane jak dětem , tak Škopkové z pátého patra. Televizní noviny moderuje pohledná tmavovláska v dobovém účesu.
Jelení fejeton
Jelení fejeton
Občas se v dnešním světě stává,že se z nejedné lidské bytosti stane jelen. Avšak neberme to tak ,že jednoho dne přijde domů o metr vyšší a bude se pyšnit skvostem na jeho hlavě. O metr vyšší jedině,pokud by byl toho názoru,že muži jsou krásní s dlouhými vlasy(což ovšem raději nepopíram)a pokrývka jeho hlavy by byla ze zmatku uvnitř tak dezorientovaná , že by zapoměla kde vlastně působí zemská přitažlivost. Stane-li se okolo nás něco co potřebuje vyšší inteligenci než tu,kterou vlastíme,myšlenky přestanou dávat smysl a rázem máme paroží jako trám.
Prašný fejeton
Prašný fejeton
Když se zamyslíme nad větou ,,Za patami se mu prášilo“ přijdou naše myšlenky na to , že toto označení je vlastně tak trochu nesmyslné. Uteče-li nám pes s právě opečenou klobásou,nejspíš se mu bude za patami prášit. Poběží -li prachem tak možná. Avšak běží-li pes s naši večeří po bezprašné cestě a klobása ještě není zpopelněna,proč řekneme že se mu za patami práší.
Proměna
Slza za slzou , výkřik za výkřikem , potlesk se ozývá prázdným sálem, i poslední svíce již vyhasla. Krabička sirek , dávno již rozmočených , je nadějí pro světlo. Stesk je jen okvětní lístek ,lístek kytice smrti ,už ne slzy ,už prameny vody. Nebesa plakají nad světem, jako nad rozlitým mlékem , mlékem které už dávno prolezli brouci , které hnije na té špinavé zemi.
Lilie
K lilii bílé jako sníh sedl si motýl , oděný v roucho rudé a o lásce snil . Ta nebohá květina , naslouchalá krásným slovům ,jenž padaly z úst toho ,co dal se v oběť klamům . Rozevřela své lístky , pozvala motýla blíž a jako křídly andělskými sňala z něj jeho těžký kříž . Pak pustila ho ještě blíž , až do nitra srdce , tajemství její mohl snadno mít , nechtěla bez něj být nikdy více.
Setkání s andělem
Otvírá oči a vidí východ slunce. Slunce oděné do rudého roucha. Nechápe kde je , neví co se stalo. Leží uprostřed pustiny.
Vysněný sen
Oči mi přikryla plachetka spánku a sny mne vzaly do své naruče. Na měkké posteli pod teplou přikrývkou se spí skvěle. Po zavřených víčkách mi poskakují skřítci , cítím to . Na rtech mi tančí víly , vím to.
Beznázvá beznaděj
Slza stéká po touze,touze,jenž se při úplňku zbavila života,touze,která nikdy nenaplněná upadá do smutku a zoufalství. Hvězdy po uzření této smrti opustily zemi zbylo jen pár zrnek hvězdného prachu. Z úsměvů už jen slzy jest. Slunce bylo prokleto,láska bez rozmyslu zničena.
Za vytí šakalů
Za vytí šakalů
Kráčel temnou uličkou. Veděl,že ten dopis musí doručit. Už jen proto,že mu na Theodorovi záleželo a veděl,že v jeho rukách je právě listina co může všechno změnit. Vytáhl hodinky a při pohledu na ciferník se mu skřížily oči strachem.
Sen se nikdy nestane skutečností...
Prošla jsem kolem oknazáře štěstí a radosti mne oslepilav mém srdci se ukázala kapička zavisti proč oni to mají a já ne. Jdu dál a nikde nicpusto a prázdno v mém srdciúsměv se z mé tváře již dávno vytratila já jej stále nenalézám. Jsem kouzelná víla co mávne kouzelným proutkema všechno zlo z jejího života zmizía bude konečně zase šťastná. Slovo za slovemřádek za řádkem slza za slzou a já se opět dívam do oknaa opět se shledávám se slzami na tváříchse zničeným životem,se tvrdou zemí pod sebou,s tou nikdy se nezměnící realitou.
Strach
Ruce svázal mi jemný vánekoči přikryty jsou slepotouobjimam samotusrdce zeje prazdnotou.