Písmák Hold pravé neregulované kožešině
Ruku mi trochu trošičku hřeje cigaretajinak je tady proklatě zima
pohřbil jsem Arbese a barbarského válečníkaco aspoň věděl jak žítkterej nezmagořel ze všeho co se kolemnedějez pravejch úhlů polstrovanejch životů aa vševědomostikterej se okrajově setkal s křesťanstvím a okamžitě prohlásilvždyť to stojí za houbykterej pravidelně souložil na sněhu ahlásal že mu třísla žhnou
jinak je tady proklatě zimajenom tu ruku mi hřeje cigaretapravidelná kulatá a krásnánasáčkovaná do krásné pravoúhlé krabičky s ostatníma sardinkama než jsem ji vysvobodilnevzplál nefalšovanej olympijskej oheňodevzdal svoje čísloa rozťal evropskou kulturumocnou ranou mečem
přesto si zaslouží připít na čest;bylať soupeřem přinejmenším důstojným.
Žena, která ze mě udělala kámen
dusno strhla se strašná bitkalítaly sklenice vína i Ježíšovy krve i podělaní kojencipár mladších myšlenek se doslova sesypaloten večer se vůbec všecko pokazilo, do okna narazil holubzlomil si větvičku co měl v zobákuv životě jsem neviděl nádhernější ženskou než tu rajcovní rajcovní rajcovní co skočila z oknas pohledem za deset milionů, co říkal "pomiluj mně"k ránu začalo bejt trochu klidno navzájem si všichni vytahali střepy ze šlach a obvázali se toaleťákemstarší si říkali, boha jeho, tak dementní kolaudačku tahle duše ještě nezažilastojí to tu tak za starou bačkorupohádali se i u balení špeka, zas se strhla bitka, škaredí umlátili zrcadlama ty krásnépak si uvědomili, že už taky stárnou a ráno šli všichni do rachotyaby nebyl dlouhej den
Chvíle, kdy se mi přestal líbít terrorcore
Konečně sem našel fakt dobrounářezovoujalovou a syrovou muziku co má koulemuziku která si po sraní neumývá rucejo říkám si je to faktfakt výjimečně dobréani sekunda nudy našel sem konečněnáhradní náplň mého vědomía po pěti minutách v té stopě cosi zaječelo tak šílenětakovej mrazivej skřek plnej totálního děsutakovej děsže sem vyskočil a letěl vedle srdce mi jelo na plnej výkonprotože sem si myslel že to ječela ségraproč by proboha. koukla na mě jak seděla na zemia hrála si s Legemkriste vrátil sem se zpětzandal si žebra a oči zpátky tam kam patřejzadíval se z okna a vnímal tep ve spáncíchpršelo bylo tam fakt hnusně šedo dokonce i kolem proletěl havrana to byla ta chvílekdy mi došlo že jsem asi fakt citlivej.
Říkejte si co chcete, ale bylo to fakt fajnové voňavé ráno
posedmé sem cvak zapalovačemrozhlíd se jestli mě nevidí nikdoz těch co jim říkám že nekouřímšlo tobylo studené nedělní ránonikdo známýříkal sem si co je hergot špatně že sem zažil to co sem zrovna zažilkolem projelo auto plné šťastnejch lidíze stažených okýnek se sypaly bankovkytak tak že sem uskočilten feromon co za ním zůstával mě čapl za nosměl sem chuť skočit mu na zadní nárazníka nechat se vláčet,třeba bych takhle dojeldomů
třeba bych zase skončil v nějaké postelitřeba by byla ještě čistější barevnější ještě voňavějšía ještě víc mojenež ta doma kde přespávám kde to smrdí zatuchlinoua tam bych byl zase spokojenej aleto už by byl zas jinej příběho opravdovém štěstí.
Fejeton: Dějiny lidstva ve vypouklém zrcadle nových poznatků
Dějiny lidstva jsou nekonečně rozebíratelné a nádherné. Historie zkoumá pilně minulost jako sadař s malinkatým roztomilým štětečkem, který pracně opyluje každý květ každého stromu v sadu. Celý horký jarní den, stále s jedním a tím samým roztomilým štětečičkem, hodiny a dny, roky, stále si brouká jednu písničku. Tu si všimne chlapíka ve vedlejším sadu, jak sedí a pije pivo.
Historia magistra vitae
Tuhle sem potkal kluka co mějako malého šuldu houpalna té gigantické houpačce uprostřed létaukázal mi ještěrčí vajičkajedno sme spolu aj rozmašírovali na rozpáleném šutrutehdá mi přišlo že se ten zárodek strašně smutně koukalsmáli sme se
- tuhle mě na té louce u téhle houpačky přepadla chvilka nostalgiesedl sem si na ni a zapálil si natáh vzduch a zhoup sejasně že se to se mnou urvalo: au dopr sem si namlátil kostrč
to cígo mě popálilo na tváři k tomu necítim ruku od loktea pár metrů opodál se mi směje ještěrka.
Co budu dělat, až mi dojdou baterky
Co budu dělat, až dojdu domů. Najím se. Co budu dělat, až se najím. Co budu dělat.
Radostní ti dnové dneška
Bratr stál u okna vole. podívej se ven, pronesltak sem shodil okno plnélidí hraček zvířat věcísexu a na ploše vyčet'z miniaplikací vpravo:
mínus osmoblačnost jemimořádná sněží srážky30mmza hodinuvítr dvacetkm / h--všechno se mi to spojiloaž jsem se vám otřás zimoutam musí bejt. . neřekl nic
za oknem bylk vidění hřibatomovépumy.
ALENKA V ŘÍŠI alpha
ALENKA V ŘÍŠI alpha (Štěpán Bártek 6. 2. 2008)
To děvče se jmenovalo Alenka. Natáhla ruku, aby si poupravila spodní prádlo, pak si uvědomila, že už roky uplynuly od doby, kdy na sobě nějaké měla.
Koncový uživateli této básně, čti.
Koncový uživateli této básně, čti.
--- I ---
DŮLEŽITÉ - ČTĚTE POZORNĚ.
KONCOVÝ UŽIVATELI TÉTO BÁSNĚ,PŘEČTENÍM TOHOTO DÍLA SOUHLASÍŠ SE SMLUVNÍMI PODMÍNKAMI ŽIVOTA.
Zkusím ještě jednou ohnout tyče té klece, co je kolem každého z nás
ještě sem neslyšel o žádném které by prostědali do klece to si tam sedlo a bylozticha"chudák Teddy Bear v rohu vzhůru nohama"ztichateče krev do kanálu zasněnělomcujou klecípankáči proti systému skejťáci proti policiiděti proti rodičůmženy X muži sníh proti tepluteplo proti sněhu muži X ženykněz a Slovo boží hippies a pořádekstřízliví proti sjetejm až to mrazílyrici v boji proti slovůmna život a na smrtjak červenočepičáři proti těms modrýma - do posledníhokocoura.
Víš, to Ježíš chce, ať tě ojedu.
Prostě to chce, říkal mi to. Včera se mi zjevil, a to hned dvakrát. Nechtěj vědět, co mi přesně nakázal, ale je to tak. "Ježiši.
Ach lásko ach lásko ty má krásko už zmlkni vždyť já chci spát
dřív než padnu do tmyzatluču tě do země jak stanovej kolík. naladím to svý srdcový rádiopocukrujem ten dávno přeslazenej životpotompodpálím tu tvoji melodii suchejch růžícos dostala nevhodrázně utnu les tvejch dlouhejch něha pošlu ti haibun přímoz peklas pozdravem ****roztavím tvůj pohled jak mlíkov kafi ráno a vypiju i poslední popelaž zbičuju ten soucit --tak zbytečně evokující ambrosii. skoncuju s vesmírem. zlomím jednou provždy prostorzavětřím znova a.
Mému penisu za všechny ty báječné chvíle, které spolu trávíme: I
lahoda chcát na hajzlu kdyžjedna dvě dlaždice tvoříslitinu myšlenek pyjeplodícího rychleji nežamfetaminové doupělyriků okamžiku cosi myslej víc než sami ví
a tomu vedle to prostěnejde a nejde kymácíse tam jak strašák na polipraštil se do čela a jena tom líp než ten co ved lezmírá ve čty : řech sla bi kách--prostěbásník okamžiku.
cvrnk
Báseň, která si nezaslouží tip
vnímám svaly zvracející své myšlenkyzvrácené šlápotystoupající tmami pocituzadostiučiněnímeta fy zi cká zrůdnost
nerovnosti prastarých sviníkolmé k mé nekonečnostiomezené výkresem, strašící v archivech smrtinasměrované venSymbolem pandemie
Končí svět a já jdu dál svou existenciální krizí
stovky let a stovky dnůsvou hlavu obracím k nebihledám dopravní značeníalebolí mě krk tak se zaszas dívám pod zemstejně au. zakopávám a haluz měšlehla přes hlavu. zapsal jsem si na kus papíruVŠECHNOúplně všechnomělo to nadpis _ŽIVOT_ ---
kus papíruco jsem ho stejně spálil a snědlna útesu nad mořem krveplném umírajících verlybnabodaných na ostruhy skal
avřískot těch krvavejch rackůje to posledníco mě doopravdy potěšilo.
Milovanej koš, óda na něj a na mne
mám milovanej košvedle posteledo sebe do kterého častohážuty užitečné kosmetické kapesníčky určené pro děti, možná je znáte ---tuhle jsem byl nemocnejfakt dost hnusně nemocnejcpal jsem do sebe mentolové bonbónya hořké prášky co dvě hodinyco mi z nich bylo na blitía čas od času--tak jednou za dvanáct minut--jsem se potřeboval řádně vychrchlat ---a ten mrmel jsem vždycky plivnul do mojehomilovaného košeten koš jsem já je to moje hlavano a teď to uvnitřvoní po mentolu
Báseň napsaná před masturbací, která se nakonec nekonala
Božstvo krásná ženasupící, nechci vidět světjen sebe v sobě a smrtelné raněníkonec pocitu strasti demencežena v županu a nohybože nohy nádherné jako jazzšílené a věcná bolest hlavy vzadu na týluspíme jíme a serem na sebe a plácámepo sobě tyhle věcichodíme do lesa a máš pak jehličív píči nejnádhernější to je kdyžse i ten náš styk rýmuje sám se seboukdyž souzvučí s továrnami na hračkykdyž v dětských očích nechává ten pohledjiskřící--- smyčce hrají housle ponořené v chlastuco chutná jak bažina a hromada senaparného léta co se pod ni dá schovat a vykašlat se na světbýt v té svojí senné skrýši už i malé dětiutíkají pryč ode dneod lásky rodičů od náklonnosti svýchbože nechci nikdy dospět proč. chci jenom prachy na chlastať se můžu taky schovat přede všímpřed nemocemi rýmy a derivacemizavřít se a v tom parném létě jenom tak ležetpod hroudou sena ve stínku ve28°C když se kouří z kravinců vedle na polní cestěmoucha mi leze po tváři a jsemlínej zvednout ruku
Lááááááf jůůůůůů
se svojí momentální -- atmšlehouco furt blbě pindá a já neposlouchámty cinty není štíhlá a co sem s ní jenom aťnejezdím domů busem ve třišli sme na dva litry krabicaka a citrontlustá prodavačkakdyž to pípla postavila se na hlavuspadla a už sme ji nikdy neviděli--- hned sme měli chuť pítvykašlali sme se na ni a na všechno a žebechnem vzadu u splávku a plkali sme i sme si rozuměli když kouřím i jánekuřákvedli sme kecy o životě---když sem mluvil já mluvil semkdyž ona přemýšlel semjestli to mám skončit teď nebo až jindy---kecy o smrti, plkali smei o hotelu - taková nekonečná čtrnáctiletá vidina ničehoa půlka večera uběhla bez kytek a kondolencí za zesnulou kráskukterá už si někoho našla. au.
Literární teorie, téma Podzim.
Jsme básníci. Masturbace nás nezajímá, máme lepší věci na práci. Chodíme po Praze v saku s béžovým rolákem, nosíme pruhované šály a pijeme jen zelenou vílu, pro ten feeling uměleckosti. Když sedíme, děláme to nekonvenčně.
Rada
tuhle jsem potkal vydavatelepřečetl jsem mu nějaké svoje pindya ten chlap mi řekl: sežeňte si knihu Labyrint,je to jedna z nejvzácnějších knih v republice,a tam si najděte tu jedinou báseň,která v ní je;že naprosto změní vaši tvorbu. Knihovnice se přidala: můžemevám ji sehnatmáme takový systémjá jsem si vzpomněl na hru Perverse Doomve které místo BFG 9000střílíte s ženskouco má krámy
Smutný vtip.. a pravdivý..
jednou mi večer volalajak je samajak mě má rádajak by teď chtěla být se mnoujak se jí stýská. bla bla prostě že by si ráda zašukala. sem jí řek jasně, přijeďtak přijela jenom na blbou hodinkujinak jí totiž nejely busy
--- no a byl sem ještěudýchanej a už sem se jí smálže se přijela akorátotelitto ode mě bylo tedadost hnusné -- alebyla to pravda.
Blue collar experience
neslo jim rozumet, byli sme bez prace,prselo a porad sme se vztekali, jak ty deti,zurili sme klidne i dve hodiny denne,az konecne nam dovezli tri litry rumu--- z cecha den na to kdyz sme zrovna neskuhrali sme si rikali. kde je tem flaskam asi koneca ten krecek chudak umrel smutkempotomco sme ho umlatili kryglemnevedel co dal tak spachal sebevrazdutak sme se smali ze je to emara rano sem se probudil cely mokrysem se v noci pomocil ---tu zechcanou matraci smevymenili za jinou co lezela na chodniku o dva bloky dal
Piece d'art par excellence, aneb Dopis
Dnes mne opravdu znechucujete, madam,
Vaše způsoby a smutek Vámi servírován na podnose z falešného stříbra mne dojímají více, než obvykle. Především ten způsob, jakým mi Vaše oči říkají, jak se mám právě teď cítit, mne irituje. Vybavuji si ony dny, kdy jste (vzácně) zrovna byla sama sebou. Jakoby člověk odmítl podzim a skočil rovnou do Vánoc.
Psaní poezie ve 2 ráno
jo sem tam si jenom tak cmrndám ve sprše do přirozenípak že dík sprchojsemještě trochuchlap
jo a bavímě říkatjájsemchlap. tynejsichlap. myjsme dost experti
jsi asi borec na druhou ---ale jábudu žít v harmonii
Obrození
Mojeneskutečněpovrchníúčelovězaměřenápoezie zbytečněodřádkovaná
takže se to aninikomu. ani mněani po soběnechce číst,
vždycky budu až.
d r u h ý
Už nikdy nebudu moci milovat
co je to za krutý světkdyž člověk zjistíže i to jeho oblíbené porno je
uměléže ta herečka co tak dobřesténalaje dabovanáa já ji měl tak rád a trpím cítímjako by mě podvedlaa vůbecříkala že měže mě mi. *vzlyk*miluje.
Nechej ten kyblíček
Nechej ten kyblíček(16. 11. 2008)
Dej ruce pryč dej oči pryčani na to nemysliláska je jen jedna, kam vítrtam plášť teď v kontrastu s mou komickou věrnostípromarnili jsme ten poetický večerblbýma pindama, dvě holky a dva klucia tolik řečí kolem toho, jenomzáchodové prkýnko nemělo co říctkromě -- vzpomeň si na ty krásné hnědé očia nepij víno se 7upem vždyť ti dávno není čtrnáct. a hledej si holky vyrovnané, ne tyco si o sobě myslí že jsou nymfomanky jen aby zaujalypoděkoval jsem za konverzacia stejně jsem vlezl pod tu deku jakoby nic -- a taky že nicnebylo.
Láska je krásná věc II
to stálo za to ten večerty pochodně ze sraček helloweenové průvodysme si mysleli: poezie in your face. přitom nevíme nic o tomjak se píše poezie, jo poezieten měl pravdu, sem to odrecitoval aříká: nepoužívej sprosté slovanepoužívej sprosté slovato je jako: můžeš ji ojet, ale tvoje koule senesmí dotknout její hrázejakože si člověk řekne: co. to si mám jako celou dobu soulože držet koule. a cítí se zklamán a paknám ten vydavatel expert pres shaitovou literaturudal almanach, knížkuplnou totálních populistických sraček, shaitua řekl: pracujte, abyste byli jednou tadya cpal mi (naštěstí zdarma) tu knížku plnou sraček do rukydobrou tak na utření zadnicepo vykonání sranicea cestou ke spánkuubývá veršů pro svět a je nám líppálíme knihu poezie jako čarodějnicia přitom na to prý nemáme právokdyž my poezii žijeme a nesníme.
Večer na Písmáku
tyhle únavy
ty smutky v jednotném čísle a spěch a zbytečná námaha
pomalá tma se tu vkrádá a výhled jde do háje
a to je ta chvíle
Kvantifikace lásky
Miluju Tě dolezemřel bych pro Tebeabys byla šťastnatam dolePodmáčené poleMám rád denaturovaný líh vždyť to pijou všichniMiluju Tě dole; bývalá zdechni,tam dolekopeček lásky
jako kopeček čokoládové zmrzlinyjsi jak to poleletos slavím třetí narozeninyDíky Bohu, že láska se dádle nejnovější studie, dle nejnovějšího ó lidského vynálezudle 9 vědců z 10konečně změřitdopadli jsme výborně:máme povolení k početíLáska z mé stranyje velká nadprůměrněprůměr je prý 15 centimetrůTvá láska ke mně má hodnotu 2nebo 75B, to je už podle vkusukdybys mne jenom mohla mít ráda víc.
nebudu ti to vyčítatzkusím tě mít rád i takKdyž tě nepodvedu, znamená tože jsi vyhrálaže ta láska za to stála.
Obtěžkán
Rád pozoruji Tvou obnaženou touhudýchávám Tvůj světa jsme jedenjeden malinký človíčekspolu na milión lettitěrná tečkalíheň tepla uprostřed vesmíruči na staré mapě načmárané naplátěný kapesníkjednonohým opilým námořníkempoté, co odložil na zemdruhou láhev rumua ona se zakymácela, převalila a odkutálela se z mola do mírně rozbouřeného mořeonen červený křížek.
Fyzik říká:"Ano, pane,Země se točí kolem Slunce,pane,pane,
a střed ó velkého a mocného Vesmíru je daleko,kam snad ani lidská touha nedosáhne. Je mi líto, pane, lepších výsledkůjsme nedosáhli,pane. "
Já tvrdím, pane, žestřed vesmíru je naše maličkosta nehýbe se vůbec,ale vůbec nickdyž Tvá pata tíhne na mém ramenijako nebe na ramenou Atlase,má paní.
Útěk
Útěk6. 11. 2008
člověk se vyblijebolest tam ječlověk se vyblijeta bolest tam ječlověk se vybliječlověk se vyblijevytáhne chrchel až z patybolest tam pořád je
dá si cigaretupraští hlavou o dlaždiceojede deset holekprstem zkusí ostří gilotinydá si deset cigaretojede sto slepicdá přes držku zrcadluopije se do bezvědomízajde si na operubolest pořád drží se
vykouří sto cigaretstrčí si prst do análního otvoruzajde za luxusníma děvkamapobrečí sistane se válečným hrdinoupak se vyblijevyoperuje si mozekvykouří tisíc cigaretmlátí sebou o vypolstrované stěnyzačne hrát golfkřičí nemilosrdnou pravdu a nekonečnou ležuhryže si nehet až po kostnadává smrtce do poddajných kurevožení setřebas se i zabijebolest, ta tam stále jenakonec to vzdáazapomene A bolest pomíjíčlověk slušně poděkujejedna bolest, bude to čtyři padesátřekne unavená prodavačkařekne úplně jako automat.
Film, tátátá a žáby
tátátátá u cirkusumají akrobatyhnus fialovej, řekla by Sheenihop sem hop tamv tichu domaspermat ve vzduchušup hop zipspánek, zhnussmrad beze sprchpotkonec poezie= slepá dívka s jedním okema konec náladnic a prázdno láskaokrajem duše okrajem. hranouvlastně ostřímrána pěstí sama soběpláče, směju, kouká, chcechtít víc a skládats vědomím násslovaslyšetropuší zpěv a cukr v dešti
ropucha skočila, ford skočilzatančili si a ford řekl: děkujiza tanecodhodil a jelropuchu to vysíliloříkejme jí třebaMrs. Placatáodpočívaladívala se na hvězdy a vzpomínala na mládí
Jak trefit srdce
Litovat je těžkéomluvit se nemožnéurazit tak snadnéranit bezbolestnéNechtěl jsem, však ty nevěříšnedivím se, že hledáš skrýšmojí chybou, mé důvodymohl bych psáti návodyJak zabít duši D. I. Y. Jak škrtit radost tam kde majlidi být šťastni,Jak zabít tu dívkuvždyť je jako mrtvátopící se bledájen kvůli mně, povídající s koutemve svých slzáchkdyž na tebe se podívázkus neuhnout pohledemdál a dál vzlykámé omluvy nevnímá
Napíši vám návodJak srazit lásku na kolena,Jak vysmát se životu,Jak vysát radost,či je libo encyklopedii smutkuvšech žen, když slzy roníavšak kdybych chtěl napsat knihu omluv,na to už bohužel nemámna to nejsem dost mužkdyž s jejím smutkem umírámna to vskutku nemám užstojím tam jako vůl a nevímco dělat mámpolíbit ji.