Písmák Co mi řekl "Zaxarxařous"
Co mi řekl "Zaxarxařous"
Slepičí dech schovaný ve křoví
kvoká poslední sonátu dnům.
Dnům ve dnech, hodinám v hodině
Blázen do podzimu
Blázen do podzimu
Za zdí rámů
sněží podzim
tanec divoženek
AGARTH
Aghart
Zmítána kvantem podivností
a prvním z posledních spinů,
nemohu usnout,
K čertu...
K čertu
Jak podzimní list,
zahalena do hnědi mlh,
čekám na poklop zim
Po deštích
Po deštích
Kapičko rosných slz,
jak oko duhové ryby
spletená v jehličí vzpomínek,
Ufňukaná holka
Ufňukaná holka
Mám světlo pod svíčkou
a zapaluji nový den.
Nic není snažšího,
NEMO
NEMO
Jsem pár metrů nad hladinou
blátivého mokra co protéká mezi prsty
a mysl mám zkalenou
SEN
Sen
nic mi netrvá tak dlouze
než samotné bledé hledání
tři slunce na nebi
Prošla jsem duhou
Mraky se dotýkaly hvězda mě déšť rozdíral bolestí. Pro kapku štěstíroztrhám oblohu.
Jak šeď odsouzencedýmám v tichunad žárem vlastních myšlenekco rostou ze ztrouchnivělého dřeva.
Svým hlasem překřikuji vlastní bolestdo šumění listů,těch chomáčů zelené mlhy.
MĚSTO
MĚSTO
Křečovitě sevřené rty
přivítají chladnoucí noc města
kroky mokrý nádech
Moje mašina
MOJE MAŠINA
Na polštář mé knoflíkové povzdechy
jen tiše bulím do deky.
Mám pár velkých ne,
STRACH
STRACH
Zbyl mi strach
zkaždého nadechnutí,
aby nebylo slyšet,
Čas se nezastavil
Jsem dál
než za hranicí stříbrné pupeční šňůry,
která mě držela při zemi
a pády jsou bolestné.
S bláznem
Kam jdeš blázne.
Máš čtyři ruce,šest nohou,
půl hlavy a srdce z křišťálu.
Nic víc.
Ve stoce
Ve stoce
Tak dnes znovu moje kroky
pádí do zašpiněné stoky,
kam dere se jen moje tělo,
DopisTobě aneb chroust, hvězda a já
Dopis Tobě aneb chroust, hvězda a já
Ani trochu jak prase v žitě,
spíš jak poloviční dítě,
jak ryba, co zdržují ji sítě
Albatros
Albatros
Tak spadlo pár mých květů z nebe
a mě u srdce tu zebe,
že nemám chvíli ticha duše