Písmák Variace na Carolla
1.
Kdo vykoukne zpoza keřů
uvidí nás Břežu-žežů.
2.
Podzimní
Klín sedmi kačen mává dolů
na černé vlasy plné popela
z předešlé noci. nezbylo už na odvahu,
vždyť kdo uteče ten i vyhrává.
přání
trochu zlý krve, s kterou by se žilo líp,
a voskem křídla slepovat, abych si včas nabila
dokavaď nebudu moc vysoko,
to bych si přála, a nic víc
Cysty
cysty myšlenek dál rostou a tlačí
"budeme je muset vyndat. a proč brečíte. "
večer je vyskládám na bodláčí
a nechám jednu po druhé prasknout.
Konec
tak jsme se nabažili
i když jen do polosyta
noc svítá ránem
a mně pod košili
Jako dřív
zkus takhle vzít všechny naděje
a zmuchlat je do kuličky.
pak mlčky, dřív než se naděje,
spálit ji na popel
Do lomů
Když smaragdové vlnky nechá
vítr tulák rozechvět,
pak dálka Tvoje kroky láká,
do lomu je vede zpět.
copánky
jako když noc skrápí tvé oči hvězdami
hlava se v závrati zběsile točí
v přesile snů co se každou noc nezdají
prsty se na chvilku pokradmu smočí.
Show must go on... aneb jak proběhlo letošní Nonstopčtení
Tento týden, z pondělí na úterek a ze středy na čtvrtek, proběhl v pražské Jazzové sekci patnáctý ročník Nonstopčtení, letos tematicky zaměřený na československou literaturu 2. poloviny 20. století. Na tuto akci jsem vás prostřednictvím Písmáku zvala a účelem těchto několika řádek je vrátit se na chvíli zpět do těchto uplynulých dní a trošku vám přiblížit jejich atmosféru.
Ráno
v půl pátý ráno
ptáci nezpívají, ale řvou,
spánek nechávám za sebou
a lidi si dál klidně vyspávají,
Zatímco se koupu
zatímco se koupu,
v uších místo nohavici voda
a záda si myju sama,
i když moje lopatka
Bitva
"No a pak jsem se s ní miloval"
"Do prdele. " řekl Pierre tlumeně při té představě
"Ne, do prdele ne," zasmál se Romain kamarádovi, "ale bylo to krásný. "
Romain potáhl a labužnicky přimhouřil oči. Žhavík cigarety zapraskal při potáhnutí a obláček vydechnutého kouře se vznesl k už tak dost šedivémunebi.
O tom co se smí a nesmí
Poslední dobou se dějí na Písmáku divné věci. Zcela náhodou jsem se dostala k pročítání některých diskuzí, které se věnují otevřené kritice kritické sekce Písmáka a vůbec fungování serveru, které se zvrhly v diskuze o tom, co a jak se na Písmáku může či nemůže psát a posléze i velmi nepříjemné výměny názorů mezi jednotlivými uživateli, kteří ve výsledku začali být i umlčováni. Tyto diskuze jsem sledovala se zájmem, ale vzhledem k tomu, že jsem v žádné z nich přímo nefigurovala, nemíchala jsem se do nich a dělala jsem si jen svůj soukromý obrázek o jednotlivých přispěvovatelých a o tom, kdo je z mého pohledu v právu, ale o tom teď hovořit nechci. Nicméně stala se jedna věc, která mě donutila přestat jen nečinně přehlížet to, co se zde v posledních dnech děje, a vylézt na povrch, ač nejsem přiliš schopný argumentátor a kritik.
průzkum: stojíte o překladatelskou soutěž?
Pěkný večer všem. Po dlouhé době jsem se dostala opět trošku k překládání a napadlo mě, že by možná stálo za to oživit na Písmáku překladatelskou soutěž. Protože toho mám ale docela hodně i tak na práci, stejně asi jako ostatní, a nechce se mi plýtvat silami na něco, o co by nikdo nestál, obracím se na vás s otázkou: stáli byste o obnovení této soutěže. Chci jen vědět, zda by o něco takového byl zájem, než se vůbec pustím do přemýšlení o tom co a jak ;).
Střípky
na prstech díry
co mi tam zbyly
po troše popelu s vodou
společné chyby
Guaranteed
Narovnat záda tě osvobodí
v prázdnym hrnku hledám tiše odpovědi
zda mě všechny moje cesty jednou doprovodí
tam ke štěstí
Nesmír
prolítls zas mým soukromým vesmírem
jak kometaco jsem jí v letu chytla za ocas
ale jen mě ohodila sprškou ledový tříště
a já zůstala stát jak opařená po studený sprše
Poslední ročník Nonstopčtení
Letos v květnu, konkrétně 28. -31. 5, proběhne v pražské Jazzové sekci . poslední.
umírá láska... ?
Už jsem ji nastokrát oplakala,
i když ještě stále trochu žije,
i když ještě stále trochu dýchá,
slyším ji sípat do nekonečných vteřin ticha
čajová
Vydechuji mlčenlivé kroužky kouře,
skrze ně se dívám do očí své touze
a na dně misky, z šmouhy od čajových lístků,
ze zbytku minulosti skládám listy zítřků.
nejistá
nejsem si jistá, jestli nám noc
krájí ten samý srpek měsíce.
vím ale, že mi záleží moc
na tom, že to tak aspoň jeví se.
Ruce
chybí mi tvoje ruce,
tvrdou prací otesané,
ale přece tak jemné,
ty prsty vševědoucí,
Vztek
vždycky mě jenom tak prozvoníš,
aby se vědělo, jak moc jsi na mě zrovna myslel,
ale mně to prostě nestačí.
jak bodláčí na podzim je to pípnutí pichlavé
psi touhy
uštvaní psi našich chvil lačně chlemtají touhu
co nám prýští z rukou, rtů i očí
a pak náhle zaútočí
a rvou co do chřtánu jim přijde
před usnutím
Hodinky po babičce leží na nočním stolku
a vteřinu po vteřině krájí noc bez okolků.
Já čekám na sen cos mi poslal z marcipánu,
však spánek křehký je jak košilka z porculánu,
strach
Mám strach z každé noci, kdy usínám sama,
z rána, kdy se vzbudím a Ty budeš pryč,
mám strach, že Tě budu mít moc ráda,
že Tvůj zájem je jenom chlapský chtíč.
V zahradě
V zahradě. kde duch jazzu spí
se se tmou rozsvěcejí lampy
a noc jim nestydatě dává klín.
Brána se zavírá, vržou zrezivělé panty,
chci zas s tebou
chci zas s tebou pít bílý kafe
a koukat, jak se venku pasou krávy,
na tu hnědou kůži, na kanape
si lehnout a cítit obrys tvojí hlavy,
Akrostych seznámení
Africkou savanou bloudila,
Levharty o radu prosila,
Žirafa jedna hloupá.
Božíčku, vždyť ji sežrali.
Oxymóron
Chybíš mi vždy, když sama jsem
a srdce mé tesknota svírá,
když vidím měsíc plout nad městem
a rána úsvitem zmírat.
Jinonický waltz
Podzimem oděný trčí vrch Vidoule,
poprašek sněhový vzdal marný boj,
slezl však kus níže, na střechy vydulé,
oblohou nadnimi jde sivý roj.
Jarní ulice
V tu chvíli, kdy začne slunce svit hřát,
nastává v ulicích zásadní zvrat:
odevšad uprchne bělostný šat -
už víte, kde směl pes rozkročmo stát.
Kapky
Padají kapky zolova
Děti vzeleném, hlavy dohola.
Pivo je pro jiné, můžou ale zabíjet.
Sotva jim rostou vousy, rudá pěna jim však
Ona a On
Dusno jak před bouřkou, řekl by mnohý taky,
když vidí hrozivě kupící se mraky
nad Ní a Ním
Ona je kráva, On ať si klidně chcípne,
Vzpomínka na letní lásku
Jak Lennon zazpíval: "All you need is love. ",
našla jsem si v létě jednu takovou.
V noci jsme poslouchali, co šeptá splav,
ohnice nám tancovaly nad hlavou.
Emily Dickinson: 441
Tak píši já světu dopisy
On mi však nikdy nenapsal
Jen pár pár jasných zpráv, jež Duch přírody
Vznešeně mému zašeptal