Písmák Čas
Čas nelze změřit pravítkem čí stuhou,
čas nelze chytit nebo zastavit.
Toť mocný pán, i člověk je mu sluhou,
kdo smýšlí o něm, nemá nikdy klid.
Sny
Až probudím se do temného rána,
hned oddychnu si, že jsem neumřel.
Zas čeká na mne stránka nepopsaná
a já ji nevybarvím, bohužel.
Melancholická nálada
Stromy se větru tiše klaní,
deštěm se chvěje parapet.
Slunko se stáhlo do ústraní
a včelám v úlech zhořkl med.
Na pěti liniích
Na pěti liniích bez slov, ač se slovy
tísní se v prostoru bohatý svět.
Ve čtyřech mezerách sám sobě odpoví,
zda je tak průzračný. Jen napohled,
Hádka
Hledíme na sebe skrz hrnek od čaje,
z kterého do ticha teplo sálá.
Jeden z nás zvítězí, ten druhý prohraje.
Já ještě nikdy jsem neprohrála.
Vítr měl ve vlasech
Vítr měl ve vlasech, v rukou cit,
kdyžkvílel falešně severák.
Nádraží utichlo, nastal klid,
on čekal oddaně na tvůj vlak.
Šumava vlasy rozpustila
Šumava vlasy rozpustilaa stužka na zem upadla jí. Ta stuha pak jak ostrá pilaprořízla sobě cestu v kraji. Tu vesele si pohrává,hned zas je líná, skoro stojí. Ta stuha jménem Vltavasvázala pevně duši mojí.
Jižní Čechy
Stín, co ti sedí na tváři,je tak typicky jihočeský. Rybníky něžně odrážímá slova: "Vždyť je tu tak hezky. "Jak šíp přelétlo nad poliletadlo, které míří v dál. Tady mne pranic nebolía z cest prchají stovky skal.
Kdo pase krávy?
Vždy pásl krávy na loucea chodil bos. Snad neměl boty. Schovával písně v kloboucea zpíval je, byť neznal noty. Veselý zdál se, starost žádná.
Svítání
Co je to vlastně naděje. Dobrá víla, co kříží svět. Vždy srdce lidské zahřeje,vždy stojí s námi naposled. Naposled, kdy už to všichni vzdalia my propadáme do hlubin.
Slovo
Slova jsou jako meče,jak děla v středověkém boji. Když jejich proud v dál teče,člověk se opravdu až bojí. Slova jsou břitvy ostré,vzduchovka, luk a střelný prach. Jak jejich počet roste,roste i mocný lidský strach.
Kterak Marie a Pája létat chtěly
M: . říká Marie
P:. říká Pája
M:"Slunko už na okna nám ťuká, obrodružstí nám mává z dáli. A pro mne to jsou, věru, muka, že znám světa jen kousek malý.
Vyznání lásky
Pojď sem, neboj se, pojď jen blíž,já nechci být bez Tebe již. Já nechci cítít stesk a chlad,chci se jen Tebe dotýkat. No neboj se, pojď ještě blíže,chci s Tebou kráčet po papíře. Chci skládat básně jen pro nás,chci zastavit jen pro nás čas.
Okvětní lístky slunečnic
Kolik žije na světě lidí. Je jich jek hvězd, snad ještě víc. Leč kolik z nich svět vnímá, vidí,z okvětních lístků slunečnic. Ach, je jich málo, to já vím.
Máj pro Karla Hynka Máchu
Byl pozdní večer, první máj. Já vím, ta slova dobře znáš. Vítr hrál teskně na šalmaja tráva tančila čardáš. Jezero jako zrcadlose prohlíželo samo v sobě.
Dialog (nebo spíš monolog) o stupnici (pro přesnost o C dur)
Těch osm tónů, ptám se Vás,proč nazývá se stupnice. ""Snad jak po stupních stoupá hlas. Snad jsou to schody z márnice. ""Proč z márnice.
Kdyby
Kdyby jezdily parníkyi po hasičské nádrži. A kdyby byly knoflíky,co zlost za zuby zadrží. A kdyby byla harmonika,která by sama znala hrát. Kdyby na světě žila dýka,co vraždila by mráz a chlad.
Černí a bílí
Kdybychom bylijako klapky u piana -- černí a bílí. Písnička nedohranáby nás spojovala,byli bychom si bližší. Hbitá ručka by hrálaněco, co uši neuslyší. Někteří černí jako noc,jiní jako sníh v kopretinách.